Rozhovor s Lenkou Sedláčkovou – první českou Master of Wine

Poslední únorový den letos nebyl výjimečný jen tím, že nesl číslovku 29, nýbrž i velmi zajímavou novinou týkající se vína. Češka Lenka Sedláčková, dlouhodobě žijící v Londýně, spolu s dalšími čtyřmi šťastlivci rozšířila uskupení nositelů nejprestižnějšího titulu ve světě vína – Master of Wine.

Osob, které mohou za svým jménem používat titul MW, tak dnes pobíhá po světě 343. Kromě Lenky Sedláčkové to aktuálně do úspěšného konce dotáhli Ivan Barbic MW a Jan Schwarzenbach MW ze Švýcarska, Eran Pick MW z Izraele a Stephen Wong MW z Malajsie. Jelikož sám procházím vzdělávacím procesem o level nižšího kurzu WSET Diploma, velmi mne zajímá, s čím vším se student Master of Wine musí vypořádat. Požádal jsem tedy Lenku Sedláčkovou o rozhovor a vy si tak můžete udělat vlastní obrázek o tom, jak složitá cesta k prestižnímu titulu MW vede.

Jak vlastně vznikla Vaše láska k vínu?

Moje láska k vínu vznikla celkem náhodou, konkrétně asi před 12 lety. Začala jsem ochutnávat různá vína a zajímat se o vše kolem nich. Jeden večer jsem zašla do vinotéky na degustaci a položila tam tolik otázek, že mi nakonec díky mému entuziasmu nabídli práci. Do té doby jsem nikdy nepřemýšlela o kariéře spojené s vínem, ale řekla jsem si, že to zkusím. Prodávat víno a učit se o víně mne moc bavilo, tak jsem se rozhodla vrhnout se do toho pořádně.

A kdy vznikla myšlenka pokusit se dosáhnout na titul Master of Wine?

Asi rok po tom, co jsem skončila WSET Diploma, jsem se seznámila s mým manželem, který v té době zrovna dokončoval studia Master of Wine. Pracoval na své dizertační práci a za pár měsíců uspěl a stal se Master of Wine. Hodně jsme o tom mluvili a on navrhl, abych se o to taky pokusila. Sice jsem se ze začátku bála, že je to na mě moc ambiciózní plán, ale on mne přesvědčil, abych to zkusila. Jsem dostatečně tvrdohlavá a vždycky jsem byla tak trochu šprt, tak jsem si řekla, proč ne. Ráda se učím nové věci, takže jsem věděla, že toto studium, i když je časově velmi náročné, mi hodně dá.

Jak dlouho tedy studium kurzu trvalo? Co všechno studium Master of Wine obnáší?

Minimální čas studia jsou tři roky, ale většinou trvá déle. Já jsem dokázala studium dokončit během čtyř let, což je docela dobré, hlavně pro někoho, kdo nemá Angličtinu jako mateřskou řeč. Za ty čtyři roky jsem v podstatě neměla soukromý život. Jelikož mám zaměstnání na plný úvazek, učila jsem se po večerech, víkendech a dovolených.

Zkoušky se dají zařadit do tří kategorií: teorie, degustace vín a závěrečná disertační práce. Co se týká teorie, musíte uspět ve zkouškách, které se věnují pěstování révy, technologii a principům výroby vín, celosvětovému obchodu s víny nebo současným otázkám ze světa vína. Minulý rok přidali jednu zkoušku navíc, takže je úspěch v celém kurzu zase o něco těžší. Teorie mne bavila asi nejvíc, jelikož tam se člověk opravdu nejvíce naučí. Teoretické zkoušky se dělají písemně formou eseje. Člověk v nich musí uvádět různé příklady ze světa, takže se čeká, že budete hodně cestovat po vinařských regionech. Já, hned jak jsem se přihlásila a byla do kurzu akceptována, jsem si zařídila stáž ve Španělsku a jela pracovat do vinařství v Bierzo a v Ribera del Duero. Člověk prostě musí zažít výrobu vína na vlastní kůži.

Degustační část mne také bavila, i když je opravdu z celého studia nejtěžší. U zkoušky hraje roli třeba i to, jak se ten den cítíte nebo jakou máte strategii pro psaní odpovědí. Průměrně degustační zkouškou projde 9 % kandidátů, u teorie je procento asi 20 %. Pokud u zkoušky neuspějete, můžete zkoušku opakovat, ale při opakovaných neúspěších z programu vypadnete. Je důležité zmínit, že program Master of Wine je samostudium, takže si člověk na všechno tak nějak musí přijít sám.

Ja jste se na degustační zkoušku připravovala?

Zkoušky probíhají během čtyř dní a jsou v nich celkem tři slepé degustace vždy 12 vín. První den 12 bílých, druhý den 12 červených a třetí den mix 12 vín z kategorie šumivá, dezertní nebo třeba růžová. Během přípravy člověk musí ochutnat všechno, ze všech hlavních vinařských zemí a odrůd, znalost moravských a českých vín se ale třeba neočekává. Musíte umět odlišit například styl odrůdy Pinot Noir z Kalifornie versus Central Otago versus Mornington Peninsula, Gevrey Chambertin versus Volnay a village vs 1er Cru/Grand Cru. V Londýně máme štěstí v tom, že tady se dá sehnat opravdu všechno. Studenti z jiných evropských nebo mimoevropských zemí s tím často zápasí, protože prostě nemají přístup k tolika různým stylům vín.

Každý student Master of Wine má jakéhosi „mentora“ z řad stávajících Master of Wine. Kdo byl tím Vaším? Jak důležitý pro Vás byl?

Ano, každý student má oficiálního mentora, ale vetšinou není jeden po dobu celého studia. Na dizertaci je například přidělen jiný. Já jsem navíc jednou měnila, takže jsem po dobu studia mentory měla celkem tři. Nejvíc mi pomohla moje kolegyně Catriona Felstead, kterou jsem si zažádala jako mentorku, jelikož byla v tu dobu čerstvě jmenovanou MW. Problém někdy bývá, že mentorování je dobrovolné a tak dostanete tolik pomoci, na kolik má mentor čas. Což logicky nikdy není tolik, kolik by si student přál. Můj největší mentor tak byl můj manžel, Justin Knock MW. Jelikož vystudoval chemii a je sám vinař (pracoval v Austrálii pro d’Arenberg, Devil’s Lair a další vinařství a vyrábí svoje vlastní víno v Yarra Valley), tak má hodně technických znalostí. On je tak trochu jako chodící knihovna.

Jste připravena na podobnou roli? Těšíte se, že budete sama mentorkou?

Ano, moc se těším, že pomohu další generaci MW. Už teď se snažím pomáhat kamarádům, kteří se aktuálně připravují na degustační zkoušku. Pomáhat nováčkům bude velká zodpovědnost, budu to brát velmi vážně.

Jak se vlastně cítíte jako první český Master of Wine?:)

Celkem zvláštně. Už 16 let žiji ve Velké Británii, takže mne tu lidé berou spíš jako dalšího britského Master of Wine. Na druhou stranu jsem na to hrdá, vždycky jsem chtěla být v něčem první, tak teď tedy jsem:).

Jakým vínem jste tento úspěch oslavila?

Zapíjela jsem to vlastně celý týden, ale v den oznámení výsledku manžel otevřel hned k snídani lahev 2002 Nicolas Francois Billecart-Salmon Champagne. Pak v práci mi kolegové otevřeli Cuvée 733 Degorgement Tardif, Jacquesson Champagne. No a večer jsme si doma otevřeli něco ještě více speciálního – 1996 Krug Champagne. Takže vlastně skoro samé šampaňské, to já miluji. Ale zapíjela jsem vlastně i skleničkou 2006 III Lustros Gran Reserva Brut Nature od Cava Gramona. Jelikož moje dizertační práce byla na téma Premium Cava, tak si myslím, že to bylo víc než vhodné.

Máte vlastně ve světě vína nějaké zvlášť oblíbené apelace/regiony či odrůdy?

Ano, miluji Španělsko. Je to taková láska nejen ke španělským vínům, ale vůbec k této zemi, k jejím lidem, gastronomii a stylu života. Španělská vína jsou pro mne plná života a vášně a myslím si, že je to aktuálně jedna z nejzajímavějších zemí, co se týká výroby vína. Samozřejmě miluji i vína z Burgundska, těch mám plný sklípek, a odrůdu Riesling, hlavně z Mosely a Alsaska. Hodně mne baví Syrah, hlavne z Cornas a Côte-Rôtie, ale i z Nového Světa. Hrozně mne umí nadchnout také vína z vulkanických regionů jako Etna, Tenerife, Tokaj nebo Somló.

Ve svém profilu naopak máte „Sauvignon blanc hater“. Proč?:)

Ano, Sauvignon považuji za takovou „ďáblovu odrůdu“. Přijde mi, že svou popularitu si moc nezaslouží. Hlavně Sauvignon blanc z Marlborough je takové „obecné“ víno, které vůbec neříká nic o svém původu či terroiru, odkud pochází. Člověk nad takovým vínem vůbec nemusí přemýšlet a já ráda o víně medituji. Ale ten můj odpor k odrůdě Sauvignon blanc je mezi lidmi ve vinném průmyslu brán jako taková legrace a tak trochu moje specifikum.

Žijete v Londýně, můžete prozradit, co je Vaším zaměstnáním?

Já pracuji pro firmu Berry Bros & Rudd, což je nejstarší britský obchodník s vínem s tradicí, která se datuje do 18. století. Pracuji pro pobočku, která se zaměřuje na import vín z celého světa a velkoobchodní prodej do restaurací a obchodů po celé Británii. Naše portfolio je jedno z nejlepších v Británii a tak mám štěstí, že mohu pracovat s opravdu špičkovým sortimentem vín.

Chystáte se v dohledné době do ČR. Budou Vás moci vínomilci potkat na nějaké vinné akci?

Doufám, že ano. Ráda bych se trochu více angažovala ve své rodné zemi a navštívila nějaké vinaře a vinařské akce.

Máte vůbec možnost sledovat vinnou scénu a produkci v ČR?

V Londýně to jde těžko, tady se vína z České republiky málokdy najdou. Sleduji českou produkci z povzdálí a třeba jsem zaznamenala, že se u nás začíná rozrůstat produkce přírodních vín. Ještě jsem ale neochutnala nic, co by mne přesvědčilo. Jedna z věcí, kterou se jako Master of Wine naučíte rozpoznávat jsou vady ve víně a bohužel řada přírodních vín je má. Není v této kategorii lehké najít vína autentická a zároveň „čistá“, která současně mluví o svém původu.

Co byste doporučila svým případným následovníkům z ČR, kteří by se chtěli pokusit o získání MW?

V první řadě je potřeba umět hodně dobře anglicky a také si našetřit nebo mít sponzora. Studium Master of Wine není levné! Velmi důležité je mít přístup k hodně druhům mezinárodních vín, bez toho je těžké uspět. Je potřeba se také připravit na nezdar, který vždy v nějaké formě přijde. Skoro nikdo neudělá všechny zkoušky na první pokus. Studium Master of Wine bych přirovnala k Frodově cestě z Pána prstenu – je dlouhé a ne bezbolestné.