Supertoskánská vína

Uplynulý týden byl pro mne jednoznačně ve znamení poznávání italských vinných krás. Začátek týdne jsem si „užíval“ na největší přehlídce italských vín na světě, tedy na veletrhu Vinitaly ve Veroně, po návratu pak trefně navázal účastí na skvělé degustaci „Supertoskánců“ pořádanou Rostislavem Kunešem z Rare Wine. Supertoskánská vína se přes svou relativně krátkou historii stala ikonickým a hodně vyhledávaným zbožím a možnost ochutnat starší ročníky jsem si tak nemohl nechat ujít.

Zajímavé je, že historie veletrhu Vinitaly a supertoskánských vín je zhruba stejně stará. Ve Veroně se letos s velkou pompou slavil jubilejní 50. ročník výstavy, na místě tak kromě místních vinařských celebrit nechyběl třeba ani italský premiér. Jen o chlup mladší je pak jedno z nejznámějších supertoskánských vín – Sassicaia, které bylo poprvé na trh uvedeno v ročníku 1968.

Vzniku supertoskánských vín napomohla klesající kvalita vín z Chianti a také přísná apelační pravidla DOC, která až příliš svazovala vinařům ruce v tom, jak mají vína dělat. Někteří z nich, včetně osobností typu Marchese Piero Antinori, se proto rozhodli vykročit vlastní cestou a postupně se zrodila legenda v podobě tzv. supertoskánských vín. Ta představovala něco zcela odlišného, než na co byli vínomilci od Toskánska zvyklí. Používání francouzských barikových sudů místo velkých sudů ze slavonského dubu, netradiční kombinace odrůd jako Cabernet Sauvignon, Merlot, Cabernet Franc nebo Syrah. S ohledem na časté používání tzv. Bordeaux odrůd se nabízelo srovnání s velkými víny tohoto věhlasného francouzského regionu. Novináři a kritici se do něj s chutí pustili a některá nadšená hodnocení v americkéch médiích nebo prestižním časopise Decanter brzo vyvolala velkou poptávku po supertoskánských vínech. V 80. letech tak vznikl velký boom tzv. Supertoskánců, v této dekádě vzniklo mnoho prestižních značek, které pak doplnila další vína v 90. letech. Samotný název „supertoskánské“ víno pak měl začít používat americký kritik Robert Parker, který řadu z těchto vín velmi vysoce obodoval a napomohl rostoucí poptávce i ceně těchto vín.

Vzhledem k tomu, že supertoskánská vína nesplňovala kritéria pro zařazení do apelačního označení DOC, byla dlouho označována jen jako „stolní vína“, od roku 1992 pak jako IGT ( Indicazione Geografica Tipica). Podmínkou pro produkci těhto vín je původ hroznů z uvedené oblasti, jejich odrůdové složení však není pevně definováno. Většina supertoskánských vín je dodnes takto označeno, ačkoliv některá z nich si již vydobila své vlastní DOC. Týká se to zejména oblasti Bolgheri, kde kult supertoskánských vín vznikl díky vinařství Tenuta San Guido a již zmíněném vínu zvaném Sassicaia. Jak Bolgheri, tak Sassicaia v současnosti mají přiznán status DOC.

Po zlatých 80. a 90. letech ovšem přišla změna. Na přelomu nového tisíciletí musí čelit supertoskánská vína některým výzvám a mírnému ochladnutí zájmu ze strany zákazníků. V první řadě kategorie natolik nabobtnala, že nálepka „supertoskánské“ víno nemusí nutně znamenat také super víno. Jen pro představu, apelace Bolgheri se díky supertoskánským vínům stala velmi žádaným regionem z pohledu vlastnictví nějakého toho řádku révy vinné. Jestliže mělo Bolgheri do roku 1998 zhruba 200 hektarů registrovaných vinic, aktuálně je to šestinásobek. Nepříliš ohromující kvalita na jedné straně, na té druhé vyšponované ceny těch nejlepších vín jako Sassicaia, Ornellaia nebo Solaia. Stále to není tak hrozné, jako v případě špičkových vín z Burgundska nebo Bordeaux, ale pro řadu lidí se stala tato vína prakticky nedostupnými. Vinaři pak také řeší ideální složení svých prestižních cuvée. Někdo sází na Bordeaux odrůdy, jiný na lokální odrůdové zástupce. Postupně se například zjistilo, že velmi dobře se v Bolgheri daří odrůdě Cabernet Franc, ale její výsadby nejsou tak výrazné, jak by bylo potřeba.

Zajímavou otázkou je také archivační potenciál supertoskánských vín, protože většina z nich vznikla relativně nedávno a není tak ještě přesně zmapováno jejich dlouhodobé vyzrávání. Degustace Rare Wine tak v tomto ohledu nabídla zajímavý pohled na tuto otázku a nutno říci, že některá prezentovaná vína z 90. let ukázala, že ještě rozhodně nepatří do starého železa, či lahvového důchodu chcete-li.

Merlot Desiderio 1991, Avignonesi Hodnocení: 88/100

Úvodní víno degustace, údajně z „horšího“ ročníku, postavené primárně na odrůdě Merlot. Ve skleničce se prezentovalo sytější barvou se širokým karmínovým okrajem. Na nose působilo relativně hodně vyzrále, s dominantími tóny sušeného ovoce, švestek, povidel, lékořice nebo tabáku. V ústech se nejprve objevují krásné tóny tmavého ovoce, pak se projevuje vyšší kyselina a v závěru povidla či čokoláda. Víno nedosahuje takové noblesy, elegance ani komplexnosti v porovnání s dalšími víny, ale rozhodně obstálo ve zkoušce času.

Le Pergole Torte 1995, Azienda Agricola Montevertine Hodnocení: 90/100

V tomto případě 100% Sangiovese, které zrálo 18 měsíců ve slavonských sudech a následně šest měsíců v sudech barik. Po zakroužení se ve skleničce objevuje krásné intenzivnější aroma s tóny černých třešní, švestek, jemné kořenitosti či květinových vůní, připomínající až růže. V chuti krásně svěží, celkem řízné s pěknou kyselinou a delikátním tříslem. Charakterem primárně červené ovoce, lehce kořenité v závěru. Slušná délka, velmi pěkné Sangiovese.

Lupicaia 1998, Castello del Terriccio Hodnocení: 91/100

V tomto případě jde primárně o Cabernet Sauvignon (85 %), Merlot (10 %) a 5% příměs odrůdy Petit Verdot. Víno zrálo 18 – 24 měsíců ve francouzských dubových sudech. Vůně je koncentrovaná, plná tmavého ovoce, se špetkou pepře, sušených švestek nebo toustu. Působí trochu exoticky. V ústech se víno rozline s razantní elegancí, je plné, šťavnaté a sametově ovocné. Chuť se krásně táhne do lehce kořenitě nasládlého závěru. Vybalancované, krásně otevřené, možná na svém vrcholu.

Guado al Tasso 1999, Antinori Hodnocení: 93/100

Směs ve složení Cabernet Sauvignon (60 %), Merlot (30 %) a Syrah (10 %). Jeden z vrcholů večera, víno jako blázen. Ze skleničky se doslova dere černý rybíz, ostružiny, borůvky, je až neuvěřitelné, jak svěžím ovocným dojmem působí. Nechybí máta, dřevo, pepř nebo špetka tabáku. V chuti celkem robustní, marmeládově koncentrované, ale zároveň delikátní a noblesní. Paletu černého ovoce doplňují příjemné tóny lékořice, pepře, bylinek nebo kávy. Tohle víno rozhodně nenudí, prezentuje se vytříbenými taniny, dlouhou dochutí.

Sassicaia 1998, San Guido Hodnocení: 96/100

Jak jinak opět Cabernet Sauvignon (76 %), s příměsí Merlotu (18 %) a Cabernetu Franc (6 %), zrálo 16 měsíců v dubových sudech. Absolutní extáze, pro mne osobně vrchol degustace, slovy těžko popsatelný zážitek. Na nose sexy, dráždivé a svůdné aroma, ve kterém nechybí listy černého rybízu, ostružiny, pepř, tymián, lehká nakouřenost, káva… rafinované nikoliv vulgární. V ústech doslova opulentní, čisté, neuvěřitelné v jemných detailech. Rozplývá se na jazyku. Krásně otevřené, vyvolávající „wow efekt“, rozhodně s dalším potenciálem.

Ornellaia 1995 Hodnocení: 94/100

A na závěr další legenda. Dominantně Cabernet Sauvignon, doplněný o Merlot, Cabernet Franc a Petit Verdot. Tohle víno nepůsobí na první dobrou tak ohromujícím dojmem, ale není pochyb o tom, že i tady se bavíme o vytříbené delikatese. Aroma je koncentrované, džemové, s tóny ostružin, švestech nebo hřebíčku, přecházející do vařeného ovoce, tabáku či lékořice. V chuti jakoby zakřiknuté, ale první zdání klame a postupně se rozeznívá koncert lahodných tónů, podpořených přesnou kyselinou a kvalitním tříslem. Velmi pěkné, kompaktní a delikátní.