Vinitaly, díky za ty dary…

Duben, 18.04.2017 07:57

Už víc než půl století, se v polovině dubna stává hlavním městem italského vína Verona. Zdejší výstaviště se převlékne do fialového, komunikační tepny jen stěží snášejí nápor dopravy a nad městem se po čtyři dny vznáší opojný alkoholový mrak. Tehdy i jedna z nejvíce osahávaných děvčat na světě – místní bronzová socha Julie, hraje přinejlepším druhé housle a daleko větší tlačenka je před stánkem Biondi – Santi nebo Tenuta San Guido. Já byl letos ve Veroně podruhé, cirkus jménem Vinitaly mne opět bez milosti nasál a po třech dnech vyplivnul nacucaného zážitky a především skvělými víny.

Ze vzduchu Vinitaly musí mumrajem připomínat mraveniště, všechny cesty vedou právě sem, zástupy trubců ráno čekají před jeho branami, až budou vpuštěni, pak se celý den kmitavě pohybují sem a tam a kolem šesté se zase vše hrne ven. A královna? Ta určitě musí být někde v pavilonu Franciacorty, protože to je jediné místo se zpřísněnou kontrolou a s omezeným přístupem. Navíc sektor, kde to nejvíce připomínalo mejdan nebo spíše zpomalený film. Soudě podle vláčných pohybů a mluvy některých přítomných. No jo, když ono se to tak dobře pije! Vivat Franciacorta!

IMG_20170409_174353_1

IMG_20170409_175532_1

Já jsem na Vinitaly ale přijal funkci dělnice, protože jsem na základě hodně ambiciózního harmonogramu absolvoval každý den desítky vzorků vín napříč italskými regiony Itálie a pěkně péroval nos a chuťové pohárky. Připadal jsem si jako horník z dolu Paskov, který se po dlouhé šichtě večer 10 minut snažil vyčistit zuby do barvy alespoň zdánlivě připomínající bílou. Těch vín bylo během čtyř dní něco kolem 300, některá průměrná, některá velmi dobrá a našly se i fantastické kousky. Která zastavení se mi nejvíce zapsala do paměti?

V sobotu probíhal odpoledne takový malý warm-up před začátkem veletrhu. Nedaleko Verony stojí historická Villa Allessandri a v ní se uskutečnila degustace vín několika desítek vinařství z portfolia společnosti Marc de Grazia.  Musím říct, že vína z Etny mne v poslední době hodně baví a možnost přechutnat prakticky celé portfolio kultovního vinařství Tenuta delle Terre Nere jsem nemohl odmítnout. Vinařství na Etně obhospodařuje nějakých 27 hektarů vinic, včetně poloh s prastarou révou, vysazenou před řáděním mšičky révokazu. Víno s označením Prephylloxera Etna Rosso D.O.C. tak pochází ze 130 let starých keřů, v kombinaci s jedinečným terroirem Etny snad nelze ani nalahvovat nic jiného než špičkové víno. Vinařství Tenuta delle Terre Nere mne chytlo za srdíčko, škoda jen, že přítomný winemaker nevládl prakticky vůbec slovem anglickým… Nádherná, charakterní vína s robustní mineralitou a rafinovanou strukturou.

IMG_20170408_155911_1

IMG_20170408_180107_1

IMG_20170408_180139_1

Neděle nabídla několik zajímavostí, třeba můj první Müller-Thurgau ze Sicílie a zanedlouho na to také první Müller-Thurgau z Basilicaty. Tahle odrůda prostě očividně zdaleka ještě neřekla své poslední slovo a šíří se i do regionů, kde by ji člověk jen tak nečekal. Vinařství Fattoria Zerbina pak patří mezi špičku produkce regionu Emilia-Romagna a to díky komplexním červeným vínům, která jsou postavena na místních klonech Sangiovese. Kromě aktuálních ročníků jsme za účasti vinařky Cristiny Geminiani ochutnali také nazrálé ročníky vína Marziemo (směs dominantně postavená na Sangiovese a doplněná o Cabernet Sauvignon, Merlot a Syrah). Nádherně sladkou tečkou bylo botrytické víno Scaccomatto 2013, 210 gramů zbytkového cukru vyváženo příjemnou vyšší kyselinou, krásné a exkluzivní víno. V duchu motta to nejlepší na konec jsme si na závěr dne nechali návštěvu rodinného vinařství Speri, jejichž vína není potřeba představovat milovníkům Amarone. Na příjemně ovocné, koncentrované a vybalancované Amarone ročníku 2012 navázalo stejné víno ročníku 1986! Ano, troufám si toto víno hodnotit, protože když šlo do sudu, tak já už prosím pěkně šel do první třídy. Nádherně vyzrálé aroma sušeného ovoce, švestek, v chuti ovocné tóny doplnil lesní podrost, tabák nebo jemný kouř. Opojné víno s dlouhou dochutí. Lepší Amarone jsem od základní školy zatím nepotkal…

IMG_20170409_152352_1

IMG_20170409_153249_1

IMG_20170409_171645_1

IMG_20170409_172535_1

V pondělí jsem toho ochutnal hodně, od Prosecca, přes Luganu, Vino Nobile, Brunello, až po Jižní Tyrolsko a asi nejlepší Lagrein mého života. Přesto bych pondělí jednoznačně vyhlásil dnem Chianti. Tahle vína jsou občas tak trochu podceňována v porovnání s Brunellem di Montalcinem, potažmo Vino Nobile. Mimo Chianti Classico je také produkce vín s tímto názvem velmi nevyrovnaná a člověk se může velmi lehce spálit. Ale za sebe říkám, že špičkové Chianti je absolutní TOP, co Toskánsko nabízí. Ověřil jsem si to hned na dvou návštěvách stánků vinařství Fattoria Selvappiana a Castello di Monsanto. Prvně jmenované patří k ikonám podoblasti Chianti Ruffina, tradiční přístup vinařství z vín doslova vystupuje. Vína Bucerchiale 2013 a Bucerchiale 2012 paráda, stejně jako „supertoskánec“ Fornace 2012. Na otázku, jestli chceme ochutnat i ročník 2000 nemohla zaznít jiná odpověď. Krásně vrstevnatá chuť, sušené švestky, černý rybíz, krabice od doutníků, trocha kůže. Došlo i na bílé, tedy 100% Trebbiano, v podobě Vin Santo 2009. Tak kvůli tomuhle „svatému“ bych snad začal v neděli ráno chodit do kostela… Prvně jsem také ochutnal Pinot noir z Toskánska. Vida ho „frantíka“, ten se natlačí všude. Vinařství Castello di Monsanto pak patří k ikonám Chianti Classico. Jako první mimo jiné začalo lahvovat v Chianti „single cru“ – legendární Il Poggio. Trojice vín Chianti Classico „Il Poggio“ Riserva DOCG 2012, 2003 a 1995, to byl ještě vyšší level Chianti. Robustnost, komplexnost, neskutečná elegance a velký potenciál. Ne nadarmo si tohle vinařství každým rokem dává až 10 000 lahví Riservy či Il Poggia stranou do archivu a nebojí se se starými ročníky vycházet na trh.

IMG_20170410_155326_1

IMG_20170410_155723_1

IMG_20170410_164908_1

IMG_20170410_165130_1

V úterý jsem „řádil“ už jen dopoledne, zaměřil se na Piemont, kromě Barola a Barbaresca ochutnal také hodně povedené Gavi z vinařství La Scolca. Moc příjemné zastavení bylo na stánku toskánského rodinného vinařství Podere 414, jehož vína určitě letos budete moci ochutnat na Praha pije víno. Krásné, čisté Morellino di Scansano, bez příkras a dělané s láskou k řemeslu. Miluju Montefalco Sagrantino, takže vínem posledního dne pro mne byl ročník 2012 z asi nejznámějšího vinařství Umbrie – Lungarotti. Škoda jen, že tady na nějaký starší ročník nedošlo, ale co nebylo, může být příští rok.

IMG_20170411_112729_1

IMG_20170411_112704_1

IMG_20170411_105247_1

Vinitaly je hlučné, přelidněné a vyčerpávající mraveniště, ale stojí za to se na něm nechat „zaměstnat“. Je to dřina, ale najdete tu spoustu skvělých vín a sympatických vinařů všech možných stylů a oborových vyznání… jo a komu by se snad zastesklo po domovu, může si tu dát i Gambrinus.

IMG_20170410_112732_1

2 komentáře:

Sajmik

20. April 2017 11:44

Můžu se prosím zeptat, co byl ten nejlepší Lagrein? Popř. další pěkná vína z Alto Adige? Díky.

miky

24. April 2017 06:27

Byl to Lagrein Riserva Taber 2014 z vinařství Cantina Bolzano. Z 90letých keřů, bohužel mají již vyprodáno. Některá jiná vína jsme vybrali a přivezeme do nabídky vinodoc.cz. Jinak moc se mi na veletrhu líbila také vína vinařství Cantina Terlan.

Okomentovat:

*

Loading...