Úchvatná Barola, 23 let staré Dolcetto a další krásy Piemontu

Listopad, 8.11.2016 09:41

Nedávný prodloužený víkend v Piemontu byl prostě geniální! Co se týká počasí, jídla a samozřejmě hlavně vína. Na nějaké dlouhé zírání do krajiny či vysedávání v kavárnách nebyl moc čas. Stihli jsme během 2,5 dne navštívit hned 10 vinařství a ochutnat necelou stovku vín. Pětici nejzajímavějších zastávek nabízím v dnešním příspěvku a jako bonus tip na ultrabrutálně dobrou restauraci, pokud byste se náhodou do Piemontu výhledově také chystali.

barolo

Pětici vinařství, na které bych chtěl upozornit, tvoří producent asi nejlepší Barbery, kterou jsem kdy ochutnal – Marchesi Alfieri, sympatické rodinné Barbaresco – Caʼ del Baio, částečně biodynamické vinařství Principiano Ferdinando, tradiční producent Barola Brezza a „pan Dolcetto“ neboli kouzelník Alario Claudio, jehož Dolcetta vyvrací svou dlouhověkostí veškeré předsudky o této odrůdě.

Aristokraticky laděné vinařství Marchesi Alfieri, které sídlí v malebné vesničce San Martino Alfieri, na západ od Asti, lze při příjezdu jen těžko přehlédnout. Z vrcholu kopce, na kterém vesnice leží, totiž ční do dálky starý hrad z konce 17. století, obklopen velkorysou zahradou připomínající anglický park. Tady sídlí po generace rodina Alfieri, která se také od konce 17. století v prostorách tohoto malého ráje věnuje výrobě vína. Nynější podoba a filozofie vinařství je v rukou tří sester – Giovanny, Antonelly a Emanuely, které také v roce 1999 najmuly enologa Maria Olivera. S ním jsme měli možnost projít krásná sklepení, kde v dubových sudech odpočívají Barbery nebo Pinot noir a také ochutnat vína z aktuální nabídky vinařství.

Sympatický Mario pracoval před nástupem do vinařství Marchesi Alfieri v Toskánsku, konkrétně ve vinařství Tenuta Col DʼOrcia v Montalcinu. Jelikož pochází z Piemontu, nabídku na pozici enologa Alfieri nezvažoval dlouho. Místní podmínky svědčí zejména odrůdě Barbera, která bývá někdy neprávem pasována vedle Nebbiola do pozice „chudšího příbuzného“. Pokud ale ochutnáte vína Marchesi Alfieri, budete rychle vyvedeni z omylu. Jejich komplexnost a elegance doslova přibíjí k podlaze. Už „základní“ verze Barbera dʼ Asti La Tota, nabízí delikátní ovocný projev, plný červeného ovoce nebo citrusů, vrcholným dílkem je ale Alfiera 2014. Víno zraje 15 měsíců v sudech typu barrique, většina hroznů pochází z vinice vysazené v roce 1937! Komplexní, plné, minerální víno, prostě noblesa, která plně koresponduje s aristokratickou podobou vinařství. Tohle je víno, které chcete pít na svatbě své dcery nebo na rande s Monicou Bellucci. Kromě Barbery je v nabídce vinařství také Grignolino, Pinot noir a Nebbiolo. Také rozhodně stojí za ochutnání.

img_3926

img_3935

Ve vinařství Marchesi Alfieri se dá za nemalý peníz i ubytovat. Kromě luxusu tu můžete na dvoře obdivovat třeba i 300 let starý keř révy, který uhynul prý zrovinka v loňském roce. Ve vinařství Marchesi Alfieri se snadno cítíte jako král či královna. Za královnu italských vín pak bývají označována vína Barbaresco.

A vyhlášeným producentem Barbaresca je vinařství Caʼ del Baio. Jediným „aristokratickým“ prvkem tohoto vinařství je snad soška koníka, kterou budete míjet na bráně při příjezdu do vinařství. Jinak je to čistě rodinný podnik, vinařství z dálky snadno přehlédnete, jako se to stalo nám, připomíná spíše větší rodinný dům než plnohodnotné vinařství. Vinařství se zjeví, až když stojíte na jeho dvoře. Majitelé Luciana a Giulio Grasso se o vinařství starají spolu se svými třemi dcerami – Paolou, Valentinou a Federicou.

Rodinná atmosféra a vřelý přístup z tohoto podniku doslova sálá. V degustační místnosti polehávají znaveně psiska, na zdi visí rodinné fotografie a všude kolem samé milé tváře a příjemné úsměvy. Pohodička. Člověk se tu cítí dobře, ačkoliv se tu střídají ve slušné kadenci skupinky vína chtivých návštěvníků. Produkce vinařství je na místní piemontské poměry docela velká, pohybuje se kolem 120 000 lahví. V nabídce najdete tradiční kaskádu Dolcetto-Barbera-Nebbiolo-Barbaresco. Tedy jak víno na každodenní popíjení, tak velké dlouhověké Barbaresco, které je po třech letech stále nevybroušeným adolescentem. My jsme ochutnali čtyři Barbaresca z tří odlišných Cru, konkrétně přísnou kyselinou nařezané Barbaresco Vallegrande 2013, krásné elegantní květinové Marcarini 2013 strukturované, plnější Asili 2013. Kam mohou zdejší vína ve své komplexnosti s časem jít naznačilo Asili Riserva 2009, víno zrající tři roky v 500l sudech a jeden rok na lahvi.

img_3961

img_3959

Rodinného charakteru je i legendární vinařství Brezza, sídlící v srdci městečka Barolo. Tradiční podnik, který spojuje vše, co piemontský turista potřebuje k životu. Restauraci, hotel (s bazénem) s výhledem na hrad a samozřejmě také skvělé víno. Slovo, kterým lze vyjádřit celou filozofii vinařství Brezza je „tradiční“. A to jak v případě postupů při výrobě Barola (dlouhá macerace, použití velkých starých sudů), tak použití hroznů z tradičních vyhlášených poloh, tedy Cru, jímž vévodí jak jinak Cannubi. Při zhruba dvouhodinovém povídání s Enzem Brezzou jsme se dotkli i sporu, který tu již dlouho rozděluje místní vinaře. Ti, kteří mají své vinice v nejstarší části Cru Cannubi, se totiž dlouho bránili tlaku vinařů jako je Marchesi di Barolo, kteří si vymohli její rozšíření i na okolní tratě (např. Cannubi Valleta nebo Cannubi Moscatel). Slovo Cannubi na etiketě totiž znamená z obchodního hlediska hodně. Nyní probíhá další soudní spor, kdy by se mělo rozhodnout o zrušení povinnosti označovat jednotlivé podčásti Cannubi a i majitelé méně prestižních poloh by tak mohli začít jednoduše uvádět „Cannubi“ na svých vínech.

Vína vinařství Brezza jsou čistá, krásně expresivně ovocná. Během degustace jsme narazili i na jeden český odkaz. Nebbiolo 2015 totiž vinařství lahvuje pod skleněné uzávěry z Preciosy a jak potvrdil Enzo Brezza, vývoj vín pod sklem sledují už 10 let a jsou nadmíru spokojeni. Letos dokonce lahvují pod Vinolok zkušebně i 10 % základního Barola. My jsme si ve vinařství střihli kromě Barolo Castellero 2012 a Barolo Cannubi 2012 i malou vertikálu vín z vinice Sarmassa. Vína poměrně koncentrovaná na nose, s tóny červeného ovoce, lékořice, v případě ročníků 2012 a 2011 Riserva však stále mlaďoučká se svíravým dominantním tříslem.  Že se vyplatí si na tato vína alespoň chvíli počkat, jasně ukázala mnohem přístupnější Sarmassa z výborného ročníku 2004. Vláčné, komplexní víno, na nose s jemnou vyzrálostí, ale v chuti absolutně bez jakýchkoliv náznaků únavy stárnutím. V dobrých ročnících si v případě vinařství Brezza kupujete s trochou nadsázky „nesmrtelná vína“.

img_3985

img_3991

A Barolo ještě jednou, tentokrát z jižní hranice oblasti, konkrétně z Monforte dʼ Alba. Na kraji obce se v rodinném domě, přesněji řečeno v jeho suterénu, nachází vinařství Principiano Ferdinando. Vinařství disponující sedmi hektary vinic, lahvující něco kolem 30 000 vín. Sympatický Ferdinando je v regionu výraznou osobností a advokátem přírodních postupů při výrobě vín. Ve vinici praktikuje některé biodynamické přístupy, při výrobě zasahuje do procesu minimálně, vína kvasí spontánně, jsou prakticky bez přidané síry. Pro zrání vín používá pouze velké sudy ze slavonského dubu. O žádnou certifikaci Ferdinando Principiano nestojí, jak říká vyzkoušel si různé věci a v žádném ohledu není dogmatický. Ani v aktuálně tak oblíbené biodynamice.

Pokud by jeden čekal, že vína budou, jak to říci, „specifická“, nekonvenční či ujetá, tak tady velký bacha! Principiano Ferdinando servíruje totální eleganci, noblesu, zároveň návykově osobitá vína, a to napříč svým portfoliem. Na vrcholu samozřejmě stojí jeho tři Barola. Základní Barolo Serralunga 2012 Robert Parker ocenil titulem „Best buy“, dvě single vineyard vína pak posouvají vysoce nasazenou laťku ještě o kus výše. Barolo Ravera 2012 je z vinic vysazených v roce 1945, víno je přes svůj mladý věk neskutečně jemné, sametové, zároveň vrstevnaté, komplexní a doslova fascinující. Stejně jako Barolo Boscaretto z výše položené vinice vysazené roku 1967, hrozny se šlapají bosýma nohama. Ochutnali jsme ročník 2011 a 2009, který zrál čtyři roky ve velkém sudu a tři roky na lahvi. Víno má neskutečně bohaté aroma na nose, s tóny červených peckovin, fialek, lékořice, v ústech doslova opulentní a krásně vyvážené. Orientačně si píši 95 bodů ze 100 možných. Ferdinando si mne získal, tohle jsou prostě Barola s velkým B.

img_3977

img_3978

Nezapomenutelným zážitkem byla také návštěva vinařství a degustace u Claudia Alaria. Ačkoliv má tento vinař v nabídce také Barberu a dvě Barola ze dvou odlišných poloh, jeho velkou láskou je odrůda Dolcetto. Věnuje jí tedy ve vinici stejnou péči, jako zbylým dvěma odrůdám a výsledky, jakých v případě Dolcetta dosahuje, doslova boří zažité představy o této odrůdě jako jednoduchém, každodenním pití pro vylepšení nálady či večeře, bez ambicí k nějakému vyzrávání v čase. Když jsme se bavili s Claudiem Alariem o potenciálu jeho Dolcetta Sori Prudent 2014, najednou vyskočil a odběhl do svého sklepa. Za chvíli jsme ochutnávali pěkné nazrálé víno, plné sušených švestek, brusinek a dalšího ovoce. Bylo to Dolcetto Sori Prudent 2006, které rozhodně ještě neřeklo poslední slovo. Toto víno ale vzbudilo ještě více otázek, kam až muže Dolcetto při zrání zajít… Ano, tohle víno už bylo hodně nazrálé, poměrně rychle se vytrácelo ze sklenice, ale rozhodně nebylo mrtvé – Dolcetto Costa Fiore 1993, kompletně dělané v nerezu, ročník, kdy se Claudiovi narodil syn a rok, kdy já jsem o krásách vína neměl ještě ani ponětí. Tenhle zážitek potvrdil, že ve světě vína nelze podceňovat nic ani nikoho a to je na tom to krásné.

img_4011

img_4010

Na degustaci s Claudiem Alariem jsme navázali ještě společnou večeří v báječné a skvělé restauraci Locanda dell´Arco ve vesnici Cissone. Ta sice nemá Michelinskou hvězdu, ale jinak má asi vše. Pokud někdy do Piemontu pojedete, určitě si tam zajděte. Skvělá kuchyně, samozřejmě jen z lokálních surovin, příjemná atmosféra, skvělý personál a vinný lístek? Parádní výběr těch nejzajímavějších výrobců s dlouhým seznamem ročníků! Ceny samozřejmě víc než příjemné. Jen pozor, doporučuji udělat si předem reservaci, my jsme ji měli asi dva měsíce předem.

Piemont byl prostě úchvatný, hrál barvami, voněl a chutnal. Tenhle malebný kousek Itálie si prostě nejde nezamilovat. Nezbývá si než dát předsevzetí, že nejpozději do roka a do dne se sem opět podívám.

2 komentáře:

Jiri Sebela

15. November 2016 12:38

Pridam jeste jedno doporuceni na mistni kuchyni.
Osteria Da Gemma v Roddino.

js

miky

22. November 2016 10:32

Díky, další důvod, proč se tam zase příští rok vydat:) Mikuláš

Okomentovat:

*

Loading...