Rozhledy po Modrých horách

Září, 9.09.2013 07:40

K

oncem srpna jsem přijal pozvánku na výlet po Modrých horách. Vinaři ze sdružení VOC Modré hory zorganizovali akci s poměrněambiciózním programem, vrámci kterého jsme stihli během jednoho a půl dne navštívit sedm vinařství ze všech pěti obcí, které do VOC Modré hory patří. Časový harmonogram jsme jen těžko dodržovali, vinaři nás totiž většinou nechtěli jen tak pustit ze svých sklípků. Vzorky se nalévaly kadencí samopalu AK-47, prim samozřejmě hrála vína červená, nejčastěji zodrůd Frankovka, Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Nevím, jaké byly původní plány organizátorů, ale naše sestava nakonec byla celkem komorní, což rozhodně nebylo na škodu. O to intenzivnější totiž veškerá setkání svinaři byla. Program byl celkem náročný, ochutnali jsme desítky vzorků, takže nejlépe naši skupinku asi vyjadřuje označení „sedm statečných“. Začali jsme na rozhledně poblíž Velkých Pavlovic, kde jsme se za pěkného slunného počasí chvíli kochali výhledy po okolních viničních svazích a pak už rychlý přesun do historického sklepa Vinařství Lacina.Vnově zrekonstruovaném sklepě (2011), který původně patří mezi nejstarší ve Velkých Pavlovicích, nás přivítali oba Pavlové Lacinovi. Starší má na starosti hlavně výrobu vín, mladší zase prodej. Sklep má rodina Lacinů ve vlastnictví zhruba od roku 1920, jeho hlavní místnosti dominuje prastarý lis na víno zroku 1886. Ten je ostatně také hlavním motivem etiket vinařství, a to včetně svíčky, která je na něm postavena. Pan Lacina kdysi lis vyfotil a požádal grafika o jeho překreslení. Ten tak učinil, a výsledek vinaři předal včetně malého asymetrického výstupku vhorní části lisu. Svíčka tak má nyní na lisu (i etiketách) své čestné místo…tedy alespoň do doby, než se rozhodnou Lacinovi změnit grafiku svých etiket. Vinařství obhospodařuje čtyři hektary vlastních vinohradů, na kterých je vysazena poměrně pestrá škála odrůd. Ochutnali jsme širokou paletu vín, a to jak bílých, tak červených. Vkategorii bílých Lacinovi přiznávají, že suchá vína se jim velmi špatně prodávala, takže se rozhodli od loňského roku zaměřit jen na produkci polosuchých a polosladkých vín. Ochutnali jsme mladé Neuburské, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Chardonnay, Aurelius nebo Rulandské šedé, po kterém prý jedna ze zákaznic vinařství zažila nefalšovaný orgasmus. Telefonicky se dokonce o tuto informaci svinařem podělila. To účastnice našeho zájezdu zůstaly pravděpodobně dle reakcí a výrazů podobnou intenzitou šeďákem nezasaženy. Za sebe mohu říci, že mne bílá kolekce vinařství Lacina svým stylem příliš neoslovila. Líbivá vína svyšším zbytkovým cukrem, která se celkem bez problémů ztratí vzáplavě podobné produkce zjiných koutů Moravy. To červená byla o poznání zajímavější. Vyzdvihnul bych třeba kořenitý Dornfelder 2012, plný tmavého bobulového ovoce, vyzrálé André 2009 a ještě lepší Frankovku 2009.

Za červená z Moravy

Ve vinařství Lacina se poprvé objevila jakási schizofrenie, o které nás vprůběhu dvou dní postupně přesvědčovali i další vinaři. Máme tu ideální polohy pro výrobu červených vín, jsme členové VOC Modré hory, které se specializuje jako jediné na růžová a červená vína zodrůd Frankovka, Modrý Portugal a Svatovavřinecké, ale potřebujeme prodávat, a proto děláme všechno, od polosuchých Veltlínů až po polosladké Pálavy. Češi prý moravským červeným stále příliš nedůvěřují a preferují bílá vína. Mně se to od stolu kecá, ale je škoda, že si vinaři nejdou více za svým, needukují a nepřesvědčují nekompromisně zákazníky, kteří knim přijdou, a neservírují jim tvrdě lokální produkt. Chceš bílé suché víno? Jo, a aby mělo 10g zbytkový cukr? Tak to si měl, kamaráde, jet jinam… Ale třeba se vše změní, ostatně od roku 2011 se na tom dvě desítky vinařů zregionu snaží spolupracovat na osvětě vrámci sdružení VOC Modré hory. Sdružení zahrnuje vinaře z pěti vinařských obcí, které jsou vzájemně historicky spjaty, jedná se o obce Bořetice, Kobylí, Němčičky, Velké Pavlovice, Vrbice. Vrámci výletu jsme je navštívili všechny. Autorem samotného názvu Modré hory, který tento region označuje je prý nedávno zesnulý Prof. Vilém Kraus, CSc. Postavení tohoto VOC je oproti zbylým tuzemským sdružení podobného charakteru stále unikátní, protože se čistě zaměřuje na červená a růžová vína. Voficiálních materiálech VOC Modré hory se píše, že „vinaři regionu pečlivě a dlouho vybírali a zvolili z těch nejtradičnějších, momentálně nejpěstovanějších a nejpříhodnějších pro svůj region tři: Frankovku, Svatovavřinecké a Modrý Portugal. Z těchto bude možné uvádět na trh červená vína po 18 měsíčním zrání a mladá rosé vína.“ A že diskuze musela být nejen pečlivá, ale možná i vášnivá a vlastně stále neukončená, je člověku jasné, pokud se sněkolika vinaři ze sdružení na toto téma pobaví. Někdo by se ještě více specializoval, množství odrůd osekal, jiný by zase paletu odrůd a vín rozšiřoval. Co třeba André, Pinot noir? Ojedinělé nejsou ani úvahy nad zakomponováním některé zbílých odrůd, například Neuburského nebo Müller Thurgau.

Ze sklepa do vinic

VBořeticích nás ve dveřích svého vinařství přivítal Stanislav Novák (Jedlička & Novák). Během prohlídky výrobního provozu ochutnáváme několik vzorků, celkem příjemné letní pití je třeba cuvée Muškátu Ottonel a Ryzlinku rýnského 2012, které příjemně kombinuje aromatičnost prvně zmíněné odrůdy a citrusovou svěžest rýňáku. Zkategorie bazénového pití je i lehce pitelné rosé Svatovavřinecké 2012 VOC, které má hodně sytou jahodovou barvu a voní po jahodách, malinách a trochu i po smetaně. Zčervených pak mezi sudy asi nejvíce zaujala Frankovka 2009.Ze sklepa jsme pokračovali smenším přesunem přímo do vinic. Dojeli jsme na rozhlednu Kraví hora, která byla vystavěna vroce 2006 na památku vítězství obce Bořetice vcelostátním kole soutěže Vesnice roku 2005. Jejích 15 metrů výšky možná nebudí příliš respektu, ale díky zřetelným výkyvům i za mírného větru jsou výhledy zjejí plošiny téměř adrenalinovým zážitkem. Na rozhledně si nás převzal Radim Stávek zvinařství Pavel a Radim Stávkovi zNěmčiček. Přímo pod rozhlednou mají bratři vysazeny modré hrozny, vyzrávání Frankovky a Svatovavřineckého jsme si mohli osobně zkontrolovat. Pak ještě zastávka ve viniční trati Bočky, která se nachází na svahu nad Němčičkami, a obhlídka Tramínu červeného. Ve sklepě vinařství jsme ochutnávali mladá vína zrající vnerezových tancích. Příjemný ovocný, jahodový, šťavnatý Modrý Portugal 2012 nebo elegantní a do sušeného ovoce líznutou Frankovku 2012. Zcela famózní byla domácí škvarková pomazánka a ktomu André 2007. Zprvního dne mi právě tato červená asi šmakovala nejvíce.Stávkovi jsou podobně neobvyklé jméno vNěmčičkách a okolí, stejně jako jsou Osičkovi ve Velkých Bílovicích. Do rodiny Stávků patří i Richard Stávek, který se při výrobě vína řídí striktně tradičními postupy a Jan Stávek, jehož specialitou jsou růžová a fortifikovaná vína. V jeho vinařském dvoře aktuálně probíhá rozsáhlejší rekonstrukce, takže jsme se přesunuli do viniční tratě Růžený. Jan Stávek pro nás u zdejší kapličky Sv. Antonínka připravil menší piknik sdegustací a skulisou zapadajícího slunce jsem už jen čekal, kdy zvinice vyběhnou rozverná bobulová dvojce Kryštof Hádek a Tereza Voříšková. Ne, že by se snad slavný tuzemský biják svinařskou tematikou natáčel tu, ale atmosféra byla až příliš neuvěřitelná, filmově kýčovitá. Rosé Růžený (Frankovka) i Rosé Nad Zahrady (Merlot) jsou „profesorsky“ zvládnuté růžovky, těžko jim lze něco vytýkat. Třeba takové Rosé Růžený 2011 má přímo vzorovou růžovou barvu, voní po červeném ovoci, lehce květinové. Osvěžující, elegantní, lahodné a dlouhé. Pije se to moc dobře, to jo, ale mě tam prostě nějak něco chybí. Těžko se to dá popsat, něco výrazně osobitého. Z fortifikovaných vín jsme ochutnali dva velmi zajímavé bílé vzorečky, Juveano a Soleru. Posledně jmenované víno také asi bylo zmého pohledu vrcholem příjemné venkovní degustace. Pak už nás čekal „jenom“ přesun na rodinnou farmu Ovčí terasy, společná večeře svinaři, spousta vín a spát.

Ovce, Kobylí a Vrbice

Béé, béé. Na Ovčích terasách vás zpostele netahá žádné kohoutí kokrhání. Ráno snídáme na terase Ovčích teras, slunce svítí, zúdolí se ozývá bečení a my řešíme, zda je to skutečné, nebo nám to pouští znějakých místních ampliónů. Ovce totiž nejsou nikde pod terasami vidět. Když stádo utichne, dožadujeme se otočení kazety s nahrávkou… Ale teď vážně, Ovčí terasy jsou fajn ubytování, restaurace se slušnou kuchyní a mladým, sympatickým a usměvavým personálem. Přesně ten typ zařízení, kterých by si Modré hory a nejen ony zasloužily mnohem více. S turistickými službami to na Moravě není vždy úplně to pravé ořechové, ale to je na jiný článek. Vyrážíme na první zastávku do Kobylí, kde nás čeká místní „gigant“ Patria. Bývalé zemědělské družstvo je opravdovým obrem, znějakých 167 hektarů vinic vkatastru ovce obhospodařuje Patria Kobylí hned 152. Na rozdíl od včerejších vinařů je Patria vysloveně velkým producentem, vína vyrábí vněkolika různých řadách, často se snimi setkáte vregálech tuzemských supermarketů. Celkem se roční produkce vinařství pohybuje kolem tři čtvrtě milionu lahví. I ve vinařství je všechno tak nějak „větší“, od tanků na víno, sudy, lis…Ten jsme ostatně měli to štěstí vidět vakci, sympatický průvodce Marcel Lanžhotský nám vše se zaujetím vysvětlil a ukázal. Zatímco bílá vína (Ryzlink vlašský, Rulandské bílé), to u mne příliš nevyhrála, růžové VOC Modré hory zFrankovky a dvě červená vína byla příjemně pitelná. Schutí se pije třeba takový Modrý Portugal 2011 VOC. Červená vína jdou kobylským o poznání lépe, o to více mne opět zaráží tak silné zaměření na vína bílá, které se bude ještě do budoucna zvyšovat. Marcel Lanžhotský potvrdil, že co se týká nové výsadby, tak posilují vrámci kategoriebílých aromatických odrůd. Ale třeba je to jen dočasná fáze a Modré hory postupně nevyblednou…Vrámci posledního motorizovaného přesunu jsme zavítali do krásné Vrbice. Díky místnímu unikátnímu až sedmipatrovému systému sklepích uliček opravdu jedinečné místo na mapě Moravy, které ještě možná tak trochu čeká na objevení tuzemských turistů. Zatím je to místo „zasažené“ turismem jen okrajově, zachovává si tak stále svou kouzelnou autenticitu. Jeden zhistorických sklepů jsme navštívili sLeošem Horákem a u několika vzorků povídali o Vrbici a o tom, jak se kprovozování vlastního vinařství dostal on sám. Venku slunce celkem nepříjemně pálilo, vchladu sklepa bylo přímo úžasně.Vrcholem pátečního programu a dost dobře také celého výletu za vinaři zModrých hor ovšem byla degustace u Víta Sedláčka. Neuvěřitelně charismatický, příjemný a osobitý vinař nás doslova připoutal ve svém zrekonstruovaném sklepě, naléval jeden vzorek za druhým a povídal nejen o vínech. Zajímavých vín přitom bylo dost, zbílých určitě výrazný, sebevědomý Müller Thurgau 2012 nebo o rok starší Neuburské. Zamiloval jsem se pak do jeho růžového či oranžového Rulandského šedého. Doménou Víta Sedláčka jsou ale vína červená, která navíc nechává většinou trochu vyzrát, než je dává do prodeje. Ochutnali jsme paletu povedených vín ročníku 2009, konkrétně André, Modrý Portugal (botrytický sběr) nebo Zweigeltrebe. Mohutné Cuvée Opakus (Dornfelder, Frankovka a André). Na závěr nám Vít Sedláček slíbil zaprášenou nebo přesněji řečeno „zasranou“ flašku Pinotu, byla skvělá. Ale vzorky stále přibývaly a zVrbice jsme tedy odjížděli súsměvem na rtech spoměrně značným zpožděním oproti původnímu plánu. Nikomu to nevadilo.

Červená budoucnost

Ačkoliv VOC Modré hory představují poměrně širokou paletu různých výrobců, kteří se od sebe liší rozsahem produkce, svým přístupem a filozofií výroby, musím říci, že vína, která jsme zkategorie VOC ochutnali, až na výjimky měla podobný a jednotný charakter. Příjemná lehčí červená či růžová, s jasnou odrůdovou linkou. Ztohoto pohledu je produkce VOC Modré hory celkem kompaktní. Vinaři zVOC Modré hory ale budou muset ještě zapracovat na tom, aby o svých vínech přesvědčili širší veřejnost. Povědomí o VOC Modré hory zatím jaksi tak nějak není, natož, aby vyvolávalo u zákazníků nějaké konkrétní emoce. Začít by vinaři mohli u výraznějšího brandingu lahví, které jsou většinou řešeny jen decentním proužkem na hrdle lahve a nápisem VOC. Jediná Patrie Kobylí má znavštívených vinařů speciální etiketu pro VOC vína. Ostatně etikety jsou pro mne příkladem toho, jaký pocit jsem zVOC Modré hory za ty dva dny svinaři získal. Zatím jakési nesmělé vykročení kpropagaci místních červených vín, která přitom rozhodně mají co nabídnout. O budoucím úspěchu či neúspěchu tohoto VOC rozhodne to, do jaké míry budou schopni vinaři odvážně a jednotně postupovat. Doufám, že se místním vinařům podaří využít lokální modrou jedinečnost a dle mého názoru jasnoukonkurenční výhodu v následný úspěch a nepodlehnou pokušení a slíbivými nasládlými bílými víny nebudou napodobovat zbytek Moravy. Jejich síla je totiž včervené.

6 komentáře:

Anonymous

9. September 2013 08:01

Moc pěkně napsané!

moll

9. September 2013 09:50

Lehko se to radí „Tak to si měl, kamaráde, jet jinam…“. Moc těžko se dívá jak udjíždí naditá prkenice, když máš sklep plný vína …

    Anonymous

    20. September 2013 01:06

    Přesně tak. Šedivá je teorie bloggerů, zelená je réva vinařů …

Martin Čermák

9. September 2013 19:33

Nejen Modré hory jsou dobrá červená vína,co takhle Čejkovice?
Vinařství Konečný (aktuálně jeho PinotCab oceněný na Králi vín) nebo Hřiba,Veverka Libor… To by se dalo vyjmenovávat nepočítaně…
Ale napsáno poutavě,až jsem dostal chuť!

Anonymous

12. September 2013 12:37

A nebo takové Dolní Kounice! Pinoty z Mikulovska či Glosova Fratava :-) V čem jsou MH vlastně tak vyzdvihované?

Anonymous

21. September 2013 21:17

ano v MH umí udělat dobré červené(co tak vinař J.Herzán) ale každý musí za vinařem a zjistí že je to něco jiného než čím nás krmí vinotéky marketů a pak každý dá přednost zahraničí.Také se mi to stávalo ale nyní měním názor a preferuji červené a jsem rád že existují u nás MH tak ať jen vydrží, jinak bude jen zahraniční červené, sdílím názor presentovat se červeným a marketingově podpořit MH

Okomentovat:

*

Loading...