I tasted them blind, got lost in the game…. Aneb minulý týden jsme se sešli ve středu v podvečer s Jiřím a Petrem v útulném baru Champagneria na Praze 1 a naslepo ochutnali devítku vín dle metodologie WSET. Pro Jiřího s Petrem ostrý trénink na lednovou zkoušku v rámci Diplomy, pro mne naštěstí jen zavzpomínání na loňskou dřinu se šťastným koncem.
Degustace vín naslepo je zábavná disciplína, v pojetí WSET ale rovněž náročná. Na množství informací, které se od degustátora očekávají, na přesnost i „time management“. Na vzorek 10 minut, a to se kromě popisu vína očekává identifikace kvality vína, argumenty pro a proti, případně i zařazení vína do konkrétního regionu, identifikace odrůdy apod. I tady je potřeba zdůvodnit tu či onu volbu. Je potřeba držet přesně danou strukturu popisu vína, vlastní kreativa se v tomto případě neočekává. Pokud se navíc snažíte psát tak, aby to po Vás někdo i přečetl, pak dokáže být dodržení celé WSET metodiky docela vyčerpávající. V našem případě 90 minut, po které je potřeba držet koncentraci na maximum a snažit se neudělat chybu.
Pozitivní je, že při následném porovnávání zápisků jsme se ve velké míře potkávali v tom, co měl kdo napsáno. I v kvalitativním hodnocení vín. Jen tu bílou Jumillu jsem sestřelil o něco více než hoši, ale ono to fakt moc dobré nebylo… Co se týká identifikace původu či odrůdy vín, celkem spolehlivě jsme se trefili do německého Rieslingu, Rioju jsem identifikoval včetně Reservy, Barolo bylo rovněž typické. Trošku jsme naopak pohořeli na rakouském veltlínu, Carmenére z Chile bylo identifikováno pouze v rámci kategorie „víno z Nového světa“. Radost mi udělal Pomerol, protože jsem tipnul Bordeaux. Bílá Jumilla se nedala odhalit, stejně jako příliš „uhlazený“ cabernetík z Chile.
Cílem tréninku samozřejmě nebylo vybrat nejlepší vína, ale pokud bych měl z každého flightu vybrat vítěze, vypadalo by to asi takto. V prvním bílém flightu to byl delikátní Ürziger Würzgartem Riesling 2011 od Dr. Heidemanns – Bergweiler. Ukázkový Riesling s bohatou vůní květin (akátu, kdoule), citrusového ovoce, meruněk a typické šutroviny či chcete li „flinty“ charakteru. Pokud by někdo ještě váhal, jestli to je Riesling, tak není potřeba volat přítele na telefonu, petrolej ho definitivně prozradil. V chuti krásně vyvážený zbytkový cukr (9,8g/l) a vyšší kyselina (8,6g/l), pikantní citrusové tóny doplněné o směs bylin a minerální slanost v dochuti. Víno je delší a opravdu dobře se pije. Po následující smršti červených jsme ho v závěru večera s chutí dopili:). Poražení: Castillo de Jumila 2015, Blanco a příjemný, spíše ovocný Grüner Veltliner 2015 Terrasen od vinařství Leth z Wagramu s kyselinou ostrou jak uhrančivý pohled Sandokana.
První červená trojice obsahovala typické novosvětské barikem nabušené víno, a sice robustní Carmenére 2014, Gran Reserva, od vinařství Tarapacá. James Suckling prý neváhal nasadit 91 bodů, proč ne, můj styl to sice úplně není, ale vínu nelze vytknout krásný ovocný projev, plnost, komplexnost, délku. V chuti najdete tmavé ovoce (černý rybíz, ostružiny, švestky), džem, ale také vanilku, hřebíček, kokos nebo kávu. Víno jsem dopíjel včera doma a bylo možná ještě lepší. Působilo uvolněněji, nebo jsem byl možná po zdobení vánočního stromečku rozněžněn já, nevím… O poznání „řidší“ a kratší byl Cabernet Sauvignon 2015 „Reserva“ od vinařství Bisquertt. A zlatá střední třída bylo příjemné červené víno Santagostino 2012 (směs odrůd Nero d Avola a Syrah) od sicilského vinařství Firriato.
Poslední trojice byla nařachaná, doslova souboj vinařských velmocí – Francie, Itálie a Španělsko. Barolo 2012 Turné z vinařství Silvio Grasso bylo delikátní, mlaďoučké, v porovnání s vyzrálou dvojičkou to mělo těžké. Château Tour Maillet 2007 aneb fajnové hupsnutí do Pomerolu, s omamnou aromatikou a elegantní chutí. Nebylo to špatné, chraň Bůh, ale v porovnání s Riojou Ramires de la Piscina Reserva 2007 to prostě tahalo za kratší konec. Stephen Tanzer tomuto španělskému vínu nasadil 91 bodů. Ve vůni krásně komplexní, s tóny tmavého ovoce, černého pepře, lékořice, vanilky. V chuti krásně strukturované, s vyšší kyselinou i tříslem. Tmavé ovoce s příjemně nazrálými tóny tabáku, zemitosti, kávy. Dlouhá dochuť. Tohle víno rozhodně neřeklo poslední slovo a cena 360 Kč je třešnička na dortu.
Po práci legraci, takže jsme se s Petrem domluvili po třech flightech ještě na skleničku, z čehož se nakonec vyklubalo intenzivní dopíjení výše uvedených lahví. Rioja, Sicílie, Pomerol, Mosela…Tramvaj jsem stihnul až noční, aneb jak by to dozpívala Britney Spears: „Oops! I think I’m in wine… Yes, I’m not that innocent.“
