Pálava 2020 slámové víno z vinařství Sonberk se stala nejlépe hodnoceným vínem již devátého vydání ročenky Nejlepší vína České republiky z autorského týmu časopisu Wine & Degustation. Byla také pověstnou sladko tečkou za povedenou degustační akcí při příležitosti představení této publikace. Na pražských Vinohradech se v restauraci Apelace 21 potkala skvělá gastronomie se špičkovými víny z Moravy.
Autorský tým, který si při přípravě ročenky každým rokem prochází degustačním kolem tisíců vzorků, má stabilní složení a tvoří ho Michal Šetka, Richard Süss, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl a Roman Novotný. Dle jejich slov je posun v kvalitě tuzemských vín v posledních letech markantní, což se odrazilo i v poměrně štědrém bodovém ohodnocení. Řada vín překročila magickou hranici 90 bodů a několik vzorků dokonce atakovalo bájnou stovku. Nejvýše hodnoceným vínem se v aktuální ročence stala s 98 body již zmíněná Pálava ze Sonberku, těsně následovaná červeným duem Family Reserve Merlot 2018 z Vinařství Springer a Bellegrado 2018 od Františka Zapletala. V obou případech 97 bodů ze 100 možných.
Některá z nejlépe hodnocených vín bylo možné ochutnat za účasti vinařů také v restauraci Apelace 21. Z prezentovaných bílých vín byl na úvod skvělý Sauvignon blanc 2021 Big Fabig. Krásné, čisté a komplexní víno, které potvrzuje mimořádný talent Romana Fabiga. Výrazná, ale elegantní aromatika, skvělá práce se sudem.
Hned trio vín patřilo odrůdě Ryzlink rýnský a ukázala se pestrost stylů jednotlivých vinařství. Na jedné straně kometa tuzemské vinařské scény posledních let, pražské Vinařství Zilvar a jeho Riesling Schwarzberg 2020, s velmi delikátním projevem s tóny svěžích citrusů a bílých květin. Víno, které připomíná stylem solidní vzorky z Mosely. Oproti tomu Ryzlink rýnský 2019 z viniční trati Za cihelnou z vinařství Mikrosvín Mikulov působí ramenatějším a plnějším dojmem, v chuti široce rozkročen, s tóny zralých peckovin, citrusů a lučních bylin. Ryzlink rýnský z Liščího vrchu od Jindřicha Kadrnky je s tóny grepu a ananasu někde uprostřed.
Jestli se na Moravě někde v posledních letech odehrává tichá revoluce, tak jsou to bubliny a především červená vína. Z šumivých vín jsme ochutnali velmi solidní Prestige Brut 2017 od Bohemia Sektu a je zřejmé, že firmě na Moravě přibývá stále více kvalitní konkurence. Nově chce do této kategorie zostra šlápnout například vinařství Thaya, která v následujících letech uvede hned několik různých sektů.
Pokud někdo stále tvrdí, že na Moravě nejde udělat velké, komplexní červené víno, tak mu v posledních letech musí docházet argumenty a údivem vysychat v hrdle. Zdůvodnění, že tu na ně nemáme klima už neobstojí a hlavně, někteří vinaři načerpali zkušenosti a v případě červených prostě ví, jak na to. Tři krásné příklady za vše. Petr Kočařík a Pinot noir, to je spojení, které funguje už roky, a i jeho Pinot noir 2020 Novosady se výrazně povedl. Víno příjemně šťavnaté, delikátní, s krásnými tóny červeného peckového ovoce, jemně kořenitý v dochuti. Pinot noir, který má v tuto chvíli té energie možná až moc a pár let ležení na láhvi mu jen prospěje.
Na červených vínech má své renomé postavené také Pavel Springer z Vinařství Springer, takže žádné překvapení, že jeho Merlot 2018 Family Reserve ve výběru z hroznů je prostě skvělý. Rafinovaná a komplexní chuť s téměř nekonečným odezníváním, tóny zralého ovoce doplněné o ušlechtilé tóny dřeva. Pro mne asi nejlepší víno celého degustačního odpoledne.
Hodně zvědav jsem byl pak na cuvée Bellegrado 2018 z velkobílovického Vinařství František Zapletal. Cuvée Cabernetu Sauvignon, Merlotu a Frankovky. Velmi koncentrované v chuti, perzistentní víno, juicy, s tóny tmavého peckového ovoce, tóny švestky, ostružin, ale také lékořice. Sametové na jazyku, s elegantními tříslovinami. Dlouhý závěr. Opět víno, které si bez obav můžete uložit do archivu a počkat si, kam se v průběhu následujících let vyvine.
Na závěr degustačního odpoledne nemohlo chybět sladké hřešení, které obstaral Oldřich Drápal se svým vínem bobulky „69“ 2016 a především pak Sonberk se svou vynikající slámovou Pálavou 2020. Víno, po jehož ochutnání se mi okamžitě vybavila jihoafrická ikona Klein Constantia a jejich kultovní sladké víno. Takto povedená dezertní vína umí po světě stále méně vinařů. Zážitek to byl tak intenzivní, že jsem úplně zapomněl, že si k vínu s chutí užívám mnou tolik neoblíbenou žemlovku. Klobouk dolů i před kuchařským týmem restaurace Apelace 21.
