Na pivo a víno do Moravského Žižkova

Sobotní ráno nebylo tak příjemné, jak by jeden čekal. Jaroslav Osička do nás sice lil jen čistou přírodu z hroznů, ale možná to chtělo doplnit i nějaké to H2O. Na to jsme skrzeva to fajnové víno nějak nemysleli. Dnes nás dle programu čekala výstava vín vMoravském Žižkově a návštěva vinařství Bíza. Vprvní ranní okamžik jsem si to nějak nedokázal představit. Jardo, ty vrahu, proběhlo mi hlavou. Nu nic musíme se srovnat a tak jsme vyrazili na snídani do Vinopy.

Vsobotu to ve Vinopě, rozuměj restauraci patřící kareálu Vinium Velké Pavlovice, žije od 10 hodin dopoledne. I když žije…Patřili jsme mezi první návštěvníky. Příjemný klídeček a teplíčko. Tedy až na místní rádio, které vyhrávalo profláklé disco hity dnešní doby, které byly občas proloženy úryvky zrozhovoru sMiroslavem Volaříkem. Mít tak po ruce vlašák zKotelné, možná bych po něm sáhnul, ale ve Vinopě jsme radši zvolili dvanáctistupňovou medicínu zPlzně. U druhého džbánku už křivka pozitivní nálady opět stoupala, zavodňování či chcete-li zapivování organismu nám vysloveně prospělo. Už jsme se na výstavu vín začínali skoro i těšit. Rychlý řízek a hurá na nedaleké autobusové nádraží, vyrážíme směr Moravský Žižkov. Ten je od Velkých Pavlovic vzdálen sice jen 13 kilometrů, ale cesta byla více než úmorná. Nevím, kolik řidiči autobusu ještě zbývalo bodů do ztráty licence, každopádně vezl nás víc než opatrně. I mimo obec ručička tachometru jen výjimečně překročila padesátku. Při průjezdu Velkými Bílovicemi jsme zavzpomínali, jak jsme se u taxíku, uprostřed zdejšího hlavního silničního tahu, loučili po půlnoci sJaroslavem Osičkou. Kurňa dobré to včera bylo…Autobus nás vMoravském Žižkově vyplivnul před restaurací vinařství Maďěřič, vjehož sousedství stojí i obecní „kulturák“, tedy místo kde se od 14 hodin měly koštovat stovky vzorků zdejších vinařů. Do začátku výstavy ale ještě zbývala více než hodina, takže kam se vrtnout? Spomocí ukazatelů a poutačů jsme si to namířili na obhlídku „žižkovského“ pivovaru.

Žižkovské pivo

Ano, Moravský Žižkov má vlastní pivovar. Přesně řečeno od loňského roku. Na webu jsem se ke svému údivu dočetl, že pivovarnictví má na Břeclavsku bohatou historii. První zmínky o výrobě piva zde sahají až do roku 1414. Češi jsou prostě národ pivařů a zlatavý chmelový nápoj má nějaké ty kořeny asi po celé naší vlasti. A právě nový pivovar prý na břeclavskou pivovarskou tradici navazuje. Pivovar stojí poblíž Žižkovského rybníka, od kterého to inkriminovaný den krutě studeně foukalo. Pokud člověk čeká malebnou průmyslovou architekturu svysokým komínem a čápem na jeho vrcholu, je z reality trochu zklamán. Moderní stavba penzionového stylu, prostě žádná hrabalovská pivní romantika. Po chvilce váhání jsme se rozhodli, že když už jsme tady, tak tam jedno pivo loupneme. Vpivnici U Rybníka je lehce zakouřeno, výzdoba je taková všehochuť. Prostoru dominuje obří nástěnná malba jakéhosi mnicha odříkávajícího modlitbu před pivním sudem, nad okny ze stropu visí mucholapky, pijáckou a výrobní část místnosti oddělují nevzhledná kovová vrátka. Největší ozdobou pivnice je sličná a příjemná obsluha. Pivečko ale mají vMoravském Žižkově celkem dobré. Ochutnali jsme „jedenáctku“, nefiltrovaný světlý Žižkovský ležák 11. Kromě něj byl na pípě ještě Divočák 10. Pokud dorazíte na pivo o velikonoční víkend, čeká na vás speciální zelené pivo, spříměsí barviv (prý přírodních).

Moravské víno

Nějak nás ale ten přísun chmelu začal uzemňovat, takže jsme po necelé hodince zvedli kotvy a vyrazili do kulturáku. Místní výstava vín přichystala pro návštěvníky slušnou porci 688 vzorků, vdrtivé většině „pedofilních“ vín ročníku 2012. U vstupu jsme vyfasovali skleničku, katalog, takže hurá na ně. Jelikož jsme dorazili na výstavu mezi prvními, nenastala situace, že by některé ze vzorků již nebyly kdispozici. Mohli jsme koštovat, co hrdlo ráčí, bez front bez davové tlačenky. Katalog bohužel orientaci ve vínech usnadnil jen částečně, protože kromě bodů odborné komise chyběly jakékoliv další analytické údaje (zbytkový cukr, kyseliny, alkohol apod.). Přiznám se, že smimořádnými víny Jaroslava Osičky vživé paměti, to bylo trochu těžké, přepnout na zcela jiný formát vín. Lehká ovocná vína, často vyšší zbytkový cukr, nikde žádná mineralita, oxidativní projev, zemitost…Hoši vítejte zpět na Moravě…Po pár vzorcích jsme zatoužili ochutnat něco jiného, autentického, nesířeného, přírodního. Dle pravidla, že „jiná vína“ na soutěžích většinou příliš nebodují a bývají porotou tak trochu nepochopena, jsme si udělali degustační exkurz do kategorie „vadných“ vín. Ochutnali jsme například Rulandské modré rosé 2012, od Igora Vyhňáka, které dostalo od poroty 58 bodů a označení těkavé, oxidativní a plíseň. Sylvánské zelené 2012 od Víta Čecha (63 bodů, sirovodík), oxidativní Zweigeltrebe rosé 2012 od Květoslava Osičky (66 bodů) nebo plísňový Cabernet Sauvignon 2012 od Víta Čecha se skóre 49 bodů od odborné poroty. Chvíli nás to bavilo, dokonce jsme strhli i některé návštěvníky, které zaujalo, co že za vzorek zjinak nenačaté lahve si to necháváme nalít. Bohužel se skutečně jednalo o vína, která nebyla vpořádku, žádná vinařská avantgarda. Ale zajímavý exkurz v duchu připomenout si vady vína, se kterými se člověk zas tak často a vtakové míře nesetká. Ale výstava vín vMoravském Žižkově nabídla samozřejmě i některá zajímavá mladá vína sdalším potenciálem. Poznámky jsem si u vzorků nedělal, ale hvězdičku jsem si poznamenal například u Děvínu 2012, pozdní sběr od Milana Spěváka, Sauvignonu 2012, pozdní sběr zVinařství Sv. Martina nebo Tramínu 2012, pozdní sběr zRodinného vinařství Sedlák. Bílá vína mne ale asi oslovila o něco méně než rosé a červená. Vkategorii růžových šlo často o lehké, svěží, ovocné, náramně pitelné vzorky. Zaujal Jakub Baránek se svých Cabernet Sauvignon rosé 2012, vpozdním sběru, Frankovka 2012 od Vinařství na Špičáku, pozdní sběr, nebo Zweigeltrebe rosé 2012 od Rodinného vinařství Sedlák. Červená vína měla zmého pohledu prvotní nevýhodu v tom, že je nenalévala sličná děvčata vkrojovaných krojích, ale místní ogaři. Hoši se občas více věnovali diskuzi mezi sebou, než návštěvníkům, ale vína, která nabízeli, tento nedostatek často vynahradila. Radostná byla například Frankovka 2012 od Vinařství Beneš, výběr zhroznů, nebo Cabernet Moravia 2012 od Josefa Uhera. Příliš mne neoslovila vína zRulandského modrého, naopak vydařené vzorky byly k nalezení vrámci odrůdy Cabernet Sauvignon. Příkladem budiž plný a expresivní Cabernet Sauvignon 2012, pozdní sběr od Vladimíra Tetura a vyzrálý Cabernet Sauvignon 2009, výběr zhroznů od Vinařství Plešingr.Atmosféra se na výstavě postupně rozjížděla, jen jsme trochu bojovali sprostředím, jelikož vkulturáku byla zima jako prase…Vůbec jsem nechápal některé návštěvníky, kteří po sále korzovali vtričku skrátkým rukávem a úsměvem na tváři. Možná již měli odpito a hřálo je víno, nebo jsou místní prostě ze sklepa zvyklí…My se po nějaké době museli zajít ohřát do restaurace u Maděřičů. Každopádně časově jsme to nějak neodhadli a zMoravského Žižkova jsme již nevyrazili kPetru Bízovi, ale jeli zpět do Velkých Pavlovic.

Na dlabanec do Bořetic

Večer jsme se chtěli hlavně dobře najíst. Na čtvrtý řízek během dvou dní jsem neměl žaludek. Naštěstí nás zachránil Scuk, který jako nejbližší destinaci skvalitní gastronomií označil komplex Hotel Kraví hora vnedalekých Bořeticích. A bylo to skutečné dobré. Příjemné posezení, které jen čas od času narušila rozjuchaná individua zřad prodejců aut, které na teambuilding do místního sklepa pozvala nejmenovaná leasingovka. Vepřová panenka vpistáciové krustě a dýňové kaši ale byla balzámem pro oči, tělo i ducha. Jemný a vláčný Pinot noir 2008 od Jedličky a Nováka jídlo krásně doplnil. Pak ještě vína po skleničce (např. Muškát moravský 2011 od Balouna, Dornfelder 2009 a Zweigeltrebe 2008 od Sedláčka) a spát. Zítra nás čeká Krásná hora.