Mladé vinařské pušky

Červenec, 4.07.2012 08:07

Když se mluví o vinařích, většinou si člověk představí léty protřelého a větrem ošlehaného pána středního či staršího věku, sjiskrou voku a nějakou tou šedivou kadeří. Povolání vinař je podvědomě spojováno sletitou praxí. Jako by to bez pracně vydupaných zkušeností snad ani nešlo, uspět ve vinařské branži. Mezi protřelými vlky se ovšem i u nás najdou zapálení mladíci, kteří sice vypadají, že jim ještě neuschlo vysvědčení ze školy, už se ale pouští do vinařského businessu. Dnes si představíme tři znich: Petra Mikulicu (22 let), Milana Nestarce (24 let) a Jana Stávka (31 let).

Založit vdnešní době vinařství na zelené louce je velmi složitý úkol, kromě potřebných znalostí a zázemí jde o proces finančně více než náročný. Provozování vinařství je totiž na rozdíl od některých jiných oborů běh na dlouhou trať, spíš než prostředek k dosažení rychlého zisku. Alespoň tedy vnašich zeměpisných končinách. Kromě vlastních schopností musí vinař počítat se zásahy řady vnějších faktorů, které sám nemůže ovlivnit. Letos se například vyřádilo na vinařích počasí i ministr financí Kalousek. Začít vydělávat na výrobě vína trvá řadu let, někomu se třeba nepoštěstí nikdy. Mladí vinaři se tak dnes koboru dostávají zejména díky rodinné tradici a těží ze základů, které vybudovali jejich rodinní předchůdci. Jedním znich je i 22letý vinař Petr Mikulica.Vinařství Mikulica bylo založeno ve Velkých Pavlovicích již vroce 1993. Začátek produkce se nesl ve výrobě jen sudových vín vrozsahu 5000 litrů za rok stím, že lahvové víno nebylo potřeba produkovat. „Za necelých pět let začal otec koncipovat firmu tak, aby část produkce se lahvovala. To už se výroba vína zvýšila asi o polovinu. Vsoučasné době je koncepce taková, že se zaměřujeme na lahvová vína a vína sudová vyrábíme jen okrajově,“ říká Petr Mikulica, který se na vedení rodinné firmy podílí stále výrazněji. V současné době vinařství obhospodařuje 13 500 ks keřů révy vinné, na rozloze přibližně čtyř hektarů. Poměr bílých a modrých odrůd je asi přibližně stejný.Kromě snahy o zachování rodinné tradice se stal Petr Mikulica vinařem vroce 2009 čistě zpragmatického důvodu. „Vpodstatě šlo o to, aby se nám poštěstilo dosáhnout na dotaci Začínající mladý zemědělec. I díky ní se podařilo posunout naši firmu o kus dál,“ vysvětluje Petr Mikulica. Firmu od svého otce přebírá postupně, již několik let přitom zodpovídá za marketing a obchod vinařství.

Dotýkat se půdy

Ze základů vybudovaných svým otcem rozvíjí vinařství i Milan Nestarec z vinařství Nestarec. Vinařství je absolutní novinkou na tuzemském trhu, vína z jeho produkce jsou v prodeji teprve od 1. září 2011. Vinařství hospodaří na vinicích v Moravském Žižkově a Velkých Bílovicích, které najdete ve Velkopavlovické oblasti. V nynější době obhospodařuje osm hektarů se 40 000 keři. „Vznik vinařství se datuje do roku 2001, následoval postupný vývoj přes prodej hroznů, prodej sudového vína až k nynějšímu lahvování celé produkce,“ říká Milan Nestarec. Ročně vinařství produkuje 50 tisíc lahví, z odrůd Rulandské šedé, Neuburské, Zweigeltrebe, Frankovka, Rulandské modré a Dornfelder.Jak sám Milan Nestarec říká, cesta k „vinařině“ byla vjeho případě jednoduchá a přímočará. „Jsem duší i tělem zemědělec. Baví mě dotýkat se půdy a být součástí přírody. Již jako dítě jsem neměl jako hračky auta, ale samé traktory. A protože jsem se narodil ve Velkých Bílovících, největší vinařské obci ČR, bylo jasné, kterému odvětví zemědělství se budu věnovat,“ vysvětluje Milan Nestarec. Má za sebou Střední vinařskou školu ve Valticích a nyní dokončuje Vysokou školu se zaměřením na vinařství. Přesto si nemyslí, že ho škola naučí dělat víno. „Potřebujete k tomu cit a vášeň. Pokud v sobě probudíte vášeň pro něco, co milujete, začnou se dít opravdové věci,“ dodává Milan Nestarec.

Velký malý dvůr

Na dlouhou rodinnou tradici navazuje svou prací i třetí zmladých vinařů Jan Stávek. Vinařský dvůr, ve kterém hospodaří, postavil jeho pradědeček vroce 1929 a vté době se jednalo o největší dvůr vNěmčičkách. Poslední jeho soukromé vinobraní se však odehrálo vroce 1946, pak došlo ke znárodnění. Tradice výroby vína pokračovala pouze pro rodinu a nejbližší přátele. Vroce 1999 Vinařský dvůr uvedl na trh první fortifikované víno a tím začala novodobá etapa. Dodnes se ovšem jedná o malé vinařství, které vyrábí ročně kolem 16000 lahví, především speciálních vín.„Popravdě vedle toho, že ze mě maminka chtěla mít učitele, tak jsem o žádném jiném povolání ani neuvažoval. Vyplynulo to zprostředí a díky lidem, se kterými jsem se stýkal. Velkou motivací mi byl také starší bratr Richard, který mi jako zkušenější a vté době již vystudovaný do světa porevolučního a hledajícího se vinařství pomohl,“ popisuje svou vinařskou cestu Jan Stávek. Ze začátku pro něj byla výroba vína koníček, který prováděl ve volných chvílích při škole. Například svou první vinici vysadil vdobě, kdy zrovna absolvoval předměty Výživa a hnojení nebo Pedologie, takže získané teoretické vědomosti hned zúročil vpraxi.„No a nakonec se dokonce naplnilo i přání mé matky. Vedle výroby vína i učím a to jak na someliérských kurzech Vinařské akademie ve Valticích, tak po doktorandském studiu také na České zemědělské univerzitě vPraze,“ dodává Jan Stávek.

Nová doba, nové možnosti

Po roce 1989 zaznamenalo tuzemské vinařství zásadní změnu, ať už se jedná o přístup kvýrobě vína, zaměření se na kvalitu (u řady firem) či nové technologie. Konkurence je sice silná, ale jinak mladí vinaři nedají na současnou dobu dopustit a přiznávají, že vlecčems mají situaci jednodušší, než jejich předchůdci či starší kolegové. „Vdnešní době mají vinaři k dispozici technologie, které dříve nebyly vtakovém rozsahu dostupné. Ve výrobě vína či vpěstování révy hodně usnadňují začínajícím vinařům práci a současně peníze,“ říká Petr Mikulica. Jan Stávek zVinařského dvora dodává: „Já vidím obrovskou výhodu vtom, že se nám otevřel svět a díky jazykové vybavenosti jsme schopní zajet do zahraničí a načerpat zkušenosti. Osobně jezdím za vínem do tradičních vinařských zemí několikrát ročně a to především za těmi fortifikovanými.“Velmi sympatické je, že zodpovědí oslovených vinařů vyzařuje sebevědomí a hlavně chuť dělat víno po svém, tedy ne tou „líbivou“ formou pro slavnostního supermarketového pijáka. Klíčem kúspěchu je mít svůj koncept, jít po vlastní cestičce, která možná nevede nejkratším směrem na vrchol, ale chůze po ní stojí za to. Je těžké prosadit se snovým vinařstvím mezi zavedenými firmami a neúnavnými dovozci? „Myslím, že je to těžké pro vinaře, kteří vyrábí obyčejná vína. Těch je vdnešní době na trhu opravdu hodně. Rodinným vinařstvím našeho typu doporučuji najít si svůj styl nebo specialitu. My takovou máme, jsou to fortifikovaná vína,“ odpovídá Jan Stávek. Milan Nestarec na stejnou otázku odpovídá vpodobném duchu: „Žijeme s naší rodinou určitý příběh a já se jen snažím o něj podělit s ostatními. S lidmi, kteří touží po pravdě, nepodbízíme se konzumentům. Je jednoduché o víně mluvit, já raději mlčím a nechávám promluvit víno.“ A ještě dodává: „Vyrábíme víno tak, jak si myslíme, že je to správně. Hlavní zásady naší práce jsou udržitelnost, autentičnost, poctivost a zemitost. Nikdo není nucen vyrábět čisté, živoucí víno. Každý si může udělat vlastní rozhodnutí, je to věc svědomí každého jednotlivce a kultury.“

Mládí vpřed?

Mladí vinaři jsou zatím na začátku své cesty, uvidíme, jak se jim povede vbudoucnu. Osobně mi přijde, že by si ta naše vinařská branže zasloužila více podobných mladých osobností. Odvaha zariskovat, šlápnout třeba občas vedle, ale přijít sněčím novým, to je přece jenom doména spíše těch mladých „rafanů“ než starších protřelých kozlů. Stejně jako řada dalších oborů i vinařská branže potřebuje více mladých talentů, kteří by ten tuzemský „smrádeček a teplíčko“ trochu rozdmýchali. Když jsem se letos účastnil vyhlášení soutěže Vinařství roku, bylo mi trochu zcelé té slávy neveselo. Stále ti stejní nominovaní, kteří čekají, až na ně konečně přijde řada a získají tu svou cenu „za zásluhy“. Škoda, že se místní oborové instituce podpoře mladých vinařů nějak nevěnují. VAustrálii například udělují každoročně Young Winemaker of the Year Awards, které jsou určeny pro mladé vinaře do 35 let věku. Neříkám, že tohle je ten nejlepší nápad, který by se měl okamžitě aplikovat u nás, ale třeba by něco podobného přitáhlo trochu pozornosti směrem, který je potřeba.

Až do důchodu

Mnou oslovení mladí vinaři se shodují vjednom. I když u někoho znich vinařství ze začátku možná začalo jen jako hobby pro volný čas, nyní je jejich práce pro ně vším a chtějí se jí věnovat po zbytek života. A jednou, kdo ví, svou firmu třeba předat další nastupující generaci. Vyloženě se těším na to, jak se mi bude vinařit všedesáti. Staré vinice, nové technologie a věřím, že i nějaká nápomocná ruka vpodobě nastupující generace, které se snad do vinaření bude chtít také,“ říká Jan Stávek.Myslíte si, že má Česká republika dost mladých vinařských talentů? Kdo je podle Vás velkým příslibem nastupující generace? Měli by být mladí vinaři nějak podporováni?

5 komentáře:

Josef Frýbort

4. July 2012 17:20

Já nemůžu, než souhlasit s tím, že je potřeba víc mladých vinařů, kteří se do práce pustí naplno a hledají nové možnosti, inspiraci v zahraničí atd. Myslím, že takových mladých vinařů je tu pořád málo, nebo jsou zatím v pozici toho „druhého muže vinařství“ (nebo snad i ženy, těch je tu také málo) a vinařství vede někdo starší – otec, dědeček. S tím věkem pak souvisí i používání moderních prostředků komunikace se zákazníkem, resp. propagačních kanálů (viz. článek z 2.7.2012).
Ale určitě se to pomalu bude měnit s tou nastupující novou generací a tito tři vinaři jsou dobrým příkladem pro ostatní – vzít si moudro od starších a vložit do toho něco nového.
Tak ať se vám daří, pánové.

Anonymous

5. July 2012 10:48

Ad vinařství Mikulica se čtyřmi hektary: není to nějak malá výměra? Máte prosím někdo informace / zkušenosti, kolik ha musí mít vinařství, aby se tím uživila celá rodina? Myslím na „celý úvazek“ a bez vykupování hroznů. Na základě zahraničních rodinných vinařství mám dojem, že tam je nějaká smysluplná dolní hranice nějakých 8-10 ha. Při menší výměře musí prodávat za opravdu nadprůměrné ceny, aby se to vyplatilo. Předem díky za názor.
Sajmik

    podkorkem.net

    5. July 2012 11:06

    To je určitě zajímavé téma…Tady by to chtělo, aby se o svou zkušenost podělili někteří vinaři…Mikuláš

Anonymous

12. July 2012 10:33

Pro zajímavost jeden skvělý nápad mladých vinařů (21-25 let) http://www.cuveepratelstvi.cz

Macerovaný Tramín

15. July 2012 18:45

zatím není projekt moc vyprofilovaný, vůbec netuším o čem to je … propagační nástroj ?

Okomentovat:

*

Loading...