Víte o tom, že Morava není jen nejvýznamnější vinařský region České republiky? Že existuje bílá odrůda révy vinné, která nese stejné jméno? Překvapivě pak není vysazena v okolí Mikulova či Znojma, ale pěstují ji vinaři ve vzdáleném Srbsku. To prochází, co se výroby vína týče, v posledních letech opravdovou revolucí.
Před pár měsíci jsem ochutnal zajímavou v chuti až exotickou Moravu 2013 od vinařství MILIJAN JELIĆ. Jelikož jsem se toužil dozvědět o odrůdě a srbských vínech trochu více, domluvil jsem si s Milijanem Jeličem, jehož vína k nám dováží jeho syn Marko (aka Winegeek), rozhovor. Ten se sice uskutečnil s menším odstupem času, ale jsem rád, že se ho nakonec podařilo dokončit. Věřím, že vám tohle zajímavé čtení rozšíří obzory ohledně srbských vín, stejně jako se to stalo v mém případě.
Vaše vinařství bylo založeno v roce 2002. Co byl ten moment ve Vašem životě, který rozhodl o tom, že jste se pustil do „vinaření“?
Začalo to tak, že mě má původní profese přestala bavit a chtěl jsem začít dělat víno jen tak pro radost, pro domácí spotřebu a známé. Víno jsem vždy miloval a náš region Valjevo má bohatou vinařskou historii sahající mnoho staletí do minulosti. Rozhodl jsem se tam vrátit, zasadit malý třicetiárový vinohrad a k němu, inspirován Jižní Moravou, udělat podzemní sklep, pro Srbsko celkem netypický. Po chvíli se ukázalo, že ten sklep je trochu naddimenzovaný a tak jsem dosadil vinice do tří hektarů, aby to tam nezelo prázdnotou. No a krůček po krůčku to rostlo a rostlo, až bylo jasné, že se musí začít prodávat. Většinu hlav ve vinohradu tvořila srbská novošlechtěná odrůda Morava, první láhev s etiketou vyšla ze sklepa v roce 2006 a vzbudila nečekaně bouřlivé reakce.
V České republice jsme nedávno slavili 25. výročí pádu komunismu. V roce 1989 museli moravští vinaři začít často prakticky od nuly. Jaké bylo poslední čtvrtstoletí z pohledu vinařství v Srbsku?
Po pádu Miloševičova režimu v roce 2000 jsem dostal pocit, že v Srbsku už má cenu něco tvořit. Na trhu byli bez přehánění tak tři až čtyři menší vinaři, jejichž vína se dala pít, a pak už jen státní giganti s masovou produkcí, takže prostoru spousty. Téměř nic z vybavení pro vinařství se v zemi nedalo sehnat, vše chybělo nebo bylo špatné kvality či předražené. Tak jsme si to většinou sami dovezli, nerezové tanky z ČR, lis a další stroje z Itálie. Celkem brzy začal pomáhat i stát dotacemi, převážně šlo o podporu další výsadby vinic, mechanizaci a stavby vinařství, nicméně my už měli v té době skoro vše hotové.
Srbský trh s víny je v některých ohledech podobný tomu českému. Spotřeba vín na osobu je podobná, export tvoří jen zlomek produkce. Jakým směrem se obor vydává v tuto chvíli? Jak vidíte budoucnost srbských vín?
Zhruba kolem roku 2010 nastoupil opravdový boom, nová vinařství rostla a stále rostou jako houby po dešti. Kvalita šla ve všech smyslech opravdu nahoru a to nás všechny jen a jen těší. Půdní a klimatické podmínky pro pěstování révy jsou vynikající v mnoha částech Srbska. Nutno říct, že stále ještě nebyl využit potenciál těch nejlepších tratí a poloh, spousta vinic je stále velmi mladých a teprve se ukáže, jak charakterní vína z nich mohou vyrůst.
Srbsko zatím není členem Evropské unie. Nemá tedy limity na výsadbu nových vinic. Dostupné zdroje uvádí až 70 000 hektarů vinic v Srbsku. Je toto číslo reálné a zvyšuje se? Myslíte si, že je rozumné omezovat další výsadbu, tak jak to činí EU?
Těch 70 000 hektarů je bohužel jen na papíře v katastru, reálná velikost osázených ploch je tak kolem 30 000 hektarů, ale i to je skvělé. Když jsme začínali, bylo v celém Srbsku s bídou 10 000 hektarů a mnohá vinařství tahala hrozny po kamionech z Makedonie, protože tady prostě nebyly k sehnání a nové vinice ještě nerodily. Prostor k výsadbě ještě je, ale to neznamená, že je pro Srbsko obecně budoucnost v EU dobrou volbou. Není důvod, aby někdo Srbsku diktoval, jestli smí nebo nesmí mít víc než 70 000 hektarů.
Kde vidíte rezervy, co se srbského vína a tamějšího vinného oboru týče?
Víno se tu stalo módou poměrně nedávno, takže ještě nějaký čas potrvá, než se konzumenti nabaží technologických „moderních“ vín převážně z mezinárodních odrůd a začnou věnovat víc pozornosti vínům charakterním, dělaným bez aditiv a s minimem chemie. K naší velké radosti jsou stále více vyhledávaná vína z lokálních odrůd, tedy Moravy, Prokupce, Tamjaniky, Bagriny, Smederevky, Kadarky, ale i Frankovky a Ryzlinku vlašského, které jsou taky považovány za tradiční. Ostatně, dodnes se s jistotou neví, odkud přesně pocházejí.
V tuto chvíli dispokuje Vaše vinařství zhruba 20 hektary vinic. Máte vysazeny bílé odrůdy jako Morava, Chardonnay, Sauvignon Blanc, Pinot Grigio nebo Petka, v rámci modrých odrůd Pinot Noir a Merlot. Po experimentování s mezinárodními odrůdami jste se nakonec rozhodl poskytnout největší prostor místním odrůdám Morava a Prokupac. Proč právě tyto?
Vždy mě přitahovalo dělat to, co nikdo jiný ještě předtím nevyzkoušel. Moravu jsem vysázel na třech hektarech ještě v době, kdy nebyla oficálně povolena pro výrobu vína. Z jakéhosi důvodu jsem si byl úplně jistý, že bude schválena a že z ní uděláme vynikající víno. S Prokupcem, kterému se ve Valjevském regionu říká Kameničanka, jsem byl trochu opatrnější, protože bylo složitější sehnat kvalitní sazenice, ale také si mě rychle získal. Dal jsem prostor i mezinárodním odrůdám, protože je mám rád a také tam dávají výborná vína, zejména Pinot Noir a Chardonnay, ale ve finále jsou z celkových 20 hektarů téměř dvě třetiny stejně osázeny Moravou a Prokupcem.
Můžete trochu blíže vysvětlit, proč se těmto odrůdám právě ve Vašem regionu daří?
Valjevský region v podstatě tvoří předěl Panonské nížiny a Dinárského masivu. Jsou tu půdy tvořené převážně jílem s vápencovým podložím. Dá se říct, že jde na srbské poměry o trochu chladnější region. Takhle kombinace svědčí hlavně Moravě, která nemá ráda horko a na druhé straně vyzní trochu fádně z oblastí bez zajímavého podloží. To jsme si ověřili už na začátku, kdy jsme před výsadbou mohli ochutnat Moravu jak z Vojvodiny, tak z Jižního Srbska – do té doby se pěstovala v experimentálním množství pouze ve dvou státních institutech. Přesto tam ten velký potenciál byl znát, což jsme si hned potvrdili. Dobře si drží kyselinu, má příjemnou, velmi specifickou aromatiku a pije se skoro sama. Ostatně, polovinu rodokmenu tvoří Ryzlink rýnský. No a Prokupac byl jasný, ten je v našem regionu už po staletí. Pak už je jen na vinaři, jak se s ním popere, bývá srovnatelně „vděčný“ k pěstování a výrobě vína asi jako Pinot Noir, tedy nese s sebou spoustu dřiny a rizika, a konečný výsledek bývá nejistý.
Jakým způsobem vína vyrábíte? Jak postupujete ve vinohradu a jak ve sklepě?
První výsadby byly v bezprostřední blízkosti domu, kde bydlíme. Nepřicházelo v úvahu, aby se stříkalo chemií tam, kde pobíhají a hrají si naše děti, i proto byla Morava perfektní volbou – jako rezistent nevyžaduje postřiky. V ostatních vinicích se používá nutné minimum, cílem je bio režim, ale o certifikaci neuvažujeme. Poctivou selekcí hroznů před zpracováním se zamezí mnohým potížím ve sklepě. A tam už je filozofie jednoduchá – vínu je nejlépe, když se na něj nesahá a kromě neutrálních kvasinek a síry se do něj nic jiného nepřidává.
Jak vidíte budoucnost Vašeho vinařství?
Dělat dál poctivá vína z kvalitních hroznů a přibližovat se k tomu nejzajímavějšímu, co může náš terroir dát. Naše vinice jsou pořád relativně mladé, v budoucnu teprve řeknou své. Taky připravujeme Moravu ve více podobách, chystá se v oranžovém a šumivém provedení. O tom ale někdy jindy, až bude co ochutnat.
Navštívil jste vlastně někdy vinařský region Morava, který je tak důležitý z pohledu produkce českých vín?:)
Je tomu skoro 40 let, co jsem Moravu navštívil poprvé. Ostatně, má první manželka pochází z Brna. Dá se vlastně říct, že jsem první vinné krůčky učinil právě zde. Půvabná shoda jmen Moravy jako oblasti a na druhé straně jako naší klíčové srbské odrůdy jistě nebude čistě náhodná.
