Konec rozmazaných vín

Říjen, 6.10.2014 20:41

V době, kdy čtete tyto řádky, sedím ve vlaku a jsem na cestě do Brna nebo už v hlavním městě Moravy dokonce pobývám. Překvapivě nejedu na nějaký řízný veltlín nebo rýňák, řezat se po delší době bude do mě. Život je změna a tak jsem se po nějakých 20 letech rozhodl odložit brýlové obruby a podstoupit laserovou korekci zraku. Doufám, že to dopadne jak má, a nestanu se prvním českým bloggerem navštěvujícím degustace s tmavými skly značky Ray Ban a neznačkovou bílou holí.

IMG_2193

Pravda při degustování mne má krátkozrakost nijak výrazně nelimituje. S brýlemi na nose není problém. Ale bez nich? Asi takhle nějak zaostřím sklenku francouzského Tannatu, pokud ji ode mne postavíte na dva metry. Jen s vypětím rohovky rozeznám, jestli má víno cihlovou, rubínovou nebo povidlovou barvu. Nemluvě o to, že bych měl posoudit, jestli má víno jiskru nebo je zakalené jak rybník Puškvorec. Okolo vína se toho v posledních letech točí v mém životě poměrně mnoho a i rozhodnutí podstoupit dnešní operaci vyvolalo náhodné setkání u vína.

Jsou to nějaké dva měsíce zpět, kdy jsem se na degustaci jihoamerických vín ve vinotéce Labyrint potkal u jednoho stolu se známou pracující toho času na nejmenované oční klinice. Mezi jednotlivými vzorky jsme se bavili především o vínech, ale samozřejmě došlo i na moji krátkozrakost. Do mého následného rozhodování zda podstoupit zákrok pak vstoupilo několik faktorů o kterých se tu asi nemá cenu dlouze rozepisovat, každopádně výsledkem je dnešní cesta do Brna.

Jeden čas jsem zkoušel nosit čočky, ale nikdy jsem si na ně nezvykl. Ať už jde o ranní stresy spojené s jejich nasazováním, celodenní pocit, že mám na očích nasazen šmirgl papír až po večerní zrakovou únavu vyjádřenou dvěma pětikilovými pytli zavěšenými na spodním víčkách. To dioptrická skla nosím poměrně dlouho. Když pominu fakt, že jsou přes mou relativně pravidelnou péči neustále zapatlané či jinak nějakým hnusem zaneřáděné, jsou to především různé životní situace, kdy se těším, že snad budu fungovat bez nich. Propocený trénink ve fitness. Jízda na tobogánu se synem. Vstup do vyhřáté hospody, když venkovní teplota spadne pod bod mrazu. Spaní pod širákem. Florbal. Sjíždění Ohře. Návštěva kadeřnictví. Čtení na letním sluníčku…Bylo by toho asi více. Na druhou stranu víno asi bude chutnat stejně s i bez brýlí a i tenhle blog tak doufám bude po dnešku pokračovat v pravidelných příspěvcích o vínech, vinařích a zajímavostech božského moku dotýkajících se…

IMG_2198
…na závěr jedna žhavá aktualita. Už jste slyšeli o „Superkorkáči? Na degustacích v hlavním městě prý začíná řádit nový superhrdina, jehož posláním je vinná edukace a boj proti dezinformacím a stereotypům. Jakmile zaslechne od nějakého padoucha hlášku: Na Moravě nejde udělat pořádné červené. Frankovka je nejlepší do svařáku. Vína se dělí na kategorie dá sa, nedá sa, víno pro Pražáky…položí pinotovku od Riedela, rychle dopíše poznámky k poslednímu vzorku a s korkovou škraboškou (a bez brýlí na nose) rázně utne podobná blábolení strohým provolání: „Pojď ven!“ *

*Podobnost hrdiny s autorem tohoto blogu je čistě náhodná. Sklenice od Riedela jsou skvělé. Při psaní tohoto blogového příspěvku nebylo ublíženo žádnému živému tvorovi.

jen takvíno
Loading...