Jakub Novák je zajímavý úkaz na tuzemské vinařské scéně. Hodně se o něm mluví, potažmo jeho vínech, ale skoro nikdo ho neviděl… Ve středu však zavítal do kinosálu nad barem Bokovka a v doprovodu Winegeeka udělal zajímavou a osobitou ochutnávku svých vín. Nově tak patřím mezi hrstku Pražáků, kteří zažili zjevení Jakuba Nováka na vlastní oči.
A příležitostí není opravdu mnoho. Předchozí „seanci“ prý udělal v Praze snad před dvěma lety a příští bude nejdříve za rok. Jakub Novák je sympaťák, sluší se na úvod říci. To, že se v Praze nezjevuje příliš často, nepramení z jeho nezájmu o krásy hlavního města, nýbrž z jeho povahy. Není to prostě typ, který by se postavil před vyprodanou Lucernu a košatě přesvědčoval přítomné o krásách polosladkého Merlotu. Je to tělem i duší vinař, kterého baví proces vzniku vína, nikoliv jeho prezentace a prodej. Tuto činnost nechává rád na jiných. A ono to vlastně ani nevadí, protože podle všeho vína se mu prodávají velmi dobře a u velké části ochutnaných vzorků jsme se tak dozvěděli, že už vlastně ani nejsou k dostání. Což samozřejmě částečně pramení i z jeho relativně omezené produkce.
Z toho, co nám na sebe Jakub Novák „prásknul“ si dovolím zmínit, že jeho sklep najdete v Tasovicích u Znojma. Ročně nalahvuje nějakých 10 000 vín, část hroznů zatím nakupuje od spřátelených vinařů/pěstitelů, ale zhruba do tří let bych chtěl být v tomto ohledu samostatný. Stavět by chtěl do budoucna zejména na Ryzlinku rýnském a na Veltlínském zeleném. Co se týká samotné výroby vín, tak k ní se prý dostal spíše náhodou, když se rozhodoval, co studovat, přišlo mu to jako zajímavá možnost a pro nás jen dobře, že to tak dopadlo. Některá jeho vína totiž, prosím pěkně, rozhodně stojí za to ochutnat.
Středeční degustační lístek obsahoval hned 12 položek a nakonec byly ještě přidány tři „podpultová“ vína či chcete-li zajímavosti z archivu toho či onoho. Nebudu se tu rozepisovat o všem, co nám skončilo v pohárku, upozorním na to, co mne asi nejvíce zaujalo. A jelikož za okny zase svítí sluníčko, proč nezačít na úvod růžovým Rosé 2015. Tohle víno se do prodeje teprve chystá, takže by neměl být problém si ho za pár měsíců pořídit a dopřát někde na bazénové party či rybí grilovačce. Jde o směs tvořenou Zweigeltrebe (asi 70 %) a Pinotem noir, víno částečně prošlo nerezovými tanky, částečně sudy. Nabízí příjemný kontrast výraznější krémové, jahodovo-malinové vůně na nose a říznější „utažené“ chuti s lehkými ovocnými tóny a pikantní kyselinou.
Z bílých vín se mi hodně líbil Bílý Pinot 2013, který na rozdíl od verze 2014 nemá tak dominantně vystupující sud. Vůně je moc příjemná, kombinuje zralé ovoce, hrušku máslovku, jablka, jemnou stopu dřeva či kořenitosti. V chuti pěkně dlouhé, zajímavě kombinuje ovocnost, vyšší kyselinu a nasládle kořenitou dochuť. Špičkové byly Veltlíny, konkrétně Veltlínské zelené 2013 z trati Šác a víno stejného ročníku z trati Skalka. Obě rovněž dělaná ve dřevě. Posledně jmenované víno pro mě bylo jednoznačně bílé víno večera. Nádherné aroma, seriózní, s tóny broskve, ale nikterak přehnaný ovocný styl, spíše bylinkové, květinové. Víno se doslova rozplývá na jazyku, je delikátní, dokáže kombinovat tóny připomínající akátový med, meruňky, broskve nebo svěží citrusy. V závěru lehká stopa pepře a minerální slanost. Tohle je velké VZ!
Ačkoliv se chce Jakub Novák profilovat spíše přes bílá vína, v červených to také velmi slušně válí. Pokud máte rádi lehčí, ale charakterní červená vína, určitě ochutnejte jeho Pinot noir + Frankovka 2013, s tóny červeného rybízu, tmavých třešní nebo jemné švestičky. Na jazyku se víno krásně táhne, je vybalancované s příjemnou ovocnou dochutí. O poznání intenzivnější v barvě a robustnější v chuti je pak jeho Frankovka 2012, stále mladého projevu, s dominantními tóny brusinek, lehce kořenitá v dochuti. Sedmička téhle dobroty vám po otevření zmizí co by dup… A důkaz toho, že i víno bez síry, respektive s její minimální úrovní, může velmi dobře zrát bylo Zeigeltrebe 2009. Nezapře svůj věk, s patrnými terciálními tóny podrostu, jemného tabáčku ale stále moc fajn!
Přiznám se bez mučení, že nejsem zaslepeným vyznavačem oranžových vín, dopřávám si je spíše výjimečně, ale závěrečný vzorek v podobě Tramínu červeného 2011 byl prostě bomba. Rok a půl macerované na slupkách, včetně třapin. Barva spíše oranžově cibulová, omamná vůně exotického koření, liči, růžě nebo medu, hlava se vám zatočí jak při jízdě na řetízkovém kolotoči. Chuť má vše, co si jen lze přát, aromaticky nesmírně bohatá, od ovoce, přes lehce bylinkové až medicínské tóny, růži. Pěkná kyselinka a delikátní třísloviny v závěru. Tak takhle jo přátelé, to se dá pít!
Degustace to byla opravdu netradiční, nejen vzhledem k osobě vinaře, jeho vínům, ale také zajímavému prostoru bývalého kina nad barem Bokovka. Jakub Novák se dle svých slov nerad fotí a ani mě z mobilu nic kloudného na degustaci nevypadlo, asi ho prostě nejde zaostřit. Přidávám se tedy k „mysterióznímu“ příběhu o vinaři, jehož identita je napůl utajena a ani tady fotografii Jakuba Nováka nečekejte. Zkuste se za ním vydat do Tasovic, nebo si počkejte na jeho další „zjevení“ příští rok:)
Valentina
24. July 2016 16:15
To muselo byt skvele! Zdravim zo Slovenska a tesim sa, ze som objavila blog – kamaratka mi preposlala kviz najnovsi nech si spravim
– zaujimave prispevky. Na zdravie a drzim palce s WSET!