Co jste zaručeně nevěděli o Barolu a Barbarescu

Jakou prázdninovou letní literaturu si dopřáváte? Já jsem nedal na všeobecná doporučení ohledně „plážové literatury“, nekoupil si nic od Aleksandry Potter, totálně nezavadil o Rosamunde Pilcherovou a s lehkostí sobě vlastní odignoroval Adlera Olsena. Naopak s chutí jsem prolistoval dílko kritičky a autorky, rodilé Bostoňačky, Kerin O’Keefe. Kniha Barolo and Barbaresco – The King and Queen of Italian Wine, (University of California Press, 2014), by prosím pěkně neměla chybět v knihovně žádného fanouška italských vín. A mezi ty se hrdě hlásím…

Nečejte barevné fotografie, infografiky či koláčové grafy. O co více je tato kniha strohá graficky (pouze několik černobílých fotografií a map), o to detailnější a propracovanější je po obsahové stránce. Na několika desítkách stran shrnuje historii dvou nejvýznamnějších částí Piemontu, popisuje místní podmínky i specifika odrůdy Nebbiolo. Větší část knihy je pak věnována detailnímu popisu jednotlivých podoblastí Barola a Barbaresca a představení nejzajímavějších producentů. Prostě epos o králi a královně Piemontu nebo chcete-li kuchařka jak od Julie Childové. Recept na pochopení jedněch z nejvíce fascinujících vín Itálie na „pouhých“ 300 stranách.

Je to hodně? A neradi čtete v anglickém jazyce? SMŮLA! … (představte si v tomhle místě smajlíka s vyplazeným jazykem).. Ale kdeže, co bych to byl za blogera, s takovým přístupem byste všichni hromadně a bez servítek utekli na sluncem vyhřátý jižní svah, s vysvětlením, že pod korkem je největší tma:)… Pokud se nehodláte pídit na Amazonu po vlastním výtisku této knihy, vytáhnul jsem pro Vás několik zajímavých faktů, se kterými můžete při náhodném setkání na pláži bez problémů zahájit „small talk“ i třeba s takovým Jiřím Markuzzim nebo Ivo Dvořákem.

1. Ačkoliv je historie výroby vín v oblasti Langhe stará stovky let, tak první zmínky o vínech Barolo sahají do poloviny 18. století. Suchá verze vín, tak jak ji známe dnes pak vznikla zhruba v polovině 19. století. Pravděpodobně nejstarší dochovaná lahev Barola na světě je v rukou rodiny Manzone a nese jednoduché označení „Cannubi 1752“. Jen pro doplnění Cannubi je název nejprestižnější polohy pro výrobu Barola. To Barbaresco má historii o něco málo kratší. Za datum vzniku této apelace se označuje rok 1894, kdy vzniklo uskupení s názvem Cantina Sociale di Barbaresco. Réva se samozřejmě v této části Langhe pěstovala i dříve, ale často sloužila jako příměs do Barola. Každopádně nejstarší dochovaná lahev Barbaresca pochází z roku 1870, na etiketě nese strohé označení „Barbaresco 1870“.

2. Temná doba pro Barolo a Barbaresco? Určitě období mezi první a druhou světovou válkou. Podobně jako jiné oblasti Itálie, Langhe bylo 1. světovou válkou zasaženo velmi výrazně, muži museli narukovat, o nepoškozené vinohrady se staraly ženy a děti. Kromě války se pak do stavu vinic promítly také choroby a škůdci jako peronospora nebo phylloxera, které decimovaly vinice i jinde v Evropě. Výsledek? Po konci první světové války zůstaly vinice v Langhe v žalostném stavu a pro místní produkci to mělo i další konsekvence. V rámci obnovy vinic se totiž řada vinařů rozhodla před náročným a nespolehlivým Nebbiolem dát přednost větší jistotě v podobě odrůd Barbera, Dolcetto nebo Freisa. Fašistický režim navíc upřednostňoval v Itálii pěstování jiných plodin (například obilí) před révou, což mělo za následek konec řady tradičních vinařství. Jedním z nich byla v roce 1925 i Cantina Sociale di Barbaresco.

3. V 70. letech 20. století naopak začíná docházet k zásadní změně. Skupina mladých vinařů opakovaně vyráží do Burgundska „odkoukat“, jaké jsou trendy v pěstování révy a ve výrobě vín. Inovátory se stávají mimo jiné Beppe Colla, Angelo Gaja nebo Bruno Giacosa, kteří jako první v rámci Barola a Barbaresca přichází na přelomu 60. a 70. let s víny lahvovanými jako tzv. single vineyard, tedy s označením jména vinice. Jde o vyzdvihnutí jedinečnosti té či oné polohy a jejích specifik. Do té době se vína lahvovala jako směs Nebbiola z různých poloh.

4. A následovaly další změny. V roce 1978 nalahvoval Angelo Gaja jako první Barbaresco, které zrálo výhradně v dubových sudech typu „barrique“. Vzhledem k tomu, že se tato vína stala prakticky přes noc mezinárodním hitem, začalo více a více vinařů nahrazovat tradiční velké sudy ze slavonského dubu „botti“, malými 225 litrovými. Mezi další revoluční postupy této doby patřila redukce hroznů „tzv. zelená sklizeň nebo kratší macerace hroznů na slupkách. Tzv. modernistická vína byla přímočará, rychleji přístupná, koncentrovaná, s výraznou stopou dubových sudů, naopak s potlačeným charakterem odrůdy Nebbiolo. Vznikly tak dva proudy, které se názorově střetly v tom, jak má kvalitní Barolo/Barbaresco vypadat. V souvislosti s koncem 90. let se pak také mluví o tom, že ve snaze o mezinárodní charakter vín si někteří modernisté „pomáhali“ příměsí jiných odrůd, jako například Cabernetem Sauvignon nebo Merlotem.

5. Každopádně po chudých letech získala vína s označením Barolo a Barbaresco na obrovské popularitě a tomu odpovídá i nárůst jejich produkce. Jestliže byla dlouhá desetiletí výsadba i velikost produkce relativně konstantní, od 90. let jsme svědky nabobtnání obou apelací. Konkrétně v případě Barola dosahovala velikost vinic pro výrobu těchto vín v roce 1980 „jen“ 1111 hektarů, tak v roce 2000 to bylo již 1338 hektarů a v roce 2013 1984 hektarů. V případě mnohem menšího Barbaresca vinice narostly z 472 hektarů (1980) na 684 hektarů (2013). A odpovídající produkce se od 80. let zdvojnásobila v případě Barola na 14 milionů lahví (2013), u Barbaresca na 4,7 milionu lahví (2013). A tady se po necelých 100 letech karta obrací, protože k růstu produkce a rozlohy vinic přispěl fakt, že s popularitou vín vinaři opět přesazují, tantokrát Nebbiolo za Barberu a Dolcetto. Pomáhá jim k tomu i globální oteplování. Suma sumárum, dobrá zpráva číslo 1. Barola a Barbaresca si můžeme dopřávat víc než kdy jindy v historii.

6. Dobrá zpráva číslo 2. Kromě kvantity dosáhla vína Barolo a Barbaresco také kvalitativního vrcholu. Proč? Faktorů je více. Již zmiňované „Barolo wars“ vyvolaly velké diskuze ohledně výrobních procesů a přitáhly velkou pozornost k tomuto regionu. Dnes převažují zase spíše tradicionalisté, kteří nechávají viniknout ve svých vínech charakter odrůdy a polohy, případně vína, která jsou někde mezi tradičním a moderním přístupem. Poslední dekáda je navíc ve znamení upření pozornosti ze sklepa do vinohradů, což řada vinařů označuje za další přelomový moment s dopadem na kvalitu svých vín. V průměru vysoké stáří keřů, investice nebo globální oteplování. To vše působí ve prospěch místních vín z odrůdy Nebbiolo. Tato odrůda měla v minulosti na řadě lokalit problém dozrávat, dnes je její dozrávání mnohem stabilnější. Jen pro představu, jestliže v rámci Castiglione Falleto průměrná teplota dosahovala v letech 1991 až 2001 12,7 stupňů Celsia, tak v letech 2002 až 2012 to bylo už 13,5 stupňů Celsia. V posledních dvou dekádách tak Barolo a Barbaresco zaznamenaly rekordní počet ročníků, které byly označeny za mimořádné či vynikající.

Pokud jste dostali chuť na skleničku červeného tak jen doplním, že za fantastické či mimořádné ročníky, které nesou označení 5 hvězdiček z 5, autorka považuje 2010, 2006, 2004, 2001, 1999 nebo 1996. Tak na zdraví!