Bogdan Trojak: Veltlínské zelené je jako kváskový chléb

Duben, 16.04.2012 07:41


Vrámci seriálu Rozhovor spřívlastkem dnes pokračujeme sdalším rozhovorem na vaše přání a tvoříme vlastně takový malý tematický seriál. Stejně jako Richard Stávek je i komorní Bogdan Trojak členem sdružení Autentisté, které vyznává metody tradičního vinohradnictví. Kromě výroby vína Bogdan Trojak také provozuje internetový obchod Veltlin.cz, letos v květnu přidá vinný bar Veltlín v pražském Karlíně a píše básně. Ti bystřejší již jistě tuší, že Bogdan je velkým fanouškem mnohdy podceňované odrůdy Veltlínské zelené. Ale zajímavého toho na sebe vrozhovoru Bogdan Trojak prozradil více.

Příjemné počtení přeje Mikuláš

PS: Příště se můžete těšit na dalšího autentistu Jaroslava Osičku


…………………………………………………………………………………………………..

Profil vinařství:

Komorní vinařství Trojak hospodaří na 1 hektaru vinic vBořeticích a Němčičkách. Největší vinici má na Čtvrtích, kde je čtvrtohorní sprašové podloží. Druhý vinohrad se nachází ve svažité trati Veselá (katastr Němčiček) a zde je v podloží třetihorní pískovec a slíny. Třetí vinička byla před třemi lety vysazena v opuštěné trati Zázmoníky a réva tady roste doslova v písku. O Zázmoníky se stará spolu s dalším Autentistou Richardem Stávkem. Vinařství bylo založeno roku 2004 a nyní produkuje zhruba 3000 lahví. Bogdan Trojak připravuje tato vína: Sprasz (VZ), Bělošpičák (VZ), Schwertler (Sg), Řezlík (RR), Kaich (RV+VZ+NG), Twardowski (směs červených odrůd), Kocínka (RM), Ryvola (oranžové víno z odrůdy Tramín) .

…………………………………………………………………………………………..



Profil vinaře:

Bogdan Trojak se narodil roku 1975 ve slezském Těšíně, sídelním městě těšínských Piastovců. Jako půlroční batole byl ve švestkovém sadu nedopatřením přiklopen plechovou vaničkou. Zážitek naprosto temného, uzavřeného prostoru uprostřed prozářeného letního dne zanechal v jeho citlivé duši nesmazatelnou stopu. Vanou se pak přiklápěl ještě mnohokrát. Nezapomene na podzimní večery, kdy na její vypouklé dno dopadaly přezrálé ryngle nebo na červnové bouře s myriádami krup. Svoji plechovou dělohu nakonec přerostl. Od té doby je tím, čím je – básníkem, spisovatelem a vinařem.

…………………………………………………………………………………………………..

Jaká byla Vaše cesta kvínu a kprovozování vinařství?

Složitá. Jelikož jsem se narodil a vyrůstal vTěšínských Beskydech, kde jsme měli spoustu zelí a brambor, ale žádnou révu, setkal jsem se svínem až na brněnských studiích. Ačkoli musím zmínit, že moje první pokusy voboru kvasná chemie spadají už do dětství, kdy jsem vyrobil vrezavém kanystru hruškové víno. Teprve zBrna jsem začal podnikat první expedice na jižní Moravu, kterou jsem si zamiloval a tam jsem se samozřejmě dostal do vinného sklepa. Vzpomínám si, že to byl silný, poetický zážitek. Byl jsem u vytržení. Za pár let jsem potkal svoji budoucí ženu před vinařskou búdou ve Vlčnově, zanedlouho jsme se vzali a rozhodli se bydlet nedaleko Viničných Šumic, což je jedna znejsevernějších vinařských obcí na Moravě. Tam jsem začal obdělávat svoje dvě kamenice vinohradu – vinice zde jsou na terasách skamennými zídkami, což je na Moravě zcela ojedinělé. Na tu dobu rád vzpomínám – měl jsem odtamtud výhled do celé Mohýlie, jak se někdy říká krajině pod Mohylou míru a ještě dál do celé Panonie. Za zády jsem pak měl studenou a poněkud temnou Drahanskou vrchovinu. Vinařil jsem tedy na pomyslné hranici dvou světů a říkal si, že na takových zlomech se vždy rodí cosi jedinečného a přitažlivého. Po dvou šumických letech jsme se přestěhovali do Bořetic, založili první vinohrad a začali vinařit intenzivněji. Zde jsme dodnes.

Vzpomenete si ještě, jaké bylo první Vámi vyrobené víno?

To první, hruškové, jsem už zmínil. Pak přišla éra vín rybízových, která bublala na parapetech studentských privátů. A první skutečné víno zhroznů bylo to šumické. Připravil jsem tehdy svoji první Frankovku a hrdě ji vezl vdemižonu do Kunštátu, abych se pochlubil kamarádovi malíři Vítu Ondráčkovi. „Tvrdá jako šutr,“ pronesl tehdy Vít, „ale dobrá,“ dodal. Sám znal šumické moky důvěrně, byl zvyklý na jejich drsnost, jelikož se narodil nedaleko.


Jak byste popsal terroir Vašich vinic?

Neřekl bych, že každá vinice má terroir, tedy zjednodušeně nějaké výrazné vlastnosti, které ji činí jedinečnou. Na jižní Moravě, stejně jako vsousedním Weinviertelu, je skutečných terroirových vinic nemnoho, naše země po celá staletí dávala spíše prostá, dobrá vína vhodná ke každodennímu stolničení. Měli bychom se s tím smířit, není na tom nic špatného. Připustím-li, že každá vinice má terroir, hospodařím na třech různých terroirech: Čtvrtě jsou černozemě na spraši, cca 200 m nad mořem, Veselá je chudší hlinitopísčitá zem na třetihorních pískovcích a „micro plot“ Zázmoníky, pouhých 200 keřů, to je místy skorem jenom písek. Bořetice dělí potok Trkmanka na dva odlišné světy. Trochu jako vBordeauxJ Na levém břehu jsou sprašové duny a na nich úrodné půdy. Pravý břeh je členitý, jsou zde rokle, svažité vinice a na povrch se zde místy dere i pískovec.

Která viniční trať je Vaším největším pokladem? Které odrůdy zde pěstujete?

Mám rád všechny vinice. Zcela zvláštní jsou ale Zázmoníky. Malá vinička vedená postaru na hlavu, akátové kolí, strmý svah, nad vinicí borový háj se starými, pokroucenými stromy jako zjaponské grafiky. Vlétě desítky ještěrek zelených, těch jihomoravských leguánů. A především klid. Nikdo sem nechodí. Tato vinička ještě nedala pořádnou úrodu, přesto ji upřednostňuji. Ještě před válkou byly Zázmoníky jedna velká vinice, kde se lopotily celé generace místních lidí. Pak bylo vše opuštěno kvůli pracnosti. Skoro vždy zde pracuji sám a na ty staré vinohradníky myslím.

Která odrůda je vlajkovou lodí Vašeho vinařství a proč?

Chtěl bych, aby to bylo Veltlínské zelené. Je u nás doma, pěstuje se tady prokazatelně od konce 18. století. Patří jižní Moravě stejně jako Dolnímu Rakousku. My si jí ale, na rozdíl od našich sousedů, tolik nevážíme. Veltlín je nenapodobitelné víno. Pokud někdo říká, že je to neutrální, nearomatická odrůda, nepochopil, co je dobrý veltlín. Pokud bych něco sadil, bude to Veltlínské zelené.

Čeští a moravští vinaři soblibou používají označení rodinné vinařství. Jak se Vaše práce promítá do Vašeho rodinného života?

Moje práce ovlivňuje mou rodinu značně. Žena Lenka mi velice pomáhá svinohrady. Navíc máme i distribuční firmu, velkoobchod vínem, kde má na starosti všechny „papíry“.

Jaké máte plány? Jak bude vypadat Vaše vinařství za 5 let?

Jelikož mě hodně zaměstnává propagace a prodej vín mých kolegů ze sdružení Autentisté, razantní rozšiřování vinic neplánuji. Budu tedy nadále malovinař sjedním hektarem, max. 1,5 ha.


Který ročník byl podle Vás v tuzemsku po roce 2000 nejlepší, co se týká kvality vín?

Těžko říci. U nás se víno většinou vypije jako příliš mladé. Mluvím o těch 15-20 % kvalitních vín, která by mohla zrát do krásy. Protože 80 % vín je určena ke spotřebě během roku či dvou, jedná se vesměs o technologická vína, nebo spíš o „vinné nápoje“, které mnoho nevydrží a růst na lahvi jednoduše nemohou. Nedávno jsem pil pár pěkných červených ročníku 2007. I ročník 2009 dal dobrá vína spotenciálem zrání.

Troufnete si odhadnout, jaký bude ročník 2011?

Slušný ročník. Teď na jaře se láme chleba. Bílá vína jdou hodně nahoru, na červená je ještě hodně času, ale základ je vynikající. Uvidíme vzáří, to většinou já i ostatní Autentisté lahvujeme bílé. Červené přijde na řadu až koncem roku.

Kde všude jsou Vaše vína kdostání?

Pouze na několika málo místech. Spolupracuji spražským Vinografem, restaurací Fluidum či Terroir.

Skvělé víno vzniká ve vinici nebo ve sklepě?

Vhlavě. Ale to už řeklo víc lidí přede mnou.

Které zVámi ochutnaných vín na Vás vživotě udělalo největší dojem? Čím?

Každý rok se objeví jedno či dvě vína, která mě fascinují. Naposled to byl Sauvignon Sonne od Franze Strohmeiera ze Štýrska, nebo Marzemino od Eugenia Rosiho zTrenta. Kromě toho musím říci, že intenzivně prožívám oranžové období, piju stále vín tzv. orange wines. Letos chystáme dokonce malý festival oranžových vín vnašem pražském vinném baru Veltlin.


Mění se vposledních letech tuzemští konzumenti vína, případně jejich preference?

Zcela jistě. Zaznamenávám mírný odklon od technologických, uniformních vín směrem kpřírodním mokům. Místo adjektiva přírodní raději použiji přívlastek autentický. Poučení pijáci vína vyhledávají autenticitu. Kvůli ní je přeci možné fascinující a nikdy nekončící zkoumání originálních vín. Zvína se dnes bohužel stal průmyslový nápoj, který se vzdálil od svojí podstaty.

Která původně moravská odrůda je Vaše nejoblíbenější? Proč?

Veltlínské zelené. Protože ho můžu pít dennodenně a neomrzí mě. Je jako kváskový chléb.

Ským a kde nejraději pijete víno?

Smanželkou doma vkuchyni. Sostatními Autentisty na našich „schůzích“.

Máte nějakou oblíbenou restauraci nebo vinný bar?

Mám rád náš vinný bar Veltlin, který provozujeme vPraze. Zrovna se stěhujeme do nového vKarlíně.

Doporučil byste nějakou knihu o víně?

Doporučím časopis Tong. Je to pozoruhodný belgický projekt vangličtině. Nejlepší periodikum o víně na světě.

Co děláte ve volném čase, když zrovna nejste ve vinici nebo ve sklepě?

Hodně čtu. Píšu. Rád jezdím na kole.

Svět vína je především mužský svět. Která dáma je podle Vás největší osobností tuzemského světa vína?

U nás mnoho vinařek neznám. Zmínil bych Italku Elisabettu Foradori.


Jaký je Váš postoj ktuzemským a mezinárodním soutěžím vín? Má smysl na láhve lepit medaile a ocenění?

Nemám svět soutěží rád. Neúčastním se jich. Navíc – většina degustátorů není „nakalibrovaná“ na autentická vína, takže bych stejně neuspěl. To bych musel začít používat aromatické kvasinky, enzymy a nechávat ve víně zbytek cukru. Na milost beru místní košty, což je spíše společenská záležitost. Pil jsem tolik nezajímavých vín polepených medailemi, že vtéto sportovní disciplíně smysl věru nevidím.

Který francouzský vinařský region máte nejraději a proč?

Burgundsko. Protože nemám rád nabubřelé Bordeaux :)

Čtete tuzemské či zahraniční blogy o vínech?

Ano, české, italské a taky polské, Poláci mají několik skvělých vinných blogerů.

Jak byste přesvědčil pivaře, aby začal pít víno?

Dal bych si sním pivo a u piva bych mu vyprávěl o víně.

Lze popsat Vaše vinařství jednou větou?

Komorní vinařství Trojak – kvasinkový fetišista.

Okomentovat:

*

Loading...