Baraque: Vinařství až po svatbě

Červen, 8.06.2021 07:45

Vinařství Baraque je rodinné vinařství manželů Lenky a Františka Machovských. Vzniklo v roce 2013 a najdete ho ve Velkých Pavlovicích, kde mají Machovští také vysazenu révu ve viniční trati Nadzahrady. Sortiment vinařství se dělí do tří různých produktových řad Intensive, Punk a Elegant. Odrůdově v tuto chvíli není vinařství nijak výrazně vyhraněno, ale jsme v Modrých horách, do budoucna se tak logicky zvažuje větší orientace na červená vína a konkrétně Frankovku. Inspirací jsou pro manžele také někteří tuzemští vinaři z „naturálního“ ranku.

„Vzhledem k tomu, že se naším sňatkem spojily dvě vinařské rodiny, byl k nápadu založit vlastní vinařství už jen krůček. Tehdy na naší svatební cestě jsme se shodli, že přece nezáleží na tom, jestli člověk vínu rozumí nebo ne – každý by měl pít dobré víno.“ Nedlouho po slibu manželském si tak Lenka a František dali i slib vinařský. Více se dozvíte v dnešním „dvojrozhovoru“, v rámci kterého se samozřejmě slova chopili oba dva.

Jaká byla Vaše cesta k vínu a k provozování vinařství?

Lenka: U nás to je vlastně tak, že nebýt toho, že jsme se vzali, tak bychom nebyli tím, čím jsme. V naší rodině byly hektary vinohradů, prvních 15 ha vysadil taťka, když mi bylo 15. A protože měl dvě dcery, tak nějak se nepočítalo s tím, že bychom se toho vína chytly. Taťka prodával hrozny okolním vinařům, sám si udělal trochu vína „na vzorek“, ale ani já ani sestra jsme neměly touhu se vínu věnovat. Pak mě František požádal o ruku. Vzděláním je strojní inženýr, ale k vínu ho to docela táhlo. A tak se stal vinařem a já vinařovou ženou.

František: Pamatuju si, jak mi tenkrát Lenka říkala, že mi s tím na začátku pomůže, ale po mateřské si půjde svou cestou. Ty mateřské má už za sebou tři a vinařovou ženou zůstala.

Image-2

Vzpomenete si ještě, jaké bylo první Vámi vyrobené víno?

František: Já jsem vždycky pomáhal taťkovi ve sklepě, takové to „vypláchni hadice, vynes kýbl, umy kaďu“. Pak jsem začal vinařit se tchánem, to jsme spolu expermentovali s technologiemi na mikrovzorcích. Z těch mi utkvělo veltlínské zelené 2009 sur lie.

Lenka: Jo, to bylo vtipné. Přišel na rande, a než mohl za mnou, museli to prokoštovat. Jak potom vypadalo to rande si asi umíte představit…

František: První víno, které jsem dělal opravdu sám, byl ročník 2013, náš první ročník pod etiketou. Byl to Veltlín, Tramín, Pálava a Děvín, všechny suché, a z červených Frankovka. Dnes už dělám všechno víno sám, a to nejenom v hlavě, ale i fyzicky.

Jak byste popsali terroir Vašich vinic?

František: Většina našich vinohradů leží ve viniční trati Nadzahrady pod rozhlednou Slunečná ve Velkých Pavlovicích. Půda je tady hlinito-písčitá, u paty svahu spíš hlinito-jílovitá. V kombinaci s jiho až jihozápadním osluněním nám tady skvěle vyzrávají červená vína. Merlot a Pinot Noir, které máme v nejjnižší části svahu, nám opakovaně dosahují vyšších pozdních sběrů a výběrů z hroznů, což je skvělé a dokážeme díky tomu vyrobit červená vína velmi dobré kvality. Zároveň tu ale dosahujeme velmi pěkných bílých vín. Jen musíme být v tomto případě ve střehu, protože nám při vyzrávání některých odrůd rychle padají kyseliny.

Image (5)

Která viniční trať je Vaším největším pokladem?

Lenka: Největším pokladem je rozhodně už zmíněná trať Nadzahrady, ve které leží taky naše výrobní budova. Díky tomu máme hrozny z vinohradu „doma“ takřka okamžitě. Taky se na ni díváme z oken naší Vinné Galerie. Ale kromě toho si považujeme i maličkého klenotu v podobě viniční trati Krátký na Vrbici, ve které roste náš Vavřinec z Krátkých, VOC Modré hory. Je to nevypočitatelné a zrádné, ale když se podaří, aby vyzrál, jako třeba v ročníku 2016, je to nádherné, elegantní víno se stopou zemitosti.

Co vás na práci vinaře baví nejvíce?

Lenka: Různorodost. Že žádné dva dny nejsou stejné.

František: Prezentace vín. Můžu být unavený k smrti, ale dejte mi do ruky skleničku a já budu mluvit o víně, dokud někdo bude chtít poslouchat

Lenka: Máme moc rádi zpětnou vazbu. Když vidíte, že lidem chutná. Proto děláme rádi ochutnávky v našem vinném sklepě v Bořeticích, ale často a rádi se mihneme i v naší Vinné Galerii ve Velkých Pavlovicích, a když nám někdo podá slovo, těžko se nás pak zbavuje:).

František: A pak samozřejmě vinobraní. Náročné, ale dobrodružné období.

Jaký byl pro Vaše vinařství ročník 2020?

František: My máme vína rozdělená do řad, z nichž každá potřebuje trochu jinou surovinu. Ročník 2020 je prima pro svěží, snadno pitelná a přímočará vína, jaká máme v řadě INTENSIVE, takže jsme nakonec většinu loňských vín poslali právě do této řady. Obdobně to platí i pro červená vína, a já jsem za to vlastně rád – momentálně postupně pouštíme do prodeje ročníky 2016-2018 a všechno jsou to poměrně plná, hutná a intenzivní červená vína. Ta letošní budou spíš lehká a ovocná pro celovečerní pití

Čím se ve vinařství aktuálně zabýváte?

František: Dřevem. Hraju si se sudy, experimentuju. Třeba Rulandské šedé 2020 mám ve dvou nových pálených sudech a jednom starém a pozoruju, jak se vyvíjejí, srovnávám si jejich vliv, učím se. Kromě pálených francouzských sudů se nám loni podařilo koupit dva 600 l sudy od našeho dvorního bednáře pana Bařiny z Čejkovic, takže držíme i ve dřevě lokální terroir. Sudy mám na kolečkách a nechal jsem si místo špuntu udělat kovový nástavec o průměru 15 cm. Díky tomu jsem mohl vyzkoušet kvašení ve dřevě a výsledky vypadají zajímavě.

Lenka: Já stojím u odbytu vína. Chtěli bychom, aby se z hlediska prodeje dopředu dostala naše červená vína a taky naše PUNKová řada, ve které jsou vína vyráběná naturálním způsobem. Jsou to vína, která nás oba moc baví a ke kterým bychom rádi překlopili většinu naší produkce. Začínali jsme ale konvenčními víny a dodnes jsou to spíše bílá vína z řady INTENSIVE, která nám platí faktury. Mým aktuálním cílem je tedy najít odbytové cesty právě pro červená vína a vína vyráběná s minimálními zásahy.

A priorita pro letošní potažmo příští rok?

Oba: Sklep na Vrbici.

Lenka: Z manželovy strany jsme zdědili sklep na Vrbici. Jenže v něm není potřebné zázemí. Otevíráme ho párkrát do roka, většinou při příležitosti akcí otevřených sklepů, které pořádáme se spolkem Vinaři Vrbice, v zásadě funguje jako stánek. Ten sklep je na skvělém místě, ale to pohodlí pro hosty ani pro nás tam prostě není.

František: Kromě toho se nám tam během posledního roku, pravděpodobně kvůli přestavbám v okolí, dvakrát utrhl kus stropu. Takže ho budeme muset vyklenout.

Lenka: To je momentálně náš nejlepší prodejní argument: Kupte, prosím, aspoň paletu vína, ať to máme za co opravit a ať nám to nespadne na hlavu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pokud by k vašim stávajícím viničním tratím mohla mávnutím kouzelného proutku přibýt jakákoliv další. Která by to byla a proč?

František: Já jsem spokojený Ale pokud bych si měl opravdu vybrat, asi by to byla některá z tratí na Pálavě. Mám rád pálavské vlašáky…

Kterou část roku nejraději chodíte do vinice a proč?

František: Ve vinobraní. To snad každý, ne? Je tam vidět zhodnocení celoroční práce.

Lenka: Já mám ráda jaro, když se to začne zelenat. Prvních pár lístečků. Začíná se psát nová kapitola…

Měla by se podle Vás tuzemská produkce vydat cestou větší odrůdové specializace? Po vzoru jiných zemí primárně vsadit na některou či některé odrůdy?

Lenka: Slyšela jsem nespočet debat na toto téma, sami jsme o tom často diskutovali. A nejčestnější odpověď, co na to můžu dát, je prosté nevím. Na jednu stranu by asi prospělo, kdyby se Česká republika stala pro zahraničí čitelnější. Na druhou stranu si to tak úplně neumím představit. Dlouhodobě bojujeme i u nás ve vinařství s tím, že bychom chtěli zúžit naši nabídku, ale každý rok marně přemýšlíme nad tím, co vypustit. Je to často tak, že to, čeho bychom se ochotně vzdali, je mezi zákazníky velmi oblíbené. A ruku na srdce, nám se ani samotným nechce zúžit produkci na jednu, dvě, tři odrůdy. Baví nás ta různorodost…

František: I kdybychom se touto cestou rozhodli jít, upřímně si nedovedu představit, na jakých odrůdách bychom se mohli shodnout. Máme tolik různých oblastí kde to sluší různým odrůdám, všichni máme ve vinohradech různou odrůdovou skladbu. Těžko budeme hledat odrůdu, kterou mají všichni. A naopak – pokud vsadíme na jedinečné terroir kounické Frankovky, jak k tomu přijdou vinaři z ostatních oblastí? Ať tak či tak, něco takového je otázkou generačních obměn, a to nejen generace vinařů, ale i generace vinic.

Novým výsadbám v tuzemsku v posledních letech vévodí odrůdy Pálava, Veltlínské zelené a Rulandské šedé. Které to podle Vás budou za 10 let?

František: My v Modrých Horách doufáme, že se trend překlopí a začne stoupat obliba tuzemských červených vín. Takže kdybych to měl vyslovit jako přání, tak by to byla Frankovka

Lenka: Můžeme si přát, co chceme, ale realita jde vždy za zákazníkem. Stojí to na tom, co budou lidé kupovat. Rulandské šedé je zákaznický ever-green, Pálava si asi pozici taky udrží, tou třetí odrůdou by se mohla stát některá z PI-WI odrůd. Obrovské popularitě se těší Hibernal, ale my vidíme velký potenciál v jiné rezistentní odrůdě, konkrétně Souvignieru Gris. Věřím, že díky jeho skvělým vlastnostem ve vinohradě i ve sklepě jeho popularita poroste, ale na přední příčky to asi zatím nebude…

Mění se podle Vás nějak zásadně v posledních letech styl nebo kvalita tuzemských vín?

Lenka: Tak to je bez debat. Kvalita prostě roste, za posledních 10 let se vinaři posunuli neuvěřitelným způsobem. Dřív člověk mezi vadnými víny hledal dobré, dnes se mezi zdravými občas vyskytne víno nemocné. Český a moravský vinař se rychle učí a hendikep socialistické minulosti doháníme, myslím, docela rychle. Často si říkám, že na sebe klademe obrovské nároky, chceme se okamžitě srovnat s regiony se staletou historií… ale trend je nastaven a jsme na cestě, jen ji prostě prošlapáváme krůček po krůčku.

Image (6)

Jak hodnotíte dosavadní fungování VOC a jak vidíte jejich budoucnost?

František: Myšlenka je skvělá, proto jsme se koneckonců stali členy VOC Modré hory. Provedení maličko klopýtá…

Lenka: Zase je to jen o čase a osobnostech. Kde budou vůdčí lidé s myšlenkami (a zároveň schopností dělat kompromisy), tam má VOC naději na úspěch. Pokud se z toho stane jen další marketingový nástroj, budou mít VOC smutný konec…

Vína kterého tuzemského vinařství máte rád a proč?

František: Červená vína Pavla Springera. Jeho Merlot 2018 i Frankovka 2018 jsou absolutním důkazem toho, že na Moravě můžeme dělat červená vína světové kvality. A pak vína kamarádů ze SYFANY z Vrbice. Tíhnu k naturálním vínům a jsme skoro sousedi, tak je mám celkem prochutnané. Kubův Zweigelt z akátu mně nedávno naprosto nadchnul, a přitom je to vlastně úplně jiné červené, než Springerovo…

Jakou radu byste na základě svých zkušeností dal začínajícímu vinaři?

Lenka: Dobře se oženit:) Ne, ale vážně – nebýt na to sám je prostě výhoda. Ženy vinařů jsou často neviditelné, ale vinaři, kteří na to nejsou sami, to mají jednak jednodušší, protože se podělí o kus práce. A taky je tam důležitý ten přirozený oponent, kritik, a nemusí to být nutně manželka.

František: Mít vlastní myšlenku a jít za ní a neuhnout.

Kterou otázku nejčastěji dostáváte na degustacích?

Lenka: „A které víno máte nejraději vy?“

Jakou knihu máte právě rozečtenu?

František: Vinařský obzor

Lenka: Já čtu vždycky asi 5-8 knížek v souběhu, takže tam mám teď Listopád od Aleny Mornštajnové jako oddechovku, pak nějaké dvě marketingové publikace, Zdravou zahradu a ještě jednu knížku o přírodních zahradách. A na něco jsem určitě ještě zapomněla. A pak čtu s dětmi Harry Pottera, znovu.

Která láhev vína vám za poslední týden udělala největší radost?

František: Je to asi hloupé, ale shodou okolností to bylo naše víno – během Dne otevřených sklepů v Bořeticích jsme vytáhli z archivu oranžový Tramín 2018, který už standardně nemáme v nabídce. To víno je snad nesmrtelné Je to v kabinetu a přitom pořád svěží, v zásadě na primární v aromatice.

Doporučte dvě vína ze své aktuální nabídky:

František: Veltlínské zelené 2016

Lenka: Cuvée Goliáš

Okomentovat:

*

Loading...