AOC pod palbou kritiky

Červenec, 11.07.2013 08:42

Ten chlapák se narodil ve Francii, je to již pěknou řádku let. Letos slaví již své 78 narozeniny. Místo gratulace kdlouhověkosti se ovšem na jeho hlavu snáší čím dál tím více rozezlených hlasů. Jsi nemoderní, nestačíš současné době… Ano mluvím tu o francouzském apelačním systému AOC (Appellation d’Origine Controlee), na který se vposledních letech snáší kritika ze všech možných stran vinařského světa. Dožije se tento symbol francouzského vinařství jubilejní stovky?

Kritické hlasy zaznívají na účet AOC jak ze strany některých francouzských vinařů, tak dalších zástupců odborné veřejnosti. Nedostatků je apelačnímu systému, který se stal předobrazem některých dalších podobných národních obměn, včetně tuzemských Vín originální certifikace (VOC), vytýkáno opravdu mnoho. Jedni říkají, že AOC se od svého původního formátu značně odchýlil a vsoučasnosti jde vprvní řadě o systém obchodní. Jiným se nelíbí netransparentní pravidla schvalování vín pro použití známky AOC, absence účinné kontroly nad kvalitou takto označených vín nebo tolerance kvýrobním postupům, které rozhodně nejsou vduchu zachování unikátnosti terroiru (např. nadměrné přetěžování vinic). Zastřešujícím problémem, který diskuzi a nervozitu některých vinařů přiživuje, je špatná kondice francouzského průmyslu jako celku.Francouzským vinařům se totiž stále hůře daří prodávat svá vína. Na domácím hřišti vína ve skleničkách nahrazují nejen vína zdovozu, ale i jiné alkoholické nápoje (spotřeba klesla na nějakých 50 litrů na hlavu za rok, oproti dvojnásobné hodnotě vroce 1960). Na trzích za hranicemi země galského kohouta se stále více prosazují vinařští „tygři“, jako například Argentina, Čile, USA, JAR nebo Austrálie. Francie prostě produkuje příliš mnoho vína, aniž by měla pro současný objem produkce odbyt. Miliony litrů francouzských vín tak každoročně končí jako etanol. Stále častěji se objevuje kritika vtom smyslu, že se příliš mnoho francouzských vinařů drží filozofie „vyrobím víno a pak ho nějak prodám“, místo aby se snažila nejprve podívat se na trh a na podmínky, které na něm panují a pak se snažit najít své místo „na slunci“. Jak obrátit negativní trend klepšímu? Otázka, na kterou se hledá odpověď velmi těžko, každopádně podle části vinařů již není apelační systém AOC francouzskou konkurenční výhodou, ale spíše přítěží.

Na černé listině

Systém Appellation d’Origine Controlee vznikl vroce 1935 a jeho hlavním posláním bylo ochránit spotřebitele před nežádoucími manipulacemi při produkci vín. Vté době byly poměrně běžnou praxí, že se mísily hrozny zrůzných oblastí a vytvářely se neidentifikovatelné směsky, které neměly nic společného smístem původu deklarovaným na etiketě vína. Vína zBordeaux například vůbec nemusela pocházet Bordeaux. Ztohoto pohledu určitě dávalo a stále dává fungování AOC smysl a podvody tohoto rázu se daří minimanilozat. Systém AOC však postupně nabobtnal a dnes zahrnuje více než 300 apelací vín.Aby mohlo být víno zařazeno do určité apelace, musí být samozřejmě vyrobeno zvinic, které leží vkatastru dané oblasti. Musí být navíc vyrobeno dle určitých zásad neboli „cahier des charges“, které určují jednotlivé lokální sdružení (například maximální povolený výnos, odrůdy, zbytkový alkohol, ale třeba i povolený způsob lahvování apod.). Nad rámec těchto pravidel pak každé víno ještě prochází senzorickou zkouškou, která posuzuje, zda vzorek odpovídá typickému charakteru té či oné oblasti. Jak zásady, tak akreditační zkouška přitom působí vněkterých případech problémy a jsou kritizovány ze strany některých vinařů.Časopis Decanter ve svém článku jako příklad špatně nastavených zásad uváděl situaci vinařství Domaine de Trévallon, které bylo vyloučeno zAOC Baux de Provence, ačkoliv jeho majitel pomáhal vdevadesátých letech apelaci vybudovat. Důvodem byly nové podmínky ohledně povolených odrůd, které již vinařství nesplňovalo. Stejně dopadlo vinařství Domaine Gourt de Mautens, které hospodaří vúdolí Rhony. Vinařství pracuje stradičními lokálními odrůdami, jako například Picardian nebo Picpoul Gris, ty však místní apelace nepovoluje pro produkci AOC vín. Snad ještě problematičtější jsou akreditační zkoušky, vrámci kterých odborná komise rozhoduje, zda víno splňuje či nesplňuje lokální typický charakter. Něco podobného známe i zpraxe tuzemských VOC vín. Ve Francii byly zkoušky zavedeny již vroce 1974 a od té doby jsou pod palbou kritiky. Každoročně totiž část vín neprojde sítem degustací a kritériem úspěchu či neúspěchu přitom vždy není jen kvalita. Jen pro představu, vroce 2011 bylo vGironde vBordeaux ze senzorické zkoušky odmítnuto 17 % z10000 předložených vzorků.Někteří vinaři přitom nedostanou povolení jen proto, že se jejich vína liší od očekávaného standardu. Nejde tedy o vína, která by byla závadná. Jsou známy příklady, kdy bylo například víno odmítnuto kvůli nižšímu než povolenému obsahu alkoholu. Vinař odmítl víno chaptalizovat, tedy přidat cukr před kvašením a tím zvýšit hodnotu alkoholu výsledného vína. Vřadě případů vinaři prostě od komise slyší, že víno neodpovídá požadovanému chuťovému profilu. Vinaři, kteří se při výrobě snaží jít vlastní cestou, či chcete li proti hlavnímu proudu, mohou mít problémy. To, co je vyžadováno jako typické, je totiž formováno i vduchu současných trendů a spotřebitelských preferencí. Nejmodernější technologie, umělé kvasinky, nadměrné používání barikových sudů, to vše může hrát roli vtom, co je dnes vnímáno jako „typické“. Prodat víno je vmezinárodní konkurenci stále složitější a značka AOC hraje vbusinessu velmi důležitou roli.

AOC jako business

Důvod, proč vinaři tolik bojují o AOC status je zřejmý. Zatímco, když vtuzemsku víno nedostane status VOC, příliš se nestane a může se dále úspěšně prodávat jako přívlastkové, tak ve Francii neúspěšná vína spadají do méně prestižních kategorií Vin de Pays nebo Vin de Table. Zejména pro menší vinaře může být právo zařazení do prestižní AOC kategorie způsobem, jak nasadit cenu vín o nějaké to euro nahoru a vylepšit si své příjmy. Dle vyjádření některých vinařů prý může znamenat AOC vylepšení ceny až o 30 % (tedy rozuměj vylepšení nahoru). Ztohoto pohledu je samozřejmě tlak ze strany vinařů na to, aby jejich vína oprávnění o užívání označení AOC získala. Zatímco jedni jsou vyloučeni pro „nezpůsobilost a odlišnost“, jiní schvalovacím řízením projdou, aniž by si to jejich vína kvalitativně zasloužila. Dle různých odhadů nemá 10 – 30 % vín soznačením AOC potřebné očekávané kvalitativní parametry. Ostatně obrázek si každý může udělat sám, stačí zkusit zakoupit pár AOC lahví vněkterém ze supermarketů. Kvalitativní nevyváženost samozřejmě devalvuje značku AOC. Co se týká pozice „ochránce kvality“, tady role AOC příliš nefunguje. Naopak řada vinařů, kteří buď neprošli potřebnou degustační zkouškou, nebo se dobrovolně vzdali možnosti usilovat o toto označení, prodává svá vína jako „stolní“ či „zemská“, i když tomuto označení jejich charakter neodpovídá. Někteří se pak spojili pod hlavičkou sdružení ‘Les Refusés’ a požadují renesanci celého systému AOC. Dobrovolně se nezapojují do svých regionálních AOC, protože podle nic je to systém, který podporuje průměrnost na úkor kvality. O potřebě modifikace apelačního systému ostatně čas od času hovoří samotní zástupci Institut National des Appellations d’Origine (INAO), kteří celý systém spravuje. Vroce 2004 se například vedla diskuze o zřízení označení AOCE, tedy AOC d’excellence, které by se objevovalo na lahvích opravdu těch nejlepších vín. Vinaři, kteří by chtěli toto označení používat, by museli splňovat nadstandardní požadavky na kvalitu a podléhali by přísnějším kontrolám. Prosadit něco podobného by ale jistě bylo velmi obtížné a o zařazení toho či onoho vinaře do jedné či druhé kategorie by se vedly dlouhé diskuze. Stačí si jen vybavit, jaké vášně vyvolala vloňském roce změna klasifikace vinařství vSt. Emilionu. Vinařství, která spadla do nižší kategorie, nebo naopak nebyla povýšena, veřejně vystupují proti tomuto rozhodnutí a některá zvažují právní kroky. Přece jenom jde o velké peníze…

AOC mít či nemít?

Pod hlavičku AOC spadá něco kolem poloviny veškeré produkce francouzských vín a výrazněji se vjednotlivých apelacích orientují jen znalci či vinní nadšenci. Běžný zákazník prakticky neví, co si pod tou či onou apelací kupuje. Pokud samozřejmě pomineme ty nejznámější, jejichž vína stejně nenajdete vregálech supermarketů. A právě systém značení vín a jeho komplikovanost je tématem neméně diskutovaným. Na masovém trhu levnějších vín totiž u zákazníků často vyhrává „Nový svět“ a jeho jednoduché odrůdové značení, vsexy baleních smoderními a zapamatovatelnými názvy. O moderním a trendy obsahu už ani nemluvě. Vporovnání snimi řada francouzských vín vypadá minimálně konzervativně a nesrozumitelně.Pokud vezmeme vpotaz vše výše uvedené je zřejmé, že něco se stát musí. Vtomto duchu se ostatně vyjadřují opatrně i zástupci INAO. Otázkou je, jakým směrem se AOC vydá. Upřímně bych se přikláněl spíše ksystému větší volnosti a zodpovědnosti jednotlivých vinařů. Vzorem budiž kategorie vín Vin de Pays, kterou si někteří vinaři dobrovolně volí, jelikož jim méně svazuje ruce. Apelační systém by nadále měl zejména sloužit jako identifikátor a garance původu vín zurčité konkrétní oblasti, za kvalitu ať zodpovídá před zákazníky každý vinař. Tento přístup ostatně klade na vinaře větší nároky, neumožňuje schovávat se vdavu a těžit zrozhodnutí či pověsti jiných. Ostatně role strážce kvality vín se dnes přesouvá směrem ke spotřebitelům, blogerům, novinářům, dovozcům nebo obchodníkům svíny. Prakticky o každém víně je dnes možné dohledat nějaké informace na internetu, jeho hodnocení, konkrétní spotřebitelskou zkušenost. Řada vinařství se snaží svou filozofii a přístup kvýrobě vín prezentovat prostřednictvím internetových stránek nebo sociálních sítí. Je dost možné, že sdalším rozvojem informačních kanálů, mobilních technologií, sociálních sítí, QR kódů a bůh ví čeho ještě bude role a význam oficiálních autorit a apelačního systému nadále klesat. A to i ve funkci informativní, tedy již zmíněného identifikátora původu a charakteru vín. Zmizí tři písmena zlahví nadobro, nebo oslaví sté jubileum ve velkém stylu?

3 komentáře:

Anonymous

11. July 2013 09:10

zajímavý článek, ovšem Čile mě málem vypíchlo oči :)

Anonymous

13. July 2013 13:10

Můžete prosím uvést hlavní zdroje, z nichž vycházíte?
Jinak jde o pěkné shrnutí problematiky, s velkou většinou věcí se dá souhlasit. Jenom bych chtěl upřesnit jednu věc: zemská vína (vins du pays) jsou nejen běžná vína na každodenní pití (v tomto ohledu se ostatně neliší od většiny vín s AOC), ale také jde o odlišný „koncept“: např. v jižní Francii se takto deklarují vína z „mezinárodních“ odrůd typu Cabernet Sauvignon, navíc často odrůdových – oproti vínům s AOC, které jsou z domácích/tradičních odrůd a navíc v podobě směsí. Zemské víno zde tedy a priori není jen a pouze kvalitativní označení. Dobří vinaři nemají problém prodat svá zemská vína za vysokou cenu (citované vinařství Dom. Trevallon je dobrý příklad), také už jsem se setkal i se stolním vínem za 25 €.
Sajmik

podkorkem.net

14. July 2013 17:22

Čerpal jsem z různých zdrojů, Ať už některých článků dostupných online, článků publikovaných na toto téma v časopisech o vínech jako Decanter + knih, které mám doma (např. Mike Veseth – Wine wars).

Okomentovat:

*

Loading...