Vinný tip pro muškátofily

Srpen, 8.08.2012 07:36

Několikrát jsem se tu na blogu přiznal ke své lásce karomatické odrůdě Muškát moravský. Pokud máte rádi typicky výrazná vína této odrůdy, pak mám pro vás jeden tip. O víkendu jsem se totiž opětovně přesvědčil o vinařském umu Josefa Valihracha. Jeho Muškát moravský 2008 je prostě lahůdkové pošušňání.

Jak známo, Josef Valihrach je jeden zmála tuzemských vinařů, kteří se nebojí prodávat vína pět, deset nebo patnáct let po nalahvovaní. Většinou totiž jeho tekuté produkty tuto zkoušku časem dokážou ustát a vlahvích se znich postupně stávají lahodné moky. Však také Josef Valihrach se svými víny sbírá jedno ocenění za druhým, a to i na silně obsazovaných mezinárodních soutěžích. Zposlední doby to je například velká zlatá medaile z Concours mondial de Bruxelles za Chardonnay 2007 nebo velká zlatá z Concours International des Vins à Lyon za Hibernal 2010.Já jsem tu vminulosti již psal o výborném Neuburském 2005 ze stejného vinařství, které svým výrazným aroma evokuje zvlhlou posečenou louku a vzpomínky na vodácký výlet. Několikrát mne Josef Valihrach potěšil také svými víny odrůdy Chardonnay, ale u Muškátu moravského jsem byl přece jenom trochu nervózní. Jak známo, tato odrůda není příliš vhodná na nějaké delší ležení vlahvi, většinou se vyplatí její brzká a bezodkladná konzumace. Příkladem budiž muškáty od Bronislava Vajbara, které patří kmým oblíbeným. Když jsem nedávno vjedné vinotéce narazil na jinak beznadějně vyprodaný ročník 2009, mé srdce zaplesalo. O to větší zklamání se dostavilo, když jsem si doma lahev doma otevřel. Veškerá energie, živelnost a aromatika byly fuč. Ostatně spálil jsem se jednou i u Josefa Valihracha, jehož Muškát moravský, myslím ročníku 2002 také spadal do kategorie „v umělém spánku, odpojit“. Muškát moravský 2008 je ovšem zcela jiná písnička. Náš příběh se odehrává na Praze západ. Je sobota, poledne. Ticho přerušuje nedovřená okenice, která popoháněna poryvy větru vnepravidelných intervalech naráží na okenní rám. Na obloze se honí mraky a kolem lustru vytrvale krouží moucha, jejíž rodové jméno mi není známo. Poštovní vůz netrpělivě akceleruje na nedaleké křižovatce. Zelená nikde. Mlčky beru pákový otvírák do ruky a hledím před sebe. Při otvírání lahve mi probíhá celý můj muškátový život před očima… Už první přivonění khrdlu lahve ovšem rozšiřuje zorničky mých svítilen a přináší toliko očekávaný klid..Tohle bude dobré. A taky že jo!Vizuálně se Muškát moravský prezentuje nazrálou barvou žlutého melounu, ve skleničce se to jen blyští. Hází prasátka po celé kuchyni. Aroma vína je opulentní, typicky odrůdové, lehce květinové, ale především plné muškátu. Určitě to není to pravé ořechové pro každého, intenzitou vůní to víno skoro přehání, ale já si ho užíval. Žádný náznak po únavě zpětiletého ležení, kdepak víno hravě vyskočí zlahve a chce vás bavit. Vchuti víno pěkně navazuje na nastolený trend, je opět výrazné, až tramínově kořenité, ale krásně pitelné díky svěží a živé kyselince. Za poslední dobu si nevybavuji jiné víno, které by mi udělalo podobnou až dětinskou radost. Až jsem dostal u psaní tohoto příspěvku žízeň. Výše uvedené berte jako subjektivní prožitek jednoho bláznivého muškátofila. Takže ještě pro kompletnost doplním základní fakta, která o víně prozradila etiketa: jde o víno s12,5 % alkoholu, vpřívlastku pozdní sběr a vkategorii suché.

Okomentovat:

*

Loading...