Válečná zóna Champagne

Září, 14.09.2011 07:55

Letos je to přesně 100 let od tzv. Povstání vChampagne, vrámci kterého pěstitelé hroznů proměnili na protest proti obchodní politice šampaňských domů region vhoroucí peklo. Ničilo se, pálilo se a plenilo se. Proč přistoupili pěstitelé hroznů ktakto radikálnímu chování? Tentokrát se vydáme vrámci vinařské Tour de France na malou vyjížďku do historie Champagne.

Nepokoje, které eskalovaly vregionu vroce 1911, měly hned několik spouštěcích faktorů. Vprvní řadě je potřeba zmínit oddělený systém výrobců a pěstitelů, který vChampagne dodnes funguje. Velkou část produkce šampaňských vín totiž leží vrukou velkých firem, které ovšem nevlastní vinice potřebné pro výrobu svých vín. Hrozny nakupují od nezávislých pěstitelů. Historicky model vznikl díky kapitálové náročnosti výroby šampaňských vín, málokterý pěstitel hroznů si mohl dovolit zainventovat do vlastního vinařství a vyrábět své vlastní bubliny. Tento obchodní model však logicky doprovázají protichůdné obchodní zájmy obou stran. Výrobci chtějí nakoupit hrozny za co nejméně a pěstitelé prodat za co nejvyšší cenu. Dlouho se dokázaly obě strany více či méně dohodnout, situace se začala dramatizovat na konci 19. století.

Rozmary počasí

Přelom století nezastihl pěstitele hroznů vChampagne vté nejlepší formě, osud jim hodil několik klacků pod nohy. Nepříznivé počasí vpodobě nadměrných srážek a nečekaných mrazů likvidovalo úrodu několik let po sobě. Vletech 1902 až 1909 velkou část úrody napadla plíseň. Přidala se i smrtonosná mšička révokaz, která na zdejší vinice dorazila až zLanguedocu. Situace byla korunována záplavami a krupobitím vroce 1910, kdy bylo zničeno asi 96 % místní úrody. Pěstitelé hroznů byli na kolenou, ale šampaňské domy chtěly prodávat dál. Vtéto době se tak začaly značně zvyšovat dovozy hroznů zjiných vinařských oblastí, které měly díry vmístní produkci zacelit. Situaci ulehčil rozvoj železnice, takže nebyl problém dovážet zúdolí Loiry, jihofrancouzského Languedocu nebo až z Německa či Španělska. Dovezené hrozny byly navíc nakupovány za podstatně nižší ceny, než hrozny vypěstované vChampagne. Jelikož neexistovala žádná pravidla či zákony upravující způsob výroby šampaňských vín, brzy začala vína zdovezených hroznů trhu dominovat.

Papinův hrnec

Frustrace místních pěstitelů dosáhla vrcholu, ale mělo být ještě hůře. Snízkými cenami hroznů dovážených ze zahraničí začaly šampaňské domy tvrdě tlačit na místní pěstitele ohledně výše výkupních cen. Dopraxi vstoupila také novinka vpodobě tzv. nákupčích, jejichž úkolem bylo jménem šampaňského domu jednat spěstiteli a snažit se dosáhnout co nevýhodnějších nákupních podmínek. Je potřeba si uvědomit, že situace tehdy byla výrazně odlišná od té současné. Nabídka hroznů převyšovala poptávku a vkombinaci spovolenými dovozy hroznů měli výrobci všechny trumfy na své straně. Výkupní ceny stlačené na minimum přispěly ke zmaru šampaňských pěstitelů a řadu znich dovedly až na pokraj chudoby. Dnes nepředstavitelná situace. Mezi vinaři a pěstiteli začala otevřená válka.Prvním zaznamenaným incidentem je francouzská verze slavné Boston Tea Party. Pěstitelé totiž vokolí měst Damery a Hautvilliers zastavili vozy sdováženými hrozny zúdolí Loiry a svrhli je do řeky. Ve svém tažení následně pokračovali přímo u některých výrobců, kteří byli známí dovozem nešampaňských hroznů. Také jejich zásoby hroznů vzaly za své. Nepokoje gradovaly vměstečku Ay, kde rozvášněný dav 6000 protestujících nenechal kámen na kameni. Plenilo se, pálilo se, a to nejen vrámci šampaňských domů, odneslo to i běžné obyvatelstvo. Velká část městečka lehla popelem. Klid do oblasti přineslo až povolání 40000 vojáků.

Marne vs Aube

Po zklidnění situace zareagovala vláda schválením oblastí, jejichž hrozny mohou být pro výrobu šampaňského použity. Naneštěstí ve svém návrhu vynechala místní oblast Aube, což se nelíbilo jejím pěstitelům. Sohledem na obavu ze opětovného vypuknutí nepokojů nakonec vládní úředníci do návrhu Aube zahrnuli. Ani to ovšem nepřispělo k uklidnění situace. To co potěšilo pěstitele vAube na druhé straně rozhořčilo sousední pěstitele zoblasti Marne, která tímto přišla o své výsadní postavení. Začali pálit vinice vAube, ničili sklepy místních vinařů. Hektolitry vína přišly na zmar. Vyhrocenou situaci uklidnil definitivně až začátek první světové války, kdy se všechny znepřátelené strany spojily za účelem společného zájmu – ochrany Francie.

Vznik AOC Champagne

Nakonec se podařilo najít společnou řeč a vláda spolu smístními zástupci pěstitelů a výrobců dala dohromady pravidla pro apelační systém AOC Champagne. Klíčovou novinkou přitom bylo, že pro vína stímto označením lze používat pouze hrozny zmístních vinic. Navíc byl vytvořen klasifikační systém jednotlivých vesnic, na základě něhož jsou stanovovány výkupní ceny hroznů. Jednotlivé obce jsou ohodnoceny na stupnici kvality vrozmezí 80 – 100 procentních bodů. Záleží, zda se jedná o vinice, které se nachází na území nejlepších obcí tzv. Grand Cru nebo v kategorii Premier Cru. Systém se dnes striktně nedodržuje, ale stále slouží jako velmi účinný nástroj pro úpravu vztahů a cen mezi pěstiteli hroznů a velkými šampaňskými domy. Díky pravidlům ohledně původu hroznů a neuvěřitelnému rozvoji produkce šampaňských vín se karty otočily a trumfy jsou dnes spíše vrukou pěstitelů. Nabídka je omezená, poptávka neustále roste. Velkým problémem současnosti je například rostoucí popularita růžových šampaňských, která bere červené hrozny pro výrobu tradičních šumivých vín. Některé oblasti hlásí nedostatek suroviny. To je také důvodem, proč se vposledních letech čím dál tím intenzivněji mluví o rozšíření oblastí, povolených pro pěstování šampaňských hroznů, o další přilehlé vesnice.Příště šampaňské odrůdy a ochutnávka vína

Okomentovat:

*

Loading...