Toskánská vinice, politika a autentická vína

Duben, 17.04.2013 08:03

Jako pracující a blogující otec na čtení sice nemám tolik času, kolik bych si představoval, ale i tak se mi daří v průběhu každého dne nějakou malou chvilku ušetřit. Nejčastěji na cestě do nebo z práce či večer před spaním, to je ale většinou jen několik stránek než oči zhasnou spánkem blaženým. Každopádně pokud zrovna nevíte, na jakou knihu se vrhnout nebo co si pořídit na blížící se letní dovolenou, mám pro vás tři tipy na zajímavé čtení o víně.

Do kategorie prázdninového letního čtení ideálně pasuje kniha

Ference Mátého

s názvem Toskánská vinice. Původem maďarský autor emigroval v 11 letech do Kanady, kde nějaký čas žil, ale mezi jeho přechodná bydliště patří i Kalifornie, New York nebo Paříž. Se svou manželkou Candance (malířka, autorka etiket vinařství Máté) se nakonec usadil v malebném Toskánsku, kde plnými doušky vychutnává místní život, píše knihy a také vyrábí vína ve vlastním vinařství. A právě cesta k vybudování vinařské firmy a výrobě prvního vína je dějovou linkou knihy Toskánská vinice. Postupně s autorem podstupujeme cestu v rámci, které nejprve hledá vhodné místo pro vybudování vinařství, poté sledujeme rekonstrukci kláštera ze 13. století s názvem La Colombaio a jeho přestavbu na vinařství, získáváme potřebné znalosti ohledně péče o révu (tady se hodí, že je vaším sousedem Angelo Gaja), vybíráme vhodné odrůdové složení (nakonec Sangiovese, Merlot, Cabernet Sauvignon, Syrah), držíme palce ohledně splnění všech přísných administrativních podmínek a na konec prožíváme s autorem nervy ohledně první sklizně hroznů. V rámci krátkých kapitol se pak objevují různé dějové odbočky, v jádru nepodstatné, za to zábavné situace. Kniha je příjemnou a autentickou sondou do života v Toskánsku. Víno v ní hraje důležitou roli, ale nikoliv tu zásadní. Díky poutavému a bezprostřednímu vypravěčskému stylu se čtenář celkem snadno přenese do slavného italského vinařského regionu, ochutná místní speciality a nasaje zdejší atmosféru. Náramně čtivé, zábavné, určeno nejen pro vinařské fanatiky. Kniha vyšla i v českém jazyce, na jejím publikování se podílela společnost Eno, která vína Ference Mátého v tuzemsku distribuuje. A já myslím, že to byl rozumný počin, protože kdo si knihu přečte, ten logicky dostává na vína Máté až chorobnou chuť.Druhá kniha nese název

Wine Politics: How Governments, Environmentalists, Mobsters, and Critics Influence the Wines We Drink

a na svědomí ji má poměrně známy autor a blogger Tyler Colman (DrVino.com). Tady se dostáváme spíše do kategorie naučně populární literatury, vhodné pro skutečné vinné nadšence. Kniha je k dostání v anglickém jazyce, vyšla již v roce 2010, ale na své aktuálnosti a vypovídací hodnotě zatím ztratila jen málo. O čem že to je, napovídá celkem výstižně už samotný název publikace. Knihu byste si měli určitě pořídit, pokud se chcete dozvědět něco o historii vína ve Francii a Spojených státech amerických, o tom, jak se utvářely dnes největší vinařské trhy světa. Jak vznikaly místní apelační systémy AOC ve Francii, respektive AVA v USA, jak fungují distribuční řetězce vín v obou zemích, co a proč najdete na etiketách vín a jakou roli v tom všem hraje politika. Nechybí pohled na globalizační trendy, roli kritiků na formování toho, co je a co není populární, a jako protipól trend v podobě organických či biodynamických vín. Větší část knihy se věnuje zejména americkému trhu a podmínkách, které dlouho bránily či stále brání většímu rozvoji místního vinařského průmyslu. Ať už jde o prohibici, různá protialkoholní sdružení a spolky, složitou legislativu v rámci jednotlivých států či zákazy a různá omezení na prodej alkoholických nápojů. Na poměrně malém hřišti (nějakých 150 stránek) rozehrává Tyler Colman koncert ve stylu FC Barcelona. Kniha je nabyta fakty (nechybí odkazy na desítky zdrojů), historickým kontextem, zajímavými souvislostmi, a citacemi lidí z oboru. Je to poměrně hutné čtivo, ale servírované srozumitelně, s elegancí a místy i vtipem. Kniha svým stylem a tématem připomíná Wine Wars od Mika Vessetha. Osobně jsem si obě dvě náramně užil. Poslední z trojice knih už je vysloveně pro vinné fajnšmekry, kteří si chtějí konečně udělat pořádek v termínech jako BIO, organické, naturální, biodynamické či autentické víno. Ucelený pohled na tuto problematiku přináší kniha od autorů

Jamie Goode

a Sam Harrop s názvem Authentic Wine: Toward Natural and Sustainable Winemaking. Jednotlivé kapitoly knihy jsou věnovány terroiru, biodynamickému a organickému hnutí, udržitelnému hospodaření ve vinicích, kvasinkám autochtonním vs vyšlechtěným, umělým přídavkům do vína, vadám vína nebo uhlíkové stopě vznikající při výrobě vín. Na otázku „Víš, s kým spíš?“ možná bude znát odpověď většina z nás, ale „Víš, co piješ?“ Ono víno a víno totiž vždy nemusí být to samé…Já osobně jsem si knihu koupil, abych se dozvěděl o výše uvedených a v současnosti stále častěji skloňovaných přídavných jménech více a tomuto účelu kniha posloužila na 100 %. Četl jsem ji už před nějakou dobou, ale před dvěma týdny se kní vrátil, abych ji sodstupem času přelousknul znovu. Po jejím přečtení se možná budete více zajímat o to, v jakých podmínkách a za pomoci jakých technologií či příměsí ta či ona vína vznikají. Kniha také na příkladu desítek úspěšných vinařů ukazuje, že to bez těch berliček a vyfikundací přece jen jde… I když se nás řada vinařů dnes a denně snaží přesvědčit, že ne…

9 komentáře:

Anonymous

17. April 2013 09:14

Trochu mi ty dvě poslední věty zavání „Biodynamickým extremismem“ či „honem na čarodějnické vinaře“ :) Jasně že to vyrobit jde, vždyť před dvaceti lety se tady téměř nic jiného nedělalo. Ale bohužel tímto stylem výroby neuděláte vína, která se velkém pijí dnes. To nikdo nepopře. Kolik z dnešních dvaceti litrů na osobu ročně, připadá na tyto „biodynamická“ vína? Spočítal to někdo? Rozhodně to není kvůli přesvědčování ostatních vinařů. Možná teď budu za odpůrce těchto bio vín, ale není tomu tak, jen bych si přál, aby všichni nazývali věci pravými jmény, a aby někteří se vinaři prezentovali tím co dělají oni a ne tím co dělají druzí ;)
Honza

podkorkem.net

17. April 2013 10:29

Rozhodně se nepovažuji za nějakého extremistu či iniciátora biodynamických revolucí. Ostatně na stránkách tohoto blogu se věnuji široké paletě vín různých stylů a dávám prostor různým názorům (viz rozhovory s vinaři).

Na druhou stranu otevřeně říkám, že filozozie ekologického a šetrného hospodaření ve vinicích, minimálního ohýbání vína ve sklepě a je mi sympatická a fandím ji. Já myslím, že když se někdo vínu intenzivně věnuje, tak se logicky ubírá tímto směrem, těžko se může ztotožnit s levnou unifikovanou průmyslovou výrobou některých firem. A že tato produkce spotřebě dominuje? To není žádný argument ve prospěch těchto vín. Mikuláš

Anonymous

17. April 2013 10:39

„aby všichni nazývali věci pravými jmény“ ano Honzo, přesně tak. Zvláště pak u nás, kde 4 z 5 vinařství jsou „rodinná, s tradičními výrobními postupy a v souladu s přírodou“, bývá zmatení veřejnosti dokonalé…moc dobře si pamatuju sám sebe před 10 roky…
Jakub

Anonymous

17. April 2013 15:43

to admin: Rozhodně to nebylo přímo na Vás :) Tuto problematiku se snažím sledovat pozorně, proto mi není sympatické, když odmítači modeních vín nazývají nazývají tyto vína „jedovatá“ a vinaři jsou lháři a po pěnězích jsoucí podnikatelé :) Na druhou stranu jejich výroky jsou také účelově překroucené, aby v neznalých konzumentech vyvolali dojem, že v moderních vínech jsou namleté zdechliny a posypová sůl :)

to Jakub: S tímto také souhlasím, ale nebudu lháře diskreditovat lží, viz výše. Vše je o marketingu, každý chce prodat, jak moderní vinařství, tak i autentisté, když budou jedni na druhé házet špínu, lepší to nebude. Je těžké určit, co je v souladu s přírodou a co už je její znásilňování. Kvasinky, enzymy, taniny přidávané do vína nejsou chemikálie, jen by se dalo polemizovat o tom jestli je to „tradiční postup“. Konzumentovi by mělo být vysvětleno, že tohle je také směr výroby vína, a ne cesta do pekla. Honza

Alles

17. April 2013 16:49

Autehentic Wine:… je velmi zajimava kniha a ted ji zrovna ctu. Neni na ni nic fundamentalistickeho, autori k pojmu autentickeho vina pristupuji velmi opatrne a treba rozbor, co je to autenticke a naturalni je velmi zajimavy. Prinasi ruzne argumnety pro a proti a vse dokumnetuji na prikladech vinarstvi, ktere se na autenticka vina zameruji. Pro me jsou poucne i kapitoly o chemii oxidace v mostu a problemech sireni. Neni to veru jednoducha problematika.

K diskuzi co vede Honza: Nikdo asi nebude rikat, ze vina vyrobena moderni technologii jsou jedy, chemicke analyza na ruzne zbytkove koncentrace postriku nikdo nedela a vina autenticka i moderni technologicka prochazi zatridenim podlozenem i rozborem z akreditovanych laboratori. Co je hlavni problem u techto modernich, nyni velmi dobre prodejnich vin je, ze casto jejich vune a chut neodpovida odrude a miste produkce. Proc ma Neuburg nebo Sauvignon vonet po bananech, to me zatim nikdo nevysvetlil. Dale to jsou vina na rychle vypiti a spatne starnou. Proto jsou lidi presvedcovani, ze bila vina se maji hned vypit atd. O vysoke hladine sireni u sladkych vin ani nemluvim.
Jasne. je to o marketingu. Ale tento a jine pribuzne weby (Jizni svah) se snazi hledat a presentovat zajimava vina mimo hlavni proud a za to je jim potreba podekovat. Slouzi i nam konzumentum a nuti nas se zamyslet nad tim, jak vina a vinarstvi v CR vypadaji a mohou vypadat.
AS

Anonymous

17. April 2013 21:03

to Alles: knihu jsem nečetl, tudíž se nevyjadřuji k ní, ale spíš k těm posledním větám v článku. Možná se budete divit, ale čtu mnoho názorů, že je ve vínech plno chemie Éček a podobně. Já vám naprosto přesně vysvětlím, proč tyto vína chutnají po banánech. Protože si to většinový konzument přeje, tito lidé, ale nečtou tento blog, nebo Jižní svah apod. Na druhou stranu, proč by to tam být nemělo? Nikdo tam dodatečně neleje banánové aroma. Já třeba taky neříkám, proč bych měl ve víně cítit zemitost, hlínu, plíseň, koňské sedlo, oxidaci, apod. Všechno je to o preferencích a znalosti postupů výroby. A HLAVNĚ TOLERANCI. Co je typická vůně? Kdo to určuje? Kde na to jsou tabulky? Když někomu vadí selektivní kvasinky, vadí mu i šlechtění révy? Vždyť ve šlechtitelkách se vybírají a množí jedinci, kvůli svým vlastnostem, ale také chuti, takže jsou klony, například Veltlínů, které se rozlišují aromatem pepřovým, lipovým, nebo třeba sauvignonovým, to všechno bez použití kvasinek. Že jsou tyto vína na rychlé vypití, s tím souhlasím, ale proč by to mělo být na závadu? Kdo dnes bude investovat tisíce do vína, které bude pít až za několik let? O vysoké hladině síření sladkých vín radši nemluvte, protože je to blábol. Víno s vysokým zbytkovým cukrem, se dá bez problémů udělat do 200mg/l veškeré SO2 (což je hluboko pod zákonným limitem). Na to, aby síra bránila kvasinkám, musí být víc než 60mg/l volné SO2 a to už je množství, které bezpečně ve víně poznáte a tudíž není v zájmu nikoho to tam nechávat, navíc volná síra klesá, takže nechrání trvale. Zamyšlení se nad vínem a vinařstvím určitě není na škodu, ale proč přemýšlet nad tím jestli je potřeba někoho kopírovat. Honza

    Anonymous

    18. April 2013 10:22

    Je třeba si uvědomit ještě jednu věc. Větší a velká vinařství musí svá vína prodávat do obchodů Nemohou ve velkém dělat autentická vína a i s biodynamikou opatrně. Ta vína musí vydržet drsné zacházení a skladování v regálech při tepolotách nad 20°C. to autentická vína nevydrží.
    petrz

    Alles

    18. April 2013 12:20

    Ano, je to o toleranci, ale Vy se tady snazite protlacit svuj pohled.
    1. Na „odrudovost“ je docela jasny nazor a pokud budete venovat vice pozornosti vinum i ze zahranici, je velmi snadne se k tomu dostat sam.
    2. Ano klonalni selekce zamicha s charakterem, ale zcela jej nezmeni. Producenti, kterym na tom zalezi, sazi vysadby ruznych klonu podle jejich zameru a podle podlozi.
    3. Konske sedlo, plisen… autenticka vina nejsou vadna vina, tady si nerozumime. U nekterych odrud je vetsi sklon k temto projevum, to nikdo nezastira.
    4. 200 mg celkove SO2 ve vine je pro me konska davka a takovych vine se neda vypit litr bez bolesti hlavy. Jinak zdravotni nezavadnost SO2 je ca 1-2 mg/kg a den.
    5. K petrz: Ano, v regalu supermarketu autenticka vina asi nevydrzi, a vetsinou ani producenti techto vin tak nemiri. Ale i velci producenti se timto segmentem zabyvaji (Michlovsky).

    Me jen mrzi, ze se u nas nesleduje jak k tomu pristupuje Rakousko a Nemecko. Casto to jsou velmi dobre priklady typickych, autentickych vin za prijatelne ceny a ukazuji, ze to jde. Asi to bude trvat jeste dlouho, nez se takovy pristup prosadi i u nas. Jeste jednou musim zduraznit, ze autenticka, prirodni vina jsou delana s pokorou k odrude a pude nejde o zadne obskurni pokusy. To, ze tito vinari delaji autenticka vina neznamena, ze by neumeli udet ty co koupime v supermarketu, ale hledaji jine neproslapane cesty. A o tom i recenzovana kniha je.

    Rad vam sve nazory predvedu i na vinech u nas ve sklepe.
    AS

Anonymous

18. April 2013 14:58

Autentická a jiná, dobrá a špatná … nejsem si jist argumentací.
Nicméně „to všechno oni, ne my, pro ně to děláme“ je docela úsměvné :) i jednoduché a přímočaré víno, se dá udělat přeci normálně – tím „přírodnem“, ostatně jak to na spoustě vinařských webů a propagačních materiálů najdeme, protože všichni to přeci přírodně dělaj .)

Luboš Osička

Okomentovat:

*

Loading...