To nejlepší z Proweinu

Březen, 23.03.2018 08:29

S roční odmlkou jsem se rozhodl letos opět vyrazit na veletrh Prowein. Německý Dusseldorf se na pár dní stává doslova centrem vinného světa, v devíti výstavních halách tu najdete desetitisíce vín z klasických vinařských států i destinací, kde byste kvalitní produkci snad ani nečekali. Na rozdíl od roku 2016, letos na veletrhu úplně chyběla Česká republika a její vína. Celkem škoda, že se stále zlepšující tuzemská produkce drží stranou jedné z největších akcí svého druhu na světě, i když je to do Düsseldorfu z Prahy co by kamenem, respektive hodinu vrtulovým letadlem.

29497671_1656497317766005_720695138606645248_n

Slyšel jsem, že prý z prezentace našich vín obchodně moc nebylo… Na druhou stranu účast na akci tohoto rozsahu a charakteru by měla být posuzována i z pohledu reputace, image a dlouhodobého pohledu. Tak třeba se v budoucnu na Prowein Česká republika zase vrátí. Pavilon, kde to hodně žilo, měla například Austrálie… Vždy před koncem výstavního dne tu probíhala tzv. „bier-o-clock“, tedy živelné zakončení dne ze strany místních vinařů a jejich pozvaných hostů v doprovodu australské lahvovaného piva. Věřte tomu, že po desítkách vzorků a ústech zkroucených kyselinou a tříslovinami není nic lepšího, než si dát dvě dobře vychlazená piva… Nevím, jestli moravští vinaři v minulosti něco podobného organizovali, točené plzeňské by jistě mělo úspěch, ale mám pocit, že na to se asi stále bereme až příliš vážně.

Ale zpět k vínu. Toho je na Proweinu více než dost. Průměrné, dobré i špičkové kvality. Tady je můj výběr toho nejlepšího, co jsem letos na Proweinu ochutnal.

Vrcholem prvního dne pro mne byla jednoznačně vertikální degustace vín toskánského vinařství Argiano. Konkrétně šlo o Brunello di Montalcino DOCG 2013, 2010 a 1995 a jejich supertoskánská vína Solengo IGT 2015, 2007 a 2001, která tvoří primárně Bordeaux směs (Cabernet Sauvignon, Merlot, Petit Verdot), jen s malou příměsí lokálního Sangiovese. Víno vytvořil v roce 1995 dnes již zesnulý Giacomo Tachis. Všechna Brunella pocházela z velmi dobrých ročníků a všechna do jednoho disponovala příjemnou elegancí, až parfémovou aromatikou. Víno ročníku 2013 bylo jemnější, více „feminine“, oproti robustně působící 2010ce. Ta disponovala doslova vrstevnatými tříslovinami, obrovským potenciálem (údajně 20 až 30 let) a stále jakousi nepřístupnou uzavřeností. Víno ročníku 1995 byla lahůdka s krásně vyzrálou aromatikou sušeného ovoce, pomerančové kůry, s tóny podrostu, tabáku, krabice od doutníků. V chuti relativně svěží, s tóny sušeného ovoce, lékořice, zemitosti. Víno, které má rozhodně další potenciál se vyvíjet. To Solengo člověk nemůže docenit jako mladé (2015), jeho krása se plně rozvíjí až s odstupem času. Vína ročníků 2007 a 2001 působila až opojně, s vůní švestek, černého rybízu, pepře, lékořice nebo zemitosti. V chuti hladké, sametově ovocné, plné šťavnatých tónů tmavého ovoce, marmeládové, s tóny bylinek nebo vanilky. Doslova se rozplývala na jazyku. Suma sumárum doslova božských 40 minut v doprovodu skvělých vín.

 29425339_1656497554432648_5876362739579879424_n

To řízená ochutnávka několika Chardonnay z amerického regionu Sonoma valley uspokojila tak napůl. Z prezentovaných vín se mi líbilo zejména Rodney Strong Chardonnay 2015, víno pěkné vyvážené chuti, tak akorát dřeva, s příjemnou mineralitou, tropickým ovocem, citrusy a náznakem bylinek. Velmi dobře pitelné bylo také Chardonnay 2014 z vinařství Ramey Wine Cellars. Víno středně výrazné a příjemné vůně, v chuti parádní, zdařile kombinující svěží citrusové ovoce a šťavnatou kyselinu. V delší dochuti nechyběla jemná stopa vanilky. Žádná těžkotonážní vína, ale povedená harmonická a komplexní vína.

 29432587_804147729796532_8168610697033687717_n

29472195_1656497584432645_5478634590283235328_n

Řízená ochutnávka Pinotů Noir z různých částí Nového Zélandu zase snesla parametry označení „Master class“. Dvě dámy – Madeleine Stenwreth MW a Elaine Chukan Brown zásobovaly zcela zaplnění sál fakty a zajímavými informacemi o podmínkách panujících tam či onam. Naprostá znalost tématu, k tomu více či méně zajímavá vína. Z osmičky vín mne se mi velmi líbil Pinot Noir 2014 North Canterbury z butikového vinařství Bell Hill. Produkován jen v množství kolem 3000 lahví. Dále víno z jedné z nejstarších vinic v Central Otago, tedy Gibbston valley Le Maitre Pinot Noir 2016, v chuti krásně vrstevnatý, juicy a elegantní zároveň. Závěr hladší a dlouhý. Nejlepší víno pak byl závěrečný vzorek Two Paddock The Last Chance Pinot Noir 2013.

 29472867_1656497504432653_6739971583521062912_n

Z kategorie klasických byl Master Class Cru na téma Classés de Graves ročníku 2014, které se ujal známý Paolo Basso, mimo jiné nejlepší sommeliér světa roku 2013. Musím říci, že jeho popisy vín byly komplexní, úplně přesné, dlouho jsem nezažil někoho tak výstižně popsat charakter jednotlivých vín. Možná u bílého spektra se držel trochu při zdi, protože snad až s výjimkou Chateau Olivier vína úplně nezvedala ze židle. To v červené to byla velká paráda. Poslední trojice v podání Chateau Pape Cllement, Chateau Smith Haut-Lafice a Chateau La Mission Haut-Brion pak jednoznačně potvrdila svou extratřídu. Pape Clemant voněl krásně po tmavém peckovém ovoci, „cabernetově“, v chuti nádherně plné a hluboké víno, nasládle kořenitě ovocné, hladké, delikátní. Smith Haut-Lafite působil celkově robustněji, i když ve vůni i v chuti trochu sevřeně. Na jazyku víno vyjadřující neskutečnou energii a potenciál, zároveň noblesu a styl. Tohle bych chtěl pít třeba za 10 let. Le Mission Haut-Brion byl ale přece jen ještě o třídu výše. Ve vůni tmavé ovoce, čokoláda, černý pepř nebo lékořice, v chuti perzistentní, odzbrojující svou komplexností a se skoro nekonečnou délkou. Už jen kvůli tomuhle vínu se vyplatilo ráno vstát z postele a dělal bych to klidně opakovaně…

IMG_20180319_164739

 29468375_1656497454432658_2570043442776244224_n

29511464_1656497397765997_8393471745520041984_n

IMG_20180319_170045

Poslední den jsem si střihnul hodně zajímavé srovnání ročníků vín Amarone della Valpolicella Classico Riserva vinařství Calcarole. Postupně jsme do skleniček dostali ročníky 2013, 2011, 2008, 2006, 2005 a 1995. Pokud bych měl vybrat jedno nej víno, byl by to ročník 2006. Kromě řízených degustací, kterých v programu veletrhu najdete relativně mnoho, a vybrat si musí snad každý (ochutnávky jsou zdarma, na některé se musí registrovat), jsem samozřejmě absolvoval také ochutnávky vína na stáncích některých vinařů. Nadšený jsem byl z vín jihotyrolského vinařství Manincor. Rodinné vinařství fungující v biodynamickém režimu, zrání bílých i červených vín probíhá ve velkých sudech. Nádherná a elegantní odrůdová vína i cuvée. Líbilo se mi třeba Resérve della Contessa (Weissburgunder, Chardonnay a Sauvignon blanc), Sophie (94 % Chardonnay) a Eichhorn (Weissburgunder), ale i červená vína. Možná nejlepší Schiava, co jsem kdy ochutnal, výborný Lagrein i na Merlotu postavené víno. Zajímavostí je, že vinařství disponuje zhruba hektarem Tempranilla, které se přidává zejména k Lagreinu u něhož hrozí přezrávání.

Konečně jsem také ochutnal uceleně vína kultovního vinařství AR.PE.PE. Ikona regionu Valtellina, která v případě dobrých ročníků lahvuje produkci jako Riservu až po osmi letech zrání. Pět let vína zrají ve velkých sudech, tři roky v láhvi. Vína i s odstupem téměř deseti letech hodně nepřístupná, řízná a zároveň delikátní. Tady je prostě potřeba čekat ještě déle. Na stánku byla k dispozici vína ročníků 2015 a Riserva 2009. V úterý jsem se také po přechutnání asi 16 vzorků Rieslingu zamiloval do vinařství Markus Molitor z německé Mosely. Suché i sladké, všechno to bylo moc dobré. Víno Graacher Himmelreich Trockenbeerenauslese Riesling 2006 pak bylo symbolickou sladkou tečkou za tímto pestrým a zábavným veletrhem. Nevím, jestli hned příští rok, ale jistojistě se na Prowein v budoucnu zase vrátím…

29496001_1656497204432683_3340796055850582016_n

Okomentovat:

*

Loading...