Diskuze ohledně podvodů s víny začíná v tuzemsku nabírat v posledních měsících výrazně na intenzitě. Téma už se pravidelně dostává na stránky zpravodajských médií, dokonce i do bulváru a čas od času se k situaci vyjadřují samotní vinaři v televizi. Za prioritu si boj proti podvodníkům stanovil Svaz vinařů ČR. Možná jste slyšeli o návrhu různých preventivních opatření, jako zákazu prodeje sudových vín mimo vinařství, značení tuzemských vín speciálním logem kalichu či přísnější administrativě zacílené na deklaraci původu hroznů. Jaká je situace v současnosti, jaká opatření Svaz vinařů vidí jako zásadní a jak se daří zloděje a podvodníky vytlačovat z trhu s vínem? Nejen o tom dnešní rozhovor s prezidentem svazu Tiborem Nyitrayem.
Udělal jsem mezi tuzemskými vinaři na přelomu roku menší anketu a v rámci 20 odpovědí, které se mi sešly, jasně převažovaly názory v tom smyslu, že situace ohledně podvodů s vínem je dlouhodobě kritická a bez nějaké viditelné změny k lepšímu. Kde se naopak liší názory vinařů je pohled na to, jak nepříznivou situaci v tuzemském obchodu s vínem řešit. Na adresu některých navržených opatření Svazu vinařů se například kriticky vyjadřují zástupci vinařství sdružených pod hlavičkou Vinařské asociace ČR. Jedno je jisté, bez pomoci státních orgánů to nepůjde, co se týká podovodů s víny bavíme se často o velmi dobře organizovaných kriminálních skupinách. Ostatně podle odhadů Svazu vinařů černý obchod s vínem dosahuje ročního zisku kolem tří až čtyř milliard korun.
Jak vnímáte situaci ohledně podvodů s víny v tuzemsku? Kde je podle Vás největší problém?
Největším problémem je pokleslá morálka a chamtivost těch, kteří se podvodů dopouští. Bez ohledu na tradice našeho vinařství využili tito lidé vhodných podmínek pro páchání podvodů. Těmito podmínkami mám na mysli například systematickou devastaci kontrolní a represivní funkčnosti příslušných orgánů státní správy. Pro představu do doby, než jsme začali kolem situace ohledně černého trhu s vínem bít na poplach, bylo pro celou Moravu pro komoditu víno k dispozici sedm inspektorů SZPI. Dva kraje měl na starosti jeden inspektor…. Celní správa byla, nebo na tom ještě je obdobně a na kontrolu vína nezbývá prakticky žádný pravidelný člověk.
Podvodníci mají možnost bez jakékoliv kontroly dovézt na území ČR libovolné množství vína, bez evidence kdo, kam a pro koho toto víno dovezl a následně kde a za jakých podmínek, zejména daňových, se víno prodalo.
Problémem je i to, že sankce za případné odhalené falešné, pančované, nebo bez “papírů” prodávané víno jsou řešeny pouze v režimu přestupků. Proti velkým podvodníkům se v podstatě za současného stavu nedá efektivně zakročit. V případě odhalení závadného vína je doba mezi odběrem vzorku a zjištění výsledků cca 4 týdny…. za tu dobu se vše u zdroje uklidí. Navíc je běžné, že se prodejce vymlouvá, že víno s vadami již dostal od dodavatele, ale ten zase tvrdí, že za vše může prodejce, který do KEGu mohl cokoli přidat.
To vše pak doplňuje nezájem a neschopnost státní správy o analýzu vyřešení disproporcí v objemech přivezeného vína dle statistiky Generálního ředitelství cel, Českého statistického úřadu, Svazu vinařů ČR, Ministerstva zemědělství České republiky, zejména co se týká dovozů ze Slovenska. Domníváme se, že tyto pohyby spíše indikují karuselové obchody, než-li reálný obchod. Neexistuje žádný ekonomický a ani logický důvod, aby se ze Slovenska k nám přivezlo více jak 50 % jejich produkce a od nás k nim více jak třetina. Máme k dispozici rozbory, které jednoznačně dokazují, že vína některých odrůd v tuzemsku deklarovaná u prodejců jako původem ze Slovenska, tam prostě nikdy nemohla vzniknout. Typický příklad je Pálava, ale i jiné odrůdy. Zřejmě se jedná o víno jiné provenience, které se přiveze na Slovensko a tam se “promění” na víno Slovenské a jako takové se buď na černo, nebo i oficiálně přiveze k nám. Zákazník, dle průzkumů, akceptuje sudová vína v cenovém pořadí naše, slovenské, rakouské, italské, španělské a pak až ty další.
Vzájemná konkurence mafiánských seskupení pak vede k tomu, že navíc vína pančují, aby tak snížili již tak nízké vstupní náklady.
Jak velká podle Vašich odhadů sféra podvodů je? Jaký podíl z tuzemských vín mohou například tvořit vína dovezená a prodaná jako moravská? 10 % nebo více?
Poslední odhady hovoří o tom, že na černém trhu se prodá kolem 100 milionů litrů vína. Dle Analýzy od E&Y jsme odhadovali 50 milionů, ale poslední obchodní čísla kamenných obchodů indikují spíše těch 100 mil. Mám pocit, že za poslední dobu, kdy o celém problému intenzivně mluvíme, se situace kolem falešné geograficity trochu zlepšila a nějako výrazněji se na stránkách Potraviny na pranýři neobjevuje.
Jak takový typický podvodník vypadá? Malý nebo velký vinař? Nebo spíše mafiánská firma účelově založená?
Bohužel, nebo chválabohu, se s podvodníky osobně nepotkávám. Zřejmě mě ani nevyhledávají, pochopitelně. Domnívám se, a zkoumání veřejně dostupných zdrojů tomu nasvědčuje, že se ani tak nejedná o vinaře, kteří se na tom podílejí, že kapitál a organizování podvodného jednání přichází zvenku. Jisté je, že na odborné manipulaci s černým vínem, na pančování, na krytí podvodů, „obílování“ papírů se podílejí odborníci a specialisté znalí celního systému, daňového systému, často bývalí zaměstnanci příslušných kontrolních orgánů, špičkoví právníci, kteří velmi přesně vědí, kde a jak předpisy, které tento segment byznysu upravují, využít, zneužít a obejít. Ve hře jsou obrovské peníze, v řádech miliard, které plynou v cash podobě, a proto není problém je použít na akvizici těch odborně nejlepších i když morálně nejhorších ….
Mám jen strach, aby se jejich vliv neprojevil i při přijímání potřebných legislativních opatření, zejména novely vinařského zákona, která je teď v přípravě. Bude čas coming outů a oblékání dresů…. pozorně sledujme a naslouchejme, co kdo a jak bude říkat… Ekonomická pravidla řízení byznysu říkají, že je potřeba vytvářet rezervy na horší časy. Představme si, že z odhadovaných 3-4 miliard bude pro uchování byznysu použito 10 % na sankce a 10 % na úplatky… tedy celkem 600 až 800 milionů korun…. Je to docela slušná suma peněz…
Jak je zatím Svaz vinařů úspěšný podle Vás v boji o vytlačení nepoctivých subjektů z trhu? Zlepšuje se situace nebo nikoliv?
Mám pocit, že zavládl určitý chaos a strach v řadách mafie. My už téměř rok veřejně o všem mluvíme a deklarujeme naši snahu o nápravu. Zřejmě se všichni domnívali, že silou peněz dokáží tyto naše snahy eliminovat. Chválabohu se zdá, že ještě může “pravda” a nahlas hlásaná a prosazovaná “dobrá věc” zvítězit. V rámci monitorování trhu s čepovaným vínem jsme zaregistrovali určitý úbytek slovenské Pálavy a taky se z ničeho nic objevila vína ze Srbska, Moldávie a Makedonie. Za nižší cenu, než se pravděpodobně stejná vína dříve nabízela jako slovenská nebo moravská.
Co jsou hlavní priority v boji proti podvodům, které máte definované pro letošní rok?
Bohužel mezirezortní komise ministra zemědělství nepřijala většinu našich návrhů a soustředila se hlavně na regulaci prodeje sudového vína. Aktuálně se pracuje na přípravě novely vinařského zákona. Znění, které se nedá nazvat ani jako „čtvrtprodukt“, uniklo k veřejné diskuzi bez toho, že by bylo konzultováno s odbornou veřejností, takže vznikly různé fámy a mýty. Zdá se, že ty jsou živeny a podporovány z mafiánských center. Samozřejmě těmto jakákoli změna systému nevyhovuje a daří se jim manipulovat s částí obchodníků, zejména vinotékařů. Naší snahou je prosadit do vinařského segmentu pořádek a čistotu. Není možné, aby tady existoval trh černým vínem, konkurenčně vždy schopen podrazit poctivou cenu, poctivého, tedy technologicky, papírově i daňově čistého vína.
Nadále neustoupíme od možnosti prosadit i ty naše návrhy, které mezirezortní komise ministra zemědělství za své nevzala. Je legitimním právem a povinností SVČR hájit zájmy našich vinařů. Zejména těch, kteří vyrábí víno z hroznů z ČR. A je jedno v jakém obale jej prodávají. Dovoz vína z jiných zemí a jeho prodej má tady taky své legitimní místo. Ale musí se realizovat v souladu se zákony. Pak nám nevadí. Jsme natolik sebevědomí, že věříme, že naše víno se bude prodávat vždy a že je spíše na škodu, že jej nemáme více. Neodpustím si pár poznámek. Nechápu proč se poctiví dovozci vína a poctiví majitelé vinoték nedokázali za ten rok, kdy o všem veřejně mluvíme, sdružit do nějakého seskupení a ve spolupráci s námi se pokusit o nápravu stavu prodeje, zejména čepovaného, černého vína a třeba pak společně tlačit na stát a návrhy prosadit. Jako by jim nevadilo, že se sem vozí víno načerno a tím vytváří nekalou konkurenci poctivě dovezenému a tedy při prodeji řádně zdaněnému vínu. Jako by nevadilo, že všude kolem vyrostla spousta pofiderních prodejních míst čepovaného vína, s největší pravděpodobností prodávajících to načerno dovezené, často pančované víno, bez dph a tudíž za cenu vždy nižší než můžou nabídnout ti poctiví ….. Nebo těch poctivých majitelů vinoték není dost? Nevím, nikdo s námi nejednal a nechali věci dojít až k současným návrhům na regulaci prodeje sudového vína….
Vinaři si často stěžují na přílišnou byrokracii, přitom v souvislosti s kontrolou původu vín přibývají další povinnosti. Proti nedávným změnám se dokonce podepisovala petice. Není jiné cesty?
Jiné cesty samozřejmě je. Začít se chovat slušně. To je však příliš idealistické. Hlavní roli musí sehrát stát, pak zájmová seskupení vinařů a vinaři samotní. Ta petice, na kterou narážíte byla trošku mimo. Navíc obsahovala text, který mně osobně bránil v tom, abych ji podpořil a místo odbornosti sázela na populizmus a “politickou” propagandu. My jsme svolali dva semináře na téma průvodních dokladů a za účasti zhruba dvou stovek vinařů jsme hledali možnosti navrhnout systém, který nebude příliš zatěžující. Ty doklady, které se zaváděly z důvodů evropské legislativy, která není dobrá, ale je závazná, být musí. Tady opět selhalo ministerstvo zemědělství, protože bez konzultace s těmi jichž se to týká, vydalo nedomyšlenou verzi. V současnosti je připraveno nařízení vlády, na jehož textu jsme se již podíleli a myslím si, že se nová pravidla dají strávit a doklady podle nich používat.
Relativně velký ohlas vyvolaly možné plány na omezení prodeje sudových vín. Jakou formou je podle Vás potřeba prodej sudových vín omezit?
Jak jsem již zmiňoval, mezi našimi cca 24 návrhy, byl i návrh na zavedení systému licencí pro prodej “sudového “vína. Mezirezortní komise však dospěla k závěru, který je radikálnější, tedy vypracovat systém, podle kterého by byl umožněn prodej sudového vína tzv. “pod víchou”. K dnešnímu dni, (tedy k 15.2.2015) je projednávána varianta, kdy bude možné jako sudové prodávat pouze víno, které bylo vyrobeno vinařem v ČR registrovaným u příslušných orgánů a které bylo vyrobeno z hroznů sklizených na území ČR. Víno se bude moci prodávat ve vinařství nebo v provozovně prodejce, která bude s výrobcem vína ve smluvním vztahu a oba dva tyto subjekty budou společně ručit a odpovídat za čistotu a kvalitu sudového vína. Vinař, který bude sudová vína vyrábět a nabízet a i jeho smluvní partneři budou povinni tuto skutečnost nahlásit na SZPI a budou tím pod jasným dohledem správních orgánů.
Nedávno Svaz vinařů představil záměr označování „nefalšovaných“ tuzemských vín speciálním logem „Kalichu“. Jak se zabrání tomu, aby logo neskončilo i na dovezených vínech?
Falšování nezabrání nikdo. Může se leda odhalovat a trestat. V civilizovaných zemích, např. Rakousku a Německu by byl nález pančovaného vína okamžitě tvrdě trestán a to nejenom finančně, ale i trestněprávně. Označením, které jsme ve spolupráci s Vinařským fondem na základě podrobného průzkumu mezi vinaři připravili, chceme umožnit zákazníkům jednoduše a na první pohled rozeznat, že víno, které je jim v lahvi nabízeno, je “naše” nebo ne. Jsou případy, kdy subjekt, který má v názvu nějakou vinařskou obec, či jiný symbol evokující moravský původ vína, v láhvi nabízí víno zahraniční. Pokud splní subjekt všechna předpisy požadovaná označení, je z legislativního hlediska vše v pořádku. Ale zákazník může být zmaten, zejména ve velkých obchodech, kde nejsou schopni oddělit naše vína a vína jiné provenience. Naší snahou je chránit toto značení zákonem.
Nechápeme námitky některých, že to je špatně. Nemají ani žádné pádné argumenty. My máme za to, že povinné označení symbolem na záklopce v národních barvách je právo vymezené pouze našim vínům a kdo pracuje poctivě, nemá se za co stydět. Inspirovali jsme se samozřejmě v Rakousku a na Slovensku, kde se taková značení již nějakou dobu používají a neumí si představit, že by to mělo být jinak!
Jak je možné, že třeba SZPI před časem odhalila v prodejně patřící Vinařství U Kapličky sudové víno Veltlínské zelené od vinařství LIVI obsahující 73 % vody? Na serveru Potraviny na pranýři pak před časem skončil třeba i Tomáš Krist a jeho sladká Pálava. Problém v tomto případě nebyla voda, ale přidaný syntetický glycerol. Bere v potaz vedení Svazu vinařů takové nálezy a zabývá se jimi nějak?
Samozřejmě se tím zabýváme. V novelizovaných stanovách SVČR je zakotveno, že ten, kdo se opakovaně, tedy nejméně dvakrát dopustí přesně specifikovaných porušení předpisů, bude vyloučen ze SVČR. Stejná opatření se nám podařilo prosadit do Standardů vinařských soutěží vydaných NVC a do pravidel pro poskytování podpor VF. Pokud nastane taková situace, budeme nekompromisní.
Jak vnímáte tuzemskou vymahatelnost práva? Některé soudní spory jako by snad nikdy nemohly skončit. Příkladem budiž vleklé spory mezi Templářskými sklepy Čejkovice se SZPI.
To jen signalizuje, jak se naše úřady staví k těmto typům prohřešků. Zatímco jinde ve světě jsou sankce velice citelné a subjekty, které se dopouští pančování vína, jsou rychle zlikvidovány, nebo zavřeny, u nás se klamání bere za gentlemanský prohřešek.
Vinařská asociace ČR v rámci snahy o zlepšení situace také zveřejnila svůj pohled na možná opatření k minimalizaci podvodů. Jde na příklad o Zákaz značení stolních vín (vín bez CHOP/CHZO) odrůdou; Nový povinný údaj na etiketě, charakterizující původ hroznů pro výrobu vína; Navýšení rozpočtu SZPI nebo vybudování národní vinařské laboratoře. Považujete návrhy, nebo alespoň některé z nich za smysluplné?
Zákaz značení není možné prosadit, protože je zakotven v evropských předpisech a váha hlasu ČR v evropských strukturách je mizivá. Nový údaj nahrazujeme symbolem kalíšku, skleničky v národních barvách na záklopce lahve. Myslíme si, že toto značení je praktičtější a marketingově využitelnější. Údaj o původu hroznů je již povinným údajem, takže úplně nevím, o co jde. Zřejmě je myšleno umístění tohoto údaje, nebo velikosti písma, ale je to příliš komplikované a administrativně náročné a to není našim stylem. Stran SZPI i laboratoře máme podobné, nebo stejné návrhy.
Můžete na závěr shrnout, jaký je podle Vás recept na vyřešení situace, kterou řada vinařů považuje za alarmující? Myslíte, že se Vám podaří v boji uspět?
Věříme tomu. Jinak bychom se nesnažili. Z pohledu SVČR i mého osobně to bereme i jako povinnost udělat a prosadit co se dá v prospěch našich členů a potažmo všech našich vinařů. Členové SVČR ve spojení se členy našich členských spolků zastupují naprostou většinu vinařů České republiky a to jak z pohledu obhospodařované plochy vinic, tak i produkce vína.
Zdroj fotografie: Svaz vinařů ČR, Potraviny na pranýři
