Tuzemští vinaři se bouří proti zavedení spotřební daně na víno. Vrámci dosavadních protestů zatím proběhla recesistická demonstrace vBrně, podepisuje se petice a vinaři společně se zemědělci plánují zabarikádovat některé silniční tahy. Ministr financí Miroslav Kalousek zatím zůstává neoblomný, tyto aktivity ho zklidu asi jen stěží vyvedou. Ale opravdu se vyplatí dráždit vinaře bosou nohou? Na Moravě jsou vinaři zdá se povahy celkem klidné, ale třeba ve Francii už to několikrát díky radikalizovaných vinařům doslova hořelo. Nejznámějším případem zposlední doby budiž násilné činy teroristické skupiny CRAV.
Kromě kritiky zavedení spotřební daně se vrámci různých prohlášení tuzemských vinařů opakuje požadavek na větší kontrolu a omezení dovozu levných vín ze zahraničí. Díky globalizaci do regálů českých supermarketů míří lahve doslova zcelého světa. Když pomineme ta nejlevnější pseudovína, tak lahve scenou kolem 100 Kč přímo konkurují domácí produkci. Image italských nebo francouzských vín je taková, že velká část občasných pijáků vín radši sahá po dovážených vínem než po tuzemských lahvích. Ale podobné problémy řeší i vinaři ve Francii, kam proudí levnější konkurence zItálie, Španělska a Nového světa. Asi nejvíce situace před pár lety eskalovala vjihofrancouzském regionu Languedoc-Roussillon, kde začala zájmy místních vinařů hájit skupina soznačením CRAV (Le Comité Régional d’Action Viticole). Region Languedoc-Roussillon patří mezi největší vinařské regiony na světě, co se týká produkce, a dovozy tu působí problémy ohledně nadprodukce a tlaků na snížení ceny vykupovaných hroznů. Dovoz vín je ovšem jen částí problému, se kterým se francouzští vinaři musí popasovat. Stále větší konkurence je jistě nepříjemná, ale klíčovým problémem je pokles spotřeby vín na domácím trhu. Francouzi dnes vypijí zhruba polovinu vín, než před 40 lety. Francouzští producenti tento pokles nedokázali kompenzovat rostoucím exportem a mají tak problémy spřebytky. Každoročně tak musí být desítky milionů neprodaných lahví zFrancie přeměněny na průmyslový alkohol.
Terroiristé nebo teroristé?
Podporovatelé CRAV se zastřešují úctyhodným bojem proti likvidaci lokálních producentů a jejich specifických vín formovaných místním terroirem. Na druhou stranu barikády staví velké nadnárodní vinařské molochy (např. Gallo), které zásobují světové trhy líbivými víny „bez duše“ a za pár korun. I kdyby šlo o princip a ne o zisky zprodaných vín či hroznů, prostředky, které si někteří vinaři zLanguedocu vybrali pro svůj boj, chvályhodné nejsou.Tam kde nepomohou argumenty (které by přesvědčily konzumenty vín), tam nastupuje hrubá síla. Členové a sympatizanti CRAV stojí za několika teroristickými útoky či sabotážemi, ke kterým vuplynulých letech na jihu Francie došlo. První znich je z roku 2005, kdy CRAV odpálila bombu vrámci vládní budovy patřící ministerstvu zemědělství. Následovaly další podobné činy, jejichž hlavním cílem se stali zejména dovozci vín. Vbřeznu roku 2006 předvedla CRAV působivý útok vpřístavním městě Sète, kde více než 100 maskovaných mužů vniklo do skladů dvou dovozců vín a zničilo tisíce litrů vína. Nedlouho poté členové CRAV zablokovali silnici mezi Montpellier a Béziers a svedli boj i spřivolanými pořádkovými silami. Minimálně jedno policejní auto lehlo popelem. Dle odhadů vdobách největší „slávy“ CRAV tvořilo zhruba 1000 sympatizantů. Útokům se však kromě dovozců nevyhnula ani některá velká francouzská vinařství, která fungují vrámci velkých producentských skupin, a která zapadající do nepřátelského globálního konceptu. Například vinařství La Domaine de la Baume, které ve velkém exportuje svá vína, například do Velké Británie, čelilo bombovému útoku. Zatím poslední výraznější útok pochází zroku 2009, kdy skončilo vylito mimo tanky 11000 hektolitrů (1,2 milionů lahví) dovezeného vína.Mediálně zajímavý kousek ovšem teroristé předvedli o dva roky dríve. Dne 17. května 2007 skupina CRAV zveřejnila video, vrámci kterého hrozí samotnému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu. Pokud by nevyslyšel jejich podžadavkům, měla téci krev. Jak dnes již víme, nedávno poražený obhájce prezidentského mandátu nakonec přežil, i když mohl podmínky CRAV s ohledem na členství a závazky vEU těžko splnit. Radikalizace vinařů má vjihofrancouzském regionu bohatou tradici. Však se také členové CRAV ve svých prohlášeních odkazují na povstání vMontpellieru, které vinaři vyvolali vroce 1907. Špatná ekonomická situace, vysoké daně, nízké ceny hroznů, to vše způsobilo, že nespokojenost široké skupiny obyvatel vybublala napovrch. Nakonec vinař Albert Marcellin vedl více než půl milionu protestujících vinařů, dělníků a dalších nespokojenců vstříc občanským nepokojům. Povstání muselo rozehnat až povolané vojsko. Další násilnosti měli vinaři na svědomí vroce 1976 v Narbonne. Ačkoliv je vposlední době kolem CRAV klid, globalizace ve svých tlacích nepolevuje. Nabídka vín se stále rozšiřuje, objevují se nové vinařské regiony a vbudoucnu bude spíše přituhovat. Velkého rozmachu se vinařství vnásledujících letech bude těšit například vAsii, zejména vČíně. U nás naštěstí situace není tak vyhrocená a bombové útoky nám snad ze strany vinařů nehrozí. Podobné aktivity přece jenom vtuzemských končinách nemají takovou tradici a kté české nátuře více sedí spíše švejkovsky odlehčené projevy odporu. Příkladem budiž nedávná akce recesistů zvinařské republiky vBořeticích, kteří do Brna svolali demonstraci, vrámci které se protestovalo popíjením vína a cinkáním skleniček. Výsledek bude patrně stejný jako vpřípadě teroristů zCRAV, tedy žádný, ale aspoň se u toho našinec dobře pobaví 
