Strasti a radosti nakupování

Srpen, 27.08.2012 08:22

Rád kupuji víno. Vposlední době se mi stává, že ať vyrazím na nákup čehokoliv, vždycky stejně nakonec koupím víno…Naposledy jsem se takhle jal pořídit oblek a zprodejny nejmenovaného britského obchodního řetězce stejně nakonec odešel slahví červeného od Randalla Grahma.

Víno dnes na konzumenta číhá na každém rohu, nebo spíše zkaždého regálu. Když pominu vietnamské večerky, vinotéky a tuzemské supermarkety, jsou to květinářství, dárkové obchody, čerpací stanice, prodejny tisku, ale i taková IKEA nabízí cosi více či méně podobnému vínu…Pravda, ne ze všech obchodů odcházím slahví vruce, ale alespoň se většinou seznámím stím, čím chce prodejce zapůsobit na vínomily. Někdy člověk mimo vnotéky narazí na zajímavá vína ve speciálních cenových akcích, nebo na nějakou absurditku, která pobaví. Jako se to například nedávno stalo ČOI, když objevila padělky tradičního Sklepmistra.Ale zpět knakupování obleků. Tuto činnost, na rozdíl od nakupování vín, já nemám rád.Vzhledem ktomu, že jsem tvor rodu „kancelářská krysa“, občas se jí prostě nevyhnu. Pořízení obleku je vmém případě spojeno se stresovými pocity. Je totiž spojeno s řadou neznámých.Zda narazím na něco zajímavého, zda budou mít moji velikost, zda se podaří kalhoty zkrátit na požadovanou velikost a vneposlední řadě, zda se bude oblek líbit manželce.Umím si představit, že pokud člověk navštíví některý zluxusních „saloonů“, je nakupování obleku zcela jiným zážitkem. Zkušený krejčí vybere dobře padnoucí oblek, naměří veškeré rozměry či úpravy, manažerka prodejnyktomu servíruje francouzské bublinky nebo burgundský pinot a sličná slečna za kasou rozdává úsměvy, když přejíždíte kartou platebním terminálem. To vše doplňuje svůdná hudba vpodání velšského tygra Toma Jonese, vy si připadáte sexya vtu chvíli je vám úplně jedno, zda majitel salonu odvádí zprodukce poplatky OSE….Ale takhle já obleky nenakupuji.Možná je to dáno i tím, že pro mne je oblek spíše nutná pracovní pomůcka, než vyjádření vlastního stylu a osobnosti. Člověk vněm chce alespoň trochu dobře vypadat, ale to je asi tak vše. Ve svém volnu si rozhodně na Barneyho Stinsona nehraji.Každopádně nechoďte kupovat oblek po práci svědomím toho, že vám za půl hodiny jede vlak. Poněvadž pak jako já pobíháte po obchodě od věšáku kvěšáku, narychlo vkabince zkoušíte kousky, které by mohly padnout, a na oroseném čele sledujete vznik dlouhé hluboké vrásky, tloušťky Mexického dolaru. Když jsem našel, co jsem hledal, tak mne čekal hektický přesun zprodejny A (Václavské náměstí) do prodejny B (Náměstí Republiky), kde dokonce měli mít mou velikost kalhot.Měli. Jakmilejsem vyřídil krejčovskou úpravu a provětral svou peněženku, logicky jsem se potřeboval uklidit a zamíříl si to vrámci prodejny Marks&Spencer do oddělení potravin a lihovin. Tápal mezi regály červených, bílých a růžových vín zhlavních vinařských států světa a přemýšlel, na co mám vlastně chuť. Nakonec mou pozornost upoutala „lišácky“ vyvedená lahev zKalifornie. Když jsem se na zadní etiketě dočetl, že má její obsah na svědomí Randall Grahm, byla ruka vrukávě. O tomto svérázném americkém vinaři, kterému se přezdívá Rhonský ranger, jsem tu totiž zhruba před rokem psal profil a jeho víno doposud neochutnal.Doma jsem si natáhl nohy na pohovku a jal se šroubovat uzávěrem lahve. Víno

Clos de Reynard 2007

, zvinařství Bonny Doon, je směska odrůd Cinsault a Syrah. Po přelití do skleničky se prezentovalo intenzivní barvou tmavých višní. Aroma celkem příjemné, víno voní po višních a ostružinách. Až sem dobré, ale v ústechvznikl zádrhel. Celkem příjemný ovocný nástup poměrně rychle vystřídal zřetelný alkohol a řezavá kyselost. Vchuti je víno krátké, ačkoliv se postupně trochu rozdýchalo, působí nevýrazně a utahaně. Ani druhý den to nebylo o moc lepší.Co se dá dělat, víno se ukázalo být unavenější než já. Pravděpodobně už má to nejlepší za sebou. Že by se víno „pro Pražáky“ vozilo už i zUK? Spíš se jedná o opuštěnou Popelku, kterou si vregálu dlouho nikdo ne a ne vybrat. Zklamání? Rychle vyprchalo. Vždyť to je přesně to, co dělá znakupování vína adrenalinový a zajímavý sport. Očekávání, jaká že lahev bude, co se skrývá uvnitř? Příště to určitě vyjde. Každopádně mé účty sRandallem Grahmem zůstaly nevyřízeny. Pokud máte nějaký tip, sem sním. Jo a oblek padne jak ulitý…

1 komentář:

Jan Čeřovský

27. August 2012 09:05

Jednou jsem si, na svatbu, koupil oblek v tom „saloonu“ (ale pinot tam nedostal). A je to jak s nákupem vína ve specializované vinotéce s nadšeným a odborným personálem vs. supermarketu ;-) Člověk má z výsledku tak nějak větší radost. A zvláštní je, že Italové umí nějaká zvláštní kouzla… ze všech ostatních hadrů z té doby jsem už vytloustnul, ale ten oblek mi stále sedí :-D

Okomentovat:

*

Loading...