Staré ročníky na Vinitaly

Duben, 10.04.2019 11:11

Vinitaly, to je cirkus, lidské mraveniště, organizační zmatky v italském stylu. Už prakticky legendární fronty před vstupem, kde si připadáte jak ve frontě rockový koncert, někdy nekonečné čekání u občerstvení, minimální možnost uplatnit jako platidlo platební kartu a tak dále. Z těchto i jiných důvodů řada lidí říká jednou a dost. Na druhou stranu jde o největší přehlídku italského vína na této planetě, které se hojně účastní i špička produkce této vinařské země. Pokud víte kam jít a máte trochu štěstí, můžete tu ochutnat opravdové poklady.

56457790_2152281821520883_8782301289515057152_n

Primárním cílem veletrhů, jako je Vinitaly nebo Prowein je samozřejmě prezentace aktuálních ročníků  a novinek. V dobré a uvolněné atmosféře ale někteří vinaři (kteří jsou takto vybaveni) tahají na Vinitaly i staré láhve, které se třeba zdráhají otevřít, pokud k nim přijedete do sklepa. Přece jen Vinitaly je i o tom udělat co nejlepší dojem, ohromit, ukázat potenciál, rozdávat úsměvy, ale i nabídnout obsah pro online publikum na Instagramu. Ostatně i já jsem celkem hojně sdílel:)

Na letošní ročník budu rozhodně dlouho vzpomínat, protože nezapomenutelných vín bylo tentokrát opravdu dost. Nedávno jsem tu psal o Amarone a o tom, že tato vína se od špičkových  výrobců mohou dlouhověkostí vyrovnat Barolu nebo Brunellu. Podceňovat v tomto ohledu nelze ani Chianti Classico, potažmo Chiani Rùfinu a zdejšího ikonického výrobce Fattoria Selvapiana. Jejich Chianti Riserva Bucerchiale patří dlouhodobě k mým oblíbeným vínům a ochutnat ročník 1996 byl zážitek. Víno pocitově působí mladším dojmem, než ve skutečnosti je, plné života a červeného ovoce. Typická rustikálnost pro Selvapianu dotváří nádherně komplexní víno. Ani Vin Santo 2010 nemělo chybu, ale ze sandálů mne vystřelila Chianti Rùfina 1980. Už proto, že je to tzv. „můj ročník.“ Základní víno vinařství, žádná flaška za 2000 Kč, žádná Grand Cru, ale v aktuálním ročníku a cenách flaška za 295 Kč. Je vidět, že v dobrém ročníků a v péči dobrého vinaře nemá Sangiovese prakticky limity.

56541959_2152281768187555_5174888503040802816_n

56347731_2152281724854226_8218828793192644608_n

Což se potvrdilo i o den později, kdy na stánku vinařství Castello di Monsanto vytáhli na závěr ochutnávky svou oblíbenou „podpultovku“. Na ty se tu hraje celkem běžně, ostatně vinařství disponuje obrovským archivem starších ročníků až do 60. let. Předloni jsem měl možnost ochutnat vlajkovou loď, tedy víno Il Poggio v ročnících 2003 a 1995. Letos jen tak mezi řečí ve skleničce skončila 1969ka, tedy půl staletí staré víno. Jeden z prvních ročníků, víno vinařství poprvé nalahvovalo v roce 1962, ročník 1969 pak byl teprve druhý, který byl lahvován bez použití příměsi bílých odrůd. Nádherně nazrálé víno, historie v láhvi, přiznám se, že k podobným vínům se dostanu výjimečně a o to více si užívám každou takovou chvíli.

IMG_20190408_131535-1

Mimochodem Castello di Monsanto bylo také první, které se začalo v Chianti Classico intenzivněji věnovat Chardonnay. Pro někoho možná nesmysl, ale i tato bílá vína jsou v případě Castello di Monsanto známá svou dlouhověkostí. Ochutnal jsem Chardonnay 2002, ve skvělé kondici, s potenciálem dále zrát. Stánek tohoto vinařství prostě při návštěvě Vinitaly nemůžete vynechat a pokud budete mít štěstí a uděláte dojem, budou se možná dít věci… Vzhledem k mé spolupráci s tímto výrobcem jsem měl samozřejmě lepší startovací pozici, ale vstřícnost k běžným návštěvníkům bývá jen o málo menší…

Zajímavého srovnání se mi dostalo i u umbrijského vinařství Lungarotti, kde jsem si mohl porovnat dva ročníky jejich prestižního vína San Giorgio. Aktuální ročník 2016 vs 2007. Tohle hutné víno, tvořené kombinací Sangiovese, Cabernet Sauvignon a špetkou odrůdy Canaiolo prošlo během deseti let minimálním vývojem. Krásně kořenité, vláčné, s tóny tmavých peckovin. Další potenciál obrovský.

IMG_20190408_144106

Posledním archivním kouskem, který nemůžu nezmínit je víno Pelago 1999. Jakási variace na „supertoskánská“ vína z Marche, kterou v roce 1994 vytvořili ve vinařství Umani Ronchi. Respektive za vznikem vína stála spolupráce se slavným Giacomo Tachisem. Víno tuto ikonickou postavu italské vinařské scény přežilo a v Umani Ronchi ho lahvují v dobrých ročnících dodnes. Ročník 1999 byl v perfektní kondici, určitě bych ho chtěl sosat víc než malý degustační vzorek.

IMG_20190409_134313-1

Zajímavých vín bylo na Vinitaly samozřejmě mnohem více, nadšen jsem byl z produkce piemontského vinařství Massolino nebo toskánské Tua Rity. Doufám, že jsem vás trochu navnadil a příští rok se ve Veroně uvidíme v hojném počtu:) Na zdraví!

IMG_20190408_155030-1

56952709_1044842045727098_5258391407533490176_n

Okomentovat:

*

Loading...