Itálie je bezpochyby nesmírně zajímavým vinařským regionem světa a znalosti italských autochtonních odrůd by měly patřit k výbavě dnešního moderního muže. To je mé dnešní poselství. Představte si, že sedíte v pizzerii. Máte rande. Ano, už probíhá. První čtvrthodinu jste strávili nejistým pokukováním jeden po druhém, přerušovaným studováním asi 386 druhů pizzy vytvořených ze šesti různých ingrediencí. Do toho přemýšlíte, jak že vlastně vypadá artyčok. Komunikace zatím tak trochu vázne.
Naštěstí je k jídelnímu lístku připojen i ten vinný, s nabídkou italských vín a to je doslova přihrávka na smeč. V případě italských vín totiž dost dobře můžete protějšek ohromovat znalostmi o exoticky znějících odrůdách či poťouchle nazvaných apelacích (viz třeba Est!Est!Est! De Montefiascone z Lazia a historka o biskupovi, který se nestal kardinálem). A pokud se náhodou necítíte pevně v kramflecích a potřebujete si trochu oprášit své znalosti, přichází na pomoc Ian d’Agata se svou knihou o původních italských odrůdách révy (Native Wine Grapes of Italy). Já si v ní s chutí poslední týden listuji.
Italské odrůdy od A po Z
Ian d’Agata, považovaný za specialistu na vinnou Itálii, hned v úvodu uvádí, že kniha je výsledkem 30 let praxe a více než 13 let výzkumu a bádání v oblasti poznávání italských autochtonních odrůd. Mimo jiné toho také hodně procestoval po místních vinařských regionech a něco „málo“ ochutnal. Na knize je to jednoznačně znát, pracuje s neskutečným detailem, svým zpracováním ohromuje. V neposlední řadě pak z knihy doslova cítíte vášeň autora pro toto téma a jeho lásku k Itálii a jejím vínům.
Pokud i vy patříte mezi obdivovatele italských vín (nebo máte problémy se seznamováním se v pizzerii), tak by vám asi neměla tato publikace chybět v knihovně. Na více než 500 stránkách v ní ve větší či menší míře autor popisuje úctyhodných 500 původních italských odrůd, které se v Itálii používají či používaly pro výrobu vín. Dozvíte se o původu révy, o nárocích na pěstování té či oné odrůdy, kde se s ní v Itálii potkáte nebo která vína či producenty byste měli vyzkoušet.
Zajímavé jsou například i některé publikované trendy ohledně velikosti výsadby vinic v Itálii v letech 1970 – 2010. Mezi jasné dobyvatele italských vinic v uplynulých 40 letech patří třeba Cabernet Sauvignon (+15 000 hektarů), Chardonnay (+13 800 hektarů), odrůda Glera, která se používá pro výrobu oblíbeného Prosecca (+10 400 hektarů) nebo Pinot Grigio (+ 9000 hektarů). Naopak pozice nejvíce vyklízely odrůdy jako sicilské Catarrato (-45 000 hektarů), Primitivo (-35 000 hektarů), Trebbiano Toscano (-24 000 hektarů) nebo prosím pěkně Barbera, která spadla ze 79 000 hektarů v roce 1970 na 21 000 hektarů v roce 2010!
Ačkoliv to z výše uvedeného vypadá, že původní autochtonní odrůdy Itálie ztrácí půdu pod nohama ve prospěch těch mezinárodních importovaných, není tomu tak. Spíše docházelo k celkovému snížení rozlohy vinic a postupné orientaci na vyšší kvalitu. Svou výraznou orientací na domácí odrůdy je Itálie ve světě vína stále unikátní. Podle dostupných údajů je zhruba 70 různých italských odrůd v Itálii vysazeno alespoň na 1000 hektarech. Ve dvacítce nejvysazenějších odrůdách révy v Itálii najdete jen čtyři odrůdy mezinárodní (Cabernet Sauvigno, Merlot, Chardonnay a Pinot Grigio). Zbytek jsou prostě domácí zdroje.
Podobně jako jídelní lístek v pizzerii, tahle kniha od Iana d’Agaty se také nedá číst od začátku až do konce na jeden zátah. Už proto, že v ní nenajdete jediný obrázek či jiné grafické rozptýlení. Text je fakty a informacemi doslova nahuštěn. Slouží spíš jako hodně cenný zdroj informací či encyklopedie pokud hledáte něco konkrétního, potřebujete si něco ověřit. V takovém případě ve většině případů nebudete zklamáni, stejně jako váš doprovod na rande. Pokud by se vám ale nechtělo investovat do této hodnotné publikace (Amazon UK – 23 liber), nabízím pár tipů, jak hravě oslnit protějšek kouzelným světem italských autochtonních odrůd. Takový rychlokurz autochtonního svádění:
Začněte z rukávu sypat zajímavá fakta:
„Vědělas, že Jancis Robinson ve své knize Grapes identifikovala 1368 komerčně významných odrůd světa, z nichž hned 377 je z Itálie?“
„Představ si, že Itálie má více autochtonních odrůd než Španělsko, Francie a Řecko dohromady.“
„Určitě bys ani ve snu netušila, že jednoznačně nejvysazenější odrůdou Itálie je Sangiovese, s celkem 70 000 hektary. Kromě Toskánska také třeba v Apulii, Emilia-Romagna, Marche nebo Umbrii.“
„Chtěla bys vědět, co je Zibibbo? Je to původní název pro aromatickou odrůdu Moscato di Alessandria, rozšířenou v Itálii prakticky jen na Sicílii. Dělají se tu zní nádherná vína Passito di Pantelleria, sladká jak tvůj úsměv“.
Pokud se po krátké smršti podobných faktů ledy zatím neprolomily, zahrajte to na kreativní notu. Zkuste na ní spustit italskou odrůdovou abecedu: Aglianico, Barbera, Cataratto, Dolcetto, Erbaluce, Falanghina, Glera, Impìgno, Lambrusco Grasparossa, Malvasia Nera, Nebbiolo, Ortrugo, Pinot bianco, Quagliano, Rondinella, Sangiovese, Torbato, Uva di Troia, Verdicchio, Zibibbo.
Pokud by snad ani to nezabralo, nasaďte zbraň nejtěžšího kalibru, jednoduchý odrůdový rým:
„Dík, že do pizzerie se mnou sis zašla, no,
k vepřovému nehodí se moc Vermentino.
Kuřecí Pollo pizza? Snad nemají tu kuře Vodňanské,
na úvod nedáme si šampaňské,
ale Prosecco.
Pověz mi, jak v práci bylo? Šéf neprudil, neměl kecy?
Nedáme si Nebbiolo? Barola, dvě deci?
Doufám, že kámošce tweetneš, že se ti to líbilo,
Mé nekonečné žvanění o Zibbibo, Nerello či Grillo…
…telefonní číslo co dalas mi neexistuje,
místo Barola já měl ti koupit pohárek Uva di Troie.“
Humorné i dojemné zážitky s italským autochtonními odrůdami nebo vlastní verše, to vše můžete posílat na podkorkem@gmail.com. Autory těch nejlepších odměním vlídným slovem nebo krátkým rýmem na téma Brunello di Montalcino. Na zdraví a dobrou chuť!