Minulý týden shořela slavnému australskému vinařství Jim Barry Wines vinice s odrůdou Assyrtiko. Pro tuzemského vinaře prakticky nepředstavitelná situace, ale v Austrálii nejsou lokální požáry vinic až tak neobvyklým jevem. Své o tom může vyprávět i můj kamarád Honza Táborský, pracující ve vinařství Topper´s Mountain Wines v regionu New England na severu New South Wales. Před pár týdny zažil hašení vinice doslova na vlastní kůži.
S Honzou Táborským jsme si společně prošli výcvikovým táborem WSET Diploma v rakouském Rustu a zatímco já si svůj vinný sen plním italským Barolem, Honza sbalil kufry v Brně a vyrazil do světa. Vydal se do Austrálie, kde nakonec zakotvil v již zmíněném vinařství. S trochou nadsázky tak „navazuje“ na českou vinařskou stopu, kterou na kontinentě zatím nejvýrazněji otiskl český emigrant Josef Chromy.
Svě zážitky s plameny Honza fotograficky sdílel na Facebooku a tak jsem ho požádal, zda byl průběh celé „záchranné akce“ nepřiblížil také psaným slovem. V následujícím rozhovodu se také dozvíte, jaká vína se aktuálně v Austrálii pijí, nebo jak těžké to má Brňák na startu v nové zemi:)
Jak k požáru ve vinici došlo? Můžeš celou situaci popsat?
Lokální požáry jsou v Austrálii asi tak časté jako u nás lokální povodně. Všichni s tím tak nějak počítají a jsou na to i dost dobře připravení. Hlavní problém je v tom, že většina Austrálie je pekelně suchá, ale překvapivě taky dost zalesněná, a to hlavně různými druhy eukalyptů, které hoří jedna báseň. No a náš vinohrad je na hodně izolovaném a hodně zalesněném místě uprostřed národního parku.
Požáry, které na konci spálily asi čtyřicet tisíc hektarů, kolem nás kroužily hezkých pár dní, ale vítr nám hrál do karet. Až na Valentýna, doslova pět hodin předtím, než jsme měli začít první letošní sklizeň, se do toho vítr opřel zatraceně blbým směrem a během několika hodin hořel celý pás lesa na jihozápadě. Někdy kolem desáté večer vítr ještě nabral na síle a začal přes asi 500 metrů pastvin přinášet žhavé kousky listí a kůry do vinohradu. Bohužel, máme mezi řádky zatravněno a tráva byla v této roční době dost suchá. Takže to nakonec vypadalo, jako když házíš do suché trávy zapálený sirky.
Jak jste se snažili s požárem bojovat? Dalo se něco dělat?
Moc se s tím požárem dělat nedalo. Měli jsme traktor s barelem plným vody a ještě pick up naložený kýbly s vodou, ale vinohrad má tu chybu, že se v něm člověk může pohybovat jen jedním směrem. Jakmile se oheň postupně rozšiřoval do dalších řádků, bylo to v pytli, i když jsme tam lítali jak bezhlavý slepice. V té tmě to bylo i celkem o držku. Chudáka majitele vinohradu jsme málem přejeli traktorem.
Co vinařství, to zůstalo nezasaženo?
Vinařství je naštěstí dvě hodiny autem od vinohradu, takže v tomhle problém nebyl.
Jak hodně je réva zasažena? Může se vzpamatovat do příští sklizně?
Zatím to vypadá dobře. První dva nejdůležitější kroky byly zavést závlahu a shodit na zem všechny hrozny, aby se keře soustředily na obnovu. Některé keře z nejpostiženější částí vinohradu už ukázaly trochu vůle do života, ale konečné zúčtování přijde na jaře – což tady znamená v září.
Do Austrálie jsi se z Brna přesunul cca před 3 lety. Byla tohle nejtěžší situace, se kterou ses od té doby potýkal?
Když to vezmu osobně, tak určitě ne. Nejtěžší bylo najít práci v oboru. Tady nikoho nezajímá tvoje minulost v Evropě, navíc pokud jsi z České Republiky. Dělám tady Australanům trochu zeměpisnou osvětu – dost Australanů si myslí, že Česko patří do východní Evropy, zatímco Rakousko do západní. Je to celkem prdel, když jim člověk ukáže mapu. Pokud se vrátím k požáru, tak to pro nás bude finanční problém a budeme rok nebo dva daleko víc hledět na náklady a investice, ale měli bychom to přežít.
Jaká další úskalí vinaření v Austrálii skýtá oproti podmínkám střední Evropy?
Základní problém pro pěstování čehokoliv je v Austrálii zdroj vody. Tady nejsou žádná omezení, co se týká výsadby révy nebo volby odrůd jako v Evropě, jenže pokud koupíš kus země, který má skvělou půdu a perspektivní klimatické podmínky pro pěstování révy, zdaleka není vyhráno. A i když máš na svém pozemku dostatečné množství podzemní vody nebo nádrž, do který chytáš vodu z pramenů a deště, tak ještě musíš mít licenci na čerpání vody. Je to naprosto úchylný – dobrá licence na vodu ti zhodnotí zemědělskou půdu několikanásobně. Jinak je Austrálie pro vinohradnictví země zaslíbená. Počet ´slunkohodin´ by naše část Evropy mohla jen závidět a je tady dost míst, kde je mezi denní a noční teplotou rozdíl patnácti stupňů, ať už díky nadmořské výšce nebo arktickým proudům, takže není problém dosáhnout optimální zralosti hroznů.
Můžeš nám něco prozradit o vinařství, kde pracuješ? Jaká vína děláte?
Vinařství, kde dělám, se jmenuje Topper´s Mountain Wines. Dvacet let starý vinohrad 1000 metrů nad mořem, tudíž na australské i evropské poměry poměrně chladné místo. Jarní i podzimní mrazíky můžou být problém stejně jako déšť v období sklizně. Krásná hluboká vulkanická půda. Specializujeme se na to, čemu tady říkají alternativní odrůdy – Nebbiolo, Tannat, Touriga, Gewurztraminer, Petit Manseng, Viognier… máme i nějakou klasiku jako Chardonnay a Sauvignon Blanc. Čerstvě jsme vysadili Verdejo, Gruner a Riesling. Se vším si dost hrajeme, takže kromě ´klasických´ fermentací v tanku nebo sudu děláme i kvevri nebo bílé s macerací na slupkách. Nepoužíváme komerční kvasinky a kromě síry nic nepřidáváme. Všechno ale chceme mít čisté.
Jaké jsou aktuální trendy, co se týká produkce australským vín?
Co se týká trendů, tak je zásadní rozdíl mezi velkými městy a venkovem. Venkov chce stále těžší, velmi zralé Shirazy a dřevěné Chardonnky, zatímco ve městech čím větší ptákovina tím lépe! Neexistence apelačních pravidel a historických tradic znamená, že se tady dělají neuvěřitelné věci. Před cca deseti lety tady vznikla nová škola, která experimentuje ad absurdum – občas jsou z toho geniální kousky (tuhle jsem měl fantastický whole bunch Cabernet Sauvignon) a občas totální úlety jako Riesling fermentovaný s bylinkama. Každopádně se tady dějou věci, o kterých se nám Evropě ani nezdálo a je to super. Bohužel, současné hvězdy klasické i alternativní scény se do kontinentální Evropy moc nedostanou, i když na tom tvrdě makám. Za pár měsíců budete mít v Praze pořádné pecky!
