V pořádí 3. ročník festivalu autentických vín Praha pije víno proběhl nově v prostorách Novoměstké radnice na Karlově náměstí. Já jsem na něm tentokrát příliš nepobíhal, nýbrž postával dva dny za stánkem č. 16, s ostře nabitou devítkou italských vín od VinoDOC. A musím říci, že kromě občasné křeče a místy zatuhlých nohou to byla velká zábava. Jelikož jsem účast předem avizoval na Facebooku, bylo radostí potkat i některé z Vás, čtenáře tohoto blogu:).
Když jsem poprvé zaznamenal informaci o přesunu festivalu z Trojského zámku do „kouzelné“ lokality Karlova náměstí, byl jsem trochu v rozpacích. Na druhou stranu všichni, co jsme v Tróji byli, víme, že kapacitně to tam nebylo úplně ideální a v prostorově úsporném sklepení bylo občas heroickým výkonem protlačit se davem k fajnovému vzorku. Z tohoto pohledu to bylo na Novoměstské radnici mnohem příjemnější, navíc unikátní historické prostory obou hlavních degustačních sálů měly neméně noblesní a sváteční atmosféru. Vysoké stropy byly ideální zpohledu cirkulace vzduchu a zachování příjemné teploty, tropické počasí konce minulého týdne se tak významněji podepisovalo jen na více či méně upoceném týmu organizátorů.
Těm nemám z pohledu vystavovatele co vytknout, informace bez problémů dostupné, stejně jako dostatek ledu na chlazení vín nebo H20 na chlazení vlastních trubek. Historické nádvoří s Café Neustadt a dalšími stánky bylo příjemným středobodem festivalu, kde se všichni setkávali a debatovali nad táckem žvance ohledně toho či onoho zajímavého degustačného vzorku. Tato „Piazza del Vino“ pak o to víc ožila úderem páteční 21. hodiny, kdy se postupně uzavřely degustační stánky a vše se to vyvalilo na kávu či skvělého točeného Matušku. Musím říci, že jsem si minimálně poslední hodinu u stánku č. 16 představoval, jak stojím venku po dobře odvedené práci a hltám točenou Californii. Realita se pak stala skutečností a pivínko zasyčelo jak pára nad hrncem.
Co se návštěvníků týče, oba dva dny mi subjektivně přišlo, že byl prakticky plný dům. V pátek se lidé začali trousit hned po 13 hodině a k mému překvapení se vínachtiví našli i v sobotu v 11h dopoledne:)… Některé tváře jsem potkával oba dva dny a Barolo Cannubi od vinařství Brezza, potažmo hutné Primitivo od vinařství Polvanera si získaly i své štamgasty, kteří chodili koštovat na stánek č. 16 opakovaně. Když už si chtěl někdo trochu povídat, tak dle zákona schválnosti stánek obalila větší skupina lidí a nebyl moc prostor, chvíle, kdy bych mohl ulevit svým plochým nohám a kecnout si na přistavenou židli bylo poskrovnu.
Jinak s Honzou ze sousední Prosekárny jsme vytvořili jakýsi tematický „italský“ koutek a společné soužití po oba festivalové dny přitom nebyla žádná divoká Itálie. Prostě pohoda. Zdravím tedy zprostředkovaně na Vinohrady, ať Vám to pěkně šumí!
Skelných pohledů a vínem unavenou motoriku jsem viděl u návštěvníků opravdu poskrovnu, i když podobné úkazy logicky sem tam přibývaly v podvečerních hodinách. Jednoho z hostů jsem málem zardousil, to když si poručil pořádný vzorek Barola (aby se prý nemusel vracet) a v zápětí zjistil, že si může dát také Primitivo. Okmžitě začal očima brousit po okolí, kde by se dvojitého vzorku mohl zbavit… Zvoláním: „Jestli to Barolo vylejete do plivátka, tak po Vás přes ten stůl skočím,“ jsem ho „přiměl“ dopít nejslavnější víno Piemontu. Nabízel jsem i Vino Nobile di Montepulciano, ale jak se zdá Češi milují Primitivo a víno od Polvanery bylo k mému částečnému překvapení opravdu velký hit. Stejně jako bílé víno od vinařství Suavia, které Rostislav Kuneš z RareWine označil za první dobré Soave svého života. I jeho kamarád nedůvěřivě ochutnal, po jeho tváři se v zápětí rozlinul bezpostřední úsměv a víno doprovodil komentářem: „no jo, ono je to fakt dobrý“. Podobné momenty si prostě nešlo neužít. Kouzelných momentů bylo více a rozlévat vína byla opravdu zábava.
Co se týká ostatních vzorků, stihl jsem toho jen pomálu v sobotu. Ochutnal jsem sympatické Rakousko v podání Matthiase Hagera nebo ověřeného Herberta Zillingera (zajímavé Veltlíny i Weisburgunder). U toho jsme se na chvíli sčuchli s Jaroslavem Osičkou a společně prolítli i pár vzorků od Wimer Czerny, vybavuji si zejména skvělý Riesling. Ze Slovenska jsem stihnul červená vína Rodinného vinárstva Magula, o nemž tu brzo určitě napíši více. Sympatičtí byli zástupci italského vinařství Rocco di Carpeneto, kteří disponovali hodně zajímavou Barberou a Dolcettem. Parádní Chenin blanc a Pinot noir byl zase k dostání na stánku u vinařství Domaine de l’Ecu. A krátce jsem se zastavil i u Petera Baltazara z Vinorum, kde byla fajn červená vína v čele s Frankovkou od Ráspiho.
Sečteno podrtrženo, pokud jste minulý týden nebyli na Karláku, tak si teď můžete v rámci automutilace trhat chlupy z podpaždí nebo sedat do hrnce s ledovou vodou. Já jsem sice v sobotu večer po skončení festivalu trpěl značnou únavou a krátkodobým přesycením vínem, ale v neděli se tyto neblahé vedlejší efekty rychle ztratily a zůstaly jen příjemné vzpomínky. Tak za rok zase naviděnou!
