Potřetí na Gran Gala del Vino

Červen, 20.06.2017 05:41

Již třetí rok po sobě jsem se vydal podívat na přehlídku italských vín pořádanou Braňo Chovanem v prostorách noblesní Villy Richter. Vždy to stihnu jen na několik hodin v rámci dvoudenního programu, takže vzhledem k rozsahu výstavy lze pokaždé ochutnávat něco nového. Letos to byl hlavně delikátní Piemont, skvělé Amarone nebo příjemné Vino Nobile di Montepulciano.

IMG_4251[1]

Gran Gala del Vino Italiano se konalo 13. a 14. června, vždy od dvou hodin do osmi do večera. Já dorazil ve středu a hodně jsem se tentokrát zaměřil na Piemont a zastoupená vinařství Poderi Aldo Conterno, Domenico Clerico a Barale Fratelli. Prvně jmenované vinařství patří mezi špičku v produkci Barola sídlící v Monforte dʼAlba. Samotný Aldo, který zemřel v roce 2012, spoluvytvářel moderní historii regionu a byl inspirací pro řadu následovníků. Na jedné straně pokrokový, například v tom, že zkrátil dobu macerace hroznů s cílem dosáhnout dříve přístupnějšího vína, na druhé straně tradiční ve fundamentálních postupech, jako například používání velkých sudů ze slavonského dubu. Barikové sudy a Barolo podle něj prostě nejdou dohromady. Dnes vinařství vede jeho syn Giacomo, ve vinicích se obejde bez chemie, fermentace probíhá spontánně, vína nejsou filtrována ani čiřena. Mezi skvělé polohy, kterými Poderi Aldo Conterno disponuje patří Colonello a Cicala. Vína z obou těchto vinic byla v ročníku 2012 k ochutnání na Gran Gala a obě ukázala zcela odlišný charakter. V této chvíli to vyhrává Colonello, fantastické na nose, do tónů spíše tmavého ovoce, lékořice nebo hřebíčku, v ústech plné, šťavnaté, s tóny červených peckovin, bylinek, troškou podrostu a krásně integrovaným tříslem. Dobrá práce se dřevem. Prostě bomba. Cicala je oproti tomu víno zatím hodně nepřístupné, ostré jako prsty střihorukého Edwarda, zatím škoda pít, ale s velkým potenciálem.

Úplně jinou filozofii v použití sudů má Domenico Clerico, který už začátkem 90. let začal lahvovat 100% bariková Barola. Také sídlí v Monforte dʼAlba, ze špičkových poloh ve vlastnictví vinařství lze jmenovat Cru Ciabot Mentin, Pajanà, nebo Percristina. Ty jsou spolu s maximální pečlivostí vinaře ve vinici a přísnou redukcí hroznů základem pro skvělá vína ze „stáje DC“. Ve Ville Richter bylo možné ochutnat třeba Ciabot Mentin Barolo DOCG 2012, velká paráda, víno s krásně vyváženou ovocností, příjemnou kyselinou, doslova vyzařující energii a sílu. Američaní Clerica milují, což dokládá i víno Percristina 2006, kterému dal místní magazín Wine Spectator 100 bodů ze 100 možných. Ale takový Robert Prker „jen“ 96 bodů a Antonio Galloni 93 bodů… Co upřít tomuto vínu nelze je elegance a oproti předchozím vzorkům také krásně nazrálý charakter, ve vůni s náznaky sušeného ovoce, trochou tabáku a lesního podrostu, v chuti „sametová pěst“, víno nesmírně elegantní a jemné, současně razantní a plné. Delší než seriál Ordinace v růžové zahradě 2  a bez problémů samozřejmě také mnohem zábavnější! Já jsem byl nadmíru spokojen.

IMG_4252[1]

IMG_20170614_150400_1

IMG_20170614_150409_1

A do třetice tradiční styl – vinařství Barale Fratelli, jehož historie sahá až do roku 1870. V tomto případě opět Barola, která vyzrávají výhradně ve velkých sudech, o obsahu 15 až 30 hektolitrů. Za pozornost ale stálo i šumívé víno Langhe Spumante Extra Brut 2011 tvořené ze dvou třetin odrůdou Pinot noir a ze třetiny odrůdou Chardonnay. Víno zrálo čtyři roky v kontaktu s kvasinkami. Ostatně na Chardonnay Sergio Barale docela sází, jeho tichá varianta ale byla trochu zklamáním a více mne určitě oslovil bílý Langhe Arneis 2016. Tuto piemontskou odrůdu mám hodně rád a je super, že jí někteří vinaři v poslední době věnují více pozornosti. Mladý Arneis od Barale Fratelli byl krásně bylinkový, svěží, s tóny bílých peckovin, žlutého melounu, delikátní. Velkou radost pak udělalo i Castellero Barolo DOCG 2011. Ale nejen Piemontem je člověk živ, i když ta představa se mi vůbec nezajídá… Vydal jsem se tedy i do jiných krajů.

IMG_20170614_151411_1

Hodně se mi líbila dvojice vín z benátského vinařství Romano Dal Forno. Valpolicella Superiore 2011 krásně koncentrovaná a zároveň elegantní, v chuti do tónů připomínajících povidla, švestky, tabák, hřebíček a dřevo. Krásně dlouhá a delikátní. Amarone della Valpolicella 2011 byla pecka, ultimátní víno krásně vyladěné, balzám pro chuťové pohárky. Jen se přiznám, že nechápu v katalogu prezentovanou cenu 10 120 Kč!!. To už je za sedmičku vína docela dost, jednoznačně nejdražší víno celé degustační akce. Cena zaráží i v souvislosti s tím, že Wine-searcher uvádí průměrnou přepočtenou cenu stejné láhve 5 763 Kč. Ale pokud je dostatek nadšenců, kteří vysází za láhev Amarone desítku…

IMG_20170614_153435_1

Ochutnal jsem jako předchozí roky také své oblíbené Montefalco Sagrantino od Antonelli a opět to byla radost. U toskánského vinařství Poliziano se mi líbílo fajn Morellino di Scansano DOC 2015 a hlavně lahůdkové Asinone Vino Nobile di Montepulciano DOCG 2013, v chuti plné a komplexní, s vyšším tříslem a příjemnou ovocností, s tony připomínajícími švestky, ostružiny a rybíz. Dlouhé a vrstevnaté. Cabernet s Merlotem (Le Stanze) za podobný peníz nenabídl stejně zábavnou muziku…

IMG_20170614_154915_1

Stihl jsem ještě řízenou degustaci sardských vín Barrua od mladého vinařství Agricola Punica, toho času společného projektu Tenuta San Guido a Cantiny Santadi. Z prezentovaných ročníků 2011, 2010 a 2009 se jako nejzajímavější ukázalo prostřední víno, ale po záplavě skvělých vín z Piemontu to nějak celkově nějak nebylo ono.

Gran Gala del Vino byl opět příjemný odpolední exkurz do špičkové italské vinné produkce, příští rok se pokusím dorazit a zabrousit třeba zase do jiných končin… Elena Walch? Mastroberardino? Cantine de Bartoli?

IMG_20170614_163303_1

BaroloItálie

Okomentovat:

*

Loading...