Tak co, už máte přezuto? Mám samozřejmě na mysli vaše plechové miláčky, žihadla, bouráky či kundolapy, které by dle platné legislativy v tuto chvíli již měly mít předepsané zimní obutí. Já vyrazil v sobotu do svého oblíbeného autoservisu na Praze východ a kromě pneumatik si odvezl ještě lahev vína jako pozornost pro věrné zákazníky. Pokud můj blog sledujete delší dobu, možná si vzpomenete na rok starý příspěvek o Pinot noire od JUDr Blanka Ďurinové a jejího Vinařství Bzenec, který jsem tehdy ve stejném servisu vyfasoval.
Po všech stránkách podivná lahev mne tehdy překvapila například tím, že uváděla jako zdroj hroznů viniční trať Somberk, Popice. Tahle informace „zaujala“ tehdy i na Sonberku, odkud si ode mne speciálně žádali fotodokumentaci k uvedené lahvi. Tak nějak nesedělo ani číslo zatřídění vzorku a celé to vypadalo trochu na levotu. No ale proč tuhle rok starou záležitost zase tahám na světlo Boží? No hádejte dvakrát. Letos jsem dostal v servisu na výběr, zda chci bílé nebo červené. Rozhodl jsem se pro první variantu a ještě na dvoře mezi všudypřítomnými pneumatikami nedočkavě z papírové tašky vybalil Müller Thurgau 2013 z Vinařství Bzenec.
Většinou se na tomto blogu snažím držet pravidla, že píši jen o vínech, která mne něčím zaujmou a která s klidným srdcem bez výčitek mohu doporučit čtenářově pozornosti. S Vinařstvím Bzenec udělám tak trochu výjimku. Na úvod říkám, že co jsem měl zatím možnost ochutnat, bych nedoporučil ani milenci své ženy, to by neměl vzít do své pussy ani náš pan arcihulvát z hradu. Baví mne ale ta nečekaná a celkem vtipná situace, kdy každý podzim dostanu od chlapů v montérkách možnost ochutnat jeden vzorek tohoto bzeneckého výkvětu a sledovat, kam se firma za uplynulý rok posunula.
Takže, co je u JUDr Blanky Ďurinové a jejího Vinařství Bzenec nového? Tak v první řadě jsem byl překvapen novotou vonícími internetovými stránkami (nejen blog Pod korkem se letos pochlapil:)). Vypadá to, že kšeft celkem sype, protože provedením webu se Vinařství Bzenec dostalo nad úroveň zpracování v tuzemsku obvyklou. Další změnou je nová řada vín s názvem Glamorous a podtituly „okouzlující“, „úchvatný“ a „oslnivý“. Z této vznešeně znějící série ostatně pochází i můj zemský Müller (viz dále). Na zadní straně etikety se ještě zvídavý piják dovídá, že: „Mnoho lidí si mylně myslí, že slovo glamour je francouzského původu, ve skutečnosti pochází ze skotštiny, a proto by se nemělo vyslovovat francouzsky „glamůr“, ale spíš jako „glamr“.“ Aneb geniální ukázka toho, že když nemáš co napsat o víně nebo o tom odkud pochází nebo jak bylo vyrobeno, dej na etiketu vznešeně znějící balast. Tohle by se dalo uvádět v učebnicích jako vzorový příklad.
A ještě jednu novinku má vinařství na svém webu. S nadcházející zimou by se mohlo hodit nějaké to tekuté zahřátí. „Do naší nabídky jsme nově zařadili produkt, který asi každý z Vás dobře zná a zvláště nyní, v chladnějších měsících, příjde vhod. Je jím Svařák a my jej nabízíme v provedení z červeného nebo z bílého vína. Sám o sobe je již dochucený, takže jej stačí pouze ohřát.“ Tak na zdraví kvalitnímu vínu z moravských hroznů. Jazyková korektura by také přišla vhod.
Co naopak za poslední rok zůstalo při starém? Tak zaprvé i letos JUDr Blanka Ďurinová pronikla na nechvalně známý seznam Potravin na pranýři. Konkrétně s polosuchým červeným z Maďarska. No a druhá věc, kde tak nějak nenastal od loňska žádný posun je kvalita a projev vína, které jsem měl možnost ochutnat. Nebudu to tady nějak okecávat, několikrát jsem víno olíznul a šlo nekompromisně do dřezu.
Glamorous, Müller Thurgau 2013, Vinařství Bzenec, 12,5 %
Víno je uváděno jako polosuché v kategorii moravské zemské. Tentokrát tedy chybí jakékoliv informace o původu hroznů. Barva je nečekaně výrazná, do slámového odstínu. Aroma je absolutně nepřirozené, působí uměle. Připomíná nějaké kompotované meruňky, respektive vůni láku, kterou ucítíte, když otevřete plechovku. Broskvové bonbóny. Upřímně nepamatuji, kdy bych ze skleničky s vínem cítil něco tak umělého. V ústech podobné tóny, vlezlá nasládlost, po chvilce nic. Na lahvi uvedenou „jemnou muškátovou vůni“ jsem neobjevil. Neříkám, že se to nedá pít, ale ať se to neprodává jako víno, ale jako alkoholický nápoj s ovocným aroma.
Orientační cena: 800 Kč (včetně výměny pneumatik a uskladnění letních gum)
Na zadní etiketě se ještě píše drobným fontem, že v případě výskytu vinného kamene v lahvi se nejedná o vadu, ale naopak je to znakem vysoké kvality vína. V mé lahvi samozřejmě žádný kámen nebyl, ale když jsem si to přečetl, opět jsem si vzpomněl na Sonberk, který tuším má něco podobného uvedeno na svých etiketách. Asi tuším, které vinařství je předobrazem JUDr Blanky Ďurinové. Snad se tomuto vzoru jednou Vinařství Bzenec kvalitou přiblíží alespoň na dohled, divadelním kukátkem.
Tak jezděte bez nehod a za rok zkusíme zase červené z Bzence:)
