Pinotový nášup Tomáše Springera

Tohle se prostě povedlo. Výborná degustace proběhla tento týden ve V11 winebaru na Žižkově. Tomáš Springer jednoduše bavil, a co je podstatné vína, Stapleton-Springer stejně tak. Když někdo na veřejnosti vysloví tato dvě příjmení za sebou, funguje to stejně jako zaklínadlo z Bradavic, jehož následkem se dostaví akutní slintavka u přítomných milovníků  odrůdy Pinot noir. Oprávněně, v tuzemsku má vinařství v tomto ohledu výsadní postavení a potvrdila to i mladá vína ročníku 2016. Nejvíce mne nakonec zaujal Pinot noir Trkmanska a Roučí.

Vinařství Stapleton-Springer vzniklo v roce 2004 jako společný projekt Jaroslava Springera a amerických bratrů Benjamina a Craiga Stapletonových.  Dnes vinařství disponuje nějakými 20 hektary vinic v šesti různých tratích, v rámci kterých se prakticky výhradně specializuje na dvě odrůdy – Pinot noir a Chardonnay. Tak by to mělo být i do budoucna, jak potvrdil Tomáš Springer. Vše od prací na vinici až po uskladnění lahví je podřízeno vysoké kvalitě, základem jsou velmi nízké výnosy. Roční produkce vinařství je do 30 000 lahví. Vinice jsou obdělávány v režimu BIO, od roku 2007 jsou vína certifikována. V sklepě se v hojné míře používají francouzské sudy François Frères nyní ve větší míře v kvalitativní řadě Exclusive.

Na začátek jsme ochutnali dva bílé vzorky a sice Pinot noir Orange 2017, příjemný, svěží, chlastací. Víno, které vzniklo na základě poptávky zákazníků po bílých vínech a se kterým se po významnějších výsadbách Chardonnay podle Tomáše Springera do budoucna už nepočítá. Výsadby Chardonnay má Stapleton-Springer nyní v tratích Bratáčky nebo Záhřebenské. Chardonnay Bratáčky 2017 jsme také ochutnali, jde o nejstarší výsadbu této odrůdy ve vinařství, z roku 2011, první víno se lahvovalo z ročníku 2013. V tomto případě šlo o víno s příjemnou aromatikou s tóny žlutého ovoce, melounu, kdoule, jemné vanilky a lučních květin, v chuti energické, plnější, zároveň trochu sevřené a „neurovnané“. Víno s pěkným potenciálem, v duchu Harryho Pottera mu věštím velkou budoucnost. Zatím krátce na láhvi, určitě se ještě ukáže v lepším světle. Zarážela snad jen cenovka s hodnotou nad 800 Kč.

Zajímavé srovnání různých stylů/klonů byla dvojice vín věnovaná bratrům Stapletonům – Pinot noir Craig’s reserve 2016 a Pinot noir Ben’s reserve 2016. Jelikož Craig je povoláním politik, jeho víno je tedy stylem uhlazenější, líbivější, udělané více „pro masy“. Ben je „drsný“ právník, takže jeho Pinot je nabušenější, robustnější s výraznějším tříslem. Takhle nějak popsal Tomáš Springer filozofii a styl obou vín a realita tomu odpovídala. Mně osobně daleko více sedla Benova verze.  Craig’s reserve 2016 na mne působila až moc uhlazeně, trochu plošší, víno, které u mne nebudilo žádné velké emoce. To Benův Pinot ukázal temnější stranu síly. O něco tmavší ve skleničce, ve vůni i chuti mix červených a tmavých peckovin, fialka, náznak tabáku. Pěkně vystavěná chuť, vrstevnatá, chlapácké tříslo. Jak by řekl Bolek Polívka, tohle je „vino s gulema“. Podobně jako další vína z degustace ale potřebuje ještě čas. Tomáš Springer také naznačil plány vinařství vybudovat větší archiv vín s možností nabízet některá vína ve starších ročnících. S ohledem na potenciál a charakter to určitě dává smysl.

Ve vinařství Stapleton-Springer pracují s různými burgundskými klony Pinotu noir a to v kombinaci s odlišným terroirem tratí dává vzniknout neuvěřitelně pestrým vínům. Klon 777 je například vysazen v trati Záhřebenské. Víno ročníku 2016 je doslova explozivní na nose, s hromadou příjemných ovocných tónů, v chuti je víno krásně šťavnaté, plnější, úplně se rozlije v ústech, zahřeje na duši. Takové to sluníčkové, nebo spíš prosluněné víno, ze kterého sálá pozitivní energie, je čisté, krásně ovocné, s příjemnou kyselinou, delší. Ukázkový Pinot, co víc si přát…

Třeba takovou Trkmanskou 2016. Ta je tak trochu protipól „svalnaté“ Benově reservě. Pro mne byla Trkmanska jedno ze dvou nejlepších vín degustace. Jak Tomáš Springer prozradil, „tátova oblíbená poloha“, on sám dává přednost Čtvrtím. Víno světlejšího odstínu, neskutečně delikátní, sametově jemné a vláčné. Doslova se rozplývá na jazyku, meditativní záležitost. Tóny zralejšího ovoce, květiny. Tohle víno by se mohlo podávat v Bohnicích jako antidepresivum nebo sérum na zklidnění duše. Meditativní záležitost.

Naopak v ročníku 2016 mne tolik neoslovily Čtvrtě. Víno z historicky nejstarší tratě z Bořetic je robustní, nařachané, chce vám tak nějak „urvat palici“. Nemohl jsem mu úplně přijít na chuť, alkohol 14 % působil trochu rušivě, určitě bych se k němu ale chtěl vrátit za pár let. Víno má koncentraci a potenciál ukázat se v lepším světle než nyní. Tak třeba bude příležitost.

To nejlepší proběhlo na závěr, zcela ultimátní, či chcete-li stropní záležitostí, bylo Roučí 2016. Stačí si jen přivonět ke skleničce a už pomalu lezete po zdi, nádherně parfémová záležitost, v chuti dokonalé, vyvážené, dlouhé. Nedávno jsem se tu rozplýval nad Pinotem noir 2015 Kukvička od Milana Sůkala, tohle víno si zaslouží úplně stejnou pozornost a obdiv.

Na závěr jsem ještě ochutnali bonusový povedený magnum vzorek Roučí 2017 a pak již probíhala neřízená zábava. Komorní prostory V11 Wine Bar & Deli, zábavný Tomáš Springer a skvělá vína, takhle na konec roku vlastně jedna z nejpovedenějších vinných akcí, co jsem letos byl. Tak zas někdy!

(Tomáše Springera zachytil talentovaný fotograf Uwe Filtr)