Pinot noir? Zkuste Nebbiolo

V první řadě se omlouvám za delší autorskou odmlku, ale poslední dva týdny jsem byl opravdu přehlcen pracovními úkoly a hlavně se snažil našprtat mraky informací na zkoušky. Slibuji, že počínaje příštím týdnem se pokusím kadenci příspěvků zase zvýšit. A dnes to odpalíme textem na téma Nebbiolo. Kdy jste si naposledy dopřáli nějaké zajímavé víno této odrůdy? Já minulý týden obchutnal tři vína ročníku 2012 – konkrétně Nebbiolo d’Alba, Barbaresco a Barolo. Máte vůbec rádi Nebbiolo? Já ho miluju!

Odrůda Nebbiolo je někdy přirovnávána k odrůdě Pinot noir. Existuje pro to hned několik důvodů. V první řadě pro vinaře práce s těmito odrůdami není žádná selanka, obě jsou totiž velmi náročné na podmínky ve vinici, na druhou stranu dokáží produkovat ohromně komplexní a rafinovaná vína s velkým archivačním potenciálem. Schopnost vyzrávat i desítky let? Pro Nebbiolo žádný problém… V tomto ohledu se špičková Barola či Barbaresca mohou bez problémů měřit s francouzskými víny z Burgundska.

Ring volný

Stejně jako boxeři v kategorii lehké váhy působí Pinot noir a Nebbiolo v ringu, potažmo ve skleničce, na první pohled nenápadně. Pro obě odrůdy je typický světlejší nevýrazný odstín vín, který je v kategorii červených dnes tak trochu mimo módu a očekávání řady konzumentů. Jakmile ale špičkové víno odrůdy Nebbiolo ochutnáte, dostanete překvapivý direkt na čelist. Jde totiž o neskutečně strukturovaná vína, s výrazným tříslem, kyselinou a paletou chutí, které doslova explodují na jazyku. Pozor, Nebbiolo dokáže být svůdné a dost často návykové. Nebbiolo je prostě stejně fascinující jako Pinot noir, který má krzeva extrémně populární Burgundsko u nás doslova zástupy fanoušků. V čem se obě odrůdy naopak liší je jejich zastoupení a význam. Zatímco Pinot noir úspěšně boxuje prakticky po celém světě a hraje v tomto ohledu doslova první ligu, výsadba a působení Nebbiola je nesrovnatelně menší a prakticky se omezuje pouze na sever Itálie.

Nebbiolo = Piemont

Toto spojení má dlouhou historickou vazbu. V Itálii bylo dokonce Nebbiolo dlouho považováno za nejvznešenější odrůdu a je to také jedna z nejstarších doložených odrůd Itálie. První zmínka o Nebbiolu pochází z roku 1266. Jen pro srovnání, nejstarší archivní zápis o odrůdě Riesling v Německu je podstatně mladší a má letopočet 1435. Jen o čtyři roky dříve (1431) pak mají Nebbiolo zdokumentováno ve vesnici La Morra, vyhlášené produkcí Barola.

V 19. století bylo Nebbiolo v Piemontu mnohem více rozšířeno, než je dnes. Když byla ale oblast postižena zkázonosnou mšičkou révokazem (Phylloxerou), tak se pak při opětovné výsadbě vinic řada vinařů rozhodla upřednostnit odrůdu Barbera, která je přece jen spolehlivější, co se výnosů týče a není s ní tolik práce. Nebbiolo je totiž jednou z odrůd s nejdelším vegetačním cyklem na světě. Jako první v Piemontu raší, jako poslední dozrává. Hrozny se sklízí klidně až v listopadu, takže to, jak hodně prší v září či říjnu bývá zásadní pro kvalitu celého ročníku. Nejlépe samozřejmě, když jsou tyto měsíce suché a doprovázené slunečním svitem.

Nebbiolo obecně v Piemontu potřebuje teplejší jižní nebo částečně jižně orientované polohy, aby dobře dozrálo. Místní vinaři považují za ideální nadmořskou výšku v regionu pro Nebbiolo 250 až 450 metrů nad mořem. Výše má odrůda problémy dozrávat, níže naopak ve větší míře hrozí jarní mrazíky.

Nebbiolo je známé náročností na mikroklimatické podmínky či půdu, a to je také důvodem, proč si s ním často vinaři mimo Itálii nevědí moc rady. Ale ani v Itálii nejsou jeho výsadby mimo Piemont významné. Celkově v Itálii patří s 5500 hektary vinic až do třetí desítky nejvysazenějších odrůd. Drtivá většina vinic odrůdy Nebbiolo je v Piemontu, zhruba 800 hektarů v Lombardii (Valtellina) a pár desítek hektarů v údolí Aosty.  Pokud na chvilku zamíříme mimo Itálii, tak v omezeném rozsahu lze Nebbiolo najít v Austrálii, v USA, Mexiku, Argentině nebo Urugayi. Celková výsadba Nebbiola mimo Itálii ale nedosahuje ani 500 hektarů. Takže Nebbiolo = Piemont, i když… Z celkové výsadby tohoto italského regionu netvoří Nebbiolo ani desetinu!

Dvě nejznámější apelace pro vína z odrůdy Nebbiolo jsou samozřejmě Barolo DOCG a Barbaresco DOCG. Detailnější představení možná někdy v samostatném příspěvku, dnes přidám už jen trojici vín. Jedno z trochu podceňované apelace DOC Nebbiolo d’Alba , z „velké dvojky“ to pak u mne tentokrát vyhrálo Barbaresco, které tak potvrdilo, že se s víny Barolo bez problémů může měřit.

Vína Nebbiolo d’Alba získala status DOC v roce 1970, jejich produkce je na rozdíl od Barola a Barbaresca umístěna severně od řeky Tanaro, v oblasti Roero. Stejně jako Barolo a Barbaresco, i Nebbiolo d’Alba musí být 100% Nebbiolo a před uvedením do prodeje musí zrát minimálně 12 měsíců. To je méně než je stanoveno pro Barbaresco (2 roky) i Barolo (3 roky).

Nebbiolo d’Alba 2012, Tenute Costa Duecorti, 14 % Hodnocení: 86/100

Víno dělané kompletně v nerezových tancích. Výraznější na nose, s tóny jahod, švestek nebo černých třešní, květinové s tóny připomínajícími růži. To vše lehce posypané tabákem. V chuti dominuje poměrně přísná kyselina v kombinaci se svěžími a koncentrovanými ovocnými tóny jahod nebo červeného rybízu. Tříslo lehce vysušuje ústa, víno je středně dlouhé.

Barolo 2012 Serralunga, Luigi Pira, 14,5 % Hodnocení? 88/100

Víno pochází z 50 letých keřů Nebbiola, zrání probíhá ve velkých dubových sudech s kapacitou 25hl. Tohle Barolo má světlejší karmínovou barvu, vůně je elegantní a komplexní, zastoupeno v ní je ovoce (třešně, maliny), květiny (růže), ale i tóny připomínající lesní podrost, zemitost, kůži nebo tabák. V ústech relativně hladké, přístupné, kyselina dobře podporuje ovocnost vína, v závěru v ústech zůstává delikátní tříslo. S ohledem na „pubertální“ věk vína je tohle Barolo již pěkně přístupné, s dalším potenciálem pro vyzrávání.

Barbaresco 2012 Bric Balin, Moccagatta, 14,5 % Hodnocení: 90/100

Víno pochází z rodinného vinařství založeného v roce 1952, kromě Nebbiola mají ve vinohradech vysazeno i Dolcetto, Barberu a Chardonnay. Panu majiteli Sergio Minutovi s výrobou vín aktuálně pomáhá jeho dcera Martina, kterou jsem nedávno měl možnost potkat ve Veroně na Vinitaly. A působila více nejistě než toto víno, kterému sebevědomí rozhodně nechybí. Barva je výraznější rubínová, ve vůni působí trochu divoce a exoticky, s tmavými ovocnýchi tóny, nádechem exotických květin, chvílemi lehce připomíná lak na nehty, to vše nakopnuté výrazným dubem. V ústech pak kompaktní, robustní a plné. Zaplní bez problémů celá ústa a nabízí tóny černých třešní, zemitosti, hřebíčku, vanilky nebo kávy espresso. Příjemná a dlouhá dochuť. Tohle víno asi nebude nejelegantnější Barbaresco, které v životě vypijete, ale ze skleničky vám zmizí nebezpečně rychle.