Parádní víkend na Moravě

Pokud byste pátrali po mém posledním příspěvku popisujícím návštěvu moravských vinařství, zjistili byste s hrůzou, podobně jako já, že je datován do srpna 2016.  Já vím, ostuda, jezdím na jih Moravy snad méně často než ovarová hlava a vláda v demisi… Každopádně minulý pátek jsem si vzal v práci „frei“ a vyrazil s kamarády užít trochu pohody a ochutnat něco zajímavých vín. Na programu byla návštěva pěti vinařství a večery v pronajatém sklípku ve Starovicích. Jo a taky jehněčí cappuccino bylo aneb Barrio Gotico Café velký dobrý!

Pátek, to byl rychlý přesun po D1, která je aktuálně ve fázi intenzivní rozkopanosti, směr Starý Poddvorov, kde sídlí vinařství Krásná hora. Jeho vína jistě znáte. Letos 10. rokem v BIO režimu, od roku 2014 navíc výrazně koketující s biodynamikou. Celkem pět hektarů na stejnojmenné vinici Krásná hora, vysazena je paleta odrůd od Chardonnay, Pinot Blanc, Sauvignon Blanc, Tramín, Merlot… Roční produkce dosahuje kolem 40 000 lahví, a jak potvrdil Marek Vybíral, stále větší podíl míří za hranice České republiky. S ním jsme také prochutnali aktuální portfolio vín, zejména ročníků 2015 a 2016. Fajn byl na úvod hned Pinot gris, svěží, citrusový, lehčí v chuti, ale vysoce pitelný. Stylem připomínající kvalitní italské Pinot Grigio. Na tuzemské zvyklosti je zajímavostí určitě Ryzlink rýnský, blend ročníků 2016 a 2017. Podle Marka Vybírala byla 2016ka velmi dobrá, ale vínu chyběla trochu svěžest, což se rozhodně nedá říci o 2017ce. Ve finále je víno opravdu hodně fresh, ovocné, s tóny citrusů, meruněk nebo bílé broskve. Z bílých pak za mne určitě doporučení na na sudech udělaný blend Chardonay+Pinot Blanc 2016 nebo čisté Chardonnay 2015. Také Cuvée Viktorka 2015, tedy směs Chardonnay, Pinot Blanc a Pinot Gris super, naopak Sauvignony se mi úplně netrefily do chuti. Verze 2016 s kyselinou řezavější než dobře nabroušený Rambo nůž, Sauvignon 2015 barrel selection pro mne zase trochu ztracen v sudu. V červených jsme měli zajímavou trojici vín. Pinot noir+Zweigeltrebe je ovocné, fresh, juicy letní pití, kterému bude svědčit i lehké podchlazení. Cuvée Bernetty 2015 je výrazné na nose, expresivní, v chuti šťavnaté a delší, s tóny kombinujícími červené a tmavé ovoce. Jedním slovem parádní byl pak závěrečný vzorek v podobě Pinotu noir 2016. Pořídil jsem si lahvinku, ještě na něj dojde někdy řeč.

Druhé páteční vinařské zastavení bylo v nedalekém Novém Poddvorově, kde kraluje Milan Sůkal. Jeho vína jsou od těch z Krásné hory podobně vzdálená, jako architektonický styl obou vinařství. Naopak společnou proměnou byl Pinot noir, který se i tady stal vrcholem degustace.  Té se ujal Miloslav Sůkal, který v roce 1990 vinařství založil a postupně zodpovědnost za výrobu vín předal svému synovi Milanovi. Přiznám se, že to byla moje první návštěva tohoto vinařství. Prošli jsme si prakticky celé portfolio a ochutnali i skvělý Ryzlink rýnský 2017, toho času stále odpočívající ve velkém sudu. To by měla být po nalahvování pecka. Z aktuální nabídky mne zaujalo třeba Rulandské šedé 2017, hezky šťavnaté a dobře pitelné letní pití, s tóny citrusů a meruněk. Suchý Tramín 2017 také povedená záležitost. Krásně odrůdově čitelný, s kořenitou vůní, v chuti fajn kyselina, svěží a zároveň výrazný, s tóny citrusů, mandarinky, liči, růže nebo exotického koření. Chardonnay 2016 na nose možná působí trochu zakřiknutým dojmem, v ústech to ale rozbalí na plné koule. Peckové ovoce, citrusy, heřmánek, vyvážené, plnější. Bílá vína jsme zakončili super sladkou tečkou, v podobě Ryzlinku rýnského 2015. V červených se jasně ukázalo, co že jsou trumfy vinařství Sůkal. Vína odrůdy Pinot noir. Srovnali jsme si ročníky 2016 a 2015, přičemž obě vína měla něco do sebe. Mladší víno zrálo 18 měsíců na sudech, působí živěji, expresivněji, ale i tak je elegantní, dlouhé a s potenciálem zrát do krásy. Pinot noir 2015 Reserva, zrání 24 měsíců na sudech, to je pecka. Podle Miloslava Sůkala právě v tomto roce spolu s ročníkem 2011 panovaly ty nejlepší podmínky. Víno je neuvěřitelně rafinované, vrstevnaté, s paletou tónů od švestek, brusinek, přes černé třešně nebo zemitost.  Dlouhé víno, noblesní, klobouk dolů. Není divu, že posbíralo ocenění, kde se dalo… Prohlédli jsme si i archivní sklep a ostatní prostory rodinného vinařství, které Miloslav se svou rodinou vydupal ze země. Příjemná a zajímavá návštěva. Proběhla tykačka a nakonec jsme degustováním a povídáním o víně strávili dobré dvě hodinky.

Sobota byla ve znamení Pálavy. Respektive vinařství v jejím bezprostředním okolí. Nejprve jsme vyrazili na vlašáky do Klentnice, kde stojí moderně pojaté vinařství Zdeňka Peřiny. Novotou vonící prostory, dokončené teprve před několika lety, a také království nerezu. Zdeněk Peřina dělá výhradně bílá vína a výhradně v nerezových tancích. Jak sám říká, červená z Moravy ho příliš nezajímají. Na jednu stranu se mu člověk nediví, jelikož má tratě, kde se velmi dobře daří zejména odrůdě Ryzlink vlašský. Aktuálně Zdeněk Peřina s obavou sleduje vývoj letošního počasí. Réva má podle něj skoro 20 dní náskok oproti normálu, a pokud nedojde ke změně, mohl by sbírat hrozny už v srpnu. Dalším specifikem letošního roku je pak obrovská násada hroznů, což potvrdili i ostatní vinaři. Bude potřeba redukovat kvantitu hroznů na keřích. Ale zpět do vinného chrámu Zdeňka Peřiny. Člověk velmi rychle podléhá dojmu, že je spíše pár desítek kilometrů na jih u našich rakouských sousedů. Velmi velkoryse pojaté vinařství, vkusně a luxusně zařízeno, včetně nádherné degustační místnosti, práce s detaily, zároveň funkčnost a všude naprostá čistota. Zdeněk Peřina je svéráz a ne se vším člověk musí souhlasit, ale vína dělá zajímavá. Většinou zrají šest měsíců v tancích, v kontaktu s kvasinkami, potom pokračují do láhve. Hned úvodní jsme dostali vzorek v podobě pěkného Rulandského modrého 2017 klaretu, následoval Ryzlink vlašský 2017 Goldhammer. To je krásné charakterní a řízné pití. Vyšší kyselina, meruňky, kdoule, trocha bylinek, typická minerální slanost. Zábavné a přímočaré. Zajímavé pro srovnání bylo stejné víno ročníku 2016. Na jednu stranu otevřenější, výrazně bylinkové, lehce medové, zároveň hebčí, elegantnější a lehčí (12,6 % alkoholu oproti 13,8 % v ročníku 2017). Velká paráda pak bylo Rulandské bílé 2015 z Liščího vrchu, víno s potenciálem je Ryzlink rýnský 2016 Ořechová hora. Stylem připomínající řízná vína z Rheingau. Pálavu tolik nevyhledávám, ale suchá varianta od Zdeňka Peřiny je good. Ročník 2016. Milovníci sladší Pálavy ale asi nebudou potěšeni, možná to na ně bude moc přísné. I tady byla sladká tečka, a to konkrétně Ryzlink vlašský 2017 výběr z cibéb.  Naprosto čistá botrytida, pěkných 6 gramů kyselin, vyvážené, „špica“.

V horkém sobotním „skoropoledni“ jsme následně udělali krátký přesun do Pavlova do mého oblíbeného vinařství Nepraš & Co. Byla to moje již třetí návštěva historického sklepa vinařství a opět velmi příjemně strávený čas s Radomírem Neprašem. Ochutnali jsme společně celou nabídku, hodně zajímavé vzorky ze sudů a na závěr aktuálně vyprodané červené Gravettien Grande Cuvée 2015. Aleš Najbrt toho času čekající nahoře u bazénu snad prominul, že jsme mu Radomíra Nepraše nevydali tak rychle. Co se týká vín, více méně jsem si potvrdil své favority z minula. Pokud bych měl dát za sebe doporučení, určitě je to růžové Gravettien 2016, tak akorát voňavé, krásně svěží, čisté a ovocně energické. Super je i Sauvignon blanc 2016, který vás v chuti dostane zajímavou kombinací limetky, bílé broskve, bylinek a výrazné minerality v závěru. Dlouhé, svěží, stylem na pomezí někde mezi Jižním Tyrolskem a víny Nového světa. Už jsem tu minule psal, jak moc mne baví ryzlinková trojice Ryzlink rýnský 3, 5, 7, s čísly označujícími hodnotu zbytkového cukru ve vínech. Každé z vín má něco do sebe, mně se tentokrát nejvíce líbila prostřední varianta. Doporučuji vyzkoušet a porovnat, ostatně vína se neliší jen nasládlostí, ale také odlišnými klony. O vzorcích ze sudu se tu rozepisovat nebudu, snad jen, že se nám trochu podlamovala kolena, když jsme dostali ochutnat z malého sudu Chardonnay 2013! Uf, nejeden fanoušek Burgundska by uronil slzu… Jestli Krásná hora a Sůkalovi sází na velké Pinoty, tak ve vinařství Nepraš & Co je to zatím velká Bordeaux směs (Pinot je do budoucna take v plánu). Gravettien 2015 Grande Cuvée ve výběru z hronů kombinuje Cabernet Sauvignon a Merlot, s malou příměsí Zweigeltrebe. Necelé tři roky na sudech. Ve vůni komplexní, s tóny švestek, ostružin, ale take hřebíčku, zemitosti nebo kávy. V chute plné, vrstevnaté, nádherně vláčné, elegantní a dlouhé. Noblesní tříslo. Další klobouk dolů. Láhev se mi podařilo přivézt domů, ještě se na něj za čas podíváme. Pokud někdy pojedete přes Pavlov, zkuste se podívat, jestli je ve sklepě u Neprašů otevřeno, zdejší vína rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu pod Pálavou.

Sobotní odpoledne pak bylo ve znamení výborného pozdního oběda u Sojka a spol v Mikulově a krátké zastávky na Sonberku. Jako řidič jsem se ale už těšil do našeho sklípku ve Starovicích, na pohárek dobře vychlazených bublin.

V neděli jsme se konečně podívali do vinohradů. Měli jsme průvodce z nejpovolanějších, a sice Richarda Stávka aka Ryšáka Divého. Sraz jsme měli v Němčičkách u koupaliště, které bylo v rozpáleném dopoledni velkým pokušením. Jako profíci jsme ale místo do bazénu skočili do rozpálených aut a vyjeli na obhlídku Richardových vinic. Veselý, Mladý Boček… hezky jsme to objeli jednu po druhé. Nedělní dopoledně těžko mohlo být lepší… Nakonec zbyl čas i na krátkou ochutnávku ve sklípku ve Vrbici. Z té mi nakonec vypadlyidva jasní favorité, konkrétně Odměry 2015 a Ryšák Divý 2016. Hodně zajímavě vypadal i Pinot noir 2016, toho času ale stále trochu divoký, hrubší… Dal bych mu čas a podíval se na něj s odstupem… Úplnou tečkou za naším moravským víkendem byl výborný oběd v restauraci Barrio Gotico Café v nedalekém Kurdějově. Tenhle víkend neměl chybu. Budu si muset najít čas a na jih Moravy zajíždět častěji. Zajímavých vín a vinařů je tam ostatně stále více. Nějaký tip, co bychom rozhodně neměli vynechat příště?