Padesátileté Chianti Classico nebo Wildbacher

Duben, 20.04.2022 07:14

Naplněné vinné bary, lidé se skleničkami v ulicích, koncerty a degustační akce. Po dvouleté pauze se do Verony vrátilo Vinitaly, největší veletrh zaměřený na italská vína. Kromě rozsáhlého výstaviště tak po několik dní vínem žilo a tepalo také historické centrum tohoto krásného města. Po nedávném období temna, kdy jsme vína mohli ochutnávat jen přes obrazovku počítače, měl letošní ročník Vinitaly opravdu specifickou atmosféru.

IMG_20220410_210629__01

Vinitaly je povinností pro všechny obchodníky či milovníky italských vín. Nikde jinde v této galaxii není možné během několika dní ochutnat tak pestrou škálu italských vín, včetně méně známých regionů jako údolí Aosty, Molise nebo Basilicaty. Po dvouleté pauze se ale letos kromě nadšení vinařů a návštěvníků nad veletrhem vznášel stín nejistoty, jak že to s Vinitaly bude do budoucna. Počet návštěvníků byl přece jen o něco nižší než v předkoronavirových časech a přibylo vinařství, která se letos rozhodla pro neúčast. Zaslechl jsem i názor, že v uplynulých letech některá vinařství musela hledat nové jiné cesty jak se zviditelnit, a že velký veletrh typu Vinitaly, je už jakýsi přežitek. Těžko říci, každopádně i letos jsem během čtyř dní ve Veroně načerpal spoustu zajímavých vinných zážitků.

Toskánsku je tradičně na veletrhu Vinitaly věnována jedna celá výstavní hala. Jako obvykle jsem se stavil  u vinařství Castello di Monsanto ze slavného Chianti Classico. Tento výrobce disponuje rozsáhlým archivem starých ročníků a na veletrh tradičně také něco staršího bere k ochutnání. Letos to bylo zajímavé srovnání aktuálního ročníku vína Il Poggio Chianti Classico Gran Selezione 2017 s vínem z roku 1969. Úžasná ukázka velkého potenciálu těch nejlepších vín z Chianti Classico. Ano, nejen Brunello di Montalcino se z Toskánska hodí do archivu. Když už jsme u toho Montalcina, malé srovnání ročníků proběhlo i u vinařství Siro Pacenti. Konkrétně jejich Brunella ze starých keřů, tedy Brunello di Montalcino Vecchie Vigne 2017 a 2012. Starší víno se prezentovalo jen minimální nazrálostí, tady se bavíme o dalším potenciálu zrání v desítkách let. Skvělé Vino Nobile di Montepulciano se rozlévalo na stánku vinařství Poliziano a moc pěkné Montecucco zase u rodinného vinařství Basile.

IMG_20220410_164957__01

IMG_20220410_162258__01

Kromě klasik je na Vinitaly k ochutnání řada zajímavostí. Měl jsem například pěkný Malbec z Benátska, zajímavá červená vína z malé piemontské apelace Ghemme DOCG (jen 80 hektarů), odrůdy Erbaluce, Vespolinu, Manzoni Bianco nebo desetileté Fiano z Kampánie. Ochutnal jsem také zajímavé bublinky z odrůdy Wildbacher. Ta je rozšířena ve Štýrsku a v Itálii se jí věnují prý jen dva výrobci. Jedním je Tenuta Col Sandago z Benátska, která má kromě šumivé verze skvělý tichý červený Wildbacher. Elegantní a komplexní víno ročníku 2016 působilo vyváženě, svěže, s dalším potenciálem zrát.

Francouzi mají šampaňské, Italové Franciacortu z Lombardie nebo Trento DOC z Trentina. Obě klasickou metodou dělaná šumivá vína jsem nemohl vynechat. Fajn byla vína slavného vinařství Letrati, ale ze sandálů mne vystřelily Franciacorty klasického výrobce Mosnel a mladého „butikového“ výrobce Enrico Gatti.

Italský vinařský region, který nemám zatím příliš napitý, je Molise. Jeden z nejmenších vinařských krajů skvěle prezentovalo vinařství Campi Valerio. Příjemná bílá Falanghina del Molise s tóny zeleného jablka a citrusových plodů, ale hlavně zajímavá červená vína odrůdy Montepulciano. Ta je známá především díky vínům z Marche a Abruzza, ale i v Molise se jí viditelně daří. Calidio a Sannazzaro byla pěkná vyvážená a osobitá vína s tóny tmavých peckovin, koření, dobře strukturovaná, jasně dokumentující potenciál odrůdy. Víno Opalia je pak 100% Tintilia, tedy nejznámější čistě lokální odrůda.

Můžeme polemizovat, které vinařství na Sicílii dělá nejlepší vína, ale nejpopulárnější je jednoznačně Donnafugata. Alespoň podle nepřetržitého davu lidí, který jejich stánek okupoval v sicilském pavilonu od rána do večera. Takový zájem snad nebyl ani o banány za bolševika. Několikrát jsem procházel kolem, ale bez šance přiblížit se k rozlévaným lahvím. Až poslední den před cestou na letiště jsem ještě stihl několik ranních zastávek, právě včetně Donnafugaty. Jejich vína opravdu krásně vyjadřují charakter jednotlivých sicilských odrůd a došlo i na jedno z nejlepších sladkých vín celé Itálie, skvělé víno Ben Rye. Vždycky mne fascinuje, jak může takhle malá láhev obsáhnout takovou paletu chutí. Dokonalá sladká tečka za Vinitaly 2022.

Na závěr pár tipů, kam vyrazit ve Veroně za zábavou. Na víno jednoznačně do Antica Bottega del Vino, v historickém centru města. Asi nejslavnější podnik svého druhu ve městě. Příjemná atmosféra a vždy plno bylo i v Dal Zovo Wine Bar poblíž hradu Castelvecchio. Naproti pak najdete dvě tradiční restaurace Osteria il Ciottolo a Trattoria Arco dei Gavi, kde můžete ochutnat některé z tradičních veronských receptů, jako jsou například těstoviny s ragú z koně.

IMG_20220410_184045__01

IMG_20220410_195538__01

IMG_20220410_100316__01

IMG_20220410_110126__01

IMG_20220412_101606__01

IMG_20220412_111450__01

IMG_20220412_121037__01

IMG_20220413_094952__01

Okomentovat:

*

Loading...