Ota Ševčík verze 2016

Září, 11.09.2017 08:00

Když se ve skleničce sejde zajímavý vinař a zajímavý ročník, je to vždycky velká zábava. Pro vína Oty Ševčíka ročníku 2016 toto platí stoprocentně. Krásná, upřímná, do detailu vyladěná a vymazlená. Velmi rychle zapomenete na to, že tahle vína jsou vlastně takoví mladí výrostci, které jako by někdo vzbudil o dvě hodiny dřív do školy. Jim by přitom mnohem delší ležení jen a jen prospělo…

IMG_20170907_223552

Moravských vín ročníku 2016 jsem letos zatím příliš neochutnal. Podle všeho by to měl být velmi dobrý ročník, což potvrdil i Ota Ševčík. Jeho rodinné vinařství najdete v Bořeticích, hospodařící zhruba na nějakých dvou hektarech. Ročně Ota Ševčík nalahvuje kolem 12 až 13 tisíc lahví, které mizí rychleji než lístky na koncert Robbieho Williamse. Ve vinici Bio (i když na láhvi to Ota Ševčík neuvádí), ve sklepě minimum zásahů, spontánní fermentace, minimum síry, žádná filtrace, bez čiření, dlouhý kontakt s kvasničními kaly a práce se sudem. Pro bílá i červená vína. Se sudy se Ota Ševčík snaží pracovat citlivě, kombinuje různě staré nádoby, akátový i francouzský dub, různé velikosti. Ve většině případů sud krásně podtrhuje charakter vína, ale třeba v případě Sauvignonu blanc a Rieslingu mi tam to dřevo prostě nesedělo. Možná se vína trochu srovnají časem, teď je to trochu divočina.

Celkem na nás čekalo deset vín ročníku 2016, z nichž hned šestice byla vína bílá, jedno oranžové a konec jsme šli do ruda. Přiznám se, že jsem měl Otu Ševčíka vždy tak nějak více spojeného s červenou barvou, na první polovinu degustace jsem byl tedy hodně natěšen. Loňský rok podle Oty Ševčíka vínům přál, révě v Bořeticích se vyhnuly jakékoliv klimatické extrémy, srážek bylo dost, výsledná vína většinou nepostrádají pěknou kyselinu a spíše vyšší alkohol. A to znamená slušný archivační potenciál.

Z bílých vín jsem se nejvíc tetelil blahem asi u trojice Neuburger, Grefty a Veltlínské zelené. Neuburské je odrůda s nejasnou budoucností, kterou v tuzemských vinohradech decimuje zvláštní onemocnění. Výnosy jsou velmi nestabilní a i Ota Ševčík dával na adresu Neuburského spíše pesimistické předpovědi. Škoda, vína jsou z najburku často hodně povedená. I v tomto případě poskytl „pacient na kapačkách“ vinaři surovinu pro vznik velkého vína. Víno zrálo ze dvou třetin ve francouzském dubu, z jedné třetiny v akátových sudech. Ve vůni jemné a svůdné, s tóny žlutého ovoce, hrušky nebo bílé broskve. V chuti je krásně vyvážené, hezky zakulacené, sametové, ovocně-bylinkové, s příjemnou stopou vanilky. Působí plnějším dojmem, má slušnou délku, je to prostě elegán.

Ještě o něco „plnotučnější“ jsou Grefty 2016. Víno z vinice vysazené roku 1936, primárně postavené na odrůdách Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené, s příměsí dalších odrůd přítomných v této historické vinici. V tomto případě kombinace akátových sudů o velikosti 300 a 500 litrů. Na nose výraznější s tóny žlutého melounu, hrušky, s tóny připomínající tropické ovoce, v ústech komplexní, krásně vyvážené, ovocné tóny v pěkné harmonii s kyselinou, jemná slanost v delší dochuti. Maličko jsem v závěru cítil vyšší alkohol (14 %), ale tohle víno opravdu lepí nohy k podlaze. Je to zábavné, má to styl. Paráda!

Veltlínské zelené šlo až jako poslední bílé a Ota Ševčík o něm řekl, že je to takový „hromotluk“. Ve vůni působí celkem nenápadně, ale v chuti je toho zase víc než dost. Hodně zajímavé víno, které si ale bude potřebovat ještě sednout. Jablka, bílá broskev, bylinky, kořenitost s tóny bílého pepře. Krásná dlouhá dochuť, která opravdu nutí znovu a znovu ochutnávat. Tohle mne moc bavilo, rád bych ochutnal ještě jednou za půl roku za rok.

Poslední bílé, které jsem nezmínil bylo Chardonnay 2016. Také fajn, pěkně odrůdové, sudem políbené. No a pak už to na degustaci vypadalo jako na oslavě Dne holandské státnosti. Ve skleničkách se to pěkně oranžovělo, servíroval se prosím pěkně Tramín – neboli Orange 2016. Okamžitě se mi vybavila víc než stará degustace Jakuba Nováka v Bokovce, kde jsem byl obdobně nadšen z Tramínu červeného 2011. Orange 2016 se rozhodně povedl, tohohle bych vypil bez mrknutí oka láhev, ani by nade mnou nemusel stát Ota Ševčík s rákoskou v ruce.

21314871_1480350418714030_9076170930347844766_n

Trio červených pak byl závěr, jak má být. Frankovka 2016 je prostě skvělá. Ve skleničce krásná jiskrná rubínová barva, ve vůni nezapře své mládí. Hodně fresh, s tóny malin, červeného rybízu nebo růže. V chuti velká paráda, sametově ovocná, s tóny malin, brusinek a červeného rybízu. Šťavnatá kyselina, pěkně integrované tříslo dlouhé. Delikátní záležitost s dalším potenciálem.  Saint Laurent 2016 také hodně zajímavý, takový divočejší, koncentrovaný a pronikavý ve vůni i chuti. Proti éterické Frankovce působí trochu jako protipól, záleží, čemu dáváte přednost, na co budete mít zrovna chuť. Frankovka na to jde jemně pěkně oklikou, Svatovavřinecké to na Vás vybalí hned. Tady mne máš, co tomu říkáš. Obojí má něco do sebe. No a závěrečný Pinot noir 2016 krásně voněl, po drobných peckovinách, červeném rybízu, jahodách, byl květinový s tóny růže nebo pivoňky. V chuti uhlazený, primárně ovocný, s věkem bude nabývat na eleganci.

Pokud máte sklep, trpělivost a silnou vůli, tak byste se po pár letech mohli v případě 2016ky od Oty Ševčíka dočkat velmi zajímavých výsledků. Ukázalo to i překvapení degustace, „podpultovka“ v podobě Pinotu noir 2011. To víno bylo parádní, prostě lahůdka… A 2017? Sklizeň probíhá, nechme se překvapit, ale Ota Ševčík naznačil, že podmínky úplně ideální nebyly. Vedro a sucho. Konkrétně přes léto napočítal 41 dní s teplotami přes 30 stupňů (někdy i k 35°C), srážek asi něco kolem 200mm. Za rok bude jasněji, každopádně tekuté poklady od Oty Ševčíka s chutí opět rád ochutnám. Ota Ševčík totiž se svými víny patří v tuzemsku k tomu nejlepšímu.

Okomentovat:

*

Loading...