Červen byl poměrně hodně našlapaný, co se zajímavých degustačních akcí týče. Zejména začátek měsíce nabídl vinným nadšencům pestrou škálu vín a vinných přehlídek. Osobně jsem stihl navštívit galadegustaci italských vín v areálu Villy Richter, vinařskou tour od Global Wines, naturální festival Praha pije víno a minulý týden pak představení vín ročníku 2014 v podání Vinaře roku 2014. Suma sumárum desítky vzorků všech možných stylů, to nejzajímavější na následujících řádcích.
Akce Gran Gala del Vino Italiano, kterou pořádá Braňo Chovan, je zaběhnutým podnikem, pro milovníky italských vín je snad účast téměř povinností. Letos se uskutečnila přehlídka již pojedenácté. Ve stylových prostorách Villy Richter bylo možné ochutnat produkci 30 různých vinařství z Apeninského poloostrova. Kromě volné dvoudenní degustace bylo na programu hned několik řízených vertikálních degustací. Já jsem stihl charizmatického Filippa Antonelliho z umbrijského vinařství Antonelli San Marco, které se specializuje na výrobu klasických vín z odrůdy Sagrantino (v rámci Montefalco DOCG). Rodinna vinařství vlastní již od roku 1883, vína lahvuje od roku 1979. Ve vinohradech se pracuje v organickém režimu, zpracování hroznů probíhá prostřednictvím gravitačních sil. Kromě vín disponuje pan Antonelli také 10 hektary olivovníků, z nichž produkuje špičkové olivové oleje.
V rámci necelé hodiny jsme pod vedením pana majitele ochutnali tři skvělé ukázky elegance a síly odrůdy Sagrantino. Montefalco Sagrantino DOCG 2004 krásně vonělo po zralých peckovinách, lékořici a tabáku. V chuti krásně zakulacené, nechyběly jemné marmeládové tóny tmavého bobulového ovoce, dřevo. Nic, co by na vás vyskočilo ze skleničky, ale neskutečně komplexní, sebevědomé víno. Ostatně podobně jako slavnější Barolo, i Sagrantino Montefalco potřebuje svůj čas a před uvedením do prodeje musí zrát čtyři roky. Víno ročníku 2001 bylo v aromatice o poznání vyzrálejší, s výraznějšími tóny kůže či tabáku, ale zároveň stále příjemně ovocné. Do třetice jsme pak z lahůdkářství pana Filippo Antonelliho ochutnali ročník 1998, klobouk dolů před tímto sympatickým vinařem.
V rámci neřízené ochutnávky jsem stihl relativně hodně různých vzorků, fajn vína byla na stánku vinařství Poliziano (Montepulciano), líbilo se mi základní Rosso di Montepulciano DOC 2013, Vino Nobile di Montepulciano DOCG 2012 i prémiové ANISONE Vino Nobile di Montepulciano DOCG 2011. Famózní jsem si poznamenal u Case Vecie Amarone della Valpolicella DOC 2009 od vinařství Brigaldara, super bylo Acerone Toscana Rosso IGT 2006 od Cantine Innocenti nebo třeba Chianti Classico Riserva DOCG 2010 od vinařství Badia a Coltibuono. Zkrátím to, příjemná akce, lidí tak akorát vzhledem ke zvolenému prostoru, ideální počasí, k tomu geniální pražská panoramata. Za rok určitě znovu.
Hned další den jsem spíše ze studijních důvodů vyrazil na akci s názvem Wine Tour 2015, v rámci které průřez svým portfoliem představoval známý obchodník s vínem Global Wines. Ideální příležitost, jak během jednoho odpoledne ochutnat vína z Moravy, Německa, Rakouska, Francie, Itálie, Španělska či Nového světa. Zajímavé porovnání odlišných stylů vín z různých koutů vinného světa. Moravě jsem tentokrát moc nedal, ale líbil se mi svěží, bylinkový Ryzlink vlašský 2013 od vinařství Gala, z Německa třeba Kloster Eberbach Riesling Steinberger 2013 trocken. Jediné červené burgundské bylo Mercurey 1er Cru „Clos des Myglands“ od Domaine Faiveley. Lehčí ovocné, s příjemnou zakouřeností, středně plné, delší. Proč ne. Ochutnal jsem i Sauvignon z Nového Zélandu, ale přednost bych určitě dal Pouilly-Fumé 2013 od Domaine Guy Saget, Loire AOP. Červená z Nového světa? Zkuste třeba Chateau Ste Michelle Syrah 2011 nebo chilské Tributo Carmenere 2012 od vinařství Caliterra (Colchagua valley). Oproti Gran Gala byla Wine Tour místy trochu větší tlačenka, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Zrovinka třeba před stánkem s italskými víny byl prázdno a pusto. Buď italská vína nejsou vedle Moravy, Francie a Nového světa dostatečně sexy, nebo byli milovníci italských vín toho času pod hradem na druhé straně Prahy.
Začátek června vrcholil tropickými teplotami a druhým ročníkem festivalu naturálních vín v Tróji s názvem Praha pije víno. Od loňského roku přehlídka vín o něco nabobtnala, přibylo vinařů tuzemských i zahraničních a co je důležitější, od pohledu mi přišlo, že i návštěvníků. Jestli to takhle „půjde dál“, jsem zvědav, zda budou unikátní prostory Trojského zámku kapacitně stačit. Mám na mysli zejména sklepní prostory použité letos pro prezentaci zahraničních vín. Na ty jsem se zaměřil, protože velkou část tuzemských borců mám nějakým způsobem napitou. Mladé pušky ze zahraničí? Fajn vína prezentoval Federico di Simoni z malého vinařství Maso Cantaghel z Trentina. Překvapivě zajímavý Pinot Grigio 2013, svěží ovocný Sauvignon 2012 nebo Pinot noir 2012. Z Burgenlandu mne oslovil Andreas Gsellman, vybavuji si zejména jeho Chardonnay, Svatovavřinecké a Frankovku. Další vinařství z Burgenlandu Weingut Weninger pak nabídlo zajímavé srovnání stejným způsobem dělaných vín z vinic na rakouském a maďarském území poblíž Neziderského jezera. Z profláklých jmen nechybělo Weingut Wimmer – Czerny, Champagne Fleury nebo Weingut Herbert Zillinger. Opět nepřeberné množství vín, které nešlo za jedno odpoledne přechutnat.
Pokud bych měl dát organizátorům dva skromné podněty pro případné vylepšení nadcházejícího ročníku, tak by to byla podoba vinného Kataloku, který opravdu neumožňuje tvorbu vlastních poznámek k vínům. Prezentovaná vína v něm ostatně ani nejsou uvedena, prostor pro vlastní zápisky není. Největší zklamání pak byla „přednáška“ charismatického Sébastiena Riffault a Isabelle Legeron MW. Během úvodních pěti minut jsme se na ní dozvěděli, že je potřeba legislativně definovat, co je naturální víno, a že se to Sébastien s dalšími vinaři snaží ve Francii prosadit. Jak a v jaké je to fázi už ale neřekl a prostě vybídl přítomné k diskuzi… Dotazy byly konkrétní odpovědi vždy úplně ne… Totálně nepřipravené, odfláknuté… Raději jsem se tedy vydal ochutnat ještě několik vzorků a vychutnal závěr jinak povedené akce.
Poslední akce, kterou jsem v červnu stihl, se odehrála minulý týden v luxusním hotelu Mandarin Oriental Prague. Vinařství Volařík prezentovalo pro mne osobně překvapivě šitoké portfolio vín ročníku 2014 (36 položek!). Jak jisti všichni víte, loňský rok dal vinařům slušně zabrat a ani Vinařství Volařík nezůstalo ušetřeno rozmarům přírody. V úhrnu přišlo zhruba o polovinu sklizně a některá vína tak asi budou vyprodaná rychleji, než bývá zvykem. Ochutnal jsem většinu z mladých vín, a kdybych měl zvolit své favority, byl by to asi Ryzlink vlašský 2014, trať Plotny, z řady Terroir asi vlašák ze Železné a Ryzlink rýnský 2014 z trati Purmice. Fajn byl i kořenitý, citrusový Solaris 2014 z viniční trati Za Turoldem ze sladších vín pak Pálava 2014, výběr z hroznů z viniční trati Věstoňsko. Z řady vín s názvem Organic bych sáhnul po Hibernalu, suché šťavnaté víno s tóny bílého ovoce, bylinek a zelených kopřiv. Jestli se ještě letos vrátí letní teploty, klidně bych si k bazénu otevřel svěží růžovou Frankovku rosé 2014 se smetanovo malinovými tóny doplněnými o živou meruňku.
Tak to byl v kostce můj červen. Jaké akce jste navštívili vy? Co zajímavého ochutnali? Na zdraví!
