Michelle Richardson: Neustálé zlepšování je součást naší mentality

Leden, 26.01.2015 09:26

V polovině loňského listopadu dorazila do Vinotéky na Karlově náměstí vzácná návštěva. Svá vína zde osobně představila sympatická vinařka z Nového Zélandu Michelle Richardson. U nás ve vzdálené České republice ji sice zná asi málokdo, ale vězte, že za svou 25letou kariéru ve světě vína toho stihla relativně mnoho. Působila například jako hlavní vinař známého vinařství Villa Maria, v letech 1999 a 2000 byla na Novém Zélandu oceněna titulem „vinař roku“. Dnes produkuje vína pod svým vlastním jménem a můžete si je koupit i v tuzemsku.

michelle-richardson

Po degustaci jsem měl možnost s Michelle alespoň krátce pohovořit a požádal ji o rozhovor pro blog Pod korkem. K mému překvapení ho neznala (:-)), ale i tak si na zodpovězení otázek našla čas. Dnes tedy zajímavé povídání nejen na téma novozélandská vína.

 

Co vlastně vedlo ve Vašem životě k rozhodnutí stát se vinařkou? Byl to nějaký speciální moment nebo snad víno?

Ne tak docela. Vystudovala jsem bakalářský obor v mikrobiologii a byl to můj profesor, kdo mi vlastně navrhl, abych své znalosti využila pro výrobu vína, spíše než pro práci v laboratoři. Nicméně po dokončení studií jsem okamžitě odjela do Velké Británie, žít, pracovat a cestovat. V Anglii jsem strávila tři roky a pak se vrátila na Nový Zéland. Postgraduální vzdělání v oboru vinařství jsem absolvovala v Austrálii.

Co se týká vína, nikdy nezapomenu na výlet do Francie, kam jsem odjela navštívit přátele, které jsem poznala v Austrálii. Na jedné z večeří jsme ochutnali nádherné víno od Chateau Figeac. Díky této zkušenosti dokážu pochopit, když někdo říká, že se úplně zbláznil do vína. Ale abych se vrátila k vašemu dotazu, ne, u mne to byl spíše postupný sled různých událostí, než nějaká konkrétní situace. Ale měla jsem na své životní cestě štěstí a jsem za to ráda.

Čeští vinaři po roce 1989 začínali prakticky od nuly. Vy jste shodou okolností svou kariéru také začínala před 25 lety. Jak se podle Vás za tu dobu změnilo vinařství na Novém Zélandu?

Vinařská branže na Novém Zélandu dokáže rychle reagovat na změny, které se odehrávají ve světě vína a v rámci preferencí spotřebitelů. Neustále se snažíme přemýšlet o tom, jak věci dělat lépe. Je to součást naší mentality. Novozélanďané jsou jako národ velmi zvídaví a rádi se pokouší pochopit, jak ostatní něco dělají. Vinařství bývala v minulosti dosti úzkoprsá, ale poslední roky se neustále daří zlepšovat naše vinařské postupy, investovat do technologií, provádět pozitivní změny ohledně pěstování révy.

Jakým směrem se v současnosti novozélandské vinařství vydává? Jak vidíte budoucnost zdejšího vinařského oboru?

Budeme se nadále snažit dělat lepší a lepší vína. V minulosti páteř vinařského průmyslu tvořili nadšenci a milovníci vína, poslední roky se začínají více a více prosazovat velké korporace. To může mít za následek změnu stylu vín směrem k větší uniformitě vín a častějšímu výskytu líbivých vín dělaných „podle šablony“. Přes to všechno je na Novém Zélandu stále mnoho špičkových menších vinařů, kteří slouží jako ambasadoři kvality a rozmanitosti místní produkce. Dokud se budou tyto dva odlišné segmenty navzájem respektovat a uvědomovat si vzájemnou závislost, pak se vinařství na Novém Zélandu bude i nadále vyvíjet pozitivním směrem.

Část své kariéry jste strávila jako vinařka slavného vinařství Villa Maria. Jak jste získala tuto příležitost a co Vám práce pro tuto známou značku dala?

Začala jsem pracovat ve sklepě vinařství Villa Maria v roce 1998 a relativně brzy po vinobraní odešla. Nicméně po 6 měsících mi zavolal majitel George Fistonich a nabídl mi pozici asistenta vinaře, aniž bych musela absolvovat nějaké výběrové řízení. Okamžitě jsem to vzala. Nakonec jsem se postupně vypracovala až do pozice hlavního vinaře. Ve své funkci se mi dařilo zejména díky tomu, že mi dal George absolutní volnost v tom, jak budu při výrobě vín postupovat. Jakmile jsem jednou ukázala své schopnosti, už o mě nepochyboval. Měli jsme vztah založený na politice otevřených dveří – to znamená, že když jsem potřebovala něco zkonzultovat, mohla jsem kdykoliv přijít do jeho kanceláře. Věděl, že když nastane nějaký problém, přijdu se s ním poradit, jinak mi důvěřoval a nechal mne pracovat.

Práce ve Villa Maria mi dala velkou sebedůvěru, co se výroby vín týče, ale získala jsem také neocenitelnou zkušenost ohledně managementu celého vinařství, což se mi hodilo při zakládání vlastní firmy.

V rámci degustace se hovořilo také o tom, že jste ve vinařství významně přispěla k rozhodnutí opustit korky a přejít na šroubovací uzávěry…

V té době jsme měli opravdu problémy s velkým množstvím nekvalitních korků, které doslova likvidovaly celé zásilky našich vín. Nešlo jen o případy, kdy korek způsobil zkažení vína. Horší bylo, že ovlivňoval kvalitu vín, vína ztrácela ovocnost, měnila se jejich struktura, vína byla drsná, mizely jejich pozitivní vlastnosti. V těchto případech si zákazníci myslí, že problém je ve víně, že víno je nudné, nezajímavé, ale nenapadne je, že mohlo být negativně ovlivněno korkem. Podobných zkušeností jsme měli mnoho a nepomohlo, že jsme korky posílali zpět výrobci. Nakonec v nás uzrála potřeba přijít s nějakou alternativou. Vinařství dělala různé pokusy s různými uzávěry, ale nakonec to u nás vyhrál screw-cap, tedy šroubovací uzávěr.

mr_4176

V současnosti produkujete vína pod svou vlastní značkou. Byl to Váš sen, osamostatnit se? Nebo proč jste opustila vinařství Villa Maria?

Ne, nebyl to můj sen, vyrábět vína pod svou vlastní značkou. Mám ráda povolání vinaře, výrobu vín a nemusí to být zrovna pod svým vlastním jménem. Nicméně po čase ve vinařství Villa Maria jsem se rozhodla odejít, a to hned z několika důvodů. Myslím, že hlavní z nich byl fakt, že vinařství bylo čím dál tím větší a větší a moje role se tak stávala čím dál tím víc zodpovědnější, přibývalo různých povinností mimo výrobu vína a začínala jsem mít pocit, že trávím spoustu času za stolem, spíš než u vína. Nebyla jsem na to připravena, protože miluji ten klid a mír, který v sobě výroba vín má.

Vína v současnosti produkujete na bázi negocianta, nemáte vlastní vinice a prakticky ani výrobní technologii. Nevadí Vám v tomto režimu přece jen to odtržení od přírody či vlastních vinic?

Rozhodně ne! Potkala jsem s mnoha lidmi, kteří mají romantickou představu o výrobě vín, ale skutečností je, že vinařina je velká řehole a co se práce ve vinici týče, tak velmi se opakující. To není nic pro mne. To vyžaduje určitý typ člověka, který miluje doslova bezprostřední vztah s půdou, révou, vinicí. Já nejsem jedním z těch lidí. Myslím, že je důležité vědět, jaké hrozny chci mít a jakým způsobem by měly být pěstované, s vinaři o tom mluvím, ale nechci být za tu práci zodpovědná. Jsem v úzkém vztahu se svými pěstiteli, kteří své révě velmi dobře rozumí, bavíme se spolu často, ale vím, kde jsou mé silné stránky a pěstování révy to není. V modelu výroby vín, který já praktikuji, je komunikace velmi důležitá.

Na svých internetových stránkách mimo jiné uvádíte, že vína vznikají výjimečně s využitím původních kvasinek. Proč je to podle Vás tak důležité? Můžete krátce popsat, jaké zásady při výrobě vín dodržujete?

Autochtonní či původní kvasinky jsou pro mne zcela zásadní. Dokáží vínu dodávat to, co průmyslové kvasinky prostě nedovedou, ať už se bavíme například o struktuře či komplexnosti vín. Potlačují také ovocnost, což někdo může považovat za negativní vlastnost, ale pro mě je to přesně opak. Vína z Nového Zélandu jsou samozřejmě ovocem často doslova nabitá, ale pro mne tato vína, která na vás doslova vyskočí ze skleničky, nejsou. Přírodní kvasinky v případě vín z Nového Zélandu tuto ovocnost potlačují a například v případě Chardonnay dokáží místo vína, které připomíná strašný „ ovocný salát“, vyprodukovat krásné, zajímavé a komplexní víno. Relativně jednoduše lze taková vína porovnat k chlebu. Asi nemusím vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi přirozeně kynutým chlebem a průmyslovým chlebem, prostě nebe a dudy.

Co se týká mých dalších zásad při výrobě vín, určitě je to šetrné využívání dubových sudů, používám spíše použité a francouzský dub. Jakmile je víno hotovo, chráním ho před přístupem vzduchu. Kvalita hroznů je samozřejmě zcela zásadní pro koncové víno. Chuť vína a dojem z něj je pro mne důležité, takže v rámci všech rozhodnutí vždy zvažuji, jak to může ovlivnit koncovou chuť vína.

mr_6947

Ve svém portfoliu máte čtyři vína: Pinot Noir, Sauvignon, Pinot Gris a Chardonnay. Podle čeho jste volila právě toto složení a neuvažujete o rozšíření?

Pokud vezmeme v potaz velikost mé produkce, tak portfolio není tak malé. Pokud bych pracovala s více odrůdami, musela bych rozšířit výrobní zařízení a v měřítku, jakém to dělá, to prostě nemá smysl. Navíc odrůdy, se kterými pracuji, mám prostě ráda. Bordeaux odrůdy v podání vinařů z Nového Zélandu se mi nelíbí, takže bych o jejich produkci ani neuvažovala. Jedinou odrůdou, na kterou bych se případně chtěla podívat, je Syrah.

Sauvignon Blanc má na Novém Zélandu zcela výjimečnou pozici. Jaká jiná odrůda by ale zaujala jeho místo, kdyby na Novém Zélandu prostě Sauvignon nebyl?

Byl by to Pinot Noir. Děláme ho na Novém Zélandu moc dobrý, má charakter, který milovníci této odrůdy oceňují. A v neposlední řadě na rozdíl od Sauvignonu Blanc, Pinot Noir milují i samotní vinaři. Takové úct se Sauvignon mezi vinaři prostě netěší.

Odrůdou, která byla na Novém Zélandu v minulosti relativně rozšířená, byl i Müller-Thurgau. Ten patří v České republice mezi nejpěstovanější. Má Müller-Thurgau na Novém Zélandu ještě nějakou šanci o znovuzískání své dřívější pozice?

Müller-Thurgau je na Novém Zélandu považován za průměrnou odrůdu vhodnou pro masovou produkci. Historicky se z této odrůdy z velké části vyráběla sladká vína a vína v bag-in-box nebo vína krabicová. I dnes se situace příliš nezměnila a odrůda se používá pro běžnou produkci nebo fortifikovaná vína. Müller-Thurgau se pěstuje na těch polohách, které se nehodí pro nic jiného. Pochybuji, že by někdo vůbec Müller-Thurgau Novém Zélandu lahvoval, a vzhledem k tomu, že se tak daří Rieslingu nebo Pinot Gris, nevidím do budoucna nějakou možnost pro renesanci této odrůdy.

Na začátku své kariéry jste nějaký čas trávila ve Francii jako „létající vinařka“. Potkala jste tam někoho, kdo by Vás ovlivnil po zbytek kariéry?

Byl to asi Paul Pontellier z Chateau Margaux. Setkala jsem se s ním ale u nás na Novém Zélandu. Byla jsem tehdy mladou vinařkou, posedlá analýzami a úpravami vín. Ochutnával s námi vína ve Villa Maria a to on mi dal důvěru ve víno samotné, nezasahovat, nechat vše přirozeně plynout. Vinař se musí do procesu vzniku vína vložit, jen když je to nezbytně nutné. Výroba vína je jako pozorování dítěte, jak si hraje. Díky Paulu Pontellierovi jsem začala více věřit svým instinktům a analytiku využívat jen jako podpůrný nástroj.

mr_chard_08

Okomentovat:

*

Loading...