Jižní Morava jako Jižní Tyrolsko

Září, 6.09.2016 07:39

Při různých diskuzích ať už s některými vinaři či vinnými nadšenci občas zaznívá postesk nad tím, že tuzemská vinná produkce je tak trochu nečitelná. A to nejen z pohledu zahraničního konzumenta, ale i toho domácího. Stylem můžete narazit na vína suchá jako léto na pláních pouště Atakama, až po vína se zbytkovým cukrem, sladká jak první pusa na školní zahradě. Chybí nám tu také profilová odrůda, které by se dařilo napříč jednotlivými podoblastmi, kterou by si vinaři vzali za svou a stavěli na ní. Rakousko má Veltlínské zelené, Německo Ryzlink rýnský. A my? Pálavu? Ryzlink vlašský? Co kdybychom se ale neinspirovali některou ze sousedních vinařských zemí a radši se podívali ještě více na jih. Konkrétně do Jižního Tyrolska.

alto-adige

Kdo z vás ještě neslyšel o tomto severoitalském regionu, kde na příkrých svazích vznikají jedna z nejlepších bílých vín Itálie? Jednoho možná překvapí, že věhlas této vinařské oblasti, který daleko přesahuje hranice Apeninského poloostrova, je postaven jen na nějakých 5300 hektarech vinic? Ano, Jižní Tyrolsko je trpaslík! Mnohem menší než je Morava! A přesto mluví čistým a zřetelným hlasem na světových trzích s vínem. Místní vína se mohou hrdě stavět vedle úchvatných přírodních scenérií do pozice důvodů, proč navštívit Jižní Tyrolsko.

Nejenom „titěrný“ rozsah z celosvětového pohledu má Morava a Jižní Tyrolsko společné. Je to také produkce čistě odrůdových vín.  Je libo Müller – Thurgau, Chardonnay, Sauvignon blanc, Pinot Grigio, Pinot Bianco, Riesling, Kerner, Sylvaner, Gewürztraminer, Merlot, Pinot Nero? Je Vám to povědomé? Až na některé lokální odrůdy (např. Schiava, Lagrein) se navíc odrůdová skladba Jižního Tyrolska poměrně výrazně podobá té naší, lze v ní najít mnoho společných položek. Však je také Jižní Tyrolsko podobně jako naše vinařská oblast v silném germánském vlivu. Jižní Tyrolsko tedy s Moravou koresponduje, co se odrůdové roztříštěnosti týče. Na relativně nevelké ploše vinic se pracuje se zhruba 20 odrůdami, v případě Jižního Tyrolska to ale rozhodně nepůsobí problémy s regionální identitou.

Jižní Tyrolsko se totiž prezentuje jako celek jasně čitelným stylem vín, který se promítá napříč jednotlivými odrůdami. Od 80. let minulého století dochází v Jižním Tyrolsku k transformaci vinné produkce směrem k výraznému pozvednutí kvality a prestiže místních vín. V první řadě omezení výnosů, poctivá práce ve vinici, udržitelnost, ale také zaměření na organické či biodynamické postupy, studium podmínek jednotlivých poloh a přizpůsobení odrůdové skladby, investice do vybavení výrobními technologiemi. To jsou některé z předpokladů úspěchu. Nastoupená cesta nese své ovoce a dnes tak s nadsázkou platí, že vysloveně špatné víno z Jižního Tyrolska prakticky neseženete. Produkce je vyrovnaná, bez jednoznačných leaderů na jednom či druhém kvalitativním konci. Vinařství dělají několik snadno čitelných stylů vín od jednodušších svěžích vín z nerezu, až po prestižnější „single vineyard cru“ vína a speciální cuvée, často za použití dubových sudů a delšího zrání.

A to je důvod, proč jsou vína z jižního Tyrolska velmi žádaným zbožím. Zákazníkovi poskytují jistotu. Zaprvé, že za své peníze dostane minimálně odpovídající kvalitu a také že ví, co zhruba dostane, i když na vinném lístku či ve vinotéce nemají jeho oblíbeného vinaře. A tady je ten zásadní rozdíl oproti produkci naší domácí, tuzemské.

Osobně moc nevěřím, že by se vinaři na Moravě dokázali shodnout na nějaké konkrétní odrůdě či odrůdách a začali budovat naši obdobu „maďarského Furmintu“ nebo „rakouského Veltlínu“. Jižní Tyrolsko je dokladem toho, že to ani není nutné. Stavět se dá klidně na pěti, šesti, sedmi odrůdách… Měli bychom mít ale ambiciózněji nastavena pravidla pro výrobu vín, samozřejmě je také aplikovat a snažit se vtisknout Moravě čitelnější tvář. Přestat soupeřit s laciným dovozem, s levnými novosvětskými sedmičkami za sedm pětek a raději prezentovat domácí produkci minimálně o level výše. Jakousi vlaštovkou jsou v tomto ohledu některé tuzemské „apelace“ alias vína VOC. Ale je to málo…

Nositelem změny by měli být samozřejmě velcí producenti, kteří zásobují trh právě takovými víny, a kteří mají logicky také nejsilnější hlas v různých oborových institucích. V Jižním Tyrolsku bylo dosažení změny o něco jednodušší, produkce je v tomto regionu koncentrovaná do místních družstev. Kooperativy v Jižním Tyrolsku vyrobí více než dvě třetiny všech vín regionu. Určují standardy kvality a mají velký vliv na trendy. Menší vinařství je doplňují a v kvalitě se s nimi s ničím nezadají. Na druhou stranu pokud by se zástupci těchto velkých družstev v 80. letech nerozhodly pro změnu, dnes by Jižní Tyrolsko bylo úplně v jiné pozici.

O bílých vínech z Jižního Tyrolska se někdy říká, že jsou tak svěží a čistá, jako by vybublala přímo z místních horských potůčků. Případně, že chutnají jako kousnutí do zralého zeleného jablka. Nejprve vás zasáhne příval svěží kyseliny následovaný zralými ovocnými tóny. Napadá Vás nějaké podobně vypovídající přirovnání pro současnou produkci vín z Moravy?

2 komentáře:

Radek

13. September 2016 08:13

Ryzlink i vlašák nám už vyfoukly jiné země. Stavět se dá ale i na 7 odrůdách viz Alsasko. U nás je bohužel velká část vinařského byznysu založená na lahvování odpadu z jižních států.

Máte tipy na malé rodinné nekonvenční vinaře ze Südtirol? Kteří nedělají filtraci a nepřidávají SO2?

Marek

29. March 2017 13:14

Souhlasím s Radkem, taky by mě zajímal tip na podobně smýšlející vinaře. Nějaké minimu přidané síry by mi ani nevadilo :)

Okomentovat:

*

Loading...