Jiří Maděřič: Problém se sudovými víny? Bouře ve sklenici vody…

Březen, 23.03.2015 07:00

Před měsícem jsem se tu v rámci rozhovoru s Tiborem Nyitrayem věnoval problematice podvodů s víny a způsobům, jak chce Svaz vinařů spolu s Ministerstvem zemědělství celou situaci řešit. Od té doby trochu s obavami sleduji, jak ve zpravodajských médiích probíhá celkem masivní, na druhou stranu povrchní diskuze o jednotlivých opatřeních na potlačení nekalých praktik, v čele s omezením prodeje sudových vín. V odborných titulech o víně pak diskuze neprobíhá žádná. Celá věc je o to složitější, že se na nutných změnách neshodnou ani vinaři a postoje či vyjádření zúčastněných subjektů jsou často spojená s nařčeními či obviněními ohledně neschopnosti spolupracovat. To vše se odehrává před očima zákazníků.

p7127901-kopie-95620

Je zřejmé, že pokud negativní kampaň rychle neskončí a pokud nedojde k nějakému posunu ohledně kontrol a postihů směrem k podvodným subjektům, tak tuzemské víno na celé situaci rozhodně nevydělá. Do analýz podvodů se pouští i média, která se jinak vínu příliš nevěnují a vznikají články, u kterých si člověk není jistý, zda jsou psány z čistého přesvědčení nebo tendenčně dle něčího zadání. Příkladem budiž týdeník Euro, který se poměrně razantně opírá do řad Vinařské asociace ČR, která v řadě postojů polemizuje s dominantním Svazem vinařů ČR. Kde leží pravda a čí řešení je to nejlepší nejsem schopen rozklíčovat, každopádně je škoda, že vinaři v této otázce nejsou schopni táhnout za jeden provaz. Rozhodl jsem se, že když už jsem poskytl prostor Svazu vinařů, aby zde prezentoval svá stanoviska, bylo by fér doplnit obrázek i o konkurenční Vinařskou asociaci. Oslovil jsem tedy se sadou otázek týkajících se podvodů také místopředsedu asociace Jiřího Maděřiče a z jeho odpovědí vznikl následující rozhovor.

Jak vnímáte situaci ohledně podvodů s víny v tuzemsku? Kde je podle Vás největší problém? Chybějící legislativa, nedostatečná kontrola nebo něco jiného?

Problém s vínem a jeho čistotou tu byl, je a bude, jen bláhový by si mohl myslet, že existuje způsob, jak vše vyřešit. Samozřejmě jde v první řadě o rozsah a typ podvodů. Legislativa, kterou ČR z větší části přijala od EU, je bohužel darebákům nesmírně nakloněna. Náš původní vinařský zákon byl mnohem striktnější. Většinu problémů umožnilo označování stolních vín odrůdou, ale nebudeme si nic zastírat a řekněme otevřeně, že pšenka darebákům vždy kvetla více.

Kontrol je dost, dalo by se říci, že svým způsobem někdy až moc. Problémem ovšem je, co stát udělá s výsledkem kontroly a zjištěním nepravosti. V první řadě to jsou dlouhé soudy s nejasným koncem. Pak tu máme několik málo firem, které rok co rok plní stránky www.potravinynapranyry.cz a já nedokážu pochopit, jak je to možné. Vždyť někteří tam za dva roky mají i několik desítek zářezů. Je opravdu stát tak bezzubý? Chybí odstrašující příklad, aneb kde se nikdo nebojí, tam ani neposlouchá. Hlavně, když člověk vidí úsměv na tváři těch, kterým je zákon k smíchu. Dalo by se říci, že stát má aparát, má potřebné zákony, ale přesto nedokáže potírat tyto odpadlíky.

Jak velká podle Vašich odhadů sféra podvodů je? Vinařská asociace se v této oblasti nepotkává s čísly prezentovanými Svazem vinařů?

Řekl bych, že je to stejné jako v jiných sférách podnikání, kde je vysoká konkurence. Před několika lety byl tento problém mnohem palčivější, kupodivu se o něm začíná mluvit v době, kdy je moravské vinařství nejčistější. Může se to někomu nelíbit, ale ruku na srdce, kdo z vinařů řekne, že nikdy neměl problém? Kdo z vinařů (nebo plničů) by potvrdil, že prasárny co dělá dnes, nikdy předtím nedělal a teď je dělá mnohem víc? Nikdo, podle názorů z okolí je posledních šest let obdobím katarze.

Pokud dobře vím, Svaz vinařů ČR do dnešního dne nikomu neukázal studii firmy Ernst & Young a jediné, co je k dispozici, je powerpointová prezentace obsahující spoustu údajů jen tak napsaných bez citací a vazeb. Mnohdy jsou však i ty citace chybné a data, ze kterých vychází výsledky, jsou zavádějící až lživé (tady narážím zejména „Statistiky kontrolní činnosti“). Kdy například v roce 2010 je uvedeno devět nevyhovujících vzorků ze 194. Přitom v situační a výhledové zprávě Ministerstva zemědělství je 362 závad u 720 vzorků. V roce 2013 je deklarováno 207 závad u 354 vzorků přitom v situační a výhledové zprávě se uvádí 412 pochybení u 1077 vzorků. Ze statistiky SZPI jednoznačně plyne, že dlouhodobě klesá procento vzorků s vadou (2010 – 40,7% až 2014- 32%). To samé platí o černém trhu.

Svaz vinařů ČR vychází z poklesu prodeje vína v řetězcích podle agentury SC Nielsen a vyvozuje, že dané víno bylo převedeno do černého trhu. Za období 2011/2014 poklesl prodej vína v retailu o 30 % a to je ta jedna pětina vína na černém trhu, kterou Svaz vinařů ČR deklaruje. Z toho vyplývá 50 milionů litrů vína na černém trhu prodávaných jako sudové. Pro potřeby dneška ji navíc ve zprávě jen tak lusknutím pro jistotu zdvojnásobil. Najednou tu máme informace o obrovských daňových únicích atd. Vím, že statistika je lehká holka a dá každému to, co chce, ale takhle ji účelově zneužívat nelze. Byť jsem přesvědčen o nutnosti různých postupů proti nelegálnímu a falšovanému vínu, tak hrubě měnit data je účelová manipulace!

vinoteka

Jak je zatím Svaz vinařů úspěšný podle Vás v boji o vytlačení nepoctivých subjektů z trhu? Zlepšuje se situace nebo nikoliv?

Svaz je zejména účinný ve vytlačování českých vinařů z trhu. Nejednou jsem slyšel prohlášení: „Koupím raději italské víno, vždyť v tom moravském je stejně voda“. Celá ta negativní kampaň a strašení spojením výrazů lihová, mafie a víno je pro mě nepřípustné. Problémy se řeší doma, špinavé prádlo se nepere na veřejnosti. Máme jedinečnou šanci zasednout a v klidu vše dohodnout u kulatého stolu, není přípustný žádný diktát.

Osoba v pozici, jako je prezident Svazu vinařů ČR, by si měla uvědomit, že její výroky jsou PR pro víno. Některé výroky poškozují dobré jméno všech vinařů. Mnozí vinaři vnímají a pociťují pokles prodeje a spotřeby révových vín, která jsou dnes na trhu vytlačována cenově levnějšími ovocnými víny a vinnými nápoji. Tento kontext ovšem nikdo nevnímá jako jednu z příčin poklesů prodejů.

Situace na trhu se dlouhodobě od 90. let zlepšuje. Problémy se opticky zvětšily v době, kdy byla inspekce nucena sáhnout do množství svých terénních pracovníku, kdy ubylo kontrol i odebraných vzorků. Absolutní hodnota špatných vín klesla, procentuální však klesá plynule. Problematických firem je málo, ale je kvůli nim nejvíce povyku. V loňském roce bylo zachyceno 23 falšovaných sudových vín a 50 lahvových. Není to správně, je třeba s tím i tak něco udělat, ale od toho tu jsou dozorové orgány. Oborová organizace na to má pramalý vliv.

Které návrhy Svazu vinařů pro potlačení šedé zóny považujete za nejvíce problematické a jaká řešení navrhujete vy?

Přes všechny naše výtky a zazlívání různých manipulací s daty atp., máme všichni společnou řeč a mnohem více společných bodů k prosazení, než by se mohlo zdát. Máme všichni stejnou vizi, jen každý hledáme cestu jinudy. Mám odpor k regulaci formou omezování nebo zákazů, myslím si, že zákazník není hlupák, má svůj názor a má právo rozhodnout se. Z toho důvodu je potřeba, podle našeho názoru, klást důraz na presumpci neviny a tvrdé postihy. Jinými slovy malá administrativa, ale velký postih v případě závažných provinění.

Na první místo klademe správné informace pro spotřebitele. Není možné, aby bylo tolerováno matoucí a klamavé značení, falšování obalů, zatajování toho podstatného. V tom opora v zákonu je, stačí ji využít. Proto nesouhlasíme s omezením prodeje sudových vín jen na české a nesouhlasíme s povinným značením vlajkou na záklopce, ale dobrovolně s tím nemáme problém. Daleko důležitější je označit všechna vína místem původu a nezneužívat geografické údaje na etiketách pro maskování původu vína inkjetem nastřeleném na zadní straně. Chceme, aby byl zaveden nový povinný údaj o pěstitelské oblasti, který by mohl nahradit údaj o provenienci, nikoliv naopak. V reálu by se neměl zákazník mást výrazy typu „vyrobeno v České republice z hroznů sklizených v EU“. Na takové láhvi by, měl být jen údaj „původem z Maďarska“. Dále je, podle nálezu nejvyššího správního soudu, klamáním spotřebitele i uvádění místního geografického údaje na etiketě u vín z dovozu. Z toho plyne, že bychom místo záklopek zakázali u dovozových vín na etiketě jakýkoliv nesouvisející geografický údaj, včetně názvu firmy. Kdybychom měli jít hodně daleko, nejúčinnější by bylo zcela oddělit různými adresami provozoven vinaře a „plniče“. Tak by pod jednou značkou mohl na trhu být pouze dovoz nebo pouze místní výroba, nikdo by se neměl zač schovávat.

Ve kterých oblastech se naopak se Svazem vinařů shodnete?

Kupodivu těch je většina. Chceme funkční stát, to je jednoduché prohlášení, které Svaz vinařů ČR uvádí v sedmi bodech. Když pak přeskočíme “falšování vína jako trestný čin“ za určitých okolností by se dalo falšování přejmenovat na klamání spotřebitele a to trestné již je. Dále „Doprava v rámci EMCS“ doposud nám bylo sdělováno, že formu dokladu si stanovují členské státy ne na vstupu, ale na výstupu. Pokud by se něco změnilo v tomto ohledu, musíme jen souhlasit. Přes body, se kterými nesouhlasíme, jako například restrikce původu vín při prodeji „sudovek“ nebo povinné značení vlaječkou na záklopce, se dostaneme na body, ve kterých je průnik. Již tři roky voláme po národní laboratoři, ale chceme, aby její výsledky uznala SZPI a chceme, aby první vznikla u Zemědělské fakulty Mendelovy univerzity, u střední školy nemá co dělat. Podporujeme změnu v zákonu, kde by byly požadavky na nutné minimum pro prodej vín, abychom prodej vytlačili z pofidérních míst. Boj proti falšování vína a obalů je bojem dneška, neboť teď se mění zákon o vinařství a vinohradnictví. To nejdůležitější však stojí nade všemi body, chceme chránit konečného spotřebitele, ne mu diktovat, co je pro něj dobré. On je tím kdo má právo spolurozhodovat o své volbě.

sklepmistr2

Relativně velký ohlas aktuálně vyvolaly plány na omezení prodeje sudových vín. Jaké je stanovisko Vinařské asociace?

Nechce se mi o sudovce mluvit jako o jediném problému, upřímně řečeno je to bouře ve sklenici vody. Vnímám zde tři hlavní problémy, za prvé prodej na černo, za druhé prodej kdekoliv a za třetí klamání spotřebitele. Pokud by se podařilo do zákona 379/2005 o ochraně proti toxikomanii vnést, jak má prodej vín vypadat, lecčemu by to pomohlo. Zavedení elektronického hlášení tržeb nás asi čeká a stát si od něj slibuje vyšší výběr DPH. Klamání by mělo odstranit jasně a viditelně označené víno a zákaz zneužití geografických údajů. „Moravské sudové víno“ nemá co dělat na prodejně dovozového. Jde o klamání spotřebitele, neboť prodejce zneužívá důvěry zákazníků v místní potraviny a získává nefér výhodu přesně dle dikce zákona Zákon č. 40/2009 Sb. § 248 .

Kvalitu nejsem schopen řešit, je to jediná potravina, kterou zákazník může ochutnat před nákupem, tak jde zodpovědnost za tím, kdo víno kupuje. Tady kladu vinu EU, která dovolila označovat stolní vína odrůdou. Pokuta by měla jít za prodejcem, ten zodpovídá a další řešení nechť je na dohodě mezi oběma stranami, poškozená může vždy ukončit spolupráci, nikdo je nenutí spolu dále obchodovat, to je logické. V reálu všechny omezení dopadnou jen na poctivé, ti co jsou dnes v černé zóně, je vždy těžké najít. Ti budou vždy balancovat na ostří nože.

Proč je z Vašeho pohledu tuzemská vinařská scéna „rozdělená“, proč se nedaří diskuze nad některými zásadními otázkami, sepisují se petice apod.?

V tuzemsku nebyla vinařská scéna nikdy jednolitá, vždy tady bylo velké pnutí. Jak už to bývá, jednou to prasknout muselo. Jsou tady vinařství vzniklá krátce po revoluci (včetně našeho), která tenkrát narušila hegemonii vinařských podniků a vystoupila ze stínu podnikání za komunismu. V roce 1996 lahvovalo víno 60 firem o sedm let později 250 a nyní si to netroufám spočítat (přes 600 pravděpodobně). Trh je rozkouskován a každý musí ukázat, co umí. Prát se o zákazníka s konkurencí.

Ať má Svaz vinařů historii dlouhou jak chce a členů bezpočet, nikdy to nemůže být demokratická organizace, když tam funguje hlasování na základě velikosti členských podniků. To byl jeden z důvodů, proč se skupinka vinařů rozhodla jít jinou cestou a tvrdit, že tato oborová organizace nehájí jejich zájmy. Proč by měl o mě rozhodovat někdo, kdo mě neposlouchá a jen mi svůj názor vnucuje?

Kromě tématu vinných podvodů se Vinařská asociace zásadně vymezuje proti fungování Vinařského fondu a způsobu, jak nakládá s prostředky na propagaci. Dochází tady k nějakému posunu ve fungování fondu, nebo stále prosazujete jeho zrušení?

Je to jeden z prvních pilířů vzniku Vinařské asociace. Ano, Vinařský fond nám vadí a moc. Měla by to být banka pro vinaře na podporu jejich marketingu. V reálu je to banka pro jiné společnosti. Nesouhlasíme s jeho fungováním, fond pozbyl svůj smysl vstupem do EU, pak se našel v propagaci, ale nehospodaří nijak přesvědčivě. Navíc řada operací byla v rozporu s notifikací, což potvrdil i NKÚ. Pokud někdo jeho výsledky znevažuje, jedná se o aroganci vůči státu. Jsme ochotni změnit svůj postoj, pokud bude fond dobrovolný. Každý, kdo do něj příspěvky vloží, může čerpat maximálně do dvounásobku svého vkladu. Ty peníze pak může použít na dotaci marketingových kampaní, nebo spoluúčast financování Svatomartinského vína a dalších eventů. Je nám proti srsti, že většinu financí najdeme alokovaných u komunikační agentury a v retailu.

lahev

Na svém webu mimo jiné zveřejňujete databázi nedůvěryhodných firem. Kolik takových subjektů již máte v seznamu? Jakým způsobem firmy do seznamu vkládáte? Jak posuzujete onu nedůvěryhodnost?

Máme tam v tuto dobu jen tři firmy, neděláme aktivní vyhledávací činnost. Jen tam umisťujeme ty, kteří pro vinaře představují nebezpečí. Hlavně však je nám hlásí vinaři a obchodníci sami. Pokud je problém vyřešen, firma je po čase klidu odstraněna ze seznamu. Nejsme policie ani mentoři. Je to jen služba pro ty co byli okradeni a chtějí informovat ostatní.

Jak jste spokojeni s fungováním Vinařské asociace od doby jejího vzniku? Daří se Vám naplňovat její poslání? Jak se vyvíjí množství členů asociace, jste spokojeni s jejich počtem?

Jsme malé sdružení, které mluví za 50 vinařů a zhruba stejný počet obchodníků. Není to mnoho, ale Svaz vinařů má za členy cca 150 firem a 24 spolků. To, že u nich existuje dvojité či trojité členství, je jasné. Snad jen Moravín má členy, kteří většinou jinde zapsáni nejsou. V reálu fungujeme prozatím jako policie, kdykoliv se něco přihodí, tak zařveme, abychom upozornili a s celou situací pohnuli. Jedná se zejména o byrokratické nesmysly a náznaky klientelistických vazeb. Poprvé to bylo kvůli hlášení o nákupu v roce 2012, pak jsme pomohli sjednotit vinaře proti firmě G-trans, kdy se podařilo vlastními silami a jedné velepracovité paní z Čejkovic :-)) najít a vrátit všechno víno, zadržet pachatele, bez velké spoluúčasti policie. Velmi pomohl loni křik proti průvodním dokladům. Dnes je to nesmyslný zákaz prodeje sudových dovozových vín, zastírající jiné problémy. Již rok tvoří asociace ekosystém, který chceme dát na odiv již brzo, bude se jednat o kompletní program pro naše členy a naše zákazníky, kde garance cechovních hodnot bude základním principem a podání rukou zákonem. Pokud se nebudeme chovat slušně k sobě, žádný zákon nás nespoutá ani nezachrání.

 

 

PS: Tímto článkem na čas končím s tématem špinavých podvodných praktik a budu se zase věnovat zajímavým vínům a osobitým vinařstvím:).

Moravapodvody

Okomentovat:

*

Loading...