Koncem minulého týdne mi přistálo do schránky březnové vydání britského časopisu Decanter. Ještě jsem ho nestihl sice celý přelouskat, ale na čtvrté straně mne zaujal sloupek Johna Stimpfiga, který v redakci nedávno převzal pozici ředitele obsahu. Téma je prosté. Představte si, že byste po dobu celého roku mohli pít jen jeden styl bílého vína z konkrétního regionu a jeden styl červeného. Jediným omezením při výběru je cena za lahev, která by neměla přesahovat 15 britských liber, v přepočtu tedy něco 550 českých korun.
John Stimpfig se ve svém textu zamýšlí nad různými možnostmi, nakonec volí za bílé Riesling z jihoaustralských oblastí Clare valley respektive Eden valley. Za červené vybírá španělskou oblast Rioja, která nabízí velmi zajímavá a vyzrálá vína, na rozdíl od některých jiných evropských regionů za celkem rozumné ceny. Jaký by byl ten váš výběr? Já jsem s chutí přistoupil na tuto hru, zužoval svůj výběr a tady je má volba.
Jako první jsem se samozřejmě patrioticky zamyslel nad naší domácí produkcí. V první řadě by asi v souvislosti s Moravou přicházela v potaz vína bílá. Co třeba vlašáky z Mikulovska? Ryzlinky rýnské ze Znojemska? Neuburské, Pálava nebo dokonce aromaticky hodně našlapaný Muškát moravský, ke kterému mám osobní až sentimentální vztah? Nakonec jsem z výběru českou produkci vyloučil. Vína jsou tu prostě odrůdově, kvalitativně a stylově až příliš roztříštěná, těžko najít nějakou výraznou linku, se kterou se jednoznačně identifikovat. Osobně mám spíše favority ve smyslu vinařů či vinařství, ti jsou roztroušeni napříč různými podoblastmi, někteří dělají suchá bílá vína, jiní zase červená.
Pokud to vezmeme z druhého konce, tak mou zvolené víno nebude ani z tzv. Nového světa. Co se týká Severní Ameriky, tak tady by asi kandidátem mohla být korpulentní vína odrůdy Cabernet Sauvignon, ta nejzajímavější se ale bohužel zdaleka nevejdou do stanoveného cenového omezení. Rád si někdy dám Chardonnay z Chile, Malbec z Argentiny, Chenin blanc z Jihoafrické republiky a třeba bílá vína z Nového Zélandu jsem s chutí pil loni na Štědrý den. Proč ne, ale ani jedna z variant, které mne napadají, nejsou srdcovou záležitostí. Co se týká mých oblíbených odrůd Pinot noir a Riesling, preferuji špičkové regiony z Evropy.
Takže „starý“ kontinent. Jeden ze žhavých kandidátů by samozřejmě mohlo být Burgundsko. A to jak bílá, tak červená, produkci tohoto rozlohou nevelkého regionu miluji. Zdaleka ale nejsem jediný, čemuž bohužel u nejžádanějších vín kategorie Premier Cru a Grand Cru odpovídají i dnešní ceny. Není náhoda, že nejdražší víno světa pochází právě z Burgundska. Když už jsme zrovna v této části Francie, nabízí se ještě Beaujolais. Stranou samozřejmě stojí levné banánem navoněné provedení noveau, ale jinak kvalitní produkce, zejména z místních Cru vinic zažívá renesanci i co se týká zájmu vínomilců. Beaujolais by skutečně mohlo být jednou z možností pro červená, nakonec ale volím region mimo Francii.
Na rozdíl od Johna Stimpfiga to nebude podle mne trochu těžkopádná Rioja, vyhnu se Bordeaux, jehož drtivá většina (nad)produkce by se do cenového omezení vešla. Nebude to ani Německo, které má větší výsadby odrůdy Pinot noir než Burgundsko. Abych to více neprotahoval, tak mezi odrůdy, které dávají vzniknout krásným komplexním vínům a které vždy velmi rád ochutnám, patří Frankovka. Ta nejlepší vína jsem zatím pil v maďarském nebo rakouském provedení. V případě červených bych se tedy v rámci výběru pomyslně vydal na jih od našich hranic, nejlépe asi do Burgenlandu.
A i v rámci bílých vín zůstanu geograficky věrný regionu střední Evropy. Pokud hledám příjemné, svěží víno s charakterem a hloubkou, které lze pít téměř kdykoliv, ať je venku metr sněhu nebo 35°C ve stínu, je to prostě Ryzlink rýnský. Před rakouskou či alsaskou variantou bych se tady přiklonil ke klasice, suchým, minerálním a někdy po petroleji vonícím vínům z Německa. Nemuselo by přitom bezpodmínečně jít o klasiku největší v podobě Rheingau, zajímavá vína této vznešené odrůdy se dají najít třeba v údolí Mosely, v Nahe, Rheinhessen nebo ve Falcku (Pfalz). Příkladem budiž víno vyfocené v úvodu tohoto článku. Skvělé a elegantní víno doprovázelo i sepisování tohoto příspěvku, a kdybych si měl zítra, pozítří nebo o víkendu otevřít další lahev, určitě bych s tím neměl sebemenší problém.
