Jak jsem dělal galadegu

Listopad, 16.11.2017 08:21

Desítky vzorků, hemžení vinných nadšenců, možnost porovnat si různé styly vín, všudypřítomný vinný opar, to je typické pro velké neřízené degustace. Já mám akce tohoto typu celkem rád, zejména pro jejich vinnou rozmanitost a letos jsem stihl navštívit třeba velké degustace Jiřího Markuzziho, Braňo Chovana, Martina Bílého z Alifea, ale také třeba přehlídku portugalských vín nebo nedávný veletrh IWSP Prague. Poslední týdny jsem si pak vyzkoušel roli organizátora monstrakce tohoto charakteru a do zdárného konce minulý týden dotáhnul Galadegustaci italských vín VinoDoc.

17_galadegustace-018-800x533

Nutno dodat, že jsem si ve čtvrtek připadal jak na vlastní svatbě. Dlouho se na onen den chystáte, chcete, aby bylo všechno perfektní a v den D jste pak v jednom kole, že sotva stihnete alespoň s částí přítomných prohodit pár slov. Asi začátečnické chyby, možná jsem si to měl zorganizovat trochu jinak, každopádně slovy Miloslava Donutila „pořád se něco dělo“. Postarat se o pohodu nějakých 170 návštěvníků, zkoordinovat italské vinaře, personál cateringové agentury, kolegy a ještě si k tomu vymyslet tři řízené „masterclass“ a tlumočit. Prostě dost zábavy na jedno odpoledne, aby se člověk nenudil. Ochutnávat vína jsem tentokrát překvapivě moc nestíhal. Zatímco přítomní měli červené tváře od vína, já od toho, jak jsem tam v obleku kmital. Ale nestěžuju si, to zas ne.

S italskými vinaři, kteří přiletěli na naše pozvání, nešlo při diskuzích nezabrousit na právě skončený ročník 2017. Třeba v takovém Decanteru se o něm hovoří jako o kvantitativně nejslabším za posledních 60 let. V průměru bude napříč Itálii zhruba o čtvrtinu méně vína, než je obvyklé. Je to dáno kombinací jarních mrazíků (například v Piemontu), lokálních krupobití a především pak kombinace velkého horka a sucha napříč většinou italských regionů. Psal jsem o tom již po letní návštěvě Toskánska, kde vinaři vztahovali ruce k nebesům doufajíc alespoň v trochu deště. Přítomní vinaři potvrdili větší výpadky, se kterým by mohlo být spojeno i zdražení vín. Ale třeba Valentina Grasso z vinařství Ca del Baio hrdě prohlásila, že jejich Nebbiolo zůstalo specifickým rokem prakticky nepostiženo a produkce jejich Barbaresca by mohla být prakticky na běžné úrovni. V globálu bude v Itálii vín opravdu výrazně méně, kvalita ročníku 2017 by však měl být slušná, znělo ze strany vinařů.

17_galadegustace-001-800x533

Když už jsme u těch ročníků, za mimořádný je považován v řadě italských regionů rok 2015. To platí i pro Toskánsko a třeba skvělá Rossa di Montalcino jsou příslibem toho, že za pár let budou milovníci Brunella asi celkem slušně slintat do skleniček. V rámci řízené ochutnávky vín Vino Nobile di Montepulciano, kterou vedl Marco Catignani z vinařství Fattoria del Cerro se kvalita ročníků dostala také na přetřes. Marco Catignani nabídl zajímavé srovnání let 2011 – 2013. Zatímco papírově je nejlépe hodnocen rok se dvojkou na konci, tak Vino Nobile di Montepulciano tohoto vinařství svědčily více elegantní roky 2011 a 2013. Konkrétně jsme chutnali single vineyard vína Antica Chiusina, kterého vinařství ročně lahvuje asi jen 5000 lahví.

Již zmíněná Valentina Grasso pak nabídla krásné porovnání vín prestižních poloh pro Barbaresco, navíc  ze špičkových ročníků. Účastníci si mohli přelíznout Barbaresco „Vallegrande“ DOCG 2014 a 2005, Barbaresco „Pora“ DOCG 2004, Barbaresco „Asili“ DOCG 2010 a „Asili Riserva“ DOCG 2011. Vybrat jedno nejlepší víno z tohoto flightu bylo těžké, všechna vína ukazovala slušný potenciál k dalšímu zrání, který Valentina Grasso u dobrého Barbaresca ohraničila zhruba 20 lety. Za mne asi Vallegrande 2005, pro jeho krásnou vyzrálost a noblesu, která se již dokázala rozvinout do té správné podoby. Obě vína Asili naopak byla ještě nedorostlými adolescenty s velkým potenciálem.

Do třetice pak proběhl „masterclass“ na téma Franciacorta. Sympatická Marta Poli z vinařství Mirabella na něj přivezla kromě Brutu, Saténu, což je 100% Chardonnay a Cuvee Demetra“ DOCG Extra Brut Millesimato 2009, také dvě nejprestižnější vína vinařství. DØM Riserva 2006, pro mne osobně nejlepší víno z produkce tohoto vinařství (Chardonnay 60 % – Pinot Nero 25 % – Pinot Bianco 15 %), minimálně 67 měsíců v kontaktu s kvasinkami. Zajímavostí je pak 100% Chardonnay Elite sulfite free, jediné italské certifikované šumivé víno bez přidané síry, dělané tradiční metodou.

Ve velkém sále se zatím neřízeně ochutnávalo a dle bezprostředních ohlasů a počtu vypitých lahví se akce zřejmě vydařila. Trochu s rezervou jsem od jednoho z účastníků přijímal výtku, že na akci není Svatomartinská husa (?!) nebo alespoň Prosciutto k zakousnutí.

Úsměvy ve tvářích účastníků ale absolutně převládaly, barometr dobé nálady dle všeho atakoval hraniční hodnotu. Dokonce jsem objevil vášnivé „ambasadory“ některých vín, kteří jsou dle svých slov připraveni příští rok nastoupit na druhou stranu stánků a podělit se o své nadšení z vín s ostatními. Co víc si přát. Takže za rok snad zase znovu a třeba ještě v o něco větším počtu. Na zdraví!

17_galadegustace-008-800x533

Okomentovat:

*

Loading...