Minulý týden hostila Villa Richter tradiční vinnou akci Gran Gala del Vino Italiano, v rámci které každoročně Braňo Chovan představuje to nejzajímavjěší ze své nabídky italských vín. Letos měli návštěvníci možnost ochutnat produkci hned 28 vinařství a bylo tedy z čeho vybírat. Já jsem na akci dorazil až druhý den a stihl zhruba 50 vzorečků. Co mne nejvíce nadchlo? Dozvíte se v zápětí…
Poprvné jsem byl na akci loni a oslovila mne jak sortimentem vín, tak příjemnými atmosférou Villy Richter, která se nachází od Pražského hradu co by kamenem dohodil. Vznešená italská vína příjemně ladí s elegantními prostory, člověk se snad ani nemůže za takových podmínek cítit blbě. Jediné, co lze organizačně vytknout, je poměrně častý nešvar podobných degustací, a sice nedostupnost některých vín v průběhu celé akce. Jednoduše kdo pozdě chodí sám sobě škodí…
Ať se na mne organizátoři nezlobí, ale když je akce avizovaná do 20 hodin, tak by v 17 hodin (tedy celých 10 800 vteřin do konce) mělo být k ochutnání vše, co je inzerováno v degustačním katalogu. Je logické, že o některá vína bude větší tlačenice než o jiná, že se zpráší rychleji po Barolu od Alda Conterna než po Pecorinu od Velenosi, ale tak buď ta vína chci návštěvníkům představit a zajistím dostatečné množství lahví, nebo je do přehlídky jednoduše nezařadím. To je jako kdybyste si zaplatili lístky do Národního divadla a o pauze by Vám oznámili, že Miroslav Donutil prostě vyrazil na pivo a zbytek představení Sluha dvou pánů bude bez něj.
Ale dost bylo nářků, i bez některých vypitých lahví totiž bylo na Gran Gala del Vino Italiano co ochutnávat. Co bych vypíchnul za sebe? Špičkovou Barberu, parádní Barbaresca, geniální Montefalco Sagrantino, lahůdkové Supertoskánce a mňamózní Carmignano.
Na vinařství Azienda Agricola BEA jsem dostal tip a prakticky jsem u stánku tohoto malého a mladého rodinného piemontského vinařství začal. Založeno bylo teprve v roce 1999 a v portfoliu má prosím pěkně pouze tři vína, a sice dvě Barbery a Merlot (ten byl bohužel z kategorie zdegustováno). Zatímco Barbera Foravia je dělaná čistě v nerezu a má doslova explozivní aromatiku, tak Barbera Merenda con Corvi vyzrává 10 měsíců ve francouzských dubových sudech a poté ještě rok na lahvi, než jde do prodeje. Příjemně zakulacená dřevem, neskutečně plná v ústech a s nekonečnou dochutí. Prostě pecička!
Vinařství Bruno Rocca patří k velkým jménům vinného světa a absolutní špičce v produkci Barbaresca. Bruno Rocca ho převzal v roce 1978 a většinu ze sedmi hektarů vinic má vysazenu v prestižní vinici zvané Rabajà. Vinařství patří mezi modernisty, kteří dělají elegantní a zároveň brzy přístupná vína. Na Gran Gala del Vino Italiano vzorky rozlévala sympatická Luisa Rocca a i tady měli na stánku pěknou Barberu (Barbera d’Asti 2014). Nadchla mne ale předevších dvě Barbaresca. Coparossa Barbaresco 2013, robustní a plné víno s velkým potenciálem, a ještě o stupínek vytuněnější Barbaresco 2012 Rabajà. Tady není co řešit, prostě skvělá vína ze špičkových poloh. Cenově jsme ale už celkem vysoko, počítejte, že za lahev vysázíte na dřevo plus minus dva tácy.
Sliny mi mohutně odkapávaly z úst u stánku vinařství Antonelli z Montefalca. I bez natahování na skřipec se přiznám, že jsem velký fanda vín Montefalco Sagrantino, jedněch z nejvýraznějších a nejelegantnějších vín Itálie, jejichž třísloviny bývají ještě masivnější, než u ostrých Tannatů z Madirranu. V brzké době plánuji Sagrantinu věnovat celý příspěvek a víno od vinařství Antonelli v něm určitě nebude chybět. Se sympatickým Marcem Baldovinem se moc dobře povídalo a vína měl skvělá. Přeskočil jsem jen Grechetto, ale palce nahoru dávám bez výjimky za Montefalco Rosso 2012 i Montefalco Rosso Riserva 2008, osmileté víno, které působilo stále jako mladý adolescent. Chvěl jsem se jako puberťačka na koncertě Justina Biebera, když jsem ochutnával Sagrantino ročníku 2008, speciální selekci hroznů z prémiové vinice Chiusa di Pannone. Božský mok!
Hned vedle se servírovala Supertoskánská vína z Bolgheri, v podání vinařství Michele Satta. Toto jméno asi také není potřeba více představovat, jedno z nejprestižnejších vinařství této části vinné Itálie hospodaří na 30 hektarech vinic v bezprostřední blízkosti moře. Hodně fajnový byl 100% Syrah, pěkně strukturovaný, s příjemnou kyselinou a ovocností. Nic jednoduše ovocně unylého, super vyvážené. Ještě lepší ale byla vína Cavaliere 2010 (100% Sangiovese) a I Castagni 2009, poctivý Cabernet Sauvignon (70 %), s příměsí dalších odrůd, zejména odrůdy Syrah (20 %). I Castagni je nejlepší vinice Michele Satty a kdyby se tohle víno předepisovalo na recept, asi by se ze mne stal nevyléčitelný hypochondr.
Organizátora povedené vinné akce, pana Braňo Chovana, jsem pak zastihl u stánku toskánského vinařství Tenuta di Capezzana. Historie stará 1200 let? Ve státním archivu ve Florencii se prý nachází dokument z roku 804, který tuto usedlost zmiňuje. Vinice vinařství Tenuta di Capezzana patří mezi né tolik známé a prestižní toskánské DOCG Carmignano. Vína skvělá, počínaje „základkou“ Barco Reale di Carmignano 2014 (374 Kč), která překvapila slušnou komplexností a strukturou. Vína Villa di Capezzana Carmignano 2012 a Trefiano Carmignano Riserva 2010 byla neskutečně elegantní, s vyšším a kvalitním tříslem, s tóny od červeného ovoce až po podrost a tabákový list. Křivého slova nemůžu napsat ani o Ghiaie Della Furba 2010 (Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah) a lahůdkovém sladkém vínu Vin Santo di Carmignano Riserva 2008. Víno pochází z odrůdy Trebbiano, hrozny se suší několik měsíců na rohožích z rákosu a víno po zpracování zraje čtyři roky v malých 100 litrových třešňových, dubových a kaštanových soudcích.
Sladká tečka za povedenou přehlídkou italských vín, kterou vyšperkoval ještě spektakulární výhled na Prahu s dvojitou duhou na nebi. Tak za rok zase!
