Minulý pátek se v hotelu Jalta na Václavském náměstí odehrál již 9. ročník Galadegustace Prague Wine Trophy. Jedna z nejucelenějších přehlídek kvalitních vín prodávaných v tuzemsku, a to jak ze strany moravských vinařů, tak dovozců rozličného regionálního zaměření. Všichni pod jednou střechou, bez přehnané rivality. Galadegustaci PWT jsem navštívil podruhé a opět si ji moc užil. Tentokrát o to víc, že jsem se poprvé postavil na druhou stranu barikády v podobě metrového stolečku a jal se rozlévat vína a oblažovat povídáním dorazivší návštěvníky.
V jednom z menších výstavních křídel jsme s Brňákem Honzou Táborským nabízeli pětici italských vín z nabídky online vinotéky VinoDOC. Naproti nás sexy brunety z La Botella, vedle Itálie v podání Vino Markuzzi, kousek dál sympaťáci z Vinorum nebo mladý projekt WineSociety. Rozmanitá sebranka, ale samá dobrá vína:). Přímo vedle nás pak Petr Mikeska z Wine-bar.cz.
Na začátek jsem si užil tak trochu křest ohněm. Jen tak tak jsem stihl otevřít lahve a přemýšlel, co že budu lidem o pětici vzorků vlastně vykládat, když v tom mne z hlubokého dumání vytrhl první návštěvník stánku. Poznal jsem tvář Jiřího Markuzziho, který si přišel před nástupem davu přechutnat „konkurenční“ kvintet. Jakmile si vína zkušeným jazykem přechutnal, nemohl jsem se „neurvale“ nezeptat na jeho dojmy. Zatímco k Gavi Masera od Steffano Massone a Barolu Castellero 2011 od Brezzy měl drobné výtky, tak bílá Etna Bianco od vinařství Cottanera, Valtellina Mazer Inferno od Nino Negri a Chianti Ruffina Bucerchiale Riserva od Fattoria Selvapiana dopadly dobře.
Stihl jsem se pozdravit s některými „Moraváky“, jako Markem Vybíralem z Krásné hory nebo sympaťáky od Radomíra Nepraše, něco málo ochutnat od jiných vystavovatelů, ale jinak jsem byl celou dobu zapřažen u stolečku a docela si to užíval. Musím říci, že minimálně v našem sektoru se objevovali příjemně naladění návštěvníci, se zájmem o víno a s touhou ochutnat něco nového… Někdo věděl o vinařské Itálii méně, jiný ji měl celou procestovanou, jeden chtěl ochutnat vše, druhý zas toužil jen po Barolu… Prakticky vždy jsme si příjemně popovídali, opravdu si nevybavuji jediného nepříjemného hosta, který by měl přebráno či se choval jakkoliv neurvale. A s přibývajícím časem a počtem vzorků se u vín povídalo více a více…
Jelikož se vedle nás nalévaly mimo jiné Veltlíny a Rieslingy z Wachau, tak jsme v průběhu degustace s Honzou přejmenovali naši suchou a vulkanicky minerální bílou Etnu na „sicilský Riesling“ a zatápěli konkurenci, jak jen to šlo… Samozřejmě v nadneseném slova smyslu, protože sousedské vztahy jsme měli jen ty nejlepší, vzájemně si s Petrem Mikeskou přechutnali vína a vyměňovali si zkušenosti a pohled na jednotlivé vzorky.
Degustace oficiálně končila ve 20 hodin, ale ještě krátce před devátou hodinou jsme rozlévali přítomným poslední vzorky. Při balení zbylých lahví jsem z balkonu obdivoval urputnost pražských strážníků, kteří dovozcům a moravským vinařům s chutí nechávali odtahovat zaparkované vínem obrandované vozy. Zřejmě zanícení pivaři v uniformě…
Galadegustace Prague Wine Trophy byla podle mého názoru hodně povedená a kdo se nedostavil, může jen litovat a v kalendáři vyhlížet ročník příští. Hromada vín z různých koutů světa. Jestli se za rok zúčastním jako návštěvník nebo vyjukaný vystavovatel zatím nevím, každopádně se tam jisto jistě potkáme. Stejně jako na galadegustaci Premier Wines & Spirits tento čtvrtek na Žofíně, kterou si už vychutnám jen jako zvídavý vínachtivý host. Praha prostě začátkem roku 2016 žije vínem!
PS: Přiznám se, že ani nevím, zda byl mezi vystavovateli na Prague Wine Trophy Braňo Chovan. Každopádně jsme po práci doprovodili večeři v podolském Restu touhle skvělou Barberou od vinařství Bruno Rocca. S kančími líčky se šípkovou omáčkou s karamelizovanou mrkví a šalotkou a gratinovanými bramborami si rozuměla víc než dobře.
