Galadegustace Kaiserštejnský palác

Únor, 4.02.2015 07:34

Původně jsem na tuto přehlídku vín, kterou pořádala společnost Premier Wines, neplánoval vyrazit. Podobné akce bývají většinou tak trochu davová záležitost, přelidněné a tlačení se u degustačních stolů prostě nepatří mezi mé oblíbené sporty. Když ale dorazila pozvánka, své rozhodnutí jsem přehodnotil a v rámci příprav na složení WSET Advanced Course vyrazil ochutnat vína z různých koutů světa.

IMG_2482

Na Malostranském náměstí mne tramvaj vyplivla v podvečer druhého degustačního dne, takže jsem zažil úplný závěr celé akce. Některá vína už sice nebyla k dispozici, ale i tak jsem ochutnal hodně zajímavých vzorků. A to jsem totálně vynechal první patro Kaiserštejnského paláce, které bylo věnováno ochutnávce destilátů. Namísto toho si prošel relativně velkou část prezentovaných vín. Na úvod jsem začal Rakouskem.

V tuzemsku vinnými pijáky někdy trochu přehlížená vinařská země byla zastoupena hned pěti vinařstvími. Líbila se mi vína mladého vinařství Rainer Wess z Kremstalu (založené v roce 2003), navíc prezentovaná sympatickým a od pohledu skromným vinařem. Krásně aromaticky svěží Grüner Veltliner 2013 z vinice Pfaffenberg, nepostrádal plnost v ústech, tóny bílého ovoce doplněné o typickou mineralitu. To Riesling ze stejné polohy a stejného ročníku možná bude potřebovat ještě čas, aby se naplno projevil. Na rozdíl o Riesling 2013 Loibenberg, krásná ukázka toho, jak odlišná vína mohou vzniknout v rámci jednoho roku na vinohradech prakticky sousedících vedle sebe. Že to někdy vinaři nemají na podobných výstavách úplně jednoduché, předvedla skupinka cizinců, která suveréně nastoupila na pana Wesse a dožadovala se něčeho sladkého („something sweet“).

Skvělý byl i Grüner Veltliner 2013 DAC Reserve ze špičkového vinařství Jurtschitsch Sonnhof. Komplexní víno plné žlutého ovoce, minerálního projevu, které má v názvu dovětek Dechant Alte Reben a podle zástupkyně vinařství se vyrábí ze 70 let starých keřů. Japonští turisté se museli rozplývat u stánku vinařství Kracher z Burgenlandu. Ze tří sladkých vín mi šmakovalo nejvíce Spätlese Cuvée 2013, směs odrůd Pinot Gris (50 %) Welchsriesling (45 %) a Muskat Ottonel (5 %). Příjemně pitelné s „jen“ 48 gramy zbytkového cukru a 6 gramy kyseliny. V ústech plné meruněk, květinové, lehce medové.

Zatímco milovníci Bordeaux museli při čtení degustačního katalogu zaplakat, relativně velký prostor byl věnován na galadegustaci Burgundsku, a to jak bílému, tak červenému. Líbila se mi vína z Chablis od Domaine Long Depacuit, konkrétně Chablis 1er Cru Les Lys 2011, příjemně nazrálé, zemité, minerální, tak i Chablis Grand Cru Les Clos 2012, komplexní, svěží, dlouhé, s květinovými tóny, bílým ovocem, citrusy a minerální slaností.

Skvěle jsem se bavil u trojice vín od vinařství Henri Boillot. Už základní Bourgogne Chardonnay 2013 bylo na nose s ovocnými tóny, výrazně nakouřené, připomínající rozdrcené šutry. V ústech krásně svěží, lehčí, náramně pitelné. Za 669 Kč zajímavé charakterní pití. Zbylá dvě vína, konkrétně Meursault 2013 a Puligny-Montrachet 1er Cru Clos De La Mouchère posunula laťku ještě výše, bohužel i tu cenovou.

Z Itálie jsem stihl ochutnat například eleganci a finesu v podobě tradičního vinařství Barone Ricasoli (založeno 1141) a jejich vín Chianti Classico Riserva Brolio 2011 a Chianti Classico Gran Selezione Colledila 2011. Zajímavé srovnání ročníků v rámci Toskánska nabídla vína Brunello di Montalcino 2009 a 2010 od vinařství Collosorbo. Druhé víno určitě výraznější na nose, v chuti plné zralého peckového ovoce, kořenité, elegantní.

Vín jsem měl ve skleničce asi čtyři desítky, poznámky mám ve většině případů velmi stručné, nedělal jsem je sice na koleni, ale ve stoje se skleničkou v ruce vyhýbajíc se sem a tam proudícím návštěvníkům. Těch nakonec nebylo vzhledem ke kapacitě sálu přehnané množství, takže se u stolků nedělaly až na výjimky fronty, tlačenice ani nepříjemné skrumáže. Vína se ochutnávala zajímavá, dobře zvolený prostor a atmosféra příjemná. Rozhodně jsem si to na Malé Straně užil.

Kdybych měl přece jen něco málo vytknout, či poskytnout zpětnou vazbu pro příští ročník, tak by to asi bylo:

Sklo – vína se nalévala dle názvu organizátora „prémiová“, s cenami atakujícími i 3000 korun za lahev. Určitě by si zasloužila alespoň o něco lepší či větší sklo než základní degustační skleničky. Vychutnat potenciál některých italských vín či burgundských 1er či Grand Cru šlo jen obtížně.

Absence některých regionů – chápu, že vměstnat celý vinný svět od Švédska až po Jihoafrickou republiku lze dnes na degustaci jen těžko, přesto mi některé regiony z nabídky Premier wines na akci chyběly. Již zmíněné Bordeaux, údolí Rhony, Německo, USA nebo třeba Maďarsko.

Obsluha – možná jsem byl na akci ve špatnou dobu, ale u většiny stolků nebyl přítomen someliér či zástupce vinařství. Omladina rozlévající vína neměla o „svém“ portfoliu několika lahví nejmenší potuchy a po několika zvídavých otázkách jsem ušetřil obě strany a přestal se ptát. Vzhledem k charakteru akce a vínům trochu škoda.

Celkově ale spíše drobné vady na kráse, zhruba po dvou hodinách příjemného degustování jsem si naordinoval skvělou tečku v podobě portského vína Graham’s Tawny Reserve Port, elegantní, kořenité, nakouřené, starobou vonící. Prostě paráda, která si říká o doutník, krb a papuče. S chutí jsem tedy vyrazil směrem k domovu.

degustace

Okomentovat:

*

Loading...