Válka je svině, válka si nevybírá. O 2. světové válce bylo napsáno kvantum knih, natočena hromada dokumentů a většinu znich odvysílala o víkendových ránech TV Prima. Netradiční pohled na německé válečné běsnění přináší kniha Wine & War od amerických autorů Dona a Petie Kladstrupových. Její podtitul „Francouzi, nacisté a bitva o největší francouzský poklad“ výmluvně charakterizuje, o čem že nějakých 275 stránek knihy pojednává. Nabízí pohled na německou okupaci Francie z pohledu francouzských vinařů a jejich rodin.
Kniha přináší řadu zajímavých faktů, svědectví a dobových výpovědí. Příkladem budiž maršál Philippe Pétain, který na adresu vína a jeho významu během první světové války prohlásil: „Ze všech zásilek armádě bylo víno vždy tou nejočekávanější a vojáky nejvíce oceňovanou. Vočích francouzského vojáka mělo víno téměř stejný význam jako dodávka munice. Víno bylo nástrojem pro zlepšení morálky a fyzického stavu vojáků. Víno bylo proto hlavním spojencem konečného vítězství.“ Bez vína se prostě ve Francii nic významného nemůže stát, víno bylo logicky vcentru dění a zájmu i během druhé světové války.Francouzské víno bylo polovině 20. let považováno za to nejlepší na světě. Čelní představitelé tehdejší Německé říše logicky patřili kjeho obdivovatelům a konzumentům. Zknihy se tak například dozvíme, že byl Goebbels velkým fanouškem červených z Burgundska a Göring zase vín z Bordeaux, zvláště pak vinařství Chateau Lafite-Rothschild. Někteří představitelé německého režimu dokonce do politiky měli přijít zvinařského byznysu, jako například ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop, dříve to obchodník s víny. Sklepy francouzských vinařství a restaurací se snástupem okupace staly centrem nájezdů německých okupantů. Kniha zmiňuje příklad známé pařížské restaurace La Tour d’Argent, jejíž sklep vté době obsahoval úctyhodných 100000 lahví těch nejlepších vín, některých z19. století. Vsouvislosti stím, jak rychle se Němci dostali do Paříže, se majitel restaurace jednoho dne poměrně nečekaně dozvěděl, že za šest hodin do jeho podniku dorazí Göring ochutnat něco vín. Jelikož chtěl ty největší „poklady“ před nacisty zachránit, vyburcoval se se svými zaměstnanci kheroickému výkonu a společnými silami vtomto šibeničním termínu ve sklepě přestěhovali a zazdili na 20000 vín, včetně lahví zroku 1867. Vína se mu podařilo před Němci skrýt, ale o zbylých 80000 lahví restaurace přišla.
Jedna kapitola knihy se také věnuje tzv. weinführers a jejich rozporuplné roli vrámci okupace Francie. Weinführers byli správci jednotlivých vinařských oblastí, kteří byli režimem dosazeni do těchto funkcí scílem zajistit plynulý obchod a dodávky francouzských vín do Německa. Správci byli často rekrutováni zřad německých obchodníků svíny a sohledem na svou historii a dřívější vztahy sfrancouzskými vinaři někdy velmi obezřetně balancovali mezi svými povinnostmi směrem krežimu a potřebami svých dřívějších a možná i budoucích obchodních partnerů po skončení války. Francouzští vinaři to měli ještě složitější. Válka samozřejmě měla devastační dopady na vinařský obchod a samotnou výrobu. Produkce vín mezi lety 1939 a 1942 se snížila o polovinu (z 69 milionů hektolitrů na 35 milionů). Vinařům chyběla pracovní síla, potřebná technika, hnojiva, postřiky a ve vinařstvích nakonec chyběli ostatně i sami vinaři. Jako spojovací linka se celou knihou táhnou osudy několika francouzských vinařů, jejich osobních příběhů vprůběhu celé okupace. Knize to dává zajímavý rozměr, střídá odlehčenější polohy stěmi zcela vážnými a kruté době okupace odpovídajícími. Někteří vinaři, jako například Maurice Drouhin nebo Robert-Jean de Vogüé (Möet & Chandon) skončili vzajateckých pracovních táborech, kde jako ostatní museli živořit ve velmi těžkých podmínkách. Jiní se museli ukrývat. Vinaři, kteří mohli ve svých vinařstvích fungovat, se snažili své firmy udržet při životě a tak jim často nezbývalo, než vína za dojednaných podmínek okupantům prodávat. Někteří příliš agilní podnikavci nebo négocianti byli po konci války po zásluze odměněni rozsudkem odsuzujícím je za velezradu či kolaboraci.
Kniha poutavým stylem popisuje některé zajímavé a nečekané souvislosti. Nejen vinaři, ale také samotné víno například pomáhalo francouzskému odboji (the Resistance). Němci měli mimo jiné velmi oblíbená vína zChampagne a podle toho, kam směřovali dodávky šumivých vín, se dala předvídat jejich budoucí vojenská aktivita. Vroce 1940 si například němečtí vojáci nechali poslat desítky tisíc lahví bublinek do Rumunska, ačkoliv té době byla vtéto zemi jen omezená enkláva německých vojáků. Několik dní po dodávce šampaňských bylo Rumunsko oficiálně napadeno Německem (víno bylo připraveno jako odměna za splnění úkolu). Vroce 1941 zase nacisté objednali víno, spožadavkem speciálního balení do velmi teplých podmínek. Cílovou destinací se ukázal být Egypt, kde měl Rommel začít svou africkou misi. Informaci o dodávkách předávali zástupci odboje zpravodajským službám vLondýně.Víno se také stalo součástí vzdoru vůči okupantům, vína se schovávala, falšovala či pančovala vodou. Vinaři vChampagne například lahvovali svá nejhorší vína pod značkou „Cuvée pro Wehrmacht“. Skrývání vín bylo často velmi důmyslné. Jsou známy případy, kdy byla vína zakopávána třeba do zeleninového záhonu, ukládala se do jeskyní nebo třeba pod vodní hladinu. Je doložen případ vinaře z Bordeaux, který takto vína schoval na dno svého zahradního jezírka. Vše probíhalo dobře až do chvíle, kdy se ráno německý důstojník procházel po zahradě a hladinu jezírka našel pokrytou vinnými etiketami. Jedna ze závěrečných kapitol knihy popisuje obsazení Orlího hnízda vojáky spojenců. Na místo je povolán i Bernard de Nonancourt, pozdější prezident domu Laurent-Perrier. Kúdivu všech přítomných vhorském sídle vojáci naleznou poklad vpodobě půl milionu lahví vín, včetně těch nejzajímavějších značek šampaňského (Krug, Bollinger, Möet nebo Pommery). Francouzské víno prostě patřilo kžádané válečné kořisti a spoluvytvářelo dějiny 2. světové války. Kniha je opravdu mimořádně čtivá, troufám si říci nejen pro vinné nadšence. Osobně historickou válečnou literaturu příliš nevyhledávám, ale tuhle knihu jsem zhltnul raz dva. Hodně čtivé, sohledem na téma vůbec nevadí, že už od vydání knihy uběhlo nějakých 12 let. Kniha vČeštině bohužel nevyšla, ale není problém ji sehnat vanglickém jazyce například na Amazonu. Napsat si můžete třeba Jěžíškovi.
