Čeští a slovenští biodynamičtí vinaři se nově spojili pod hlavičkou sdružení Demeter CS. Plánují se pravidelně potkávat, vyměňovat si zkušenosti a přispět k rozšiřování myšlenek o biodynamickém zemědělství u nás. Během několika let by se spolek měl stát také oficiální certifikační autoritou zastupující Demeter na českém území. Dá se očekávat, že zájem biodynamiku v Česku výrazně poroste.
Sdružení původně šesti vinařství se již stačilo rozšířit a další členové budou jistě přibývat. Česká republika bude kopírovat trend viditelný v dalších vinařských zemích Evropy. V roce 2017 bylo celosvětově certifikováno organicky nebo biodynamicky 4,5 % všech vinic, tedy nějakých 316 000 hektarů. Lídrem v této oblasti je jednoznačně Evropa, kde najdete hned 80 % organických a biodynamických vinic světa. Drtivou měrou se na tom podílí samozřejmě Francie, Španělsko a Itálie.
Pokud se podíváme konkrétně na nejznámější biodynamickou certifikaci Demeter, tak ta po světě sdružuje na více než 600 vinařství s 8200 hektary certifikovaných vinohradů (údaj z roku 2018). Velmi aktivní jsou v této oblasti například naši vinařští sousedé z Rakouska. Rakousko se jak známo na udržitelnost a ekologii v oblasti produkce vína zaměřuje výrazně a tak asi nepřekvapí, že zdejší počet biodynamicky certifikovaných vinařů přesahuje 60, s plochou vinic 990 hektarů. Dalších deset vinařství je přitom v režimu konverze a v relativně krátké době by tak plocha vinic certifikovaných Demeterem v Rakousku mohla vzrůst o dalších 210 hektarů. Někteří další vinaři jsou pak v Rakousku sdružení například ve spolku Respekt-Biodyn. U nás je doposud jediných Demeterem certifikovaným vinařstvím Vinné sklepy Kutná hora.
Oficiální představení spolku Demeter CS s následnou přednáškou proběhlo na nedávném táborském festivalu naturálních vín Bottled Alive. Byl jsem u toho a tam také vznikl nápad na rozhovor s jedním z nejviditelnějších zástupců spolku Demeter CS, tedy Markem Vybíralem z Krásné hory.
Jak vznikla myšlenka pro založení spolku Demeter CS? Co bylo impulzem?
První impuls přišel před dvěma lety, když se jedno české (Kutná Hora), dvě slovenské (Slobodné vinárstvo a Magula) a tři moravská vinařství (Krásná Hora, Nestarec a Špalkovi) nezávisle sešlo na dnech Demeter ve Vídni. Od té doby jsme se potkávali, radili si a vzájemně si pomáhali. Finálním impulsem byla ochota Honzy Vavřičky (v Rakousku fungující winemaker s biodynamickou praxí) věnovat se provozu spolku naplno. Pak už to šlo ve shodě a ráz naráz.
Jaké je poslání tohoto spolku?
Jde především o to zjednodušit přístup k informacím pro zájemce o biodynamické zemědělství, dát komukoliv možnost se tímto směrem vzdělávat a propojovat navzájem takto zaměřené lidi.
Kolik máte aktuálně členů a jaké jsou podmínky pro případné zájemce?
K původním šesti iniciátorům se postupně přidávali další, takže zakládajících z ustavující schůze už je devět a dalších osm farem a osob už požádalo o přijetí. Náš spolek je už z principu otevřený pro kohokoliv se zájmem o biodynamiku, pokud se přihlásí a rozhodne platit roční členský příspěvek. Máme i mimořádné členství, pro zásadní a důležité osoby biodynamického hnutí u nás. Je nám velkou ctí, že nás podporují lidé jako Radomil Hradil, Alena Malíková, Petr Dostálek, Jiří Urban a další.
Sdružujete pouze vinaře, nebo i další zemědělce?
Aktuálně tvoří většinu členské základny vinaři, ale co se týče biodynamicky obhospodařovaných hektarů, jasně vedou farmáři, byť jsou početně v menšině. Ve sdružení máme také jeden spolek a několik osob. Takže sdružuje nejen zemědělce, ale i zpracovatele, obchodníky a fanoušky, podobně jako třeba v Rakousku.
Proč by měla vzniknout lokální certifikační autorita? Jaké jsou výhody?
Pro vznik lokální certifikační autority je hned několik důvodů, především komunikace v češtině nebo slovenštině, jasně nastavená lokální pravidla respektující místní podmínky, tak jak je to obvyklé u všech certifikačních autorit ve světě a taky adekvátní výše nákladů na každoročně se opakující proces certifikace. Výhodou je určitě snadnější komunikace, také část licenčních poplatků z certifikovaných produktů zůstává u lokální organizace zajištující certifikační proces a dá se využít pro další rozvoj biodynamiky v Čechách a na Slovensku.
Co vše je nutné splnit, aby lokální certifikační subjekt Demeter vznikl?
Nedá se říct, že by existoval přesný soupis toho, co se musí splnit, aby pak automaticky vzniknul nárok na oficiální zastoupení s certifikační licencí. Každý lokální subjekt, podobně jako každý farmář, musí fungovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v rámci obecných pravidel biodynamiky. Když získá důvěru ostatních a je funkční a samostatný, může takovou činnost vykonávat.
Jak dlouho takový proces může trvat?
Obvyklá minimální doba je nejméně dva roky. Chtěl bych ale zdůraznit, že naším primárním cílem není vytvoření lokální certifikační autority, ale větší otevření biodynamického zemědělství pro podobně zaměřené lidi a podniky a možná i něco jako oddémonizování biodynamiky jako takové. Vznik certifikační autority pokládáme jen za následný přirozený proces zjednodušení administrativy pro místní hospodáře.
Máte pocit, že pojem biodynamická vína je v tuzemsku dostatečně znám? Plánujete v této oblasti nějakou osvětu?
Myslím, že nikde na světě není pojem biodynamická vína a hlavně biodynamické zemědělství nějak široce známý. Víc se ví jenom v úzce zaměřených komunitách a hloubka znalostí je velmi různá. Aktuálně se dá říct, že především v tradičních evropských zemích je biodynamika u vinařů zárukou osobitého a odpovědného přístupu. U špičkových vinařství je považovaná téměř za samozřejmost bez ohledu na certifikaci.
Osvětovou činnost už jsme vlastně zahájili letos v Táboře na Bottled Allive a budeme pokračovat i na dalších festivalech kde nás budou chtít slyšet. Je to jeden z úkolů, kterým jsme povinní vůči zemi, která nás všechny živí.
Proč je v tuzemsku podle Vás stále jen jedno Demeterem certifikované vinařství?
Za zásadní považuju především nedostatek informací. Z vlastní zkušenosti taky vím, že realizovat každoročně certifikační proces přes německý certifikační orgán, není nic, po čem z celého srdce prahnete a pokud není certifikace vaším primárním cílem, tak není žádný důvod to podstupovat.
Jak náročná je finančně pro vinaře biodynamická certifikace Demeter?
Záleží na rozsahu činnosti farmy ale i na tom, že supervizor musí přijet z Německa, Švýcarska anebo taky z Velké Británie. Jedná se až o několik tisíc EUR, a to každoročně.
Velkým tématem ve světě vína je zátěž vinařské produkce pro životní prostředí. Např. ve Francii připadá na 3 % zemědělské půdy, tedy vinice, 20 % objemu všech používaných pesticidů. Máte pocit, že by se měla otázka udržitelnosti ve vinařství více komunikovat? Že by měli být vinaři více motivováni k ekologickému přístupu?
Komunikovat určitě, informace jsou zásadní a obvykle vedou k pochopení problému a doufejme, že i ke správným rozhodnutím. Za sebe ale musím říct, že finanční motivaci nebo podporu, považuji za ne zrovna nejlepší důvod k posunu hospodaření více k ekologii. Když něčemu nevěříte a třeba tomu ani nerozumíte, bude váš přístup více méně formální a pravděpodobně to bude na hospodaření vidět, nebudete spokojený ani vy ani příroda.
Všechny technologie a postupy, které za posledních 200 let vznikly, nám všem hodně pomohly. Můžou nám pomoct i dál jenom je musíme využívat takovým způsobem a s takovým cílem, abychom si sami sobě pod sebou nepodřezávali větev. Biodynamika určitě není jediná možná cesta ekologického hospodaření, ale může vám pomoct otevřít oči, abyste si s půdou a přírodou lépe porozuměli.
