V sobotu proběhl v Táboře 3. ročník festivalu naturálních vín Bottled Alive. Akce, kterou dal dohromady „thirař“ Jan Čulík, se rychle stala vyhledávanou jak ze strany milovníků vín, tak vinařů. Těch se letos na akci sešlo více než 40, v drtivé většině tuzemských a slovenských. Krásné prostory spolkového domu Střelnice, lidí tak akorát, uvolněná až „rodinná“ atmosféra. Bottled Alive 2019 bylo super.
Za jedno odpoledne je na Bottled Alive prakticky nemožné ochutnat vše, co by člověk chtěl. Člověk se tu a tam trochu zakecá, ale bez toho by to ostatně také nebylo ono. Mrzí mne, že jsem nestihl Dva duby, Richarda Stávka nebo Otu Ševčíka. Stihnul jsem a líbilo se mi na Krásné hoře, Kutné hoře, u Zdeňka Vykoukala nebo třeba u Luboše Osičky (viz Vertikála na obrázku). To byla krásná tečka za celou akcí, přiznám se, že v pozdním odpoledni jsem si už nedělal zápisky a jen si užíval skvělá vína a atmosféru. Tady by mohl příspěvek skončit, ale nekončí…
Řadu tuzemských vinařů z Bottled Alive celkem dobře znám a jejich vína mi nejsou cizí, tak jsem si před akcí dal konkrétní plán. Využít toho, že na jednom místě bude vícero slovenských vinařů a zaměřit se tentokrát po většinu času na ně. Jak jsem si předsevzal, jsem i učinil a rozhodně to nebylo nezajímavé. Tady je pětice nejzajímavějších slovenských zastavení, potažmo vín.
Začali jsme u Víno Magula. Vinařství mně celkem dobře známé, o skvělých magulových Frankovkách jsem tu už několikrát psal. Ostatně i na Bottled Alive měl Vladimír Magula dvě zajímavé Frankovky, jednu klasickou, druhou ve verzi „Unplugged“, tedy víno vytvořené bez zásahu jakékoliv strojové technologie, nefiltrované, nečiřené. Macerované s třapinami, šlapané bosýma nohama. Frankovky se mi líbily obě, jak uhlazenější, elegantnější kořenitá klasika, tak o trochu živelnější Unplugged. Pravidelně mi od Maguly chutná i svěží Růžový vlk, naopak příliš jsem se zatím nenadchnul pro červené víno Baccara 2016, postavené na slovenské odrůdě Rosa. Určitě ještě někdy rád a v klidu ochutnám. Pokud bych měl ale vypíchnout jedno víno, bylo by to tentokrát Veltlínské zelené 2016. Parádní, čisté, řízné pití klasického střihu. Ve vůni s tóny bílých peckovin, jablka, náznakem medu, lučních květin. Kyselina ostrá jak dýka Sandokana, pěkně vypracované tělo, svěží ovoce, mineralita v dochutí. Přímočaré, charakterní pití.
Velice zábavná a podnětná byla zastávka u stánku vinařství Marvla Tindo. Dozvěděli jsme se třeba, že pét-nat se v Levici pije ráno místo kakaa:).. Co bylo podstatné, skoro vše tu bylo moc dobré. Cuvé Albína 2017 je moc pěkné víno postavené na odrůdě Pesecká leánka. Opět se nám dostalo velmi kvalitní Frankovky, tentokrát ročníku 2016. Speciálně bych ale chtěl upozornit na 100% Ryzlink vlašský aneb Skin 2016. Víno stejně zábavné, jako jeho etiketa. Pochází ze staré 50leté vinice, spontánní fermentace, nerez, pět měsíců na slupkách, následně ležení v sudu. Víno má výraznější barvu, ve vůní žádná divočina, seriózní, krásné tóny meruněk, žlutých jablek, bylinek nebo medu. V chuti je plnější, delší, krásně uhlazené, působí až krémově. Střední kyselina, příjemná ovocnost. Prostě velký dobrý.
Velmi podnětná byla hned dvě zastavení u stánku Slobodného vinárstva. Dostal jsem ochutnat skvělá vína a od Miša Korupky také za uši, že nepíši na blog častěji, nebo alespoň každé pondělí:) Ani včera jsem to nestihl, tak snad se do budoucna polepším… Ale pojďme k vínům. Ta mi sedla hodně. Interval 2016, velice zajímavý Ryzlink rýnský a pozor, 2015ka ještě o level výše. Ukázkový rýňáček, nešlo neslintat. Naopak vůbec jsem si neporozuměl s kalnou variantou 2017 z vajíčka. U 2018ky bych se přimlouval o návrat ke klasice! Špica byla červená vína. Kromě čisté Frankovky mne vystřelilo ze sandálů cuvée pArtisan Cru 2015. Víno postavené na odrůdě Frankovka, doplněné o Cabernet Sauvignon a Alibernet, 22 měsíců v sudech. Ve vůni pronikavé, s tóny drobných peckovin, červených i tmavých, lehce kořenité, nakouřené. V chuti není co vytknout, víno krásně sladěné, harmonické, živé a energické, perzistentní. Tohle prostě chcete pít, co pít, nasávat pod tlakem… láhev vám bude málo. Neuvěřitelně zábavné a zároveň sofistikované a víno.
Na Strekov 1075 jsem se těšil, i když Frankovka bohužel tentokrát nebyla. Jak působí Zsolt Sütő pohodově a uklidňujícím dojmem, tak na stole měl vysázené docela divočiny. Zajímavý byl Portugal, naopak neoslovil mne Veltlín. Přiznám se, že jsem ve víně přece jen trochu konzerva a kalné oranžové věci mne ve skleničce většinou nechávají spíše chladným. O to více se mi rozšířily zorničky, když jsem ochutnal Nigori 2017. 100% Ryzlink vlašský, nefiltrovaný, nečiřený, nesířený, lahvovaný s kaly. Tohle víno se mi absolutně trefilo do chuti, zajímavá kombinace žlutého ovoce a krémovosti, přímočaré, vysoce pitelné. Tohle bych si mohl, jak se říká, ráno mazat na chleba… a popíjet k tomu „levické kakao“:)
Pátým slovenským vinařstvím, které bych rád zmínil, je Pivnica Brhlovce. Mladé vinařství, které Ján Záborský založil teprve v roce 2011, se tu nedávno na blogu představilo rozhovorem. Jsem rád, že jsem si mohl v Táboře přechutnat také aktuální sortiment. K ochutnání byl z bílých příjemný Veltlín i Pinot blanc. Nejvíce mne ale asi zaujala Frankovka 2017, ze starších 40letých keřů. Živelně mladá a zároveň svůdná. Tmavšího odstínu ve skleničce, vůně tmavých třešní, švestek, malin, trocha hřebíčku a pepře. V chuti s potenciálem dospívat do krásy v příštích letech, s čerstvým ovocem a hezkou mineralitou v dochuti.
Toť malá ochutnávka z akce Bottled Alive. Dal jsem si minimálně předsevzetí, že musím výhledově vyrazit na Slovensko za vínem a vinaři… Bylo toho samozřejmě ale mnohem více. Mé dojmy z první účasti na Bottled Alive jsou ty nejlepší. Pokud mi to játra dovolí, tak za rok každopádně znova. A TY dojdi taky!
