Minulý týden proběhl na Pražském hradě již 15. ročník akce s názvem Audience Grand Cru Classé Bordeaux, pořádané společností Merlot d´Or. Návštěvníci měli možnost ochutnat více než 40 vín Grand Cru Classé z ročníku 2016. Spousta z nich velice zajímavých, když připočítáme slavnostní prostory Rothmayerova sálu a přísný pohled mramorového tatíčka Masaryka, nebylo těžké podlehnout atmosféře.
Ročník 2016 je v Bordeaux považován za velmi dobrý. Potvrdilo to i několik vinařů, se kterými jsem se dal na toto téma krátce do řeči. I když tedy nevybavuji si, kdy by mi naposledy vinař řekl, že nějaký ročník byl špatný. Maximálně člověk v takových případech slyší výrazy jako „challenging“ nebo že vína jsou „approachable“. To ale není případ 2016. Tento rok je považován v Bordeaux za lepší pro červená vína než bílá. Trošku více přál ročník vínům z levého břehu, zatímco z ročníku 2015 naopak malinko více vytěžili vinaři pravého břehu.
Ročník 2016 nebyl úplně bez komplikací, začátek roku byl chladný a deštivý, léto velice suché, ale poslední měsíce před sklizní prý ukázkové, několikrát i sprchlo, takže hrozny dozrávaly pozvolna a dlouze. Co se týká výnosů, je ročník 2016 údajně nejlepší za poslední dekádu. Červená vína jsou zajímavě strukturovaná, ukazují často expresivní ovocné tóny, nechybí jim pěkná kyselina, alkohol není tak vysoký. Svěžest je slovo, které k 2016ce dobře pasuje. Některá vína vypadala v tomto mladém stavu trochu neobroušená, sevřená, jiná naopak disponovala učebnicovou elegancí.
Bílých vín bylo zastoupeno na Audienci relativně málo, z toho, co jsem ochutnal, se mi nejvíce líbil Château Latour-Martillac 2016, tvořený z 60 % odrůdou Sauvignon blanc a 40 % Sémillonem. Plnější, krémové bílé víno nepostrádající svěžest a vyváženost. Absolutní špičku v bílých Bordeaux podle mne představuje vinařství Château Smith Haut Lafite a i tentokrát bych mu svěřil pomyslnou korunu bílého krále. V tomto případě z 90 % Sauvignon blanc, doplněný o stejný podíl Sauvignonu gris a Sémillonu. Víno robustní a elegantní zároveň, svalnaté, s výrazným, ale krásně zakomponovaným sudem. Citrusové plody, limetka, bílé peckoviny, vanilka, nádherně šťavnaté na jazyku a s dlouhou dochutí. Vysoce nad 90 body a vysoce návyková záležitost. Bohužel i cena je u tohoto bílého vína trochu výše, takže pokud bych si ho chtěl aplikovat v pravidelných dávkách, asi bych brzo skončil na ulici a začal obchodovat s kradeným zbožím v zastavárnách:)
Z červených vín jsem neochutnal úplně vše, ale větší polovinu rozhodně ano. Co bych vypíchnul? No když už jsem tu vyjádřil svou lásku k Château Smith Haut Lafite, udělám to rovnou ještě jednou. Opakování je totiž matka moudrosti a jejich červené je opět pecka. Jestli některá vína působila trochu zakřiknutě, tak tohle červené křičí ze skleničky. Spousta zralého tmavého ovoce, černý rybíz, ostružiny, lékořice, nakouřenost dřeva. Opulentní, vrstevnaté a plné v ústech, dlouhé jak tenisová výhra 15:13 v tiebreaku v pátém setu. Château Smith Haut Lafite má svůj nezaměnitelný styl, který určitě nemusí sedět každému, já jsem v něm rozhodně pohodlně uveleben.
A Pessac-Léognan ještě jednou. Víno Château Pape Clément 2016 rozhodně také patřilo k tomu nejlepšímu z degustace. Zatímco Château Smith Haut Lafite sází více na Cabernet Sauvignon, tak v tomto případě tvoří 60 % blendu odrůda Merlot. Víno disponuje nádhernou ovocností, ale také kořenitými tóny a hlavně výraznou mineralitou. Opět ho jsou plná ústa, vše je v něm v rovnováze a výsledek má styl. Tohle víno je prostě noblesní mok.
Dalším pánem na holení je Château Léoville Barton. Saint-Julien a 86 % Cabernet Sauvignon + 14 % Merlot. Nádherně komplexní aromatika na nose, s tóny brusinek, ostružin, černorybízového listu. Příjemně ovocné v chuti, sebevědomé, plnější, uhlazené a zároveň svěží. Rafinované každým coulem, s velkým potenciálem do budoucna. Prakticky stejných kvalit pak dosahuje Château Léoville Poyferré 2016, oproti předchozímu vínu přece jen trochu více svíravější „utaženější“ víno, bez pochyby ale s neuvěřitelnou energií, která se v budoucnu rozvine pozitivním směrem.
Vynechat nelze ani Château d’Issan, jednoho z nejzajímavějších producentů Margaux. Jejich 2016ka, hodně fajnová, svěží, výrazněji aromatická, s tóny drobných peckovin, kořenitostí a náznakem tabáku. Na druhou stranu se přiznám, že mne u stejného stolečku ještě o trošku více zaujalo Château Pédesclaux 2016 (Pauillac). Obě vinařství mají stejného majitele. Víno s rovnoměrným podílem Cabernetu Sauvignon a Merlotu, krásně vyvážené, s tóny připomínajícími švestky, ostružiny, rybíz, nádherně „juicy“ sametové v chuti. Dlouhé, v závěru s vystupující mineralitou.
Bavil mne biodynamický stoleček se dvěma zajímavými víny. Château Haut Bages Libéral 2016 (Pauillac), na začatku nastupující v chuti s nebývalou razancí a postupně přecházející do krásně čistých ovocných tónů, dlouhé víno. O chlup lepší bylo ale Château Durfort-Vivens 2016, téměř čistý Cabernet Sauvignon z Margaux. Majitelka Château Haut Bages Libéral byla na audienci přítomna osobně, vinařství Château Durfort-Vivens pak spravuje její manžel.
Zajímavého toho bylo na Audience Grand Cru Classé Bordeaux mnohem více. Asi vůbec nejlepším vínem bylo Château Pichon Longueville Baron 2016. Z dalších vín, která bych rád vypíchnul, musím zmínit Château Troplong Mondot 2016, hodně kořenité, se spoustou zralého ovoce, až likérové, úžasný Château Figeac 2016 nebo svůdné víno Château Calon Ségur 2016.
Bez mučení přiznávám, že to byla má první „pražská Bordeaux audience“, takže tu nebudu z rukávu sypat srovnání s lety minulými. Za rok si ale účast rád zopakuji, pokud to bude možné. Organizačně vše klapalo na jedničku, lidí bylo tak akorát, nálada zúčastněných příjemně uvolněná. Takže na zdraví!
