Ať jsou moravské Merloty jako Chianti

Únor, 13.02.2019 08:32

Musím se vrátit k předchozímu příspěvku a trochu korigovat můj optimismus ohledně kvality tuzemských červených vín. Může za to čerstvá zkušenost z minulého týdne, kdy jsem měl možnost být součástí degustační komise časopisu Wine & Degustation, která měla za úkol naslepo ohodnotit dvacítku červených vín Chianti a následně také obdobný počet moravských Merlotů. Papírově to mohl být vyrovnaný souboj, výsledky ale dopadly celkem jednoznačně.

51278422_10215649405562932_7290604279407050752_n

Obě hodnotící degustace samozřejmě probíhaly zvlášť, nejprve se na řadu dostalo 23 italských vzorků ročníků 2017 až 2013, po pauze pak 21 moravských vín francouzské odrůdy Merlot. I tady to byla pestrá ukázka ročníků, 2017 – 2011. Hodnotilo se v obou případech 100 bodovou škálou.

Vyrovnanost. To je slovo, kterým lze dobře popsat kvalitu prezentovaných vzorků toskánského Chianti. Možná až překvapivě velká, přiznám se, že jsem čekal úroveň vín spíše horší, s několika špičkovými vzorky v kategorii Riserva. Chianti totiž patří v Itálii mezi vína s jednou z nejhorších pověstí.

Může za to pohnutá historie tohoto vína. Na přelomu 19. a 20. století bylo Chianti tak populárním vínem, že se pod tímto označením lahvovala až polovina všech italských vín a vzhledem k neexistenci apelačního systému se Chianti vyrábělo nejen v Toskánsku, ale napříč celou zemí. Typické buclaté lahve fiasci se postupně staly symbolem jednoduchých a nezajímavých červených vín.

To byl ostatně důvod, proč se výrobci Chianti Classico rozhodli jasně vymezit oproti záplavě těchto vín a již v roce 1927 vytvořili vlastní konsorcium. Sdružení Chianti Classico nerezignovalo na kvalitu a černý kohout v jejich logu se postupně stal zárukou kvality. Úzká spolupráce, jasné vymezení pravidel pro výrobu vín, přísné kvalitativní požadavky, to vše přineslo ovoce. Jejich story, zdá se, dospěla do šťastného konce, Chianti Classico patří k tomu nejzajímavějšímu z Toskánska a třeba Jancis Robinson v jednom ze svých článků tato vína kvalitou a strukturou přirovnala k vínům z Bordeaux.

Pokud pomineme zónu Classico, tak oblast pro výrobu vín Chianti čítá výrazně přes 20 000 hektarů vinic a není tedy divu, že kvalita tu dosahuje různých úrovní. Rozhodně ale i tady najdeme řadu zajímavých producentů, a jak potvrdilo srovnání časopisu Wine & Degustation, málokdy se vysloveně spálíte. Na přesné bodové hodnocení si samozřejmě budete muset počkat, až se objeví v časopise, já jako člen poroty vlastně ani neznám jednotlivé značky, které byly v testu zastoupeny. Každopádně body porotců u Chianti velmi zřídka padaly pod 80 bodů a spíše se držely výrazněji nad touto hodnotou. Já sám jsem hned 15 vínům udělil 86 bodů a více, několikrát musel smeknout hodnocením 90+. A to i přes skutečnost, že Chianti často nebývá takovým tím vlídným, zaobleným a podbízivým vínem.

Chianti umí být drsné, direktivní a přímočaré pití, i v něm se ale ukazují kvality královské italské odrůdy Sangiovese. Řada vín měla pěkný potenciál do dalších let. Jako relativně komplikovanější se ukázal být ročník 2014, který byl v Toskánsku velmi chladný, naopak podmínky roku 2015, ale i 2016 řada vinařů dokázala přetavit ve skvělá vína.

Přitom Chianti není Brunello. Tady se nebavíme o žádných exkluzivních vínech, která by se až na výjimky prodávala za částky v hodnotách vyšších stovek. Tipnu si, že většina přihlášených vín se s cenou pohodlně vejde do 300 Kč. A pokud se nepletu, tak lze Chianti v současnosti rozhodně označit titulem „výhodná koupě“.

To bohužel neplatí pro kategorii moravských Merlotů. Čekal jsem více, tato odrůda je v tuzemsku na vzestupu, Merlot v posledních letech patří spolu s Rulandským modrým mezi nejvíce vysazované modré odrůdy. Celkem ho najdeme na nějakých 120 hektarech vinic v Čechách a na Moravě. Odrůda, kterou nejvíce proslavila Bordeaux vína z pravého břehu, zatím u nás pod rukama řady vinařů není to pravé ořechové.

Bodově vyjádřeno. Hned pět vín z 21 se mi nevešlo do limitu 80 bodů. Co se týká zmíněného hodnocení 86 a výše, tak na to v mém případě dosáhlo jen šest vín. V několika případech šlo bez debat o skvělá vína, celkový dojem se ovšem zachránit nepodařilo. Kvalita vín byla hodně nevyrovnaná, o nějakém jednotnějším stylu nemohla být ani řeč. Jediné, na co se tedy při výběru moravského Merlotu můžete spolehnout, je volba prověřeného výrobce.

To srovnání nemohlo být výmluvnější. Z tiskových zpráv o desítkách medailí získaných na mezinárodních soutěžích v Texasu nebo Hong Kongu to může vypadat, že naši vinaři už ten svět skoro předběhli, ale realita je taková, že nás ještě čeká spousta práce. Tedy alespoň v červených Merlotech určitě (a asi nejen tam). Tak na to moravské Bordeaux! Na zdraví!

ChiantiMerlot

Okomentovat:

*

Loading...