48 hodin na WSET Diploma

Červen, 22.06.2015 08:20

Minulý týden v pondělí jsem si nařídil netradičně budíka na 3:50 hodin a po D1, kolem Brna a Bratislavy vyrazil opět do rakouského Rustu na dvoudenní dýchánek v rámci WSET Diploma. Ředitel Weinakademie Osterreich Josef „Peppi“ Schuller MW si pro nás připravil například degustaci s vinaři z Weinviertelu, návštěvu vinařství Pfaffl, nezapomenutelnou prohlídku sklepení vídeňského Palais Coburg nebo individuální setkání s vybranými vinaři z Burgenlandu. Prostě dva dny nabité zážitky a víny.

palais-coburg

Kromě zajímavého programu nás tentokrát čekala i trocha adrenalinu, aneb první testování našich nově získaných znalostí. Přece jenom zařízení, které navštěvujeme, se jmenuje „akademie“ nikoliv „spolek nadržených alkoholiků“… To je také důvod, proč jsem v uplynulých týdnech trochu snížil kadenci článků zde publikovaných. Po večerech jsem se místo psaní snažil trochu biflovat. Jestli jsem se toho naučil dost, se dozvím asi za tři týdny, kdy by měly dorazit výsledky testu na téma výroba vín a pěstování révy. Podmínkou složení zkoušky je správné zodpovězení 55 otázek ze 100. A to za 90 minut. To nezní tak nepřekonatelně, ale na rovinu říkám, že času bylo na studium nakonec méně, než jsem si naplánoval. Uvidíme tedy, jak to dopadne. V nejhorším případě mne čeká náhradní termín a opakování zkoušky v srpnu.

Ale teď k těm příjemnějším bodům dvoudenního programu. V pondělí večer jsme se rozdělili na skupinky po dvou až třech studentech a vyrazili s vinaři z Rustu a okolí na obhlídku vinic, vinařství a na košt vín. Hlavním tématem večera byl Ausbruch, tedy přírodně sladká vína typická pro tuto část Rakouska. Neziderské jezero totiž při správné konstelaci klimatických podmínek na podzim vytváří mlhy potřebné pro tvorbu ušlechtilých plísní, díky kterým lze z vysušených hroznů sladká vína produkovat.

Pokud někdy pojedete do Rustu, určitě si zkuste domluvit návštěvu vinařství Ernst Triebaumer. S Herbertem Triebaumerem jsme nejprve vyrazili do jeho vinic. Základní filozofií je tu udržitelnost. Hustý travnatý porost mezi řádky spásá stádečko ovcí. Minimálně jedna z nich chce důkladně rozumět procesům a zákonitostem světa kolem sebe, protože se oddělila od stáda a všude s námi po vinici chodila. Když jsme se zastavili a poslouchali zkušenosti Herberta, stála mezi námi uši našpiclované… Tři čtvrtiny vinic vinařství Ernst Triebaumer jsou vysazeny modrými odrůdami, v první řadě pak Frankovkou, která je pro vinařství tím nejdůležitějším. Réva v tratích Oberer Wald nebo Mariental dosahuje 50 let věku. Z bílých odrůd jsou vysazeny například Chardonnay, Sauvignon blanc, Veltlínské zelené nebo Gelber Muscat. S příjemným Herbertem jsme pak ještě strávili více než hodinku v jeho sklepě a ochutnali průřez celým portfoliem. Parádní Frankovky nebo vyzrálý Ausbruch ročníků 2000, 1999 a 1995.

IMAG0901

V úterý ráno nás čekal přesun do Vídně. Když jsem se autem prodíral ranní špičkou uspěchaných lufťáků, pomýšlel jsem na to, zda návštěva Palais Coburg v centru hlavního města Rakouska bude stát za to. Zkrátím to, 100% ano! Jestli existuje ráj, tak prosím, ať vypadá jako sklepení v Palais Coburg. Celkem šest tematicky laděných místností, 60 000 vybraných lahví ze čtyř různých století, v hodnotě několik desítek milionů eur. Francouzský sklep nabušený těmi nejlepšími lahvemi z Bordeaux a Burgundska (často větší kadence než 0,75l), sklep na lahve z Nového světa, šampaňský sklep, archivní sklep… Stačí se otočit a vedle Vás leží Tokajské ročník 1845, o poličku vedle zase Merlot od Ernsta Triebaumera. Vida ho, nečekal jsem tak brzké znovushledání. Ve sklepě Yquem zase najdete minimálně jednu lahev tohoto vinařství z každého ročníku počínaje rokem 1893… Tady bych chtěl pracovat, trávit zavřený měsíc dovolenou, nebo se prostě rozprsknout do prostoru a stát se jeho součástí… Těžko popsat, jak jsem se na tomto mimořádném místě cítil, veškeré ty lahve, o kterých člověk jen sní, na dosah kolem sebe… Každopádně jsem musel zářit jak vánoční stromeček.

Z Vídně jsme se plni dojmů přesunuli do nedaleké obce Hagenbrunn, kde jsme v prostorách vinařství Schwarzböck měli možnost ochutnat vína pěti vinařství z Weinviertelu. Hodně se mi líbila vína vinařství Gruber Rösnitz, která jednoznačně zaujmou na první pohled svými extravagantními etiketami, ale obsah lahví je také moc fajn. Třeba takový Riesling Königsberg 2013 nebo Chardonnay Hinterholz 2013. Od organického vinařství Pratsch zaujal svěží Sauvignon blanc Classic 2014 nebo Grüner Veltliner Steinberg Reserve 2013. Asi nejosobitější vína pak prezentoval zástupce vinařství Taubenschuss, které originálně klasifikuje svá vína podle počtu holubů na zadní etiketě. Prostě víc holubů větší požitek z vína. Z toho by se měl udělat obecně uznávaný standard.

Než jsme se rozprchli po různých koutech Evropy i mimo ni, stihli jsme ještě se spolužáky krátkou návštěvu vinařství Pfaffl v obci Stetten. Relativně velké vinařství (90 hektarů vlastních vinic), s širokým portfoliem bílých i červených vín, velkoryse pojaté. To, že se vinařství daří, dokládá i speciální rozlehlá hala určená pro zrání červených vín v barikových sudech, které kromě luxusního lustru dominují dva vodotrysky po obou stranách vchodových dveří. A tryskem jsem po přechutnání několika vzorků vyrazil směr Mikulov-Brno-Podolí. Náladu ze skvěle prožitých 48 hodin mi nezkazilo ani 40 minut popojíždění na opravami vytuněné D1.

IMG_3007

IMG_3017

IMG_3023

IMAG0907

IMAG0903

Okomentovat:

*

Loading...